3 VSOL 261/2017-B-19
KSOL 16 INS 16837/2016 3 VSOL 261/2017-B-19
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Citov 8, PSČ 751 03, o určení hotových výdajů odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové a hrazení zálohy na její odměnu, o odvolání Euroinsolvence v.o.s., se sídlem Zlín, Nábřeží 599, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby: 29024382, insolvenčního správce dlužnice anonymizovano anonymizovano , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 30.12.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-B-8
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že insolvenčnímu správci Euroinsolvence v.o.s. se povinnost vyplatit odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové 18 měsíčních záloh na její odměnu insolvenčního správce n e u k l á d á .
II. Ve výroku III. se usnesení soudu prvního stupně p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil Euroinsolvence v.o.s. jako novému insolvenčnímu správci dlužnice, aby počínaje vydáním usnesení vyplatil odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové 18 měsíčních záloh na isir.justi ce.cz odměnu insolvenčního správce (výrok I.), s tím, že o odměně odvolané insolvenční správkyně bude rozhodnuto v konečné podobě při rozhodování o odměně insolvenčního správce při ukončení řízení (výrok II.), a dále schválil hotové výdaje odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové za období od srpna do září 2016 ve výši 544,50 Kč, včetně DPH (výrok III.).
Na odůvodnění uvedl, že schůze věřitelů rozhodla svým usnesením podle § 29 insolvenčního zákona, které soud potvrdil, o odvolání a jmenování nového insolvenčního správce . Odvolaná insolvenční správkyně Ing. Martina Mitinová vyúčtovala svou odměnu a hotové výdaje, které jí soud přiznal. Hotové výdaje spočívají v paušální náhradě 150 Kč za každý měsíc za období od srpna do října roku 2016, které jí soud přiznal dle ustanovení § 38 odst. 5 insolvenčního zákona; včetně náhrady DPH v sazbě 21 % činí náhrada jejích hotových výdajů 544,50 Kč. Rozhodnutí o uložení povinnosti novému insolvenčnímu správci dlužnice Euroinsolvence v.o.s. vyplatit odvolané insolvenční správkyni 18 měsíčních záloh na odměnu soud zdůvodnil tak, že rozhodování o odměně odvolané insolvenční správkyně je v této fázi řízení předčasné, je však nepochybné, že její odměna se nemůže striktně vymezit jen počtem měsíců výkonu její funkce. Soud proto stanovil povinnost dělby záloh vyplácených dlužnicí na odměnu insolvenčního správce, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení. Účastníci byli v usnesení poučeni, že proti výrokům I. a II. usnesení není odvolání přípustné a proti výroku III. usnesení lze podat odvolání, v němž však lze namítat pouze to, že ustanovený oddělený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý .
Proti usnesení soudu prvního stupně podal nový insolvenční správce Euroinsolvence v.o.s. (dále též jen Správce ) odvolání, které směřoval proti jeho výrokům I. a III. Namítl, že soud již v této fázi řízení fakticky rozhodl o výši odměny obou insolvenčních správců. Odvolatel se soudem stanovenou zálohově placenou odměnou odvolané insolvenční správkyně nesouhlasí, neboť nyní nelze předvídat délku insolvenčního řízení dlužnice, které může skončit i dříve než za 60 měsíců. Nelze proto předpokládat, po jaké období bude záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů dlužnicí hrazena, a pokud by v závěru insolvenčního řízení bylo o odměně odvolané insolvenční správkyně rozhodnuto jinak, část zálohově vyplacené odměny by vracela. K náhradě hotových výdajů odvolané správkyně odvolatel poukázal na to, že od částky náhrady určené příslušnou vyhláškou ve výši 150 Kč měsíčně se lze odchýlit jen pokud insolvenční správce vykoná nadstandardní činnosti, což v tomto případě není splněno. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. změnil tak, že se mu povinnost vyplatit 18 měsíčních záloh na odměnu odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové neukládá, a ve výroku III. tak, že hotové výdaje odvolané insolvenční správkyně se určují částkou 150 Kč měsíčně za období od srpna do října 2016.
Odvolaná insolvenční správkyně Ing. Martina Mitinová ve vyjádření k odvolání uvedla, že proti výroku I. napadeného usnesení není odvolání objektivně přípustné, když odvolání fakticky směřuje proti usnesení o vyúčtování odměny odvolané insolvenční správkyně, proti kterému je oprávněn podat odvolání pouze soudem ustanovený správce, jehož námitkám nebylo vyhověno. S odkazem na závěry vyslovené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2015, sen. zn. 3 VSOL 208/2015 argumentovala tím, že insolvenčnímu soudu nic nebrání rozhodnout o vyplacení záloh na odměnu odvolaného insolvenčního správce, přičemž rozhodnutí o redistribuci záloh, které teprve budou dlužnicí uhrazeny, je plně v kompetenci soudu, a zvolený postup považuje za přiměřený a správný. Odvolatel musel námitky, uváděné proti soudem zvolené redistribuci splátek, vyhodnotit před udělením souhlasu se svým ustanovením do funkce, ve kterém deklaroval, že se seznámil s insolvenčním řízením dlužnice, a tedy tato rizika nejen hodnotil, ale také přijal. Odvolání Správce je dle odvolané insolvenční správkyně nepřípustné a nedůvodné. K určení výše náhrady svých hotových výdajů uvedla, že ta představuje paušální měsíční náhradu výdajů 150 Kč násobenou počtem měsíců, po které vykonávala svou funkci, vynásobenou příslušnou sazbou DPH. Takto určená výše náhrady hotových výdajů odpovídá úpravě ustanovení § 38 odst. 1 IZ a byla již odvolané insolvenční správkyni uhrazena, proto podle ní není odvolání proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně důvodné.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání je podáno včas, se nejprve zabýval otázkou, zda nově ustanovený insolvenční správce je oprávněn k podání odvolání proti výroku I. předmětného usnesení.
Podle ustanovení § 10, písm. a) IZ, insolvenční soud v insolvenčním řízení vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 IZ, při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 IZ, účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.
Podle ustanovení § 15 IZ, nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.
Z ustanovení § 201 o.s.ř. vyplývá, že subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení. Legitimaci k podání odvolání však nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání, jakožto řádného opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno, popřípadě, kterému byla způsobena jiná určitá, třeba i nepříliš významná újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť existenci případné újmy lze posuzovat pouze z procesního hlediska.
V této věci soud prvního stupně výrokem I. přezkoumávaného usnesení uložil Správci povinnost a ve vztahu k ukládané povinnosti je Správce v postavení účastníka řízení. Uložená povinnost nemá oporu v zákoně, neboť insolvenční zákon vydání takovéhoto rozhodnutí soudu neukládá. Způsob placení zálohy na odměnu insolvenčního správce je upraven v ustanovení § 136 odst. 4, věta druhá IZ tak, že povinnost hrazení záloh lze uložit dlužníkovi, jemuž je oddlužení povoleno. V případě, že dojde k situaci předvídané v ustanovení § 29 odst. 1 IZ, soud není oprávněn uložit novému insolvenčnímu správci, aby vyplatil odvolanému správci určený počet záloh, placených dlužníkem na odměnu insolvenčního správce. Současně se nejedná o dohled nad postupem a činností insolvenčního správce jako procesního subjektu, neboť nelze uzavřít, že se tato dohlédací činnost týká výkonu činnosti insolvenčního správce tak, jak je zákonem upravena (viz zejména v ustanovení § 36 odst. 2, § 188 a násl., § 209 a násl., § 235 a násl. a § 254 a násl., IZ).
Insolvenční zákon vydání rozhodnutí ve výroku I. napadeného usnesení soudu neukládá, ani je nepřepokládá, a současně se nejedná o rozhodnutí při dohledové činnosti insolvenčního soudu (ustanovení § 10, písm. a/, b/ IZ), takže pokud soud prvního stupně takové rozhodnutí vydal, jedná se o exces při aplikaci zákona. Nový insolvenční správce, kterému je povinnost ukládána, je proto oprávněn k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí (ustanovení § 201 o.s.ř.). Nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání proti výroku I. usnesení, poskytnuté soudem prvního stupně, přitom není pro závěr o subjektivní legitimaci odvolatele k podání odvolání právně významné. S názorem odvolané insolvenční správkyně o nepřípustnosti odvolání proti rozhodnutí ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně tak souhlasit nelze.
Správce je oprávněn podat odvolání rovněž proti výroku III. usnesení, kterým soud rozhodl o schválení náhrady hotových výdajů odvolané insolvenční správkyně, přičemž zákon přípustné odvolací důvody proti takovému rozhodnutí nevymezuje (srov. ustanovení § 38 odst. 5 IZ). Nesprávné poučení poskytnuté soudem prvního stupně, podle kterého lze proti rozhodnutí ve výroku III. v odvolání namítat pouze to, že ustanovený oddělený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, je proto právně nevýznamné.
Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v dotčených výrocích I. a III., v této části přezkoumal i řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5, 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.
Z insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 3.8.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-A-6 soud zjistil úpadek dlužnice anonymizovano anonymizovano (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Martinu Mitinovou, identifikační číslo osoby: 48735850, se sídlem Škodova 96/11, Přerov, PSČ 750 02 (výrok II.), povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením (výrok III.), na den 27.10.2016 nařídil přezkumné jednání, po jehož ukončení se bude bezprostředně konat schůze věřitelů, na jejímž programu bude i rozhodování o insolvenčním správci dle ust. § 29 IZ (výroky VI. a VII.)., ve výrocích IV., V. a VIII. dále rozhodl dle ustanovení § 136 odst. 2 IZ, výrokem IX. uložil povinnost insolvenčnímu správci a výrokem X. dlužnici zavázal, aby od zveřejnění usnesení do konce měsíce, v němž bude rozhodováno o schválení oddlužení, platila zálohu na nároky správkyně ve výši 900 Kč měsíčně, zvýšenou o DPH (v případě, že správkyně je jejím plátcem). Do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil svou pohledávku ve výši 183.674,25 Kč také věřitel Komerční banka, a.s., který dne 26.10.2016 doručil insolvenčnímu soudu svůj hlasovací lístek, určený pro schůzi věřitelů konanou dne 27.10.2016, kterým hlasoval pro odvolání soudem ustanovené insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové a pro ustanovení společnosti Euroinsolvence v.o.s. do funkce insolvenčního správce dlužnice; současně doložil její souhlas s ustanovením do této funkce. Na přezkumném jednání konaném dne 27.10.2016 byla pohledávka věřitele Komerční banka, a.s. zjištěna v přihlášené výši 183.674,25. Na schůzi věřitelů, konané bezprostředně po přezkumném jednání, kterého se žádný z věřitelů osobně nezúčastnil, soud přečetl hlasovací lístek věřitele Komerční banka, a.s. a konstatoval, že celkový počet hlasů věřitelů je 261.035,27 hlasů, a že soudem ustanovená insolvenční správkyně je odvolána z funkce hlasy věřitele Komerční banka a.s. v počtu 183.674,25. Dále vyhlásil usnesení o odvolání soudem ustanovené insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové z funkce a po přečtení souhlasu společnosti Euroinsolvence v.o.s. se svým ustanovením do funkce insolvenčního správce dlužnice vyhlásil usnesení, kterým potvrdil nového insolvenčního správce ve funkci; současně deklaroval, že společnost se ustanovuje novým insolvenčním správcem. Následně usnesením ze dne 1.11.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-B-4 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 15.11.2016 doručila odvolaná insolvenční správkyně Ing. Martina Mitinová soudu zprávu o činnosti, v níž popsala provedené úkony a vyúčtovala svou odměnu částkou 18.150 Kč, včetně DPH. Uvedla, že dlužnice uhradila na odměnu zálohově částku 3.267 Kč (za období od srpna do října roku 2016), která však nepokrývá rozsah jí vykonané činnosti, specifikované ve zprávě. Na hotových výdajích vyúčtovala částku 450 Kč (výši záloh 150 Kč za měsíce srpen až říjen 2016), včetně DPH potom částku 544,50 Kč. Soud prvního stupně zprávu odvolané insolvenční správkyně projednal postupem podle ustanovení § 304 IZ a poté rozhodl napadeným usnesením.
Podle ustanovení § 38 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti; pro projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno (odstavec 5). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 6).
Podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále též jen vyhláška ), insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 225 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře.
Na základě skutečností popsaných shora odvolací soud uzavírá, že soudem ustanovená insolvenční správkyně dlužnice Ing. Martina Mitinová byla schůzí věřitelů, konanou dne 27.10.2016, odvolána ze své funkce a do této funkce byla usnesením schůze věřitelů, potvrzeným insolvenčním soudem, ustanovena společnost Euroinsolvence v.o.s. Skutečnost, že soud prvního stupně nadbytečně svým usnesením, vyhlášeným na schůzi věřitelů, odvolal Ing. Martinu Mitinovou z funkce insolvenčního správce a do této funkce ustanovil společnost Euroinsolvence v.o.s., ačkoli podle ustanovení § 29 odst. 2 IZ je oprávněn pouze potvrdit či nepotvrdit usnesení schůze věřitelů o volbě nového správce, je pro tento závěr nevýznamná. Následně odvolaná insolvenční správkyně podala zprávu o své činnosti, kterou soud prvního stupně projednal (ustanovení § 38 odst. 5, § 304 IZ) a bezprostředně po jejím projednání rozhodl o schválení jí vyúčtovaných hotových výdajů.
Odvolaná insolvenční správkyně vykonávala svou funkci po dobu tří započatých kalendářních měsíců, neboť o jejím ustanovení do funkce soud rozhodl výrokem II. usnesení ze dne 3.8.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-A-6 a ze své funkce byla odvolána rozhodnutím schůze věřitelů dne 27.10.2016. Podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky jí vznikl nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do jejího odvolání z funkce insolvenční správkyně. Za dobu tří započatých kalendářních měsíců její nárok činí 450 Kč. Vzhledem k tomu, že je plátkyní DPH (registrace je uložena u soudu prvního stupně pod Spr 2277/2012), je třeba k této částce připočítat i náhradu DPH v sazbě 21 % (ustanovení § 38 odst. 1 IZ). Celková výše náhrady hotových výdajů, na kterou má odvolaná insolvenční správkyně právo, činí 544,50 Kč, jak soud prvního stupně správně určil ve výroku III. napadeného usnesení. Odvolání Správce proti výši soudem určené náhrady hotových výdajů odvolané správkyně tudíž není důvodné.
Jak vyloženo shora, insolvenční zákon ukládá soudu, aby v případě, že s rozhodnutím o úpadku spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, uložil dlužníku povinnost hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (srov. ustanovení § 136 odst. 4, věta druhá, IZ). Redistribuci záloh, hrazených dlužníkem na nároky správce, mezi více správci (v dané věci mezi odvolaným a nově ustaveným správcem), zákon neumožňuje. Přitom je třeba mít na paměti, že principy vedení insolvenčního řízení (§ 5 IZ), včetně principu spravedlivosti, se mohou uplatnit jen v rámci zákonné úpravy. V opačném případě-jak také shora vyloženo-se jedná o exces při aplikaci zákona, který v postupu soudu prvního stupně, který po projednání zprávy odvolané správkyně o její činnosti k redistribuci záloh na odměnu přistoupil, odvolací soud shledává.
Redistribuce záloh na odměnu insolvenčního správce, hrazených dlužníkem, není účelná ani z hlediska ekonomie insolvenčního řízení, neboť (jediná) odměna insolvenčního správce, včetně podílů jednotlivých insolvenčních správců na ní, je soudem určena až v závěrečné fázi insolvenčního řízení (ustanovení § 38 odst. 3 IZ, § 6 vyhlášky) a do této doby její výše, stejně jako výše dlužníkem uhrazených záloh, není známa. Proto předem nelze odhadnout ani míru pravděpodobnosti, že v závěru insolvenčního řízení bude výše odměny odvolaného insolvenčního správce určena právě ve výši novým insolvenčním správcem vyplacených záloh a soud nebude muset ukládat odvolanému správci jejich vrácení (ani částečné). Pokud v závěru insolvenčního řízení dojde k situaci, kdy výše podílu stávajícího insolvenčního správce na odměně je nižší než částka, která mu byla zálohově dlužníkem uhrazena, a naopak podíl na odměně bývalého insolvenčního správce je vyšší než částka, kterou na zálohách již obdržel, insolvenční soud při rozhodování o určení odměny a podílů jednotlivých správců na ní uloží stávajícímu správci, aby bývalému správci příslušnou část ze zálohově uhrazených částek na odměnu vydal na uspokojení jeho nároku, a tím uspokojení nároků správců na odměnu definitivně vyřeší.
Z výše uvedených důvodů hodnotí odvolací soud odvolání nového insolvenčního správce Euroinsolvence v.o.s. proti výroku I. přezkoumávaného usnesení jako důvodné.
K argumentaci odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové ve vyjádření k odvolání úpravou ustanovení § 38 odst. 4 IZ, která soudu umožňuje rozhodnout o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce i opětovně, odvolací soud uvádí, že pro řízení, v nichž je rozhodnutí o úpadku spojeno s rozhodnutím o povolení oddlužení, se uplatní speciální úprava zálohového hrazení nároků insolvenčního správce dle ustanovení § 136 odst. 4, věta druhá IZ. Odkaz odvolané insolvenční správkyně na závěr vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2015, sen. zn. 3 VSOL 208/2015-B-21, podle něhož insolvenčnímu soudu nebrání skutečnost, že do doby předložení konečné zprávy insolvenčního správce či zprávy o jeho činnosti nelze určit výši podílu odvolaného insolvenčního správce na odměně, aby rozhodl o vyplacení zálohy na jeho podíl na odměně (ustanovení § 38 odst. 4 IZ), není v této věci případný, neboť uvedené rozhodnutí řeší otázku, v které fázi insolvenčního řízení soud o odměně insolvenčního správce rozhoduje.
Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že novému insolvenčnímu správci Euroinsolvence v.o.s. se povinnost vyplatit odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové 18 měsíčních záloh na odměnu insolvenčního správce neukládá, a ve výroku III. podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené prostřednictvím insolvenčního rejstříku; odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové, novému insolvenčnímu správci Euroinsolvence v.o.s. a dlužnici se však doručuje také zvláštním způsobem.
Olomouc 26. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSOL 16 INS 16837/2016 3 VSOL 261/2017-B-19
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Citov 8, PSČ 751 03, o určení hotových výdajů odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové a hrazení zálohy na její odměnu, o odvolání Euroinsolvence v.o.s., se sídlem Zlín, Nábřeží 599, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby: 29024382, insolvenčního správce dlužnice anonymizovano anonymizovano , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 30.12.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-B-8
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že insolvenčnímu správci Euroinsolvence v.o.s. se povinnost vyplatit odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové 18 měsíčních záloh na její odměnu insolvenčního správce n e u k l á d á .
II. Ve výroku III. se usnesení soudu prvního stupně p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil Euroinsolvence v.o.s. jako novému insolvenčnímu správci dlužnice, aby počínaje vydáním usnesení vyplatil odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové 18 měsíčních záloh na isir.justi ce.cz odměnu insolvenčního správce (výrok I.), s tím, že o odměně odvolané insolvenční správkyně bude rozhodnuto v konečné podobě při rozhodování o odměně insolvenčního správce při ukončení řízení (výrok II.), a dále schválil hotové výdaje odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové za období od srpna do září 2016 ve výši 544,50 Kč, včetně DPH (výrok III.).
Na odůvodnění uvedl, že schůze věřitelů rozhodla svým usnesením podle § 29 insolvenčního zákona, které soud potvrdil, o odvolání a jmenování nového insolvenčního správce . Odvolaná insolvenční správkyně Ing. Martina Mitinová vyúčtovala svou odměnu a hotové výdaje, které jí soud přiznal. Hotové výdaje spočívají v paušální náhradě 150 Kč za každý měsíc za období od srpna do října roku 2016, které jí soud přiznal dle ustanovení § 38 odst. 5 insolvenčního zákona; včetně náhrady DPH v sazbě 21 % činí náhrada jejích hotových výdajů 544,50 Kč. Rozhodnutí o uložení povinnosti novému insolvenčnímu správci dlužnice Euroinsolvence v.o.s. vyplatit odvolané insolvenční správkyni 18 měsíčních záloh na odměnu soud zdůvodnil tak, že rozhodování o odměně odvolané insolvenční správkyně je v této fázi řízení předčasné, je však nepochybné, že její odměna se nemůže striktně vymezit jen počtem měsíců výkonu její funkce. Soud proto stanovil povinnost dělby záloh vyplácených dlužnicí na odměnu insolvenčního správce, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení. Účastníci byli v usnesení poučeni, že proti výrokům I. a II. usnesení není odvolání přípustné a proti výroku III. usnesení lze podat odvolání, v němž však lze namítat pouze to, že ustanovený oddělený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý .
Proti usnesení soudu prvního stupně podal nový insolvenční správce Euroinsolvence v.o.s. (dále též jen Správce ) odvolání, které směřoval proti jeho výrokům I. a III. Namítl, že soud již v této fázi řízení fakticky rozhodl o výši odměny obou insolvenčních správců. Odvolatel se soudem stanovenou zálohově placenou odměnou odvolané insolvenční správkyně nesouhlasí, neboť nyní nelze předvídat délku insolvenčního řízení dlužnice, které může skončit i dříve než za 60 měsíců. Nelze proto předpokládat, po jaké období bude záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů dlužnicí hrazena, a pokud by v závěru insolvenčního řízení bylo o odměně odvolané insolvenční správkyně rozhodnuto jinak, část zálohově vyplacené odměny by vracela. K náhradě hotových výdajů odvolané správkyně odvolatel poukázal na to, že od částky náhrady určené příslušnou vyhláškou ve výši 150 Kč měsíčně se lze odchýlit jen pokud insolvenční správce vykoná nadstandardní činnosti, což v tomto případě není splněno. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. změnil tak, že se mu povinnost vyplatit 18 měsíčních záloh na odměnu odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové neukládá, a ve výroku III. tak, že hotové výdaje odvolané insolvenční správkyně se určují částkou 150 Kč měsíčně za období od srpna do října 2016.
Odvolaná insolvenční správkyně Ing. Martina Mitinová ve vyjádření k odvolání uvedla, že proti výroku I. napadeného usnesení není odvolání objektivně přípustné, když odvolání fakticky směřuje proti usnesení o vyúčtování odměny odvolané insolvenční správkyně, proti kterému je oprávněn podat odvolání pouze soudem ustanovený správce, jehož námitkám nebylo vyhověno. S odkazem na závěry vyslovené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2015, sen. zn. 3 VSOL 208/2015 argumentovala tím, že insolvenčnímu soudu nic nebrání rozhodnout o vyplacení záloh na odměnu odvolaného insolvenčního správce, přičemž rozhodnutí o redistribuci záloh, které teprve budou dlužnicí uhrazeny, je plně v kompetenci soudu, a zvolený postup považuje za přiměřený a správný. Odvolatel musel námitky, uváděné proti soudem zvolené redistribuci splátek, vyhodnotit před udělením souhlasu se svým ustanovením do funkce, ve kterém deklaroval, že se seznámil s insolvenčním řízením dlužnice, a tedy tato rizika nejen hodnotil, ale také přijal. Odvolání Správce je dle odvolané insolvenční správkyně nepřípustné a nedůvodné. K určení výše náhrady svých hotových výdajů uvedla, že ta představuje paušální měsíční náhradu výdajů 150 Kč násobenou počtem měsíců, po které vykonávala svou funkci, vynásobenou příslušnou sazbou DPH. Takto určená výše náhrady hotových výdajů odpovídá úpravě ustanovení § 38 odst. 1 IZ a byla již odvolané insolvenční správkyni uhrazena, proto podle ní není odvolání proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně důvodné.
Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání je podáno včas, se nejprve zabýval otázkou, zda nově ustanovený insolvenční správce je oprávněn k podání odvolání proti výroku I. předmětného usnesení.
Podle ustanovení § 10, písm. a) IZ, insolvenční soud v insolvenčním řízení vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 IZ, při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 IZ, účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.
Podle ustanovení § 15 IZ, nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.
Z ustanovení § 201 o.s.ř. vyplývá, že subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení. Legitimaci k podání odvolání však nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání, jakožto řádného opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno, popřípadě, kterému byla způsobena jiná určitá, třeba i nepříliš významná újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť existenci případné újmy lze posuzovat pouze z procesního hlediska.
V této věci soud prvního stupně výrokem I. přezkoumávaného usnesení uložil Správci povinnost a ve vztahu k ukládané povinnosti je Správce v postavení účastníka řízení. Uložená povinnost nemá oporu v zákoně, neboť insolvenční zákon vydání takovéhoto rozhodnutí soudu neukládá. Způsob placení zálohy na odměnu insolvenčního správce je upraven v ustanovení § 136 odst. 4, věta druhá IZ tak, že povinnost hrazení záloh lze uložit dlužníkovi, jemuž je oddlužení povoleno. V případě, že dojde k situaci předvídané v ustanovení § 29 odst. 1 IZ, soud není oprávněn uložit novému insolvenčnímu správci, aby vyplatil odvolanému správci určený počet záloh, placených dlužníkem na odměnu insolvenčního správce. Současně se nejedná o dohled nad postupem a činností insolvenčního správce jako procesního subjektu, neboť nelze uzavřít, že se tato dohlédací činnost týká výkonu činnosti insolvenčního správce tak, jak je zákonem upravena (viz zejména v ustanovení § 36 odst. 2, § 188 a násl., § 209 a násl., § 235 a násl. a § 254 a násl., IZ).
Insolvenční zákon vydání rozhodnutí ve výroku I. napadeného usnesení soudu neukládá, ani je nepřepokládá, a současně se nejedná o rozhodnutí při dohledové činnosti insolvenčního soudu (ustanovení § 10, písm. a/, b/ IZ), takže pokud soud prvního stupně takové rozhodnutí vydal, jedná se o exces při aplikaci zákona. Nový insolvenční správce, kterému je povinnost ukládána, je proto oprávněn k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí (ustanovení § 201 o.s.ř.). Nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání proti výroku I. usnesení, poskytnuté soudem prvního stupně, přitom není pro závěr o subjektivní legitimaci odvolatele k podání odvolání právně významné. S názorem odvolané insolvenční správkyně o nepřípustnosti odvolání proti rozhodnutí ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně tak souhlasit nelze.
Správce je oprávněn podat odvolání rovněž proti výroku III. usnesení, kterým soud rozhodl o schválení náhrady hotových výdajů odvolané insolvenční správkyně, přičemž zákon přípustné odvolací důvody proti takovému rozhodnutí nevymezuje (srov. ustanovení § 38 odst. 5 IZ). Nesprávné poučení poskytnuté soudem prvního stupně, podle kterého lze proti rozhodnutí ve výroku III. v odvolání namítat pouze to, že ustanovený oddělený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý, je proto právně nevýznamné.
Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v dotčených výrocích I. a III., v této části přezkoumal i řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5, 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.
Z insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 3.8.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-A-6 soud zjistil úpadek dlužnice anonymizovano anonymizovano (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Martinu Mitinovou, identifikační číslo osoby: 48735850, se sídlem Škodova 96/11, Přerov, PSČ 750 02 (výrok II.), povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením (výrok III.), na den 27.10.2016 nařídil přezkumné jednání, po jehož ukončení se bude bezprostředně konat schůze věřitelů, na jejímž programu bude i rozhodování o insolvenčním správci dle ust. § 29 IZ (výroky VI. a VII.)., ve výrocích IV., V. a VIII. dále rozhodl dle ustanovení § 136 odst. 2 IZ, výrokem IX. uložil povinnost insolvenčnímu správci a výrokem X. dlužnici zavázal, aby od zveřejnění usnesení do konce měsíce, v němž bude rozhodováno o schválení oddlužení, platila zálohu na nároky správkyně ve výši 900 Kč měsíčně, zvýšenou o DPH (v případě, že správkyně je jejím plátcem). Do insolvenčního řízení dlužnice přihlásil svou pohledávku ve výši 183.674,25 Kč také věřitel Komerční banka, a.s., který dne 26.10.2016 doručil insolvenčnímu soudu svůj hlasovací lístek, určený pro schůzi věřitelů konanou dne 27.10.2016, kterým hlasoval pro odvolání soudem ustanovené insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové a pro ustanovení společnosti Euroinsolvence v.o.s. do funkce insolvenčního správce dlužnice; současně doložil její souhlas s ustanovením do této funkce. Na přezkumném jednání konaném dne 27.10.2016 byla pohledávka věřitele Komerční banka, a.s. zjištěna v přihlášené výši 183.674,25. Na schůzi věřitelů, konané bezprostředně po přezkumném jednání, kterého se žádný z věřitelů osobně nezúčastnil, soud přečetl hlasovací lístek věřitele Komerční banka, a.s. a konstatoval, že celkový počet hlasů věřitelů je 261.035,27 hlasů, a že soudem ustanovená insolvenční správkyně je odvolána z funkce hlasy věřitele Komerční banka a.s. v počtu 183.674,25. Dále vyhlásil usnesení o odvolání soudem ustanovené insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové z funkce a po přečtení souhlasu společnosti Euroinsolvence v.o.s. se svým ustanovením do funkce insolvenčního správce dlužnice vyhlásil usnesení, kterým potvrdil nového insolvenčního správce ve funkci; současně deklaroval, že společnost se ustanovuje novým insolvenčním správcem. Následně usnesením ze dne 1.11.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-B-4 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 15.11.2016 doručila odvolaná insolvenční správkyně Ing. Martina Mitinová soudu zprávu o činnosti, v níž popsala provedené úkony a vyúčtovala svou odměnu částkou 18.150 Kč, včetně DPH. Uvedla, že dlužnice uhradila na odměnu zálohově částku 3.267 Kč (za období od srpna do října roku 2016), která však nepokrývá rozsah jí vykonané činnosti, specifikované ve zprávě. Na hotových výdajích vyúčtovala částku 450 Kč (výši záloh 150 Kč za měsíce srpen až říjen 2016), včetně DPH potom částku 544,50 Kč. Soud prvního stupně zprávu odvolané insolvenční správkyně projednal postupem podle ustanovení § 304 IZ a poté rozhodl napadeným usnesením.
Podle ustanovení § 38 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti; pro projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno (odstavec 5). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 6).
Podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále též jen vyhláška ), insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 225 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře.
Na základě skutečností popsaných shora odvolací soud uzavírá, že soudem ustanovená insolvenční správkyně dlužnice Ing. Martina Mitinová byla schůzí věřitelů, konanou dne 27.10.2016, odvolána ze své funkce a do této funkce byla usnesením schůze věřitelů, potvrzeným insolvenčním soudem, ustanovena společnost Euroinsolvence v.o.s. Skutečnost, že soud prvního stupně nadbytečně svým usnesením, vyhlášeným na schůzi věřitelů, odvolal Ing. Martinu Mitinovou z funkce insolvenčního správce a do této funkce ustanovil společnost Euroinsolvence v.o.s., ačkoli podle ustanovení § 29 odst. 2 IZ je oprávněn pouze potvrdit či nepotvrdit usnesení schůze věřitelů o volbě nového správce, je pro tento závěr nevýznamná. Následně odvolaná insolvenční správkyně podala zprávu o své činnosti, kterou soud prvního stupně projednal (ustanovení § 38 odst. 5, § 304 IZ) a bezprostředně po jejím projednání rozhodl o schválení jí vyúčtovaných hotových výdajů.
Odvolaná insolvenční správkyně vykonávala svou funkci po dobu tří započatých kalendářních měsíců, neboť o jejím ustanovení do funkce soud rozhodl výrokem II. usnesení ze dne 3.8.2016, č.j. KSOL 16 INS 16837/2016-A-6 a ze své funkce byla odvolána rozhodnutím schůze věřitelů dne 27.10.2016. Podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky jí vznikl nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do jejího odvolání z funkce insolvenční správkyně. Za dobu tří započatých kalendářních měsíců její nárok činí 450 Kč. Vzhledem k tomu, že je plátkyní DPH (registrace je uložena u soudu prvního stupně pod Spr 2277/2012), je třeba k této částce připočítat i náhradu DPH v sazbě 21 % (ustanovení § 38 odst. 1 IZ). Celková výše náhrady hotových výdajů, na kterou má odvolaná insolvenční správkyně právo, činí 544,50 Kč, jak soud prvního stupně správně určil ve výroku III. napadeného usnesení. Odvolání Správce proti výši soudem určené náhrady hotových výdajů odvolané správkyně tudíž není důvodné.
Jak vyloženo shora, insolvenční zákon ukládá soudu, aby v případě, že s rozhodnutím o úpadku spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, uložil dlužníku povinnost hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (srov. ustanovení § 136 odst. 4, věta druhá, IZ). Redistribuci záloh, hrazených dlužníkem na nároky správce, mezi více správci (v dané věci mezi odvolaným a nově ustaveným správcem), zákon neumožňuje. Přitom je třeba mít na paměti, že principy vedení insolvenčního řízení (§ 5 IZ), včetně principu spravedlivosti, se mohou uplatnit jen v rámci zákonné úpravy. V opačném případě-jak také shora vyloženo-se jedná o exces při aplikaci zákona, který v postupu soudu prvního stupně, který po projednání zprávy odvolané správkyně o její činnosti k redistribuci záloh na odměnu přistoupil, odvolací soud shledává.
Redistribuce záloh na odměnu insolvenčního správce, hrazených dlužníkem, není účelná ani z hlediska ekonomie insolvenčního řízení, neboť (jediná) odměna insolvenčního správce, včetně podílů jednotlivých insolvenčních správců na ní, je soudem určena až v závěrečné fázi insolvenčního řízení (ustanovení § 38 odst. 3 IZ, § 6 vyhlášky) a do této doby její výše, stejně jako výše dlužníkem uhrazených záloh, není známa. Proto předem nelze odhadnout ani míru pravděpodobnosti, že v závěru insolvenčního řízení bude výše odměny odvolaného insolvenčního správce určena právě ve výši novým insolvenčním správcem vyplacených záloh a soud nebude muset ukládat odvolanému správci jejich vrácení (ani částečné). Pokud v závěru insolvenčního řízení dojde k situaci, kdy výše podílu stávajícího insolvenčního správce na odměně je nižší než částka, která mu byla zálohově dlužníkem uhrazena, a naopak podíl na odměně bývalého insolvenčního správce je vyšší než částka, kterou na zálohách již obdržel, insolvenční soud při rozhodování o určení odměny a podílů jednotlivých správců na ní uloží stávajícímu správci, aby bývalému správci příslušnou část ze zálohově uhrazených částek na odměnu vydal na uspokojení jeho nároku, a tím uspokojení nároků správců na odměnu definitivně vyřeší.
Z výše uvedených důvodů hodnotí odvolací soud odvolání nového insolvenčního správce Euroinsolvence v.o.s. proti výroku I. přezkoumávaného usnesení jako důvodné.
K argumentaci odvolané insolvenční správkyně Ing. Martiny Mitinové ve vyjádření k odvolání úpravou ustanovení § 38 odst. 4 IZ, která soudu umožňuje rozhodnout o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce i opětovně, odvolací soud uvádí, že pro řízení, v nichž je rozhodnutí o úpadku spojeno s rozhodnutím o povolení oddlužení, se uplatní speciální úprava zálohového hrazení nároků insolvenčního správce dle ustanovení § 136 odst. 4, věta druhá IZ. Odkaz odvolané insolvenční správkyně na závěr vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2015, sen. zn. 3 VSOL 208/2015-B-21, podle něhož insolvenčnímu soudu nebrání skutečnost, že do doby předložení konečné zprávy insolvenčního správce či zprávy o jeho činnosti nelze určit výši podílu odvolaného insolvenčního správce na odměně, aby rozhodl o vyplacení zálohy na jeho podíl na odměně (ustanovení § 38 odst. 4 IZ), není v této věci případný, neboť uvedené rozhodnutí řeší otázku, v které fázi insolvenčního řízení soud o odměně insolvenčního správce rozhoduje.
Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že novému insolvenčnímu správci Euroinsolvence v.o.s. se povinnost vyplatit odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové 18 měsíčních záloh na odměnu insolvenčního správce neukládá, a ve výroku III. podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené prostřednictvím insolvenčního rejstříku; odvolané insolvenční správkyni Ing. Martině Mitinové, novému insolvenčnímu správci Euroinsolvence v.o.s. a dlužnici se však doručuje také zvláštním způsobem.
Olomouc 26. května 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu