3 VSOL 314/2012-A-12
KSBR 44 INS 3621/2012 3 VSOL 314/2012-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Květoslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Okříšky, U Stadionu 463, PSČ 675 21, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.3.2012 č.j. KSBR 44 INS 3621/2012-A-7
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.
Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 16.2.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně konstatoval, že z návrhu dlužnice a z připojených listin vyplývá, že dlužnice vlastní movitý majetek, který je předmětem zajišťovacích práv (obvyklé vybavení domácnosti bez hodnoty a osobní automobil Škoda Octavia v ceně dle odhadu dlužnice 50.000 Kč) a dále dlužnice vlastní nemovitý majetek v katastrální území a obci Oříšky, který není předmětem zajištění (v tržní ceně 840.000 Kč). Soud prvního stupně konstatoval, že veškerý majetek dlužnice patří do SJM. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že nezajištěné závazky dlužnice dosahují výše 923.310,36 Kč, dlužnice pobírá starobní důchod ve výši 8.400 Kč a důchod dle smlouvy ze dne 20.2.2012 ve výši 3.000 Kč měsíčně, který se zavázala platit dlužnici a jejímu manželovi pro účely oddlužení Alena anonymizovano (z této částky vzal soud prvního stupně proto v úvahu pouze 1.500 Kč). Dlužnice dále každoročně pobírá na základě pojistné smlouvy částku 15.000 Kč, má jednu vyživovací povinnost k manželovi, její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) a ustanovení § 396 odst. 1 IZ a uvedl, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale splňuje předpoklady pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně uzavřel, že by dlužnice za pět let v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře ze svého aktuálního příjmu zaplatila věřitelům cca 7.48 % jejich nezajištěných pohledávek (pro účely oddlužení jí lze zabavit z důchodu částku 732 Kč a po připočtení důchodu ve výši 1.500 Kč a po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH ve výši 1.080 Kč, jí lze srážet měsíčně částku 1.152 Kč, za pět let celkem částku 69.120 Kč-§ 406 odst. 3, písm. a/ věta první IZ). Soud prvního stupně uvedl, že při zohlednění ročního plnění dle pojistné smlouvy 15.000 Kč (které však dlužnice nekonkretizovala a nedoložila) by dlužnice za pět let nezajištěným věřitelům zaplatila toliko 15,61 % jejich pohledávek a nesplnila by předpoklad 30% úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Soud prvního stupně dovodil, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů (po odečtení odměny insolvenčního správce 80.100 Kč včetně DPH) byly uspokojeny ve výši cca 39,52 %. V tomto směru soud prvního stupně konstatoval, že kalkuloval pouze s polovinou výtěžku zpeněžení, neboť se jedná o majetek patřící do SJM dlužnice a jejího manžela. Soud prvního stupně dále odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive o hrozícím úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez hotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Soud prvního stupně konstatoval, že složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že institut zálohy slouží k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka s tím, že minimální odměna insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bez hotových výdajů činí dle ustanovení § 3 vyhl.
č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez DPH. Soud prvního stupně uvedl, že pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud tyto náklady není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje žádnými hotovými finančními prostředky, považuje složení zálohy za nezbytné, neboť nelze předjímat, kdy a za jakou cenu dojde ke zpeněžení majetku dlužnice a k vypořádání SJM dlužnice a jejího manžela a rovněž s ohledem na předpokládané náklady řízení při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně vyslovil názor, že prostředky ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak a nelze připustit, aby do doby zpeněžení majetku dlužnice tyto náklady nesl insolvenční správce.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Dlužnice navrhovala spojení jejího řízení s řízením jejího manžela Karla anonymizovano ke společnému projednání a stanovení jedné zálohy oběma manželům ve výši 5.000 Kč s tím, že záloha ve výši 15.000 Kč pro každého z nich je neúnosná. Dlužnice vytýkala soudu prvního stupně, že se nezabýval jejím návrhem a návrhem jejího manžela Karla anonymizovano (vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 3620/2012) na spojení obou věcí ke společnému projednání. Dlužnice namítala, že návrhem na spojení chtěla dosáhnout toho, aby nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty, neboť by se tím s manželem dostala do neřešitelné situace. Dlužnice argumentovala tím, že smyslem podaného návrhu byla snaha o rozumné uspořádání majetkové situace zadlužené domácnosti.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 16.2.2012 domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má společně s manželem dvanáct peněžitých závazků vůči šesti věřitelům, které nejsou schopni po dobu delší než tři měsíce splácet. Dlužnice tvrdila, že všechny závazky jsou součástí SJM. V návrhu dlužnice uvedla celkem osm nevykonatelných závazků vůči čtyřem věřitelům s tím, že všechny tyto závazky jsou po splatnosti od 30.4.2010. Dlužnice uvedla další čtyři vykonatelné nezajištěné závazky vůči třem věřitelům s tím, že i tyto závazky jsou po splatnosti od 30.4.2010. Celkem tyto nezajištěné závazky činily částku 923.310,36 Kč. Dlužnice navrhovala, aby soud spojil její insolvenční návrh s insolvenčním návrhem jejího manžela, který byl podán současně. Dlužnice tvrdila, že její manžel má příjem ve výši 12.000 Kč, dlužnice pobírá starobní důchod ve výši 8.400 Kč, z titulu pojistné smlouvy pobírá plnění ve výši 15.000 Kč ročně a dále pobírá důchod podle důchodové smlouvy ve výši 3.000 Kč měsíčně. Z toho dovozovala, že společně s manželem uhradí nezajištěným věřitelům 35 % jejich pohledávek (a to včetně odměny a nákladů insolvenčního správce). Pokud se týká příjmů dlužnice za poslední tři roky, odkázala na potvrzení OSSZ. Dlužnice uvedla, že má vyživovací povinnost pouze k manželovi, vlastní obvyklé vybavení domácnosti bez hodnoty, osobním automobil Škoda Octavia v aktuální ceně 50.000 Kč a byt o velikosti 2 + 1. Návrh dlužnice podepsal i její manžel a potvrdil, že s povolením oddlužení dlužnice souhlasí. K návrhu dlužnice připojila mimo jiné seznam majetku, z něhož vyplývá majetek tak, jak byl uveden v návrhu s tím, že se jedná o majetek společný dlužnici a jejímu manželovi. Ze seznamu závazků připojeného k návrhu vyplývá, že závazky dlužnice uvedené v návrhu jsou součástí SJM. K návrhu dlužnice připojila smlouvu o důchodu ze dne 20.2.2012, podle níž se Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem Jakubov u Moravských Budějovic 167, zavázala poskytovat dlužnici a jejímu manželovi pravidelně měsíčně částku 3.000 Kč jako peněžitý důchod pro účely úhrady splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 16.2.2012 podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Karel anonymizovano (řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 44 INS 3620/2012). Ve vylíčení rozhodujících skutečností manžel dlužnice uvedl, že má společně s manželkou šest věřitelů a dvanáct peněžitých závazků, které nejsou schopni splácet s tím, že veškeré závazky jsou součástí SJM. Nezajištěné nevykonatelné a vykonatelné závazky uvedl shodně jako dlužnice Květoslava anonymizovano . Manžel dlužnice v návrhu žádal o spojení jeho insolvenčního návrhu s návrhem dlužnice Květoslavy anonymizovano . Květoslava anonymizovano vyslovila s návrhem manžela a s povolením oddlužení souhlas podpisem jeho insolvenčního návrhu. Z obsahu spisu sp. zn. KSBR 44 INS 3620/2012 dále vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20.3.2012 č.j. KSBR 44 INS 3620/2012-A-8, uložil dlužníku Karlu anonymizovano , aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč s odůvodněním, že dlužník nesplňuje podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť by ze svých příjmů za dobu pěti let trvání splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům zaplatil jen cca 23,08 % jejich pohledávek a dále uzavřel, že jsou u dlužníka splněny předpoklady pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Návrhem dlužníka Karla anonymizovano na spojení řízení s insolvenčním řízením manželky se soud prvního stupně ani v tomto případě nezabýval.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věta první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Ve vztahu k námitkám odvolatelky je třeba uvést, že rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak, svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, které spadají do jejich společného jmění, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je podle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba manželé společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. také např. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).
Ze shora uvedených důvodů je proto rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení předčasné. V dalším řízení je třeba, aby se insolvenční soud zabýval návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela. V dalším řízení se bude soud prvního stupně dále zabývat náležitostmi návrhu dlužnice na povolení oddlužení, a to zejména ohledně tvrzení o příjmech dlužnice za poslední 3 roky (§ 391 odst. 1, písm. c) IZ).
V případě, dospěje-li insolvenční soud k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, eventuelně že by ve spojeném řízení z jejich příjmů nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech nezajištěných závazků, které jsou závazky společnými, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí také zdůvodní, proč případně nebylo možno oddlužit dlužnici ve společném řízení s jejím manželem.
Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy neukládá.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 8. června 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 44 INS 3621/2012 3 VSOL 314/2012-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Květoslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Okříšky, U Stadionu 463, PSČ 675 21, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.3.2012 č.j. KSBR 44 INS 3621/2012-A-7
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.
Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 16.2.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně konstatoval, že z návrhu dlužnice a z připojených listin vyplývá, že dlužnice vlastní movitý majetek, který je předmětem zajišťovacích práv (obvyklé vybavení domácnosti bez hodnoty a osobní automobil Škoda Octavia v ceně dle odhadu dlužnice 50.000 Kč) a dále dlužnice vlastní nemovitý majetek v katastrální území a obci Oříšky, který není předmětem zajištění (v tržní ceně 840.000 Kč). Soud prvního stupně konstatoval, že veškerý majetek dlužnice patří do SJM. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že nezajištěné závazky dlužnice dosahují výše 923.310,36 Kč, dlužnice pobírá starobní důchod ve výši 8.400 Kč a důchod dle smlouvy ze dne 20.2.2012 ve výši 3.000 Kč měsíčně, který se zavázala platit dlužnici a jejímu manželovi pro účely oddlužení Alena anonymizovano (z této částky vzal soud prvního stupně proto v úvahu pouze 1.500 Kč). Dlužnice dále každoročně pobírá na základě pojistné smlouvy částku 15.000 Kč, má jednu vyživovací povinnost k manželovi, její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) a ustanovení § 396 odst. 1 IZ a uvedl, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale splňuje předpoklady pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně uzavřel, že by dlužnice za pět let v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře ze svého aktuálního příjmu zaplatila věřitelům cca 7.48 % jejich nezajištěných pohledávek (pro účely oddlužení jí lze zabavit z důchodu částku 732 Kč a po připočtení důchodu ve výši 1.500 Kč a po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH ve výši 1.080 Kč, jí lze srážet měsíčně částku 1.152 Kč, za pět let celkem částku 69.120 Kč-§ 406 odst. 3, písm. a/ věta první IZ). Soud prvního stupně uvedl, že při zohlednění ročního plnění dle pojistné smlouvy 15.000 Kč (které však dlužnice nekonkretizovala a nedoložila) by dlužnice za pět let nezajištěným věřitelům zaplatila toliko 15,61 % jejich pohledávek a nesplnila by předpoklad 30% úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Soud prvního stupně dovodil, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů (po odečtení odměny insolvenčního správce 80.100 Kč včetně DPH) byly uspokojeny ve výši cca 39,52 %. V tomto směru soud prvního stupně konstatoval, že kalkuloval pouze s polovinou výtěžku zpeněžení, neboť se jedná o majetek patřící do SJM dlužnice a jejího manžela. Soud prvního stupně dále odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ a uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive o hrozícím úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez hotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Soud prvního stupně konstatoval, že složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že institut zálohy slouží k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka s tím, že minimální odměna insolvenčního správce při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bez hotových výdajů činí dle ustanovení § 3 vyhl.
č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez DPH. Soud prvního stupně uvedl, že pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud tyto náklady není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje žádnými hotovými finančními prostředky, považuje složení zálohy za nezbytné, neboť nelze předjímat, kdy a za jakou cenu dojde ke zpeněžení majetku dlužnice a k vypořádání SJM dlužnice a jejího manžela a rovněž s ohledem na předpokládané náklady řízení při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně vyslovil názor, že prostředky ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak a nelze připustit, aby do doby zpeněžení majetku dlužnice tyto náklady nesl insolvenční správce.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Dlužnice navrhovala spojení jejího řízení s řízením jejího manžela Karla anonymizovano ke společnému projednání a stanovení jedné zálohy oběma manželům ve výši 5.000 Kč s tím, že záloha ve výši 15.000 Kč pro každého z nich je neúnosná. Dlužnice vytýkala soudu prvního stupně, že se nezabýval jejím návrhem a návrhem jejího manžela Karla anonymizovano (vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 3620/2012) na spojení obou věcí ke společnému projednání. Dlužnice namítala, že návrhem na spojení chtěla dosáhnout toho, aby nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty, neboť by se tím s manželem dostala do neřešitelné situace. Dlužnice argumentovala tím, že smyslem podaného návrhu byla snaha o rozumné uspořádání majetkové situace zadlužené domácnosti.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 16.2.2012 domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má společně s manželem dvanáct peněžitých závazků vůči šesti věřitelům, které nejsou schopni po dobu delší než tři měsíce splácet. Dlužnice tvrdila, že všechny závazky jsou součástí SJM. V návrhu dlužnice uvedla celkem osm nevykonatelných závazků vůči čtyřem věřitelům s tím, že všechny tyto závazky jsou po splatnosti od 30.4.2010. Dlužnice uvedla další čtyři vykonatelné nezajištěné závazky vůči třem věřitelům s tím, že i tyto závazky jsou po splatnosti od 30.4.2010. Celkem tyto nezajištěné závazky činily částku 923.310,36 Kč. Dlužnice navrhovala, aby soud spojil její insolvenční návrh s insolvenčním návrhem jejího manžela, který byl podán současně. Dlužnice tvrdila, že její manžel má příjem ve výši 12.000 Kč, dlužnice pobírá starobní důchod ve výši 8.400 Kč, z titulu pojistné smlouvy pobírá plnění ve výši 15.000 Kč ročně a dále pobírá důchod podle důchodové smlouvy ve výši 3.000 Kč měsíčně. Z toho dovozovala, že společně s manželem uhradí nezajištěným věřitelům 35 % jejich pohledávek (a to včetně odměny a nákladů insolvenčního správce). Pokud se týká příjmů dlužnice za poslední tři roky, odkázala na potvrzení OSSZ. Dlužnice uvedla, že má vyživovací povinnost pouze k manželovi, vlastní obvyklé vybavení domácnosti bez hodnoty, osobním automobil Škoda Octavia v aktuální ceně 50.000 Kč a byt o velikosti 2 + 1. Návrh dlužnice podepsal i její manžel a potvrdil, že s povolením oddlužení dlužnice souhlasí. K návrhu dlužnice připojila mimo jiné seznam majetku, z něhož vyplývá majetek tak, jak byl uveden v návrhu s tím, že se jedná o majetek společný dlužnici a jejímu manželovi. Ze seznamu závazků připojeného k návrhu vyplývá, že závazky dlužnice uvedené v návrhu jsou součástí SJM. K návrhu dlužnice připojila smlouvu o důchodu ze dne 20.2.2012, podle níž se Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem Jakubov u Moravských Budějovic 167, zavázala poskytovat dlužnici a jejímu manželovi pravidelně měsíčně částku 3.000 Kč jako peněžitý důchod pro účely úhrady splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 16.2.2012 podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice Karel anonymizovano (řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 44 INS 3620/2012). Ve vylíčení rozhodujících skutečností manžel dlužnice uvedl, že má společně s manželkou šest věřitelů a dvanáct peněžitých závazků, které nejsou schopni splácet s tím, že veškeré závazky jsou součástí SJM. Nezajištěné nevykonatelné a vykonatelné závazky uvedl shodně jako dlužnice Květoslava anonymizovano . Manžel dlužnice v návrhu žádal o spojení jeho insolvenčního návrhu s návrhem dlužnice Květoslavy anonymizovano . Květoslava anonymizovano vyslovila s návrhem manžela a s povolením oddlužení souhlas podpisem jeho insolvenčního návrhu. Z obsahu spisu sp. zn. KSBR 44 INS 3620/2012 dále vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20.3.2012 č.j. KSBR 44 INS 3620/2012-A-8, uložil dlužníku Karlu anonymizovano , aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč s odůvodněním, že dlužník nesplňuje podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť by ze svých příjmů za dobu pěti let trvání splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům zaplatil jen cca 23,08 % jejich pohledávek a dále uzavřel, že jsou u dlužníka splněny předpoklady pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Návrhem dlužníka Karla anonymizovano na spojení řízení s insolvenčním řízením manželky se soud prvního stupně ani v tomto případě nezabýval.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věta první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Ve vztahu k námitkám odvolatelky je třeba uvést, že rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak, svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, které spadají do jejich společného jmění, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je podle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba manželé společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. také např. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).
Ze shora uvedených důvodů je proto rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení předčasné. V dalším řízení je třeba, aby se insolvenční soud zabýval návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela. V dalším řízení se bude soud prvního stupně dále zabývat náležitostmi návrhu dlužnice na povolení oddlužení, a to zejména ohledně tvrzení o příjmech dlužnice za poslední 3 roky (§ 391 odst. 1, písm. c) IZ).
V případě, dospěje-li insolvenční soud k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, eventuelně že by ve spojeném řízení z jejich příjmů nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech nezajištěných závazků, které jsou závazky společnými, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí také zdůvodní, proč případně nebylo možno oddlužit dlužnici ve společném řízení s jejím manželem.
Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy neukládá.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 8. června 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu