3 VSOL 366/2012-A-10
KSBR 30 INS 7128/2012 3 VSOL 366/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Dubová 7, PSČ 637 00, o insolvenčním návrhu věřitele Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Želešice, 24. dubna 144, PSČ 664 43, o odvolání navrhovatele-věřitele Roberta anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.2012 č.j. KSBR 30 INS 7128/2012-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli Robertu Lekšovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet specifikovaný ve výroku rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek dlužníka v potřebném rozsahu, použije se složená záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, což by musel jinak platit stát, na který však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. Soud prvního stupně konstatoval, že podle okolností případu určil výši zálohy v částce 50.000 Kč a uvedl, že bude-li po rozhodnutí o úpadku dlužníka zjištěno, že dlužník disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků pro krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení, může být složená záloha na náklady insolvenčního řízení věřiteli vrácena jako pohledávka za majetkovou podstatou.
Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Věřitel namítal, že výše uložené zálohy je vzhledem k výši jím přihlášené pohledávky 25.000 Kč nepřiměřeně vysoká. Věřitel uvedl, že je zatížen další nevyváženou finanční povinností a není tak naplněna zásada proporcionality. Věřitel argumentoval dále tím, že je v rozporu se smyslem zákonné úpravy, aby mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu v nejvyšší možné výši, navíc když soud prvního stupně neučinil žádné kroky ke zjištění konkrétních údajů o majetkové situaci dlužníka, po dlužníku nepožadoval vyjádření k insolvenčnímu návrhu a nenechal si předložit dlužníkem seznamy majetku a závazků. Věřitel poukazoval na to, že rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je předčasné a že stanovená výše zálohy je nepřiměřeně vysoká a zatěžující nad únosnou míru.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je opodstatněné.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Z obsahu spisu se podává, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 23.3.2012 se insolvenční navrhovatel-věřitel Robert anonymizovano domáhá zjištění úpadku dlužnice. Návrh odůvodnil tím, že dne 8.11.2010 uzavřel s dlužnicí ústní smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla částka 25.000 Kč, kterou téhož dne v hotovosti dlužnici předal a dlužnice se částku zavázala vrátit dne 8.1.2011 a tuto pohledávku věřitele zajistila vystavenou vlastní směnkou. Dlužnice však věřiteli závazek nezaplatila, a to ani na základě předložené směnky. Věřitel tvrdil, že dlužnice má další věřitele s pohledávky déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Dle tvrzení věřitele je dalším věřitelem dlužnice Martin Burián, bytem Brno, Těsnohlídkova 9, s pohledávkou ve výši 200.000 Kč splatnou dne 3.5.2011. Dalším věřitelem dlužnice je Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, územní pracoviště Brno-město, Benešova 10, s pohledávkou ve výši nejméně 103.199 Kč z titulu neuhrazeného pojistného za rok 2009. Dlužnice má dále závazek vůči Citibank Europe plc. se sídlem Praha 5, Bulharova 14, IČ: 28198131, ve výši 147.731,90 Kč (a to na základě vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27.9.2010 sp. zn. 28 C 368/2008). Věřitel v návrhu tvrdil, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých závazků, neboť nedisponuje potřebnými likvidními zdroji. Závazky se snažila nahradit několika půjčkami, jež však nezaplatila. Věřitel dále uvedl, že dlužnice je bez zaměstnání. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.
Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle § 128 odst. 3 IZ, insolvenční soud může rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 předložil i dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem; má-li insolvenční navrhovatel vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy.
Z ustanovení § 108 odst. 1 věty prvé IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné hotové peněžní prostředky, které by bylo možno použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. R10/2009). Jako takové musí být usnesení o uložení zálohy přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil.
V dané věci se však insolvenční soud omezil pouze na obecné konstatování, že určil výši zálohy v částce 50.000 Kč podle okolností případu, aniž by konkrétně definoval majetkové poměry dlužnice či předpokládané náklady řízení a aniž by jakkoliv odůvodnil výši stanovené zálohy ve výši 50.000 Kč. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat.
Nadto rozhodnutí insolvenčního soudu je předčasné, neboť (jak z obsahu spisu vyplývá) insolvenční soud si neopatřil podklady pro to, aby mohl relevantně o záloze a její výši rozhodnout. Insolvenční soud měl správně postupovat dle ustanovení § 128 odst. 3 IZ, tj. vyzvat dlužnici k předložení seznamu majetku dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, aby si ujasnil, jaké jsou majetkové poměry dlužnice, zda tato disponuje hotovými finančními prostředky v pokladně či na bankovních účtech či jiným likvidním majetkem, který by bylo možné použít k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, případně provést další šetření za účelem zjištění majetkových poměrů dlužnice. Teprve na základě těchto šetření je totiž možné relevantně posoudit, zda je uložení zálohy (s ohledem na majetkové poměry dlužnice) nutné či nikoliv a v jaké výši.
Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud postupoval dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně v dalším řízení vyzve dlužnici dle ustanovení § 128 odst. 3 IZ k předložení seznamu majetku dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, poté znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně v této věci provede další šetření, zda jsou splněny podmínky pro její uložení. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 8. června 2012
JUDr. Radka Panáčková Za správnost vyhotovení : v.z. Mgr. Diana Vebrová Jitka Jahodová pověřená členka senátu z důvodu nepřítomnosti předsedkyně senátu podepsáno zastupujícím členem senátu dle § 158 odst. 1 o.s.ř.
KSBR 30 INS 7128/2012 3 VSOL 366/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Dubová 7, PSČ 637 00, o insolvenčním návrhu věřitele Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem Želešice, 24. dubna 144, PSČ 664 43, o odvolání navrhovatele-věřitele Roberta anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.2012 č.j. KSBR 30 INS 7128/2012-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli Robertu Lekšovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet specifikovaný ve výroku rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek dlužníka v potřebném rozsahu, použije se složená záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, což by musel jinak platit stát, na který však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. Soud prvního stupně konstatoval, že podle okolností případu určil výši zálohy v částce 50.000 Kč a uvedl, že bude-li po rozhodnutí o úpadku dlužníka zjištěno, že dlužník disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků pro krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení, může být složená záloha na náklady insolvenčního řízení věřiteli vrácena jako pohledávka za majetkovou podstatou.
Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Věřitel namítal, že výše uložené zálohy je vzhledem k výši jím přihlášené pohledávky 25.000 Kč nepřiměřeně vysoká. Věřitel uvedl, že je zatížen další nevyváženou finanční povinností a není tak naplněna zásada proporcionality. Věřitel argumentoval dále tím, že je v rozporu se smyslem zákonné úpravy, aby mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu v nejvyšší možné výši, navíc když soud prvního stupně neučinil žádné kroky ke zjištění konkrétních údajů o majetkové situaci dlužníka, po dlužníku nepožadoval vyjádření k insolvenčnímu návrhu a nenechal si předložit dlužníkem seznamy majetku a závazků. Věřitel poukazoval na to, že rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je předčasné a že stanovená výše zálohy je nepřiměřeně vysoká a zatěžující nad únosnou míru.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je opodstatněné.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Z obsahu spisu se podává, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 23.3.2012 se insolvenční navrhovatel-věřitel Robert anonymizovano domáhá zjištění úpadku dlužnice. Návrh odůvodnil tím, že dne 8.11.2010 uzavřel s dlužnicí ústní smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla částka 25.000 Kč, kterou téhož dne v hotovosti dlužnici předal a dlužnice se částku zavázala vrátit dne 8.1.2011 a tuto pohledávku věřitele zajistila vystavenou vlastní směnkou. Dlužnice však věřiteli závazek nezaplatila, a to ani na základě předložené směnky. Věřitel tvrdil, že dlužnice má další věřitele s pohledávky déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Dle tvrzení věřitele je dalším věřitelem dlužnice Martin Burián, bytem Brno, Těsnohlídkova 9, s pohledávkou ve výši 200.000 Kč splatnou dne 3.5.2011. Dalším věřitelem dlužnice je Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, územní pracoviště Brno-město, Benešova 10, s pohledávkou ve výši nejméně 103.199 Kč z titulu neuhrazeného pojistného za rok 2009. Dlužnice má dále závazek vůči Citibank Europe plc. se sídlem Praha 5, Bulharova 14, IČ: 28198131, ve výši 147.731,90 Kč (a to na základě vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27.9.2010 sp. zn. 28 C 368/2008). Věřitel v návrhu tvrdil, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých závazků, neboť nedisponuje potřebnými likvidními zdroji. Závazky se snažila nahradit několika půjčkami, jež však nezaplatila. Věřitel dále uvedl, že dlužnice je bez zaměstnání. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.
Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.
Podle § 128 odst. 3 IZ, insolvenční soud může rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 předložil i dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem; má-li insolvenční navrhovatel vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy.
Z ustanovení § 108 odst. 1 věty prvé IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné hotové peněžní prostředky, které by bylo možno použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. R10/2009). Jako takové musí být usnesení o uložení zálohy přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil.
V dané věci se však insolvenční soud omezil pouze na obecné konstatování, že určil výši zálohy v částce 50.000 Kč podle okolností případu, aniž by konkrétně definoval majetkové poměry dlužnice či předpokládané náklady řízení a aniž by jakkoliv odůvodnil výši stanovené zálohy ve výši 50.000 Kč. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat.
Nadto rozhodnutí insolvenčního soudu je předčasné, neboť (jak z obsahu spisu vyplývá) insolvenční soud si neopatřil podklady pro to, aby mohl relevantně o záloze a její výši rozhodnout. Insolvenční soud měl správně postupovat dle ustanovení § 128 odst. 3 IZ, tj. vyzvat dlužnici k předložení seznamu majetku dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, aby si ujasnil, jaké jsou majetkové poměry dlužnice, zda tato disponuje hotovými finančními prostředky v pokladně či na bankovních účtech či jiným likvidním majetkem, který by bylo možné použít k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, případně provést další šetření za účelem zjištění majetkových poměrů dlužnice. Teprve na základě těchto šetření je totiž možné relevantně posoudit, zda je uložení zálohy (s ohledem na majetkové poměry dlužnice) nutné či nikoliv a v jaké výši.
Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud postupoval dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně v dalším řízení vyzve dlužnici dle ustanovení § 128 odst. 3 IZ k předložení seznamu majetku dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, poté znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně v této věci provede další šetření, zda jsou splněny podmínky pro její uložení. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 8. června 2012
JUDr. Radka Panáčková Za správnost vyhotovení : v.z. Mgr. Diana Vebrová Jitka Jahodová pověřená členka senátu z důvodu nepřítomnosti předsedkyně senátu podepsáno zastupujícím členem senátu dle § 158 odst. 1 o.s.ř.