3 VSOL 321/2011-A-10
KSOS 8 INS 5772/2011 3 VSOL 321/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdecká 853/57, Vratimov, PSČ 739 32, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka ze dne 11.5.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 8 INS 5772/2011-A-5 ze dne 5.5.2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 8 INS 5772/2011-A-5 ze dne 5.5.2011 se mění takto:
Soud ukládá dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě vedený u ČNB Ostrava, č.ú. 6015-4123761/0710, VS 0848577211, KS 308 nebo v hotovosti do pokladny soudu.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč na účet specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 6.4.2011 u insolvenčního soudu návrh, kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdí, že má závazky vůči třem věřitelům v celkové výši 242.597,-Kč, které není schopen splácet, pobírá mzdu ve výši 7.120,-Kč a současně doložil darovací smlouvu ze dne 15.3.2011 uzavřenou s dárkyní Světlanou Veselou na dar ve výši 1.600,-Kč. Návrh dlužníka splňuje náležitosti řádného insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 103 a § 104 insolvenčního zákona, vyplývá z něj, včetně příloh, že dlužník je v platební neschopnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, z jeho příjmu ve výši 7.120,-Kč měsíčně by bylo možno podle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami z příjmů srážet částku 1.196,-Kč. Dlužník by tedy byl schopen ze svého příjmu uhradit věřitelům prostřednictvím splátek pouze 2,9 % svých tvrzených závazků. Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5, písm. a/ IZ). Smyslem oddlužení není, aby celé břemeno splátek, respektive jeho podstatnou část, nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. V daném případě by v rámci povoleného, respektive schváleného oddlužení, byla převážná většina plnění poskytována třetí osobou, když dlužník sám ze svého příjmu je schopen poskytnout toliko částku 1.196,-Kč, naproti tomu dárkyně by poskytovala plnění ve výši 1.600,-Kč, které by převyšovalo plnění poskytované samotným dlužníkem. Oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty s ohledem na majetek dlužníka (uvedený v seznamu majetku), který představuje věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, jehož prodej by byl v rámci zpeněžování majetkové podstaty až na výjimky nepřípustný nebo nereálný, nepřichází v úvahu. Soud proto dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že povolení oddlužení v současné době není u dlužníka možné, a proto mu uložil dle ust. § 108 IZ povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z insolvenčního návrhu dlužníka plyne, že dlužník nedisponuje v současné době pohotovými prostředky, které by mohly být využity ke krytí nákladů řízení bezprostředně po zjištění úpadku. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by z hlediska institutu neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka, a dále vzniklé při přezkoumání pohledávek. Soud uložil dlužníku zálohu ve výši 35.000,-Kč, přihlédl přitom k tomu, že s ohledem na skladbu majetku dlužníka (obvyklé vybavení domácnosti) nelze předjímat, zda a v jaké výši bude tento majetek zpeněžen. Zálohu proto stanovil soud v takové výši, aby pro případ, že se majetek zpeněžit nepodaří, mohla být záloha použita k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, přičemž odměna dle vyhl. č. 313/2007 Sb. činí v případě konkursu a zpeněžování minimálně 45.000,-Kč. Tyto náklady insolvenčního řízení však nelze přenášet na stát.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že do insolvence se přihlásil z důvodu své špatné finanční situace, která byla dílem zaviněna jeho osobou a dílem jeho bývalým zaměstnavatelem, který mu řádně nevyplácel mzdu a posléze zanikl. V insolvenčním řízení by mu pomáhala jeho dluhy splácet maminka -Světlana Veselá, která je ochotna na základě darovací smlouvy platit částku 1.600,-Kč. Namítl, že jediný příjem má ze zaměstnání, platbu ve výši 35.000,-Kč není schopen uhradit a nechce si půjčit od další pochybné společnosti, která bude požadovat vysoké úroky. Domáhá se proto, aby mu nebyla platba zálohy na náklady insolvenčního řízení uložena.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 3, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vztahu k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím svůj úpadek dlužník uvedl, že má nezajištěné závazky v celkové částce 242.597,-Kč, které jsou 30 dnů po splatnosti, dále že zastavil splátky podstatné části svých peněžitých závazků tak, že od února 2011 na své závazky ničeho nehradil, což vedlo k zesplatnění podstatné části jeho závazků. Své věřitele a výši jednotlivých závazků, včetně splatnosti, případně poslední úhrady, s tím, že tyto závazky nepopírá, blíže specifikoval. Z jeho insolvenčního návrhu a příloh vyplývá, že průměrná měsíční mzda dlužníka činila od dubna 2010 do února 2011 částku 7.151,27 Kč, a že dlužník uzavřel dne 15.3.2011 darovací smlouvu se Světlanou Veselou, ve které se tato jako dárkyně zavázala platit dlužníku pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 1.600,-Kč pro případ, že do šesti měsíců od uzavření této smlouvy bude schváleno oddlužení obdarovaného podle insolvenčního zákona, a to po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Z insolvenčního návrhu dlužníka dále vyplývá, že dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost, v seznamu majetku uvedl pouze jednu movitou věc-mobilní telefon, jehož cenu odhadl na částku 300,-Kč, v návrhu dále uvedl, že vlastní pouze věci osobní potřeby.
Zejména je nutno uvést, že uložení povinnost zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh (byť spojený s návrhem na povolení oddlužení), je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (peníze v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu (na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěrů soudu prvního stupně o možnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nejprve nutno přezkoumat jeho předběžný závěr, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.
Dlužníkův dosavadní průměrný měsíční příjem činil částku 7.157,27 Kč, s ohledem na skutečnost, že nemá žádnou vyživovací povinnost, nepostižitelná částka činí 5.326,-Kč, ze které lze postihnout částku 1.825,-Kč ze dvou třetin, tedy ve výši 1.216,-Kč. Po odečtení nároku správce (v částce 54.000,-Kč, případně 64.800,-Kč, byl-li by správce plátcem DPH) by dlužník za pět let zaplatil částku 18.960,-Kč, případně částku 8.160,-Kč (byl-li by správce plátcem DPH), což představuje částku 7,8 %, případně 3,3 % ze závazků dlužníka v celkové částce 242.597,-Kč. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již nelze přihlédnout k darovací smlouvě dlužníka, na základě které by dlužník měl obdržet dar ve výši 1.600,-Kč měsíčně, neboť předmětná darovací smlouva se Světlanou Veselou byla uzavřena dne 15.3.2011 a v této smlouvě se dárkyně zavázala poskytovat dar ve výši 1.600,-Kč měsíčně pouze pro případ, že oddlužení dlužníka bude schváleno do šesti měsíců od uzavření této smlouvy, přičemž lhůta šesti měsíců ke dni 15.9.2011 již uplynula a ke schválení oddlužení dlužníka dosud nedošlo. Účinnost darovací smlouvy tedy byla vázána na splnění odkládací podmínky ( v případě, že bude schváleno oddlužení ) a současně byla tato podmínka časově omezena do šesti měsíců od data uzavření smlouvy , t.j do 15.9.2011. Do doby splnění této časově omezené odkládací podmínky (§ 36 odst. 1, odst. 2 obč. zák.) je právní úkon (v daném případě darovací smlouva) sice platný (závazný), avšak nezpůsobuje vznik, změnu či zánik práv a povinností, které s ním právní předpisy spojují (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 33 Odo 1423/2006, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz). Jelikož však tato odkládací podmínka byla časově omezena do 15.9.2011 a oddlužení do tohoto termínu nebylo ani povoleno, natož schváleno, účinky této darovací smlouvy již nemohou nastat. Z těchto důvodů nemohl odvolací soud k uvedené darovací smlouvě již přihlédnout, byť z jiných důvodů než tak učinil soud prvního stupně. Z uvedeného je zřejmé, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl v dalším řízení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítnut, neboť se zřetelem ke všem shora uvedeným okolnostem lze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi z příjmu dlužníka nezajištění věřitelé, by byla nižší než 30% z jejich pohledávek, přičemž souhlas věřitelů s nižším plněním dlužník nedoložil.
Ze všech uvedených důvodů proto dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že záloha na náklady insolvenčního řízení je v daném případě nezbytná, neboť úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem.
Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 IZ, jak správně uzavřel soud prvního stupně, je umožnit bezprostředně po rozhodnutí o úpadku řádný výkon činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha správci umožní vymoci pohledávky dlužníka nebo dohledat a zpeněžit jeho majetek, popřípadě majetek jiných osob, který by z hlediska institutů odporovatelnosti, neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka, případně i k úhradě odměny správce a jeho hotových výdajů, nebyl-li by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty dostatečný k jejich uhrazení. Uložení zálohy proto není podmíněno pouze tím, že dlužník nemá žádný majetek, ale též tím, že nemá žádný pohotový majetek, který by bylo možno použít právě k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku, ale před zpeněžením majetku. Soud prvního stupně proto správně uložil dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, byť shledal nepřípustnost povolení oddlužení z jiného důvodu. Z insolvenčního návrhu dlužníka vyplývá, že dlužník je v podstatě nemajetný, když vlastní pouze mobilní telefon, jehož hodnotu sám odhaduje částkou 300,-Kč, nemá žádné pohotové finanční prostředky (peníze v hotovosti nebo na účtu), které by bylo možné okamžitě použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení.
Pokud jde o výši stanovené zálohy na náklady insolvenčního řízení, kterou soud prvního stupně stanovil částkou 35.000,-Kč, pak tuto odvolací soud neshledává přiměřenou s ohledem na skutečnost, že odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (který je v dané věci jediným možným řešením úpadku dlužníka) činí, bude-li zpeněžováno, nejméně 45.000,-Kč (bez DPH) dle vyhl. č. 313/2007 Sb. a lze očekávat i další hotové výdaje insolvenčního správce v řádu několika tisíců Kč. Z tohoto důvodu je dle názoru odvolacího soudu potřebná záloha na náklady tohoto insolvenčního řízení v maximální výši, tj. v částce 50.000,-Kč (§ 108 odst. 2, věta prvá IZ).
Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
Jen pro úplnost odvolací soud ve vztahu k dlužníkovi dodává, že nebude-li záloha v požadované výši a ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím zaplacena, vystavuje se dlužník nebezpečí, že řízení o jeho insolvenčním návrhu bude zastaveno (§ 108 odst. 3 IZ), o čemž byl dlužník již v napadeném usnesení soudu prvního stupně poučen.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 27. září 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu
KSOS 8 INS 5772/2011 3 VSOL 321/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdecká 853/57, Vratimov, PSČ 739 32, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka ze dne 11.5.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 8 INS 5772/2011-A-5 ze dne 5.5.2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 8 INS 5772/2011-A-5 ze dne 5.5.2011 se mění takto:
Soud ukládá dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě vedený u ČNB Ostrava, č.ú. 6015-4123761/0710, VS 0848577211, KS 308 nebo v hotovosti do pokladny soudu.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč na účet specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 6.4.2011 u insolvenčního soudu návrh, kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdí, že má závazky vůči třem věřitelům v celkové výši 242.597,-Kč, které není schopen splácet, pobírá mzdu ve výši 7.120,-Kč a současně doložil darovací smlouvu ze dne 15.3.2011 uzavřenou s dárkyní Světlanou Veselou na dar ve výši 1.600,-Kč. Návrh dlužníka splňuje náležitosti řádného insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 103 a § 104 insolvenčního zákona, vyplývá z něj, včetně příloh, že dlužník je v platební neschopnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, z jeho příjmu ve výši 7.120,-Kč měsíčně by bylo možno podle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami z příjmů srážet částku 1.196,-Kč. Dlužník by tedy byl schopen ze svého příjmu uhradit věřitelům prostřednictvím splátek pouze 2,9 % svých tvrzených závazků. Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5, písm. a/ IZ). Smyslem oddlužení není, aby celé břemeno splátek, respektive jeho podstatnou část, nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. V daném případě by v rámci povoleného, respektive schváleného oddlužení, byla převážná většina plnění poskytována třetí osobou, když dlužník sám ze svého příjmu je schopen poskytnout toliko částku 1.196,-Kč, naproti tomu dárkyně by poskytovala plnění ve výši 1.600,-Kč, které by převyšovalo plnění poskytované samotným dlužníkem. Oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty s ohledem na majetek dlužníka (uvedený v seznamu majetku), který představuje věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, jehož prodej by byl v rámci zpeněžování majetkové podstaty až na výjimky nepřípustný nebo nereálný, nepřichází v úvahu. Soud proto dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že povolení oddlužení v současné době není u dlužníka možné, a proto mu uložil dle ust. § 108 IZ povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z insolvenčního návrhu dlužníka plyne, že dlužník nedisponuje v současné době pohotovými prostředky, které by mohly být využity ke krytí nákladů řízení bezprostředně po zjištění úpadku. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by z hlediska institutu neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka, a dále vzniklé při přezkoumání pohledávek. Soud uložil dlužníku zálohu ve výši 35.000,-Kč, přihlédl přitom k tomu, že s ohledem na skladbu majetku dlužníka (obvyklé vybavení domácnosti) nelze předjímat, zda a v jaké výši bude tento majetek zpeněžen. Zálohu proto stanovil soud v takové výši, aby pro případ, že se majetek zpeněžit nepodaří, mohla být záloha použita k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, přičemž odměna dle vyhl. č. 313/2007 Sb. činí v případě konkursu a zpeněžování minimálně 45.000,-Kč. Tyto náklady insolvenčního řízení však nelze přenášet na stát.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že do insolvence se přihlásil z důvodu své špatné finanční situace, která byla dílem zaviněna jeho osobou a dílem jeho bývalým zaměstnavatelem, který mu řádně nevyplácel mzdu a posléze zanikl. V insolvenčním řízení by mu pomáhala jeho dluhy splácet maminka -Světlana Veselá, která je ochotna na základě darovací smlouvy platit částku 1.600,-Kč. Namítl, že jediný příjem má ze zaměstnání, platbu ve výši 35.000,-Kč není schopen uhradit a nechce si půjčit od další pochybné společnosti, která bude požadovat vysoké úroky. Domáhá se proto, aby mu nebyla platba zálohy na náklady insolvenčního řízení uložena.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 3, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vztahu k rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím svůj úpadek dlužník uvedl, že má nezajištěné závazky v celkové částce 242.597,-Kč, které jsou 30 dnů po splatnosti, dále že zastavil splátky podstatné části svých peněžitých závazků tak, že od února 2011 na své závazky ničeho nehradil, což vedlo k zesplatnění podstatné části jeho závazků. Své věřitele a výši jednotlivých závazků, včetně splatnosti, případně poslední úhrady, s tím, že tyto závazky nepopírá, blíže specifikoval. Z jeho insolvenčního návrhu a příloh vyplývá, že průměrná měsíční mzda dlužníka činila od dubna 2010 do února 2011 částku 7.151,27 Kč, a že dlužník uzavřel dne 15.3.2011 darovací smlouvu se Světlanou Veselou, ve které se tato jako dárkyně zavázala platit dlužníku pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 1.600,-Kč pro případ, že do šesti měsíců od uzavření této smlouvy bude schváleno oddlužení obdarovaného podle insolvenčního zákona, a to po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Z insolvenčního návrhu dlužníka dále vyplývá, že dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost, v seznamu majetku uvedl pouze jednu movitou věc-mobilní telefon, jehož cenu odhadl na částku 300,-Kč, v návrhu dále uvedl, že vlastní pouze věci osobní potřeby.
Zejména je nutno uvést, že uložení povinnost zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh (byť spojený s návrhem na povolení oddlužení), je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (peníze v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu (na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěrů soudu prvního stupně o možnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nejprve nutno přezkoumat jeho předběžný závěr, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.
Dlužníkův dosavadní průměrný měsíční příjem činil částku 7.157,27 Kč, s ohledem na skutečnost, že nemá žádnou vyživovací povinnost, nepostižitelná částka činí 5.326,-Kč, ze které lze postihnout částku 1.825,-Kč ze dvou třetin, tedy ve výši 1.216,-Kč. Po odečtení nároku správce (v částce 54.000,-Kč, případně 64.800,-Kč, byl-li by správce plátcem DPH) by dlužník za pět let zaplatil částku 18.960,-Kč, případně částku 8.160,-Kč (byl-li by správce plátcem DPH), což představuje částku 7,8 %, případně 3,3 % ze závazků dlužníka v celkové částce 242.597,-Kč. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již nelze přihlédnout k darovací smlouvě dlužníka, na základě které by dlužník měl obdržet dar ve výši 1.600,-Kč měsíčně, neboť předmětná darovací smlouva se Světlanou Veselou byla uzavřena dne 15.3.2011 a v této smlouvě se dárkyně zavázala poskytovat dar ve výši 1.600,-Kč měsíčně pouze pro případ, že oddlužení dlužníka bude schváleno do šesti měsíců od uzavření této smlouvy, přičemž lhůta šesti měsíců ke dni 15.9.2011 již uplynula a ke schválení oddlužení dlužníka dosud nedošlo. Účinnost darovací smlouvy tedy byla vázána na splnění odkládací podmínky ( v případě, že bude schváleno oddlužení ) a současně byla tato podmínka časově omezena do šesti měsíců od data uzavření smlouvy , t.j do 15.9.2011. Do doby splnění této časově omezené odkládací podmínky (§ 36 odst. 1, odst. 2 obč. zák.) je právní úkon (v daném případě darovací smlouva) sice platný (závazný), avšak nezpůsobuje vznik, změnu či zánik práv a povinností, které s ním právní předpisy spojují (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 33 Odo 1423/2006, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz). Jelikož však tato odkládací podmínka byla časově omezena do 15.9.2011 a oddlužení do tohoto termínu nebylo ani povoleno, natož schváleno, účinky této darovací smlouvy již nemohou nastat. Z těchto důvodů nemohl odvolací soud k uvedené darovací smlouvě již přihlédnout, byť z jiných důvodů než tak učinil soud prvního stupně. Z uvedeného je zřejmé, že návrh dlužníka na povolení oddlužení by byl v dalším řízení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítnut, neboť se zřetelem ke všem shora uvedeným okolnostem lze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi z příjmu dlužníka nezajištění věřitelé, by byla nižší než 30% z jejich pohledávek, přičemž souhlas věřitelů s nižším plněním dlužník nedoložil.
Ze všech uvedených důvodů proto dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že záloha na náklady insolvenčního řízení je v daném případě nezbytná, neboť úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem.
Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 IZ, jak správně uzavřel soud prvního stupně, je umožnit bezprostředně po rozhodnutí o úpadku řádný výkon činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha správci umožní vymoci pohledávky dlužníka nebo dohledat a zpeněžit jeho majetek, popřípadě majetek jiných osob, který by z hlediska institutů odporovatelnosti, neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka, případně i k úhradě odměny správce a jeho hotových výdajů, nebyl-li by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty dostatečný k jejich uhrazení. Uložení zálohy proto není podmíněno pouze tím, že dlužník nemá žádný majetek, ale též tím, že nemá žádný pohotový majetek, který by bylo možno použít právě k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku, ale před zpeněžením majetku. Soud prvního stupně proto správně uložil dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, byť shledal nepřípustnost povolení oddlužení z jiného důvodu. Z insolvenčního návrhu dlužníka vyplývá, že dlužník je v podstatě nemajetný, když vlastní pouze mobilní telefon, jehož hodnotu sám odhaduje částkou 300,-Kč, nemá žádné pohotové finanční prostředky (peníze v hotovosti nebo na účtu), které by bylo možné okamžitě použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení.
Pokud jde o výši stanovené zálohy na náklady insolvenčního řízení, kterou soud prvního stupně stanovil částkou 35.000,-Kč, pak tuto odvolací soud neshledává přiměřenou s ohledem na skutečnost, že odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (který je v dané věci jediným možným řešením úpadku dlužníka) činí, bude-li zpeněžováno, nejméně 45.000,-Kč (bez DPH) dle vyhl. č. 313/2007 Sb. a lze očekávat i další hotové výdaje insolvenčního správce v řádu několika tisíců Kč. Z tohoto důvodu je dle názoru odvolacího soudu potřebná záloha na náklady tohoto insolvenčního řízení v maximální výši, tj. v částce 50.000,-Kč (§ 108 odst. 2, věta prvá IZ).
Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
Jen pro úplnost odvolací soud ve vztahu k dlužníkovi dodává, že nebude-li záloha v požadované výši a ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím zaplacena, vystavuje se dlužník nebezpečí, že řízení o jeho insolvenčním návrhu bude zastaveno (§ 108 odst. 3 IZ), o čemž byl dlužník již v napadeném usnesení soudu prvního stupně poučen.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 27. září 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu