3 VSOL 331/2011-A-9
KSBR 44 INS 7712/2011 3 VSOL 331/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Němčičky 17, 671 53 Jevišovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o jeho odvolání ze dne 12.května 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2011, č.j. KSBR 44 INS 7712/2011-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2011, č.j. KSBR 44 INS 7712/2011-A-4 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka. Své usnesení odůvodnil tím, že dlužník insolvenční návrh podal s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka je určena kolonka 21 formuláře, ve které však dlužník uvedl z relevantních skutečností pouze, že má devět nezajištěných věřitelů a jednoho zajištěného věřitele. V insolvenčním návrhu tak absentují především konkrétní informace o splatnosti pohledávek minimálně dvou dlužníkových věřitelů a jejich přesné označení. Z návrhu proto nelze zjistit, zda se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Insolvenční návrh neobsahuje úplný popis okolností osvědčujících dlužníkův úpadek a tím nenaplňuje veškeré své náležitosti a současně nelze postupovat dle ust. § 43 občanského soudního řádu a vady odstranit, proto insolvenční soud insolvenční návrh odmítl. Dále uvedl, že listinné důkazy ani přílohy nejsou součástí insolvenčního návrhu, jejich předložením navrhovatel plní jen svou povinnost důkazní a jejich připojením není splněna povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že návrh byl podán pro hrozící úpadek dle § 3 odst. 4 insolvenčního zákona, kde by měla být pouze zachována podmínka mnohosti věřitelů (což návrh splňuje), ale není stanovena podmínka, že peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tvrdil, že dle výkladu Kozák, Budín, Dadam, Pachl k insolvenčnímu zákonu str. 8 insolvenční zákon v § 3 odst. 4 stanoví dlužníkovi možnost řešit svou majetkovou situaci bez toho, aby jeho ekonomická situace již obsahovala znaky úpadku. Poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.7.2009, č.j. KSLB 76 INS 2738/2009, 1 VSPH 329/2009-A-13, dle kterého domáhá-li se dlužník řešení budoucího úpadku, není na místě návrh odmítnout proto, že neuvedl skutečnosti osvědčující úpadek. Dále s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.8.2008, sp. zn. MSPH 99 INS 2808/2008, 2 VSPH 136/2008-A, dle kterého je návrh projednatelný, pokud jsou konkrétní údaje o věřitelích dlužníka a jeho závazcích uvedeny toliko v seznamu, jenž je zákonem požadovanou přílohou insolvenčního návrhu dlužníka, tvrdil, že v insolvenčním návrhu odkázal na seznam závazků, kde jsou jednotliví věřitelé specifikováni včetně údajů o splatnosti závazků. Namítal, že jeho návrh tedy splňuje podstatné náležitosti insolvenčního návrhu, protože v kolonce 21 popsal rozhodné skutečnosti, které zároveň doložil přílohami, a soud postupoval chybně, pokud návrh posuzoval z pohledu úpadku a ne hrozícího úpadku. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ust. § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V bodě 21 insolvenčního návrhu uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o hrozícím úpadku dlužníka a dále, že v současné době má devět nezajištěných věřitelů a jednoho zajištěného věřitele. Z důvodu zdravotního stavu přišel o práci, ocitl se bez příjmů, své závazky částečně splácí a splňuje tedy podmínky stanovené v ust. § 3 insolvenčního zákona, neboť není nadále schopen plnit většinu svých závazků, lze proto důvodně předpokládat, že nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. K návrhu dlužník připojil, mimo dalších příloh vyžadovaných insolvenčním zákonem, též seznam svých závazků, v němž označil osm nevykonatelných závazků vůči sedmi nezajištěným věřitelům v celkové výši 433.725,33 Kč. V kolonce splatnost uvedl rok 2010 nebo 2011 a v kolonce dny po splatnosti uvedl více než 30 dnů s výjimkou jednoho závazku (vůči Telefonica O2 ve výši 5.625,15 Kč), u kterého uvedl, že je více než 3 měsíce po splatnosti. Dále označil pět vykonatelných závazků vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 432.020,06 Kč, u všech těchto závazků uvedl, že jsou více než 3 měsíce po splatnosti. Nakonec označil jeden nevykonatelný závazek vůči zajištěnému věřiteli ve výši 1.228.929,40 Kč, který byl dle dlužníka více než 30 dnů po splatnosti. Součástí seznamu dlužník učinil prohlášení, že seznam je správný a úplný a seznam podepsal.
Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník nedostatečně uvedl konkrétní informace o splatnosti svých závazků a neoznačil přesně své věřitele. Tyto údaje sice skutečně absentují v bodě 21 formuláře, avšak dlužník své závazky konkrétně označil v seznamu závazků, který učinil přílohou k návrhu, včetně označení věřitelů a uvedení doby splatnosti (alespoň uvedením, zda jsou závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti). Nejvyšší soud sice ve svém usnesení ze dne 26. února 2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 uvedl, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze splnit pouhým odkazem na připojené listinné důkazy, ale své stanovisko dále rozvedl ve svém usnesení ze dne 20. května 2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009 29 NSČR 22/2009 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011), ve kterém zdůraznil zvláštní povahu listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem, mezi které patří i seznam závazků. Splňují-li tyto listiny zákonem předepsané náležitosti (včetně podepsaného prohlášení dlužníka o jejich správnosti a úplnosti), lze k nim přihlížet při posuzování toho, zda dlužník řádně vylíčil skutečnosti osvědčující jeho úpadek, resp. hrozící úpadek.
Odvolací soud však přesto nepovažuje insolvenční návrh za bezvadný. Dlužník navrhl, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku a v bodě 21 formuláře výslovně uvedl, že mu úpadek teprve hrozí. S tímto tvrzením je však v rozporu jeho další tvrzení (též v bodě 21 formuláře), že své závazky nesplácí v plné výši a není nadále schopen plnit většinu svých závazků . V seznamu závazků (jako příloze návrhu, na kterou dlužník v bodech 14-16 formuláře odkázal) dále uvedl, že veškeré jeho závazky jsou nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti a některé více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Ve smyslu § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek v případě, že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit své závazky v budoucnu. Přestože dlužník uvádí, že mu úpadek toliko hrozí, další konkrétní skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu spíše nasvědčují tomu, že dlužník již je v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ (tedy má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit). Tento rozpor činí insolvenční návrh dlužníka nesrozumitelným a ve svém důsledku tedy neprojednatelným. Insolvenční soud tedy postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka postupem dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by mohl činit úkony k odstranění jeho vad, byť se odvolací soud domnívá, že k odmítnutí návrhu mělo dojít z jiných důvodů než soud prvního stupně uvedl.
Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
Uvedené skutečnosti však nebrání dlužníkovi, aby po právní moci usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podal insolvenční návrh nový, který již nebude vytýkanými vadami trpět.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
v Olomouci dne 23. června 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu
KSBR 44 INS 7712/2011 3 VSOL 331/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Němčičky 17, 671 53 Jevišovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o jeho odvolání ze dne 12.května 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2011, č.j. KSBR 44 INS 7712/2011-A-4
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2011, č.j. KSBR 44 INS 7712/2011-A-4 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka. Své usnesení odůvodnil tím, že dlužník insolvenční návrh podal s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka je určena kolonka 21 formuláře, ve které však dlužník uvedl z relevantních skutečností pouze, že má devět nezajištěných věřitelů a jednoho zajištěného věřitele. V insolvenčním návrhu tak absentují především konkrétní informace o splatnosti pohledávek minimálně dvou dlužníkových věřitelů a jejich přesné označení. Z návrhu proto nelze zjistit, zda se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Insolvenční návrh neobsahuje úplný popis okolností osvědčujících dlužníkův úpadek a tím nenaplňuje veškeré své náležitosti a současně nelze postupovat dle ust. § 43 občanského soudního řádu a vady odstranit, proto insolvenční soud insolvenční návrh odmítl. Dále uvedl, že listinné důkazy ani přílohy nejsou součástí insolvenčního návrhu, jejich předložením navrhovatel plní jen svou povinnost důkazní a jejich připojením není splněna povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že návrh byl podán pro hrozící úpadek dle § 3 odst. 4 insolvenčního zákona, kde by měla být pouze zachována podmínka mnohosti věřitelů (což návrh splňuje), ale není stanovena podmínka, že peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tvrdil, že dle výkladu Kozák, Budín, Dadam, Pachl k insolvenčnímu zákonu str. 8 insolvenční zákon v § 3 odst. 4 stanoví dlužníkovi možnost řešit svou majetkovou situaci bez toho, aby jeho ekonomická situace již obsahovala znaky úpadku. Poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.7.2009, č.j. KSLB 76 INS 2738/2009, 1 VSPH 329/2009-A-13, dle kterého domáhá-li se dlužník řešení budoucího úpadku, není na místě návrh odmítnout proto, že neuvedl skutečnosti osvědčující úpadek. Dále s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.8.2008, sp. zn. MSPH 99 INS 2808/2008, 2 VSPH 136/2008-A, dle kterého je návrh projednatelný, pokud jsou konkrétní údaje o věřitelích dlužníka a jeho závazcích uvedeny toliko v seznamu, jenž je zákonem požadovanou přílohou insolvenčního návrhu dlužníka, tvrdil, že v insolvenčním návrhu odkázal na seznam závazků, kde jsou jednotliví věřitelé specifikováni včetně údajů o splatnosti závazků. Namítal, že jeho návrh tedy splňuje podstatné náležitosti insolvenčního návrhu, protože v kolonce 21 popsal rozhodné skutečnosti, které zároveň doložil přílohami, a soud postupoval chybně, pokud návrh posuzoval z pohledu úpadku a ne hrozícího úpadku. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ust. § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V bodě 21 insolvenčního návrhu uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o hrozícím úpadku dlužníka a dále, že v současné době má devět nezajištěných věřitelů a jednoho zajištěného věřitele. Z důvodu zdravotního stavu přišel o práci, ocitl se bez příjmů, své závazky částečně splácí a splňuje tedy podmínky stanovené v ust. § 3 insolvenčního zákona, neboť není nadále schopen plnit většinu svých závazků, lze proto důvodně předpokládat, že nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. K návrhu dlužník připojil, mimo dalších příloh vyžadovaných insolvenčním zákonem, též seznam svých závazků, v němž označil osm nevykonatelných závazků vůči sedmi nezajištěným věřitelům v celkové výši 433.725,33 Kč. V kolonce splatnost uvedl rok 2010 nebo 2011 a v kolonce dny po splatnosti uvedl více než 30 dnů s výjimkou jednoho závazku (vůči Telefonica O2 ve výši 5.625,15 Kč), u kterého uvedl, že je více než 3 měsíce po splatnosti. Dále označil pět vykonatelných závazků vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 432.020,06 Kč, u všech těchto závazků uvedl, že jsou více než 3 měsíce po splatnosti. Nakonec označil jeden nevykonatelný závazek vůči zajištěnému věřiteli ve výši 1.228.929,40 Kč, který byl dle dlužníka více než 30 dnů po splatnosti. Součástí seznamu dlužník učinil prohlášení, že seznam je správný a úplný a seznam podepsal.
Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník nedostatečně uvedl konkrétní informace o splatnosti svých závazků a neoznačil přesně své věřitele. Tyto údaje sice skutečně absentují v bodě 21 formuláře, avšak dlužník své závazky konkrétně označil v seznamu závazků, který učinil přílohou k návrhu, včetně označení věřitelů a uvedení doby splatnosti (alespoň uvedením, zda jsou závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti). Nejvyšší soud sice ve svém usnesení ze dne 26. února 2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 uvedl, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nelze splnit pouhým odkazem na připojené listinné důkazy, ale své stanovisko dále rozvedl ve svém usnesení ze dne 20. května 2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009 29 NSČR 22/2009 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011), ve kterém zdůraznil zvláštní povahu listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem, mezi které patří i seznam závazků. Splňují-li tyto listiny zákonem předepsané náležitosti (včetně podepsaného prohlášení dlužníka o jejich správnosti a úplnosti), lze k nim přihlížet při posuzování toho, zda dlužník řádně vylíčil skutečnosti osvědčující jeho úpadek, resp. hrozící úpadek.
Odvolací soud však přesto nepovažuje insolvenční návrh za bezvadný. Dlužník navrhl, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku a v bodě 21 formuláře výslovně uvedl, že mu úpadek teprve hrozí. S tímto tvrzením je však v rozporu jeho další tvrzení (též v bodě 21 formuláře), že své závazky nesplácí v plné výši a není nadále schopen plnit většinu svých závazků . V seznamu závazků (jako příloze návrhu, na kterou dlužník v bodech 14-16 formuláře odkázal) dále uvedl, že veškeré jeho závazky jsou nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti a některé více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Ve smyslu § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek v případě, že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit své závazky v budoucnu. Přestože dlužník uvádí, že mu úpadek toliko hrozí, další konkrétní skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu spíše nasvědčují tomu, že dlužník již je v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ (tedy má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit). Tento rozpor činí insolvenční návrh dlužníka nesrozumitelným a ve svém důsledku tedy neprojednatelným. Insolvenční soud tedy postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka postupem dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, aniž by mohl činit úkony k odstranění jeho vad, byť se odvolací soud domnívá, že k odmítnutí návrhu mělo dojít z jiných důvodů než soud prvního stupně uvedl.
Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
Uvedené skutečnosti však nebrání dlužníkovi, aby po právní moci usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podal insolvenční návrh nový, který již nebude vytýkanými vadami trpět.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).
v Olomouci dne 23. června 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu