3 VSOL 35/2012-A-10
KSBR 32 INS 21006/2011 3 VSOL 35/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Menhartice 45, PSČ 675 31, zastoupené JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Hasskova 16, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2011, č.j. KSBR 32 INS 21006/2011-A-5
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že má 18 věřitelů, v popisu svých závazků jich uvádí deset, přičemž ze seznamu závazků vyplývá, že má 13 věřitelů, které označila pouze obecně, tedy v rozporu s ustanovením § 103 odst. 1 insolvenčního zákona. V insolvenčním návrhu dále nejsou popsány skutečnosti, které by svým obsahem popisovaly úpadek, tak jak je vymezen v ustanovení § 3 insolvenčního zákona. Dlužnice neuvádí srozumitelné a určité údaje z nichž by bylo možné učinit závěr, že má závazky po dobu delší než 30 dnů, respektive tří měsíců po lhůtě splatnosti. K tvrzení o platební neschopnosti pak návrh postrádá tvrzení například o tom, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Nedostatečný popis skutečností osvědčujících úpadek neumožňuje soudu učinit závěr o reálné situaci dlužníka a kvalifikovaně rozhodnout na základě poskytnutých údajů. Ani zákonem požadované přílohy neobsahují dostatečných popis rozhodných skutečností, seznam závazků neobsahuje konkrétní údaje o době splatnosti jednotlivých pohledávek a ze skutečnosti, že je ve věci u některých závazků vedeno exekuční řízení či ve dvou případech vydán platební rozkaz, nelze usuzoval na její neschopnost své závazky plnit.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání ve kterém namítá, že při sepisu podaného návrhu postupovala podle vzorového návrhu, který je veřejně přístupný na stránkách insolvenčního soudu, kdy se jedná o skutkově velmi podobnou insolvenční věc. Domnívá se, že z jejího insolvenčního návrhu vyplývá, že je v úpadku, protože má několik věřitelů, své závazky má po splatnosti a není ji jasné, jak více by měla svůj insolvenční návrh konkretizovat, když označila své věřitele výší svých závazků a ostatní informace vztahující se k její osobě a uvedla, že není schopná svým závazkům dostát. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že její insolvenční návrh se neodmítá.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve formulářovém návrhu v bodě 06, který je vymezen pro podání insolvenčního návrhu uvedla, že insolvenční návrh podává z důvodu svého úpadku a skutkově pak popsala, že má jeden zajištěný závazek, zbylých 17 věřitelů je nezajištěných, některé závazky sjednala sama, některé společně se svým manželem, všechny závazky však vznikly za trvání manželství a tvoří součást společného jmění manželů. Uvedla, že pobírá mzdu v částce 13.432,-Kč čistého měsíčně, příjem jejího manžela je 11.838,-Kč, jejich příjem dohromady umožňuje vyřešení insolvence povolením oddlužení formou splátek. V současné době není schopna řádně a včas své nesplacené závazky plnit, některé z nich jsou předmětem soudního vymáhání (nebo v rozhodčím řízení) a některé závazky jsou již předmětem exekučního řízení. V dalších částech formulářového návrhu, a to konkrétně v bodech 18 až 21 navrhovatelka popsala své závazky, když označila věřitele, uvedla výši závazků, uvedla, že některé závazky jsou nevykonatelné a některé závazky jsou vykonatelné, přičemž u vykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, označila soudní rozhodnutí a dále pak uvedla ještě jeden závazek ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění coby závazek vykonatelný.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla dostatečné údaje, na základě kterých by bylo možno usuzovat, že dlužnice se nachází v úpadku.
K náležitostem insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva) kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky) jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V dané věci dlužnice nepodala insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejdříve vypořádat s otázkou, zda insolvenční návrh splňuje podmínky stanovené v ustanovení § 103 IZ. K vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka je ve formuláři určen zejména bod 06, ovšem při posuzování úplnosti vylíčení rozhodujících skutečností lze po obsahové stránce přihlížet i k jeho jiným částem, případně k seznamům, které je dlužník k insolvenčnímu návrhu povinen připojit a které mají zákonem stanovené obsahové náležitosti (ustanovení § 104 IZ). K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, senátní značka 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2001.
Z obsahu skutkových tvrzení uvedených v samotném bodě 06 skutečně nelze dovodit, že u dlužnice jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. V bodech 18-21 však dlužnice popsala všechny své závazky uvedením stručného právního důvodu a výše závazku a konkrétním označením věřitelů. Z takto popsaných skutečností lze zcela nepochybně dovodit, že dlužnice má více věřitelů. Pokud se týká splatnosti jednotlivých závazků, dlužnice sice neuvedla konkrétní data splatnosti svých závazků, pod body 20 a 21 však popsala své vykonatelné závazky (u kterých závěr o existenci závazků po lhůtě splatnosti lze zcela jistě dovodit), přičemž u dvou svých závazků vůči věřitelům Raiffeisenbank, a.s. a Profidebt, s.r.o. uvedla datum, respektive právní moc vykonatelného soudního rozhodnutí (27.10.2011 a 8.6.2011). Z těchto poskytnutých údajů lze dovodit, že alespoň u dvou závazků vůči dvěma věřitelům, jsou pohledávky těchto dvou věřitelů vůči dlužnici více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž dlužnice je nehradí déle než 3 měsíce po splatnosti. Tyto uvedené údaje odůvodňují závěr, že u dlužnice jsou naplněny znaky úpadku též podle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ a zakládají domněnku neschopnosti dlužnice hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2, písm. b/ IZ).
Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by v případě jejich osvědčení postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá. Pro úplnost považuje odvolací soud za nutné uvést, že tvrzení dlužnice o tom, že má 18 věřitelů sice skutečně nekoresponduje s výčtem těchto věřitelů uvedených v bodech 18 až 21 a je také faktem, že tito věřitelé nejsou označeni zcela v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ. Nejedná se však o takovou vadu insolvenčního návrhu, která by bránila jeho věcnému projednání; k odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst.
1 IZ lze přistoupit pouze za předpokladu, že se jedná o takové vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v řízení dále pokračovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 8. února 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 32 INS 21006/2011 3 VSOL 35/2012-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Menhartice 45, PSČ 675 31, zastoupené JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Hasskova 16, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2011, č.j. KSBR 32 INS 21006/2011-A-5
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že má 18 věřitelů, v popisu svých závazků jich uvádí deset, přičemž ze seznamu závazků vyplývá, že má 13 věřitelů, které označila pouze obecně, tedy v rozporu s ustanovením § 103 odst. 1 insolvenčního zákona. V insolvenčním návrhu dále nejsou popsány skutečnosti, které by svým obsahem popisovaly úpadek, tak jak je vymezen v ustanovení § 3 insolvenčního zákona. Dlužnice neuvádí srozumitelné a určité údaje z nichž by bylo možné učinit závěr, že má závazky po dobu delší než 30 dnů, respektive tří měsíců po lhůtě splatnosti. K tvrzení o platební neschopnosti pak návrh postrádá tvrzení například o tom, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Nedostatečný popis skutečností osvědčujících úpadek neumožňuje soudu učinit závěr o reálné situaci dlužníka a kvalifikovaně rozhodnout na základě poskytnutých údajů. Ani zákonem požadované přílohy neobsahují dostatečných popis rozhodných skutečností, seznam závazků neobsahuje konkrétní údaje o době splatnosti jednotlivých pohledávek a ze skutečnosti, že je ve věci u některých závazků vedeno exekuční řízení či ve dvou případech vydán platební rozkaz, nelze usuzoval na její neschopnost své závazky plnit.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání ve kterém namítá, že při sepisu podaného návrhu postupovala podle vzorového návrhu, který je veřejně přístupný na stránkách insolvenčního soudu, kdy se jedná o skutkově velmi podobnou insolvenční věc. Domnívá se, že z jejího insolvenčního návrhu vyplývá, že je v úpadku, protože má několik věřitelů, své závazky má po splatnosti a není ji jasné, jak více by měla svůj insolvenční návrh konkretizovat, když označila své věřitele výší svých závazků a ostatní informace vztahující se k její osobě a uvedla, že není schopná svým závazkům dostát. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že její insolvenční návrh se neodmítá.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve formulářovém návrhu v bodě 06, který je vymezen pro podání insolvenčního návrhu uvedla, že insolvenční návrh podává z důvodu svého úpadku a skutkově pak popsala, že má jeden zajištěný závazek, zbylých 17 věřitelů je nezajištěných, některé závazky sjednala sama, některé společně se svým manželem, všechny závazky však vznikly za trvání manželství a tvoří součást společného jmění manželů. Uvedla, že pobírá mzdu v částce 13.432,-Kč čistého měsíčně, příjem jejího manžela je 11.838,-Kč, jejich příjem dohromady umožňuje vyřešení insolvence povolením oddlužení formou splátek. V současné době není schopna řádně a včas své nesplacené závazky plnit, některé z nich jsou předmětem soudního vymáhání (nebo v rozhodčím řízení) a některé závazky jsou již předmětem exekučního řízení. V dalších částech formulářového návrhu, a to konkrétně v bodech 18 až 21 navrhovatelka popsala své závazky, když označila věřitele, uvedla výši závazků, uvedla, že některé závazky jsou nevykonatelné a některé závazky jsou vykonatelné, přičemž u vykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, označila soudní rozhodnutí a dále pak uvedla ještě jeden závazek ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění coby závazek vykonatelný.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla dostatečné údaje, na základě kterých by bylo možno usuzovat, že dlužnice se nachází v úpadku.
K náležitostem insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva) kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky) jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V dané věci dlužnice nepodala insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejdříve vypořádat s otázkou, zda insolvenční návrh splňuje podmínky stanovené v ustanovení § 103 IZ. K vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka je ve formuláři určen zejména bod 06, ovšem při posuzování úplnosti vylíčení rozhodujících skutečností lze po obsahové stránce přihlížet i k jeho jiným částem, případně k seznamům, které je dlužník k insolvenčnímu návrhu povinen připojit a které mají zákonem stanovené obsahové náležitosti (ustanovení § 104 IZ). K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, senátní značka 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2001.
Z obsahu skutkových tvrzení uvedených v samotném bodě 06 skutečně nelze dovodit, že u dlužnice jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. V bodech 18-21 však dlužnice popsala všechny své závazky uvedením stručného právního důvodu a výše závazku a konkrétním označením věřitelů. Z takto popsaných skutečností lze zcela nepochybně dovodit, že dlužnice má více věřitelů. Pokud se týká splatnosti jednotlivých závazků, dlužnice sice neuvedla konkrétní data splatnosti svých závazků, pod body 20 a 21 však popsala své vykonatelné závazky (u kterých závěr o existenci závazků po lhůtě splatnosti lze zcela jistě dovodit), přičemž u dvou svých závazků vůči věřitelům Raiffeisenbank, a.s. a Profidebt, s.r.o. uvedla datum, respektive právní moc vykonatelného soudního rozhodnutí (27.10.2011 a 8.6.2011). Z těchto poskytnutých údajů lze dovodit, že alespoň u dvou závazků vůči dvěma věřitelům, jsou pohledávky těchto dvou věřitelů vůči dlužnici více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž dlužnice je nehradí déle než 3 měsíce po splatnosti. Tyto uvedené údaje odůvodňují závěr, že u dlužnice jsou naplněny znaky úpadku též podle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ a zakládají domněnku neschopnosti dlužnice hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2, písm. b/ IZ).
Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by v případě jejich osvědčení postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá. Pro úplnost považuje odvolací soud za nutné uvést, že tvrzení dlužnice o tom, že má 18 věřitelů sice skutečně nekoresponduje s výčtem těchto věřitelů uvedených v bodech 18 až 21 a je také faktem, že tito věřitelé nejsou označeni zcela v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ. Nejedná se však o takovou vadu insolvenčního návrhu, která by bránila jeho věcnému projednání; k odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst.
1 IZ lze přistoupit pouze za předpokladu, že se jedná o takové vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v řízení dále pokračovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 8. února 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu