3 VSOL 11/2011-A-9
KSOS 38 INS 14250/2010 3 VSOL 11/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tvrdkov 57, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 14250/2010-A-4 ze dne 6.12.2010
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že minimální částka pro dosažení úhrady nezajištěných věřitelů činí 160.200,-Kč, přičemž pro oddlužení nelze použít z nemocenských dávek dlužníka ničeho. Příjem ze smluv o důchodu by činil za pět let částku 720.000,-Kč. Připuštění oddlužení v situaci, kdy je oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře plněno výhradně na základě příspěvku jiných osob by bylo v rozporu s účelem oddlužení. Dlužník je v oddlužení ve formě splátkového kalendáře zejména povinen po dobu 5 let splácet měsíčně nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu v jakém mohou být v při výkonu rozhodnutí nebo v exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Dlužník je povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat. Dar lze použít pro účely oddlužení, ale v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být podstatná část plnění zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů. Není možné, aby oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře bylo plněno výhradně jen na základě příspěvku jiných osob, a s ohledem na následný výpočet v souladu s ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, který vedl k výsledku, že povolení oddlužení by v současné době nebylo možné, protože nelze předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by činila alespoň 30 % jejich pohledávek, lze dovodit, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení zamítnut a soud rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Není rovněž zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat alespoň k náhradě nákladů insolvenčního správce, jenom jeho odměna činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem nejméně 45.000,-Kč. Proto insolvenční soud považoval za nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, které umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že jeho příjmy tvoří nemocenské dávky ve výši 4.230,-Kč, další příjmy činí smlouva o důchodu s Františkem Špádou na 6.000,-Kč měsíčně a paní Špádovou ve stejné výši. Tvrdil, že jeho čisté příjmy tedy činí 16.230,-od kterých se odečte nezabavitelná částka 12.274,-Kč a zbytek ve výši 3.956,-Kč by splácel jako plnění oddlužení, což je 93,5 % z částky nemocenské dávky, podstatná část plnění oddlužení je proto zajištěna z jeho vlastních zdrojů. Navrhl proto, aby záloha byla snížena na částku 5.000,-Kč.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.
Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 25.11.2010, domáhal, aby insolvenční soud rozhodl o jeho úpadku a navrhoval, aby úpadek byl řešen oddlužením. V návrhu uvedl, že má závazky vůči šesti nezajištěným věřitelům ve výši 534.000,-Kč, je nejméně 3 měsíce v prodlení s jejich splácením, jeho příjem tvoří nemocenská ve výši 4.230,-Kč měsíčně a dohody o důchodu s panem Špádou a paní Špádovou, na základě kterých mu přispívají měsíčně 12.000,-Kč, jeho jediným majetkem je běžné vybavení domácnosti. Dále uvedl, že je ženatý a má vyživovací povinnosti vůči třem dětem. K návrhu mimo jiné přiložil pracovní smlouvu ze dne 9.11.2009 uzavřenou se společností SBS IVA , s.r.o., dle které mu vznikl pracovní poměr dne 9.11.2009 na dobu určitou do 31.10.2010. Též přiložil smlouvu o důchodu ze dne 30.11.2010 uzavřenou s Františkem Špádou a smlouvu o důchodu uzavřenou téhož dne s Drahomírou Špádovou, ve kterých se mu zavázali každý z nich platit po dobu 5 let od uzavření smlouvy každý měsíc částku 6.000,-Kč. Doložil též potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Rokycany ze dne 18.10.2010, dle kterého je od 1.1.2010 v pracovní neschopnosti, nemocenská činila od 15.1.2010 do 30.9.2010 celkem 38.073,-Kč.
Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že se dlužník nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku je není schopen splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotových peněz, peněz na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, narozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě ji navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení a jeho úpadek bude řešen konkursem.
Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek, lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře nevycházel z předpokladu, že dlužník má příliš nízké příjmy na to, aby byl schopen splácet svým věřitelům na jejich pohledávky v rozsahu očekávaném v ust. 395 odst. 1 písm. b) IZ, ale dospěl k závěru, že dlužník by oddlužení plnil převážně z cizích zdrojů a návrhem tedy sledoval nepoctivý záměr.
Z dokladů dlužníkem předložených vyplývá, že jeho příjmy činí nemocenské dávky ve výši 4.230,-Kč měsíčně. Dlužník doložil pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že nastoupil do zaměstnání dne 9.11.2009, ovšem smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31.10.2010. Vzhledem k délce pracovní neschopnosti, která trvá od ledna 2010, tedy většinu doby pracovního poměru, a skutečnosti, že dlužník netvrdil, že by pracovní neschopnost měla skončit a ani neuvedl výši příjmů, které by mimo pracovní neschopnost dosahoval, vycházel soud prvního stupně zcela správně z toho, že vlastní příjmy dlužníka činí pouze nemocenské dávky. Dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (zejména nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) činí v případě dlužníka částka, která nesmí sražena ze mzdy (či jiného příjmu) sražena při výkonu rozhodnutí, 10.652,-Kč měsíčně. Znamená to, že dlužník by nebyl ze svého vlastního příjmu schopen svým věřitelům na splátkách dle ust. § 398 odst. 3 IZ splácet ničeho. Jakékoliv plnění věřitelům by tak byl schopen poskytovat pouze na základě toho, že se mu dvě osoby zavázaly po dobu oddlužení poskytovat pravidelné plnění ve výši 2 x 6000,-Kč měsíčně. S přihlédnutím k těmto částkám by měsíční příjem dlužníka činil 16.230,-Kč měsíčně a dlužník by tak byl schopen svým věřitelům splácet závazky v požadovaném rozsahu.
Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (výslovně v ust. § 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele), jak však uvádí soud prvního stupně, podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (též srov. vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ, na které odkázal soud prvního stupně). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). V přezkoumávaném případě dlužník ke splácení svých závazků navrhuje použít ze zcela převážné části plnění z jiných než příjmů z vlastní činnosti (či alespoň mu příslušejících dávek sociálního zabezpečení). Jeho odvolací námitka, že částka, kterou by splácel, je nižší než jeho vlastní příjem, a proto je oddlužení zajištěno převážně z jeho vlastních zdrojů, zřejmě vychází z předpokladu, že částka pocházející z darů by představovala nepostižitelnou část příjmů a z jeho vlastního příjmu by byly zajištěny splátky věřitelům. Takto však na jednotlivé příjmy dlužníka pohlížet nelze. Příjmy ze smluv o důchodu představují téměř trojnásobek vlastních příjmů dlužníka a nebylo-li by těchto dodatečných příjmů, dlužník by nebyl schopen plnit splátky v jakémkoliv rozsahu. Není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. Žádá-li přesto dlužník o povolení oddlužení, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je takovým návrhem sledován nepoctivý záměr a je proto dán důvod pro jeho zamítnutí dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.
Dojde-li k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, je jediným přípustným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs (ust. § 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k tvrzené nemajetnosti dlužníka by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by dle ust. § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .
Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy, a záloha nižší by nezajistila úhradu nákladů insolvenčního řízení v dostatečném rozsahu, proto nelze vyhovět návrhu dlužníka, aby mu byla záloha snížena na částku 5.000,-Kč.
Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem
V Olomouci dne 25. ledna 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOS 38 INS 14250/2010 3 VSOL 11/2011-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tvrdkov 57, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 14250/2010-A-4 ze dne 6.12.2010
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že minimální částka pro dosažení úhrady nezajištěných věřitelů činí 160.200,-Kč, přičemž pro oddlužení nelze použít z nemocenských dávek dlužníka ničeho. Příjem ze smluv o důchodu by činil za pět let částku 720.000,-Kč. Připuštění oddlužení v situaci, kdy je oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře plněno výhradně na základě příspěvku jiných osob by bylo v rozporu s účelem oddlužení. Dlužník je v oddlužení ve formě splátkového kalendáře zejména povinen po dobu 5 let splácet měsíčně nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu v jakém mohou být v při výkonu rozhodnutí nebo v exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Dlužník je povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat. Dar lze použít pro účely oddlužení, ale v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být podstatná část plnění zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů. Není možné, aby oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře bylo plněno výhradně jen na základě příspěvku jiných osob, a s ohledem na následný výpočet v souladu s ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, který vedl k výsledku, že povolení oddlužení by v současné době nebylo možné, protože nelze předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by činila alespoň 30 % jejich pohledávek, lze dovodit, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení zamítnut a soud rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Není rovněž zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat alespoň k náhradě nákladů insolvenčního správce, jenom jeho odměna činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem nejméně 45.000,-Kč. Proto insolvenční soud považoval za nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, které umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že jeho příjmy tvoří nemocenské dávky ve výši 4.230,-Kč, další příjmy činí smlouva o důchodu s Františkem Špádou na 6.000,-Kč měsíčně a paní Špádovou ve stejné výši. Tvrdil, že jeho čisté příjmy tedy činí 16.230,-od kterých se odečte nezabavitelná částka 12.274,-Kč a zbytek ve výši 3.956,-Kč by splácel jako plnění oddlužení, což je 93,5 % z částky nemocenské dávky, podstatná část plnění oddlužení je proto zajištěna z jeho vlastních zdrojů. Navrhl proto, aby záloha byla snížena na částku 5.000,-Kč.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.
Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě doručen dne 25.11.2010, domáhal, aby insolvenční soud rozhodl o jeho úpadku a navrhoval, aby úpadek byl řešen oddlužením. V návrhu uvedl, že má závazky vůči šesti nezajištěným věřitelům ve výši 534.000,-Kč, je nejméně 3 měsíce v prodlení s jejich splácením, jeho příjem tvoří nemocenská ve výši 4.230,-Kč měsíčně a dohody o důchodu s panem Špádou a paní Špádovou, na základě kterých mu přispívají měsíčně 12.000,-Kč, jeho jediným majetkem je běžné vybavení domácnosti. Dále uvedl, že je ženatý a má vyživovací povinnosti vůči třem dětem. K návrhu mimo jiné přiložil pracovní smlouvu ze dne 9.11.2009 uzavřenou se společností SBS IVA , s.r.o., dle které mu vznikl pracovní poměr dne 9.11.2009 na dobu určitou do 31.10.2010. Též přiložil smlouvu o důchodu ze dne 30.11.2010 uzavřenou s Františkem Špádou a smlouvu o důchodu uzavřenou téhož dne s Drahomírou Špádovou, ve kterých se mu zavázali každý z nich platit po dobu 5 let od uzavření smlouvy každý měsíc částku 6.000,-Kč. Doložil též potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Rokycany ze dne 18.10.2010, dle kterého je od 1.1.2010 v pracovní neschopnosti, nemocenská činila od 15.1.2010 do 30.9.2010 celkem 38.073,-Kč.
Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že se dlužník nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku je není schopen splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotových peněz, peněz na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, narozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě ji navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení a jeho úpadek bude řešen konkursem.
Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek, lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře nevycházel z předpokladu, že dlužník má příliš nízké příjmy na to, aby byl schopen splácet svým věřitelům na jejich pohledávky v rozsahu očekávaném v ust. 395 odst. 1 písm. b) IZ, ale dospěl k závěru, že dlužník by oddlužení plnil převážně z cizích zdrojů a návrhem tedy sledoval nepoctivý záměr.
Z dokladů dlužníkem předložených vyplývá, že jeho příjmy činí nemocenské dávky ve výši 4.230,-Kč měsíčně. Dlužník doložil pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že nastoupil do zaměstnání dne 9.11.2009, ovšem smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31.10.2010. Vzhledem k délce pracovní neschopnosti, která trvá od ledna 2010, tedy většinu doby pracovního poměru, a skutečnosti, že dlužník netvrdil, že by pracovní neschopnost měla skončit a ani neuvedl výši příjmů, které by mimo pracovní neschopnost dosahoval, vycházel soud prvního stupně zcela správně z toho, že vlastní příjmy dlužníka činí pouze nemocenské dávky. Dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (zejména nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) činí v případě dlužníka částka, která nesmí sražena ze mzdy (či jiného příjmu) sražena při výkonu rozhodnutí, 10.652,-Kč měsíčně. Znamená to, že dlužník by nebyl ze svého vlastního příjmu schopen svým věřitelům na splátkách dle ust. § 398 odst. 3 IZ splácet ničeho. Jakékoliv plnění věřitelům by tak byl schopen poskytovat pouze na základě toho, že se mu dvě osoby zavázaly po dobu oddlužení poskytovat pravidelné plnění ve výši 2 x 6000,-Kč měsíčně. S přihlédnutím k těmto částkám by měsíční příjem dlužníka činil 16.230,-Kč měsíčně a dlužník by tak byl schopen svým věřitelům splácet závazky v požadovaném rozsahu.
Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (výslovně v ust. § 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele), jak však uvádí soud prvního stupně, podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (též srov. vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ, na které odkázal soud prvního stupně). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). V přezkoumávaném případě dlužník ke splácení svých závazků navrhuje použít ze zcela převážné části plnění z jiných než příjmů z vlastní činnosti (či alespoň mu příslušejících dávek sociálního zabezpečení). Jeho odvolací námitka, že částka, kterou by splácel, je nižší než jeho vlastní příjem, a proto je oddlužení zajištěno převážně z jeho vlastních zdrojů, zřejmě vychází z předpokladu, že částka pocházející z darů by představovala nepostižitelnou část příjmů a z jeho vlastního příjmu by byly zajištěny splátky věřitelům. Takto však na jednotlivé příjmy dlužníka pohlížet nelze. Příjmy ze smluv o důchodu představují téměř trojnásobek vlastních příjmů dlužníka a nebylo-li by těchto dodatečných příjmů, dlužník by nebyl schopen plnit splátky v jakémkoliv rozsahu. Není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. Žádá-li přesto dlužník o povolení oddlužení, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je takovým návrhem sledován nepoctivý záměr a je proto dán důvod pro jeho zamítnutí dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.
Dojde-li k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, je jediným přípustným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs (ust. § 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k tvrzené nemajetnosti dlužníka by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by dle ust. § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .
Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy, a záloha nižší by nezajistila úhradu nákladů insolvenčního řízení v dostatečném rozsahu, proto nelze vyhovět návrhu dlužníka, aby mu byla záloha snížena na částku 5.000,-Kč.
Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem
V Olomouci dne 25. ledna 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu