3 VSOL 113/2014-A-9
KSBR 47 INS 36453/2013 3 VSOL 113/2014-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ivančice, Josefa Vávry 26/1, PSČ: 664 91, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.12.2013, č.j. KSBR 47 INS 36453/2013-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že podáním dlužníka, doručeným soudu dne 18.12.2013, bylo zahájeno insolvenční řízení. Ačkoliv byl insolvenční návrh sepsán na formuláři Návrh na povolení oddlužení , byl soudem posuzován pouze jako návrh insolvenční, neboť neobsahoval ani základní náležitosti insolvenčního návrhu. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 14.12.2005, sp. zn. 30 Cdo 2892/2004) soud prvního stupně vyložil, že insolvenční návrh musí obsahovat konkrétní a úplné vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V dané věci dlužník nepodal insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka je určena kolonka 06 formuláře, tu však dlužník nevyplnil dostačujícím způsobem. Dlužník nedostatečně označil své věřitele a absentují i přesné informace o splatnosti pohledávek alespoň dvou věřitelů, které není dlužník schopen plnit. Dlužník v návrhu pouze uvedl obecnou zákonnou definici úpadku -že má v současné době čtyři věřitele, u kterých má čtyři peněžité závazky, které není schopen splácet po dobu delší než tři měsíce. Rovněž v kolonkách 18-21 formuláře absentují údaje o splatnosti minimálně dvou závazků dlužníka vůči dvěma věřitelům. Insolvenční návrh tak postrádá jednu ze základních náležitostí insolvenčního návrhu, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Dlužník k návrhu nepřipojil seznam svých závazků, proto chybějící skutečnosti nebylo možno zjistit jinak. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že insolvenční návrh obsahuje veškeré podstatné údaje, které zákon k osvědčení úpadku vyžaduje, když v něm uvedl, že není schopen své splatné závazky splácet již po dobu delší než tři měsíce. Tím tvrdil, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, tyto závazky není schopen plnit a neplní závazky po dobu delší než tři měsíce. Seznam závazků hodlal předložit soudu dodatečně a očekával, že bude soudem vyzván k doplnění údajů, což se nestalo. Pokud k jeho návrhu nebyly připojeny zákonem vyžadované listiny, bylo možno toto napravit výzvou, které by dlužník řádně a včas vyhověl. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle obsahu insolvenčního spisu podal dlužník u Krajského soudu v Brně dne 17.12.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který následně doplnil podáním, došlým soudu dne 18.12.2013 ( oprava podaného návrhu ze dne 17.12.2013 ). Dlužník podal návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž v bodě 06, který je určen pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek, uvedl, že nikoliv svým zaviněním se ocitl v situaci, kdy nebyl schopen dostát svým závazkům a uhradit pohledávky Jihomoravských plynáren, a.s. za dodávku plynu do jeho konkrétně označené nemovitosti, čehož důsledkem bylo podání návrhu na soud ze strany Jihomoravských plynáren, a.s. Na základě rozhodnutí soudu byl uznán povinným zaplatit Jihomoravským plynárnám a.s. částku 13.000 Kč a náklady řízení a dále na něj byl podán návrh na exekuci, když je proti němu vymáháno 13.000 Kč, náklady soudního řízení a náklady exekutora včetně příslušenství. V současné době je na tento dluh vydán exekuční příkaz srážkami z důchodu. Současně však pro tak malou částku je vedena exekuce i prodejem jeho nemovitosti v Ivančicích, Josefa Vávry 26/1. Kromě této částky dluží HOME-CREDIT částku ve výši 40.000 Kč včetně příslušenství a nákladů řízení nalézacího a exekučního, dále se dostal do situace, kdy dluží společnosti CP Inkaso s.r.o., IČ: 29027241, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 částku ve výši 19.149,40 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení, a dále dluží Vodárenské akciové společnosti, a.s. za dodávku vody ve výši 21.129 Kč včetně příslušenství. Má tedy čtyři peněžité závazky, které není schopen splácet po dobu delší tří měsíců, z čehož vyplývá, že je v úpadku. V bodě 18 formulářového návrhu-závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné-označil dlužník jako své věřitele Jihomoravskou plynárenskou a.s. a uvedl výši závazku 13.000 Kč a příslušenství, HOME-CREDIT a výši závazku 40.000 Kč a náklady, CP Inkaso a výši závazku 19.000 Kč a náklady, a Vodárenskou akciovou společnost a.s. a výši závazku 21.129 Kč a náklady. Povinné přílohy insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 104 odst. 1 IZ, to je seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek k návrhu nepřipojil. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.
Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Ze shora citovaného ust. § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak třicet dnů po splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ust. § 3 odst. 2 IZ.
Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), podle nichž se v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení o insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ) anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojením některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).
V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní nebo že je v platební neschopnosti anebo že je předlužen není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, jež je publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka zákonem předepsané náležitosti, to je vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, neobsahuje. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu sice označil (byť neúplně) své věřitele a označil i výši jejich pohledávek, konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší třiceti dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, jež by bylo podřaditelné pod ust. § 3 odst. 2 IZ. Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má celkem čtyři peněžité závazky, které není schopen splácet již po dobu delší tří měsíců, náležitostem ust. § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje.
Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).
Námitky odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že měl být vyzván k připojení zákonem vyžadovaných listin, důvodné nejsou. Nutno zdůraznit, že postup podle ust. § 128 odst. 2 IZ se uplatní pouze v případě, nejsou-li k jinak bezvadnému insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, tedy-podá-li insolvenční návrh dlužník-seznam majetku dlužníka, seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů, seznam jeho zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek, které musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (srov. § 104 odst. 1, písm. a/ až c/ IZ).
Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena, jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Olomouc 26. února 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSBR 47 INS 36453/2013 3 VSOL 113/2014-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ivančice, Josefa Vávry 26/1, PSČ: 664 91, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.12.2013, č.j. KSBR 47 INS 36453/2013-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že podáním dlužníka, doručeným soudu dne 18.12.2013, bylo zahájeno insolvenční řízení. Ačkoliv byl insolvenční návrh sepsán na formuláři Návrh na povolení oddlužení , byl soudem posuzován pouze jako návrh insolvenční, neboť neobsahoval ani základní náležitosti insolvenčního návrhu. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 14.12.2005, sp. zn. 30 Cdo 2892/2004) soud prvního stupně vyložil, že insolvenční návrh musí obsahovat konkrétní a úplné vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V dané věci dlužník nepodal insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka je určena kolonka 06 formuláře, tu však dlužník nevyplnil dostačujícím způsobem. Dlužník nedostatečně označil své věřitele a absentují i přesné informace o splatnosti pohledávek alespoň dvou věřitelů, které není dlužník schopen plnit. Dlužník v návrhu pouze uvedl obecnou zákonnou definici úpadku -že má v současné době čtyři věřitele, u kterých má čtyři peněžité závazky, které není schopen splácet po dobu delší než tři měsíce. Rovněž v kolonkách 18-21 formuláře absentují údaje o splatnosti minimálně dvou závazků dlužníka vůči dvěma věřitelům. Insolvenční návrh tak postrádá jednu ze základních náležitostí insolvenčního návrhu, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Dlužník k návrhu nepřipojil seznam svých závazků, proto chybějící skutečnosti nebylo možno zjistit jinak. Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že insolvenční návrh obsahuje veškeré podstatné údaje, které zákon k osvědčení úpadku vyžaduje, když v něm uvedl, že není schopen své splatné závazky splácet již po dobu delší než tři měsíce. Tím tvrdil, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, tyto závazky není schopen plnit a neplní závazky po dobu delší než tři měsíce. Seznam závazků hodlal předložit soudu dodatečně a očekával, že bude soudem vyzván k doplnění údajů, což se nestalo. Pokud k jeho návrhu nebyly připojeny zákonem vyžadované listiny, bylo možno toto napravit výzvou, které by dlužník řádně a včas vyhověl. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Je třeba uvést, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle obsahu insolvenčního spisu podal dlužník u Krajského soudu v Brně dne 17.12.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který následně doplnil podáním, došlým soudu dne 18.12.2013 ( oprava podaného návrhu ze dne 17.12.2013 ). Dlužník podal návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž v bodě 06, který je určen pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek či hrozící úpadek, uvedl, že nikoliv svým zaviněním se ocitl v situaci, kdy nebyl schopen dostát svým závazkům a uhradit pohledávky Jihomoravských plynáren, a.s. za dodávku plynu do jeho konkrétně označené nemovitosti, čehož důsledkem bylo podání návrhu na soud ze strany Jihomoravských plynáren, a.s. Na základě rozhodnutí soudu byl uznán povinným zaplatit Jihomoravským plynárnám a.s. částku 13.000 Kč a náklady řízení a dále na něj byl podán návrh na exekuci, když je proti němu vymáháno 13.000 Kč, náklady soudního řízení a náklady exekutora včetně příslušenství. V současné době je na tento dluh vydán exekuční příkaz srážkami z důchodu. Současně však pro tak malou částku je vedena exekuce i prodejem jeho nemovitosti v Ivančicích, Josefa Vávry 26/1. Kromě této částky dluží HOME-CREDIT částku ve výši 40.000 Kč včetně příslušenství a nákladů řízení nalézacího a exekučního, dále se dostal do situace, kdy dluží společnosti CP Inkaso s.r.o., IČ: 29027241, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 částku ve výši 19.149,40 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení, a dále dluží Vodárenské akciové společnosti, a.s. za dodávku vody ve výši 21.129 Kč včetně příslušenství. Má tedy čtyři peněžité závazky, které není schopen splácet po dobu delší tří měsíců, z čehož vyplývá, že je v úpadku. V bodě 18 formulářového návrhu-závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné-označil dlužník jako své věřitele Jihomoravskou plynárenskou a.s. a uvedl výši závazku 13.000 Kč a příslušenství, HOME-CREDIT a výši závazku 40.000 Kč a náklady, CP Inkaso a výši závazku 19.000 Kč a náklady, a Vodárenskou akciovou společnost a.s. a výši závazku 21.129 Kč a náklady. Povinné přílohy insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 104 odst. 1 IZ, to je seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek k návrhu nepřipojil. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.
Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).
Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Ze shora citovaného ust. § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak třicet dnů po splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ust. § 3 odst. 2 IZ.
Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010), podle nichž se v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení o insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ) anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojením některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).
V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní nebo že je v platební neschopnosti anebo že je předlužen není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, jež je publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka zákonem předepsané náležitosti, to je vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek, neobsahuje. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu sice označil (byť neúplně) své věřitele a označil i výši jejich pohledávek, konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší třiceti dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, jež by bylo podřaditelné pod ust. § 3 odst. 2 IZ. Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má celkem čtyři peněžité závazky, které není schopen splácet již po dobu delší tří měsíců, náležitostem ust. § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje.
Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).
Námitky odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že měl být vyzván k připojení zákonem vyžadovaných listin, důvodné nejsou. Nutno zdůraznit, že postup podle ust. § 128 odst. 2 IZ se uplatní pouze v případě, nejsou-li k jinak bezvadnému insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, tedy-podá-li insolvenční návrh dlužník-seznam majetku dlužníka, seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů, seznam jeho zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek, které musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (srov. § 104 odst. 1, písm. a/ až c/ IZ).
Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena, jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.
Olomouc 26. února 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu