3 VSOL 310/2010-A-22
KSBR 32 INS 1993/2010 3 VSOL 310/2010-A-22
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrušovanská 558/37, Drnholec, PSČ 691 83, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 17. 5. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 1993/2010-A-11 ze dne 29. 4. 2010
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 1993/2010-A-11 ze dne 29. 4. 2010 se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil hrozící úpadek dlužníka (výrok I.), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.), rozhodl, že konkurs bude řešen formou nepatrného konkursu (výrok IV.), ustanovil insolvenčního správce (výrok IV.), rozhodl o účincích svého rozhodnutí, vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek, uložil povinnosti věřitelům dlužníka, jeho dlužníkům a insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky VI. až XIII.).
V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým insolvenčním návrhem domáhal zjištění svého hrozícího úpadku, případně úpadku a povolení oddlužení s tím, že jako způsob oddlužení navrhl oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a jeho přílohách dlužník uvedl závazky vůči sedmi nezajištěným věřitelům v celkové výši 1.087.447,-Kč s tím, že jeho příjem a příjem manželky činí 19.000,-Kč až 20.000,-Kč a nepostačuje na měsíční splátky, které činí 19.718,-Kč. Dále uvedl, že při těchto měsíčních splátkách mu nezůstávají finanční prostředky na základní životní potřeby, proto čerpá další půjčky, aby pokryl měsíční splátky předchozích závazků, čímž se dostává do ještě horší finanční situace, vlastní pouze věci tvořící vybavení domácnosti v odhadované ceně 59.700,-Kč a osobní automobil v odhadované ceně 55.000,-Kč. Soud uzavřel, že dlužník je ve stavu hrozícího úpadku, neboť se zřetelem ke všem okolnostem (jeho příjmům a výši měsíčních splátek) lze důvodně předpokládat, že nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. V případě dlužníka není splněn jeden ze základních předpokladů pro povolení oddlužení, a to úhrada alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. S přihlédnutím k průměrnému čistému měsíčnímu příjmu dlužníka za leden 2009 až leden 2010 ve výši 11.828,-Kč je výše částky určená pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů 2.736,-Kč. Dlužník je tak schopen během pěti let uhradit nezajištěným věřitelům částku 164.160,-Kč, přičemž celková výše neuhrazených pohledávek činí dle návrhu 1.087.447,-Kč, tedy dlužník je schopen uhradit jen 15,09 % jejich pohledávek a dlužník neoznačil žádné věřitele, kteří by souhlasili s nižším plněním. Od částky určené k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů je navíc nutné odečíst 4.000,-Kč jako částku na odměnu a hotové výdaje správce, na které bude použita záloha na náklady insolvenčního řízení složená dlužníkem v částce 50.000,-Kč. Rodičovský příspěvek manželky v částce 7.600,-Kč není možno pro uspokojení pohledávek věřitelů použít, neboť tento příjem je menší než základní částka. Dále je zřejmé, že majetek dlužníka (vybavení domácnosti a automobil) by taktéž nepostačoval k uspokojení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto není možný ani způsob řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud proto rozhodl podle ust. § 395 odst. 1 a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona tak, že návrh na povolení oddlužení zamítl a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem.
Proti tomuto usnesení, výslovně do výroků II. a III., podal dlužník odvolání. Uvedl, že s ohledem na přihlášky pohledávek a provedené přezkumné jednání je zřejmé, že v insolvenčním řízení byly přihlášeny pohledávky věřitelů ve výši 646.667,57 Kč; nebyly tedy uplatněny pohledávky ve výši 1.087.447,-Kč, ze kterých vycházel soud prvního stupně. Podle jeho názoru je schopen při příjmu 12.000,-Kč měsíčně a po započtení složené zálohy 50.000,-Kč uhradit 30 % z pohledávek ve výši 646.667,57 Kč za dobu pěti let, neboť by platil měsíčně částku 2.400,-Kč, tj. částku v dostačující výši. Domáhá se proto změny napadeného rozhodnutí a povolení oddlužení.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.
Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 2.3.2010 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení pro hrozící úpadek, ve kterém uvedl splatné závazky sedmi věřitelů v celkové výši 1.087.447,-Kč blíže specifikované v seznamu závazků jako přílohy k tomuto návrhu. Z příloh doložených k návrhu vyplývá, že dlužník měl průměrný měsíční čistý příjem za rok 2009 ve výši 11.765,-Kč, v lednu 2010 ve výši 12.677,-Kč, tedy jeho průměrný měsíční čistý příjem za toto období činí 11.835,-Kč. Dlužník má dvě vyživovací povinnosti (k manželce, která pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně, a k nezletilému dítěti). Za této situace nepostižitelná částka dlužníka činí 5.148,67 Kč a nepostižitelná částka na dvě vyživovací povinnosti činí 2.574,34 Kč, celkem tedy 7.724,-Kč. Ke splátkám lze použít částku 4.110,-Kč, ze které se sráží dvě třetiny (na částku, která se sráží bez omezení, příjem dlužníka nedosáhne), celkem tedy 2.740,-Kč měsíčně, což představuje za pět let částku 164.400,-Kč. Od této částky je nutno odečíst nároky správce (odměna a hotové výdaje), které činí za 5 let 54.000,-Kč, případně 64.800,-Kč (bude-li správce plátcem DPH), se zohledněním zaplacené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, celková výše uspokojení pohledávek činí 160.400,-Kč, případně 149.600,-Kč (bude-li správce plátcem DPH). Tato částka představuje 14,75 %, případně 13,76 % pohledávek věřitelů. S ohledem na výši nepostižitelné částky 7.724,-Kč již nelze vzít v úvahu příjem manželky dlužníka, který činí 7.600,-Kč (rodičovský příspěvek), neboť je nižší než nepostižitelná částka.
Odvolací námitka dlužníka, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny a přezkoumány přihlášky věřitelů pouze v celkové výši 646.667,57 Kč je nedůvodná, neboť pro posouzení věci je rozhodný stav, který byl v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. stav ke dni 29. 4. 2010. Teprve tímto rozhodnutím byli totiž věřitelé vyzváni k podání svých přihlášek pohledávek, neboť bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, a proto je nutno vycházet z pohledávek všech věřitelů dlužníka, jak je sám dlužník v insolvenčním návrhu a jeho přílohách označil. Nad rámce k tomu odvolací soud dodává, že i při zohlednění výše pohledávek v částce 647.055,57 Kč (přihlášených pohledávek) by dlužník na oddlužení nedosáhl, neboť ze svých příjmů by byl schopen uhradit pouze 24,79 %, případně 23,12 % svých pohledávek (z důvodů vyložených shora).
Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že dlužník nesplňuje podmínku pro povolení oddlužení spočívající v tom, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, přičemž dlužník nedoložil souhlas žádného z věřitelů s nižším plněním.
Lze přisvědčit i správnému právnímu závěru soudu prvního stupně, že s ohledem na výši pohledávek a hodnotu majetku dlužníka nelze řešit oddlužení ani zpeněžením majetkové podstaty.
Soud prvního stupně proto postupoval správně, když podle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítl a současně podle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy rozhodnutí odvolacího soudu mu bude doručeno zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 21. září 2010
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 32 INS 1993/2010 3 VSOL 310/2010-A-22
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrušovanská 558/37, Drnholec, PSČ 691 83, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 17. 5. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 1993/2010-A-11 ze dne 29. 4. 2010
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 1993/2010-A-11 ze dne 29. 4. 2010 se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil hrozící úpadek dlužníka (výrok I.), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok III.), rozhodl, že konkurs bude řešen formou nepatrného konkursu (výrok IV.), ustanovil insolvenčního správce (výrok IV.), rozhodl o účincích svého rozhodnutí, vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek, uložil povinnosti věřitelům dlužníka, jeho dlužníkům a insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky VI. až XIII.).
V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým insolvenčním návrhem domáhal zjištění svého hrozícího úpadku, případně úpadku a povolení oddlužení s tím, že jako způsob oddlužení navrhl oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a jeho přílohách dlužník uvedl závazky vůči sedmi nezajištěným věřitelům v celkové výši 1.087.447,-Kč s tím, že jeho příjem a příjem manželky činí 19.000,-Kč až 20.000,-Kč a nepostačuje na měsíční splátky, které činí 19.718,-Kč. Dále uvedl, že při těchto měsíčních splátkách mu nezůstávají finanční prostředky na základní životní potřeby, proto čerpá další půjčky, aby pokryl měsíční splátky předchozích závazků, čímž se dostává do ještě horší finanční situace, vlastní pouze věci tvořící vybavení domácnosti v odhadované ceně 59.700,-Kč a osobní automobil v odhadované ceně 55.000,-Kč. Soud uzavřel, že dlužník je ve stavu hrozícího úpadku, neboť se zřetelem ke všem okolnostem (jeho příjmům a výši měsíčních splátek) lze důvodně předpokládat, že nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. V případě dlužníka není splněn jeden ze základních předpokladů pro povolení oddlužení, a to úhrada alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. S přihlédnutím k průměrnému čistému měsíčnímu příjmu dlužníka za leden 2009 až leden 2010 ve výši 11.828,-Kč je výše částky určená pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů 2.736,-Kč. Dlužník je tak schopen během pěti let uhradit nezajištěným věřitelům částku 164.160,-Kč, přičemž celková výše neuhrazených pohledávek činí dle návrhu 1.087.447,-Kč, tedy dlužník je schopen uhradit jen 15,09 % jejich pohledávek a dlužník neoznačil žádné věřitele, kteří by souhlasili s nižším plněním. Od částky určené k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů je navíc nutné odečíst 4.000,-Kč jako částku na odměnu a hotové výdaje správce, na které bude použita záloha na náklady insolvenčního řízení složená dlužníkem v částce 50.000,-Kč. Rodičovský příspěvek manželky v částce 7.600,-Kč není možno pro uspokojení pohledávek věřitelů použít, neboť tento příjem je menší než základní částka. Dále je zřejmé, že majetek dlužníka (vybavení domácnosti a automobil) by taktéž nepostačoval k uspokojení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto není možný ani způsob řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud proto rozhodl podle ust. § 395 odst. 1 a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona tak, že návrh na povolení oddlužení zamítl a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem.
Proti tomuto usnesení, výslovně do výroků II. a III., podal dlužník odvolání. Uvedl, že s ohledem na přihlášky pohledávek a provedené přezkumné jednání je zřejmé, že v insolvenčním řízení byly přihlášeny pohledávky věřitelů ve výši 646.667,57 Kč; nebyly tedy uplatněny pohledávky ve výši 1.087.447,-Kč, ze kterých vycházel soud prvního stupně. Podle jeho názoru je schopen při příjmu 12.000,-Kč měsíčně a po započtení složené zálohy 50.000,-Kč uhradit 30 % z pohledávek ve výši 646.667,57 Kč za dobu pěti let, neboť by platil měsíčně částku 2.400,-Kč, tj. částku v dostačující výši. Domáhá se proto změny napadeného rozhodnutí a povolení oddlužení.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.
Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 2.3.2010 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení pro hrozící úpadek, ve kterém uvedl splatné závazky sedmi věřitelů v celkové výši 1.087.447,-Kč blíže specifikované v seznamu závazků jako přílohy k tomuto návrhu. Z příloh doložených k návrhu vyplývá, že dlužník měl průměrný měsíční čistý příjem za rok 2009 ve výši 11.765,-Kč, v lednu 2010 ve výši 12.677,-Kč, tedy jeho průměrný měsíční čistý příjem za toto období činí 11.835,-Kč. Dlužník má dvě vyživovací povinnosti (k manželce, která pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně, a k nezletilému dítěti). Za této situace nepostižitelná částka dlužníka činí 5.148,67 Kč a nepostižitelná částka na dvě vyživovací povinnosti činí 2.574,34 Kč, celkem tedy 7.724,-Kč. Ke splátkám lze použít částku 4.110,-Kč, ze které se sráží dvě třetiny (na částku, která se sráží bez omezení, příjem dlužníka nedosáhne), celkem tedy 2.740,-Kč měsíčně, což představuje za pět let částku 164.400,-Kč. Od této částky je nutno odečíst nároky správce (odměna a hotové výdaje), které činí za 5 let 54.000,-Kč, případně 64.800,-Kč (bude-li správce plátcem DPH), se zohledněním zaplacené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, celková výše uspokojení pohledávek činí 160.400,-Kč, případně 149.600,-Kč (bude-li správce plátcem DPH). Tato částka představuje 14,75 %, případně 13,76 % pohledávek věřitelů. S ohledem na výši nepostižitelné částky 7.724,-Kč již nelze vzít v úvahu příjem manželky dlužníka, který činí 7.600,-Kč (rodičovský příspěvek), neboť je nižší než nepostižitelná částka.
Odvolací námitka dlužníka, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny a přezkoumány přihlášky věřitelů pouze v celkové výši 646.667,57 Kč je nedůvodná, neboť pro posouzení věci je rozhodný stav, který byl v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. stav ke dni 29. 4. 2010. Teprve tímto rozhodnutím byli totiž věřitelé vyzváni k podání svých přihlášek pohledávek, neboť bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, a proto je nutno vycházet z pohledávek všech věřitelů dlužníka, jak je sám dlužník v insolvenčním návrhu a jeho přílohách označil. Nad rámce k tomu odvolací soud dodává, že i při zohlednění výše pohledávek v částce 647.055,57 Kč (přihlášených pohledávek) by dlužník na oddlužení nedosáhl, neboť ze svých příjmů by byl schopen uhradit pouze 24,79 %, případně 23,12 % svých pohledávek (z důvodů vyložených shora).
Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že dlužník nesplňuje podmínku pro povolení oddlužení spočívající v tom, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, přičemž dlužník nedoložil souhlas žádného z věřitelů s nižším plněním.
Lze přisvědčit i správnému právnímu závěru soudu prvního stupně, že s ohledem na výši pohledávek a hodnotu majetku dlužníka nelze řešit oddlužení ani zpeněžením majetkové podstaty.
Soud prvního stupně proto postupoval správně, když podle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítl a současně podle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy rozhodnutí odvolacího soudu mu bude doručeno zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 21. září 2010
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu