3 VSOL 263/2011-A-9
KSOS 36 INS 1512/2011 3 VSOL 263/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Tibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Zdeňka Vavříka 1594/3, Ostrava-Bělský Les, PSČ 700 30, o insolvenčním návrhu dlužníka a návrhu na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 10.4.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-3 ze dne 22.3.2011 ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-7 ze dne 12.5.2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-3 ze dne 22.3.2011 ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-7 ze dne 12.5.2011 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 zjistil, že u osoby dlužníka bylo dne 24.1.2008 rozhodnuto o úpadku, dne 20.3.2008 schváleno oddlužení, které bylo dne 11.6.2009 zrušeno dle ust. § 418 odst. 1, písm. a) a písm. c) insolvenčního zákona a byl prohlášen konkurs, dne 4.12.2009 bylo rozhodnuto o zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Ke zrušení schváleného oddlužení v této věci došlo v rozhodném časovém období dle ust. § 395 odst. 3, písm. a) insolvenčního zákona poté, co dle ust. § 418 insolvenčního zákona dlužník neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. V novém řízení je tedy patrno, že dojde k řešení úpadku konkursem. Z tohoto důvodu soud posuzoval stav majetku dlužníka a na základě toho uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dle obsahu spisu je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by dlužník vlastnil majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Minimální odměna insolvenčního správce včetně DPH činí 54.000,-Kč, navíc jsou účtovány i jeho hotové výdaje.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že dne 1.2.2011 podal řádně vyplněný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Namítl, že insolvenční soud může využít možnost uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 insolvenčního zákona, avšak není to jeho povinnost, tudíž může od zálohy v dané výši upustit. Podle jeho názoru je napadené rozhodnutí nesprávné, neboť je k jeho finančním poměrům hrubě neadekvátní a nepřiměřené. Poukázal na to, že částka jeho dluhů vůči všem věřitelům přesahuje 1.700.000,-Kč, a proto je podle insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh. V rámci předchozího insolvenčního řízení oddlužení nezvládl z finančních důvodů, neboť musel zajistit živobytí a bydlení pro svoje nezletilé děti a manželku, když z důvodu zrušení nájmu služebního bytu musel vynaložit velké částky k přestěhování a za kauci ve vztahu k novému bytu. Je řádně zaměstnán, jeho průměrný plat činí 22.400,-Kč, společně s manželkou se starají o tři nezletilé děti, a proto není schopen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, insolvenční soud řádně nepřezkoumal všechny důvodné a podstatné skutečnosti, vycházel jen ze skutečnosti, že v řízení vedeném pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 bylo schváleno oddlužení, které bylo následně zrušeno a prohlášen konkurs, který byl zrušen pro nedostatek majetku. V neposlední řadě namítal, že opětovný konkurs není řešením jeho úpadku, vede k znevýhodnění věřitelů, neboť jako v předchozím insolvenčním řízení bude uspokojen pouze insolvenční správce. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.
Podle § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.
Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. KSOS 22 INS 60/2008-A-4 ze dne 24.1.2008 (pravomocným dne 29.1.2008) byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení. Usnesením č.j. KSOS 22 INS 60/2008-B-15 ze dne 20.3.2008 (pravomocným dne 26.3.2008) ve znění doplňujícího usnesení č.j. KSOS 22 INS 60/2008-B-19 ze dne 3.4.2008 (pravomocným dne 11.7.2008) bylo dlužníku schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením č.j. KSOS 22 INS 60/2008-B-58 ze dne 11.6.2009 (pravomocným dne 8.7.2009) bylo dlužníku zrušeno schválené oddlužení a prohlášen konkurs na jeho majetek z důvodů uvedených v ust. § 418 odst. 1, písm. a) a písm. c) IZ, neboť dlužník neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, zejména řádně neplnil splátkový kalendář, a to ani v soudem stanovené dodatečné lhůtě, a dále v důsledku jeho zaviněného jednání po schválení plánu oddlužení mu vznikl peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a to dva závazky z úvěrových smluv ve výši 15.000,-Kč a 5.000,-Kč.
Z obsahu předmětného insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 1.2.2011 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník tvrdí, že celková výše jeho závazků vůči 43 věřitelům činí 1.722.002,50 Kč, všechny jeho závazky jsou 30 dní po lhůtě splatnosti a neplní je po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, není schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků s tím, že dlužník své závazky jednotlivě specifikoval, z toho 24 závazků jako závazky vykonatelné s označením jednotlivých exekučních titulů. Jako přílohu k návrhu dlužník doložil seznam majetku, ze kterého vyplývá, že dlužník vlastní pouze finanční prostředky na bankovním účtu ve výši 113,-Kč a movité věci nepatrné hodnoty tvořící zejména vybavení domácnosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti a nemá žádné pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník ji právě navrhuje), nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci připadá v úvahu zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ pro nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení, a to s ohledem na dobu a výsledek dřívějšího insolvenčního řízení, které bylo vedeno ve vztahu k dlužníku u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008.
Využití institutu oddlužení dle ust. § 389 odst. 1 a násl. IZ jako způsobu řešení úpadku přichází v úvahu u nepodnikatele (fyzických nebo právnických osob) a tento institut představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a vlastní aktivitu, tedy aby usiloval o co nejvyšší míru uspokojení věřitelů, čímž je naplňován účel insolvenčního řízení. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení uvedenou v ust. § 5, písm. a) IZ, tj. že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.
Podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ, důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení je důvodný předpoklad, že návrhem dlužník sleduje nepoctivý záměr. V ustanovení § 395 odst. 3 vymezil zákonodárce dvě situace, kdy lze na existenci dlužníkova nepoctivého záměru usuzovat. Okolnosti uvedené v tomto ustanovení jsou demonstrativním výčtem případů, o nepoctivém záměru však může svědčit i celá řada jiných skutečností. Z ustanovení § 395 odst. 3, písm. a) IZ vyplývá, že na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat i v závislosti na výsledku insolvenčního řízení dlužníka, které probíhalo v posledních pěti letech.
V dané věci soud prvního stupně zcela správně poukázal na skutečnosti vyplývající z insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 probíhajícího v posledních pěti letech před podáním tohoto insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém již bylo dlužníku jednou schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, které však bylo zrušeno a současně rozhodnuto o konkursu z důvodů uvedených v ust. § 418 odst. 1, písm. a) a písm. c) IZ, tedy z důvodů, které dlužník svým vlastním jednáním zavinil. Za této situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně spatřuje v okolnostech, pro které bylo dlužníku zrušeno schválené oddlužení v předchozím insolvenčním řízení (probíhajícím v posledních pěti letech), nepoctivý záměr dlužníka sledovaný novým návrhem dlužníka na povolení oddlužení (spojeným s insolvenčním návrhem) podaný v dané věci, pro který nelze jeho návrhu na povolení oddlužení vyhovět, a proto lze předpokládat zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem ve smyslu ust. § 396 odst. 1 IZ.
Účelem uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by též z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. Samotná skutečnost, že dlužník nedisponuje žádnými peněžními prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nemůže být důvodem pro nezaplacení zálohy. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.
Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když s ohledem na majetkovou situaci dlužníka, který vlastní jen movitý majetek nepatrné hodnoty, jehož zpeněžení je proto i nejisté, a peněžní prostředky na účtu ve výši 113,-Kč, uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 odst. 1 IZ.
Soud prvního stupně stanovil správně i výši této zálohy částkou 50.000,-Kč s odkazem na výši minimální odměny insolvenčního správce v částce 45.000,-Kč (bez DPH), případně v částce 54.000,-Kč (včetně daně z přidané hodnoty), a to podle vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění, při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a s ohledem na další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.
K odvolací námitce dlužníka, že si podáním insolvenčního návrhu plní svoji povinnost podle insolvenčního zákona, odvolací soud uzavírá, že povinnost podat insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1 IZ stíhá toliko právnickou osobu nebo fyzickou osobu-podnikatele, nikoli fyzickou osobu-nepodnikatele, kterou je dlužník.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 1. září 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu
KSOS 36 INS 1512/2011 3 VSOL 263/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Tibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Zdeňka Vavříka 1594/3, Ostrava-Bělský Les, PSČ 700 30, o insolvenčním návrhu dlužníka a návrhu na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 10.4.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-3 ze dne 22.3.2011 ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-7 ze dne 12.5.2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-3 ze dne 22.3.2011 ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 1512/2011-A-7 ze dne 12.5.2011 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí.
V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 zjistil, že u osoby dlužníka bylo dne 24.1.2008 rozhodnuto o úpadku, dne 20.3.2008 schváleno oddlužení, které bylo dne 11.6.2009 zrušeno dle ust. § 418 odst. 1, písm. a) a písm. c) insolvenčního zákona a byl prohlášen konkurs, dne 4.12.2009 bylo rozhodnuto o zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Ke zrušení schváleného oddlužení v této věci došlo v rozhodném časovém období dle ust. § 395 odst. 3, písm. a) insolvenčního zákona poté, co dle ust. § 418 insolvenčního zákona dlužník neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. V novém řízení je tedy patrno, že dojde k řešení úpadku konkursem. Z tohoto důvodu soud posuzoval stav majetku dlužníka a na základě toho uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dle obsahu spisu je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy soud určil v maximální možné částce 50.000,-Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by dlužník vlastnil majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Minimální odměna insolvenčního správce včetně DPH činí 54.000,-Kč, navíc jsou účtovány i jeho hotové výdaje.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že dne 1.2.2011 podal řádně vyplněný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Namítl, že insolvenční soud může využít možnost uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 insolvenčního zákona, avšak není to jeho povinnost, tudíž může od zálohy v dané výši upustit. Podle jeho názoru je napadené rozhodnutí nesprávné, neboť je k jeho finančním poměrům hrubě neadekvátní a nepřiměřené. Poukázal na to, že částka jeho dluhů vůči všem věřitelům přesahuje 1.700.000,-Kč, a proto je podle insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh. V rámci předchozího insolvenčního řízení oddlužení nezvládl z finančních důvodů, neboť musel zajistit živobytí a bydlení pro svoje nezletilé děti a manželku, když z důvodu zrušení nájmu služebního bytu musel vynaložit velké částky k přestěhování a za kauci ve vztahu k novému bytu. Je řádně zaměstnán, jeho průměrný plat činí 22.400,-Kč, společně s manželkou se starají o tři nezletilé děti, a proto není schopen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, insolvenční soud řádně nepřezkoumal všechny důvodné a podstatné skutečnosti, vycházel jen ze skutečnosti, že v řízení vedeném pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 bylo schváleno oddlužení, které bylo následně zrušeno a prohlášen konkurs, který byl zrušen pro nedostatek majetku. V neposlední řadě namítal, že opětovný konkurs není řešením jeho úpadku, vede k znevýhodnění věřitelů, neboť jako v předchozím insolvenčním řízení bude uspokojen pouze insolvenční správce. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.
Podle § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.
Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. KSOS 22 INS 60/2008-A-4 ze dne 24.1.2008 (pravomocným dne 29.1.2008) byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení. Usnesením č.j. KSOS 22 INS 60/2008-B-15 ze dne 20.3.2008 (pravomocným dne 26.3.2008) ve znění doplňujícího usnesení č.j. KSOS 22 INS 60/2008-B-19 ze dne 3.4.2008 (pravomocným dne 11.7.2008) bylo dlužníku schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením č.j. KSOS 22 INS 60/2008-B-58 ze dne 11.6.2009 (pravomocným dne 8.7.2009) bylo dlužníku zrušeno schválené oddlužení a prohlášen konkurs na jeho majetek z důvodů uvedených v ust. § 418 odst. 1, písm. a) a písm. c) IZ, neboť dlužník neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, zejména řádně neplnil splátkový kalendář, a to ani v soudem stanovené dodatečné lhůtě, a dále v důsledku jeho zaviněného jednání po schválení plánu oddlužení mu vznikl peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a to dva závazky z úvěrových smluv ve výši 15.000,-Kč a 5.000,-Kč.
Z obsahu předmětného insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal dne 1.2.2011 u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník tvrdí, že celková výše jeho závazků vůči 43 věřitelům činí 1.722.002,50 Kč, všechny jeho závazky jsou 30 dní po lhůtě splatnosti a neplní je po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, není schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků s tím, že dlužník své závazky jednotlivě specifikoval, z toho 24 závazků jako závazky vykonatelné s označením jednotlivých exekučních titulů. Jako přílohu k návrhu dlužník doložil seznam majetku, ze kterého vyplývá, že dlužník vlastní pouze finanční prostředky na bankovním účtu ve výši 113,-Kč a movité věci nepatrné hodnoty tvořící zejména vybavení domácnosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku nejméně ve formě platební neschopnosti a nemá žádné pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník ji právě navrhuje), nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci připadá v úvahu zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ pro nepoctivý záměr dlužníka sledovaný návrhem na povolení oddlužení, a to s ohledem na dobu a výsledek dřívějšího insolvenčního řízení, které bylo vedeno ve vztahu k dlužníku u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008.
Využití institutu oddlužení dle ust. § 389 odst. 1 a násl. IZ jako způsobu řešení úpadku přichází v úvahu u nepodnikatele (fyzických nebo právnických osob) a tento institut představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a vlastní aktivitu, tedy aby usiloval o co nejvyšší míru uspokojení věřitelů, čímž je naplňován účel insolvenčního řízení. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení uvedenou v ust. § 5, písm. a) IZ, tj. že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.
Podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ, důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení je důvodný předpoklad, že návrhem dlužník sleduje nepoctivý záměr. V ustanovení § 395 odst. 3 vymezil zákonodárce dvě situace, kdy lze na existenci dlužníkova nepoctivého záměru usuzovat. Okolnosti uvedené v tomto ustanovení jsou demonstrativním výčtem případů, o nepoctivém záměru však může svědčit i celá řada jiných skutečností. Z ustanovení § 395 odst. 3, písm. a) IZ vyplývá, že na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat i v závislosti na výsledku insolvenčního řízení dlužníka, které probíhalo v posledních pěti letech.
V dané věci soud prvního stupně zcela správně poukázal na skutečnosti vyplývající z insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSOS 22 INS 60/2008 probíhajícího v posledních pěti letech před podáním tohoto insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém již bylo dlužníku jednou schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, které však bylo zrušeno a současně rozhodnuto o konkursu z důvodů uvedených v ust. § 418 odst. 1, písm. a) a písm. c) IZ, tedy z důvodů, které dlužník svým vlastním jednáním zavinil. Za této situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně spatřuje v okolnostech, pro které bylo dlužníku zrušeno schválené oddlužení v předchozím insolvenčním řízení (probíhajícím v posledních pěti letech), nepoctivý záměr dlužníka sledovaný novým návrhem dlužníka na povolení oddlužení (spojeným s insolvenčním návrhem) podaný v dané věci, pro který nelze jeho návrhu na povolení oddlužení vyhovět, a proto lze předpokládat zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem ve smyslu ust. § 396 odst. 1 IZ.
Účelem uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by též z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. Samotná skutečnost, že dlužník nedisponuje žádnými peněžními prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nemůže být důvodem pro nezaplacení zálohy. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.
Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když s ohledem na majetkovou situaci dlužníka, který vlastní jen movitý majetek nepatrné hodnoty, jehož zpeněžení je proto i nejisté, a peněžní prostředky na účtu ve výši 113,-Kč, uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 odst. 1 IZ.
Soud prvního stupně stanovil správně i výši této zálohy částkou 50.000,-Kč s odkazem na výši minimální odměny insolvenčního správce v částce 45.000,-Kč (bez DPH), případně v částce 54.000,-Kč (včetně daně z přidané hodnoty), a to podle vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění, při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a s ohledem na další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.
K odvolací námitce dlužníka, že si podáním insolvenčního návrhu plní svoji povinnost podle insolvenčního zákona, odvolací soud uzavírá, že povinnost podat insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1 IZ stíhá toliko právnickou osobu nebo fyzickou osobu-podnikatele, nikoli fyzickou osobu-nepodnikatele, kterou je dlužník.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 1. září 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu