3 VSOL 331/2014-A-9
KSOL 10 INS 2881/2014 3 VSOL 331/2014-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Bc. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrabová 123, PSČ 789 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 10.3.2014, č.j. KSOL 10 INS 2881/2014-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení nejprve konstatoval, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 5.2.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dále konstatoval, že dlužník v bodě 06 formulářového návrhu pouze obecně uvedl, že má čtyři závazky ve výši 4.013.702 Kč, většina z nich je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopen splácet po dobu delší jak tři měsíce. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.1.2010, sp.zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 dospěl soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, neboť v něm nejsou dostatečně vylíčeny skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka pro platební neschopnost. V návrhu chybí tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků dlužníka či alespoň o datu poslední provedené platby a úsudek o splatnosti závazků nebylo možno učinit ani ze seznamu závazků, neboť dlužník jej k insolvenčnímu návrhu vůbec nepřipojil. Soud prvního stupně uzavřel, že z návrhu nelze dovodit žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítá, že v návrhu na povolení oddlužení uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že tyto závazky není schopen plnit.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soudu prvního stupně byl dne 5.2.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a navrhuje způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 06 formulářového návrhu dlužník uvedl, že má čtyři závazky, celková dlužná částka činí 4.013.702 Kč s tím, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopen hradit po dobu delší jak tři měsíce, domnívá se, že jeho situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení. V bodě 18 návrhu jako svého věřitele označil AKCENTA a výši závazku 3.650.699 Kč, NOVA leasing a výši závazku 300.000 Kč, dále OSSZ a výši závazku 45.783 Kč a VZP a výši závazku 8.640 Kč. Seznam závazků dlužník k návrhu vůbec nepřipojil.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existenci závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.
Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).
Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.
Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že takový požadavek insolvenční návrh dlužníka nesplňuje.
Dlužník sice v návrhu konkrétně označil, byť neúplně, své věřitele a uvedl i výši svých závazků vůči těmto věřitelům, konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí rovněž i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, tj. že se nachází v platební neschopnosti. Konkrétní údaje o splatnosti pohledávek nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením tak, jak dlužník v návrhu činí, že má závazky po splatnosti po dobu delší než 30 dnů a že není schopen je hradit po dobu delší než tři měsíce.
Je třeba, obecně, uvést, že za způsobilý zdroj poznání může být pokládán i seznam závazků (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. b/, odst. 3 a 4 IZ) připojený k návrhu a opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011), v přezkoumávané věci však dlužník takový seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b), odst. 3 IZ ke svému návrhu nepřipojil.
Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje základní náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).
Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě -pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 23. května 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSOL 10 INS 2881/2014 3 VSOL 331/2014-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Bc. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrabová 123, PSČ 789 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 10.3.2014, č.j. KSOL 10 INS 2881/2014-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení nejprve konstatoval, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 5.2.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dále konstatoval, že dlužník v bodě 06 formulářového návrhu pouze obecně uvedl, že má čtyři závazky ve výši 4.013.702 Kč, většina z nich je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopen splácet po dobu delší jak tři měsíce. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.1.2010, sp.zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 dospěl soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, neboť v něm nejsou dostatečně vylíčeny skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka pro platební neschopnost. V návrhu chybí tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků dlužníka či alespoň o datu poslední provedené platby a úsudek o splatnosti závazků nebylo možno učinit ani ze seznamu závazků, neboť dlužník jej k insolvenčnímu návrhu vůbec nepřipojil. Soud prvního stupně uzavřel, že z návrhu nelze dovodit žádnou z domněnek o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítá, že v návrhu na povolení oddlužení uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že tyto závazky není schopen plnit.
Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soudu prvního stupně byl dne 5.2.2014 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a navrhuje způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 06 formulářového návrhu dlužník uvedl, že má čtyři závazky, celková dlužná částka činí 4.013.702 Kč s tím, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a závazky není schopen hradit po dobu delší jak tři měsíce, domnívá se, že jeho situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení. V bodě 18 návrhu jako svého věřitele označil AKCENTA a výši závazku 3.650.699 Kč, NOVA leasing a výši závazku 300.000 Kč, dále OSSZ a výši závazku 45.783 Kč a VZP a výši závazku 8.640 Kč. Seznam závazků dlužník k návrhu vůbec nepřipojil.
Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").
Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existenci závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.
Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).
Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.
Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že takový požadavek insolvenční návrh dlužníka nesplňuje.
Dlužník sice v návrhu konkrétně označil, byť neúplně, své věřitele a uvedl i výši svých závazků vůči těmto věřitelům, konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí rovněž i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, tj. že se nachází v platební neschopnosti. Konkrétní údaje o splatnosti pohledávek nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením tak, jak dlužník v návrhu činí, že má závazky po splatnosti po dobu delší než 30 dnů a že není schopen je hradit po dobu delší než tři měsíce.
Je třeba, obecně, uvést, že za způsobilý zdroj poznání může být pokládán i seznam závazků (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. b/, odst. 3 a 4 IZ) připojený k návrhu a opatřený prohlášením o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011), v přezkoumávané věci však dlužník takový seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b), odst. 3 IZ ke svému návrhu nepřipojil.
Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje základní náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).
Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě -pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.
Olomouc 23. května 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu