3 VSOL 104/2012-A-19
KSBR 27 INS 11554/2011 3 VSOL 104/2012-A-19
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrbice 99, PSČ 691 09, zastoupené JUDr. Stanislavem Brhlem, advokátem se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 18, PSČ 695 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.12.2011, č.j. KSBR 27 INS 11554/2011-A-12
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 30.6.2011, domáhá rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení, přičemž v návrhu uvedla, že má dva nezajištěné věřitele-Českou spořitelnu (závazek 83.096 Kč s přísl.) a Jihomoravskou plynárenskou (závazek 40.969 Kč s přísl. + náklady řízení 21.696 Kč). Jako zajištěného věřitele označila Modrou pyramidu stavební spořitelnu (závazek 724.955 Kč), s tím, že znaleckým posudkem byla ohodnocena nemovitost zástava v SJM dlužnice a jejího manžela na 797.000 Kč. Dlužnice zaplatila na výzvu soudu nejprve 5.000 Kč, soud však propočetl kvótu procentního uspokojení věřitelů, která se pohybovala na samé hranici 30%. Protože neměl jasno o přesné výši pohledávek věřitelů, když v návrhu byly uvedeny pohledávky s příslušenstvím, aniž by bylo příslušenství upřesněno, vyzval soud věřitele ke sdělení aktuální výše jejich pohledávek. Jihomoravská plynárenská, a.s., Brno sdělila, že její aktuální pohledávka činí 40.969,53 Kč s úrokem do 4.5.2011 ve výši 7.959,61 Kč, dále představuje náhradu nákladů řízení ve výši 21.696 Kč, to je celkem 70.625,14 Kč. Česká spořitelna, a.s., regionální centrum Brno, má za dlužnicí podle svého sdělení pohledávku ve výši 93.094,09 Kč. Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., jejíž pohledávka je však zajištěna zástavním právem, sdělila, že eviduje za dlužnicí pohledávku ve výši 944.000 Kč. Nezajištěné závazky dlužnice tak činí 163.719,23 Kč, 30% z této částky představuje 49.115,70 Kč. Čistá mzda podle údajů dlužnicí uvedených, a podle jí předložených dokladů činí 8.873 Kč. Dlužnice má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, takže jí lze srážet z jejího příjmu měsíčně částku 590 Kč, což za 5 let oddlužení představuje 35.400 Kč. Tato částka je zjevně pro účely oddlužení nedostatečná, neboť nepostačuje ani na úhradu 30% pohledávek nezajištěných věřitelů a již vůbec nepokrývá nároky insolvenčního správce. Jak soud prvního stupně dále uvedl, zvažoval, zda by pro účely oddlužení mohlo být použito kombinovaného způsobu splátkováním i zpeněžením, zjišťoval proto další majetek dlužnice a jeho hodnotu. Mimo běžného vybavení domácnosti je dlužnice spoluvlastníkem rodinného domu, který je však v exekuci, a jehož znalecká hodnota je nižší než výše zajištěného závazku. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nesplňuje základní podmínku pro povolení oddlužení, neboť nedosahuje příjmu a nevlastní další majetek, který by postačoval pro dostatečné zákonem požadované minimální uspokojení věřitelů do 30% jejich pohledávek. Jediným způsobem řešení úpadku dlužnice tedy může být pouze konkurs, k vedení konkursního řízení je však nutno mít pohotové finanční prostředky, jejichž výše by měla pokrýt alespoň nároky insolvenčního správce. Poté, co soud prvního stupně vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, dovodil, že záloha ve výši 5.000 Kč, k jejímuž zaplacení byla dlužnice původně vyzvána, je nedostatečná, proto ji vyzval k doplacení zálohy ve výši 45.000 Kč.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Potvrdila, že předložila doklady o příjmu, z nichž vyplývá, že její průměrný výdělek za dobu tří let dosahuje částky 8.873 Kč, jak vyplývá z těchto dokladů, v současné době však její příjem dosahuje částky kolem 13.000 až 14.000 Kč. Poukázala také na to, že ve svém návrhu na povolení oddlužení opomněla sdělit, že pobírá sirotčí důchod na nezletilého syna ve výši 5.834 Kč, takže její celkový příjem je vyšší, než jak uvedla. Namítala také, že v návrhu na povolení oddlužení se za splnění oddlužení zaručil Petr Sůkal, který se zavázal, že bude uhrazeno minimálně 30% pohledávek nezajištěným věřitelům.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále je o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 30.6.2011, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má dva nezajištěné věřitele-věřitele Česká spořitelna a.s. s pohledávkou ve výši 83.096 Kč s příslušenstvím a věřitele Jihomoravská plynárenská a.s. s pohledávkou ve výši 40.969 Kč s příslušenstvím a pohledávkou představující náklady soudního řízení ve výši 21.696 Kč, s tím, že v bodech 18 až 21 ( popis všech závazků dlužníka ) uvedla, že závazek vůči věřiteli České spořitelně a.s. je závazek nevykonatelný, závazek vůči věřiteli Jihomoravská plynárenská a.s. je závazek vykonatelný. Dále označila závazek z něhož vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelný, a to závazek vůči věřiteli Modrá pyramida stavební spořitelna ve výši 724.955 Kč. Vyživovací povinnost má ke dvěma nezletilým dětem, je zaměstnána u zaměstnavatele BLANÁŘ NÁBYTEK a.s., se sídlem Brumovice 410, IČ: 262 59 842, u něhož dosahuje měsíční průměrný příjem 8.873 Kč. V bodě 16 a 17 návrhu ( popis veškerého majetku dlužníka ) označila jako majetek, který není předmětem zajišťovacích práv sedací soupravu v pořizovací ceně 12.000 Kč a automatickou pračku v pořizovací ceně 10.000 Kč, a jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, dům č.p. 203 se stavební plochou 791, pozemek p.č. 792 zahrada v katastrálním území Čejč, na nichž vázne zástavní právo (k zajištění pohledávky věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna a.s.), přičemž podle předloženého znaleckého posudku ze dne 11.2.2011 představuje obvyklá cena těchto nemovitostí částku 600.000 Kč. Krajský soud v Brně nejprve usnesením ze dne 5.9.2011, č.j. KSBR 27 INS 11554/2011-A-6 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že považuje insolvenční návrh za důvodný, s tím, že dle listin dlužnicí přiložených má za to, že jsou splněny podmínky pro povolení oddlužení. S ohledem na to, že lze očekávat hotové výdaje insolvenčního správce (cestovné, náklady zjištění soupisu a ocenění majetkové podstaty, výdaje spojené s poštovným, bankovní, administrativní, správní a telekomunikační poplatky apod.) uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč. Podle záznamu účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2011 dlužnice uvedenou částku zaplatila. Následně, na základě výzvy insolvenčního soudu, sdělil věřitel Česká spořitelna a.s., regionální centrum, restrukturalizace a vymáhání II., Brno, Sukova 4, že dlužnice má u České spořitelny, a.s. úvěrovou pohledávku (blíže označeného čísla) v celkové výši ke dni podání zprávy (18.11.2011) ve výši 93.094,09 Kč, tato pohledávka je v celé výši splatná pro nedodržení podmínek smlouvy od 29.6.2011. Podle sdělení zástupce dalšího označeného věřitele dlužnice, společnosti Jihomoravská plynárenská, a.s. se sídlem Brno, Plynárenská 499/1, IČ: 499 70 607, eviduje tento věřitel ke dni podání zprávy (22.11.2011) pohledávku ze smlouvy o prodeji a nákupu zemního plynu, uzavřené s dlužnicí dne 13.6.2005, ve výši 40.969,53 Kč s příslušenstvím podle pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4.5.2011, č.j. 9 Ec 296/2010-64, a dále pohledávku, představující právo na náhradu nákladů řízení ve výši 21.696 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.
S ohledem na námitky dlužnice, uplatněné v podaném odvolání, odvolací soud usnesením ze dne 12.6.2012, č.j. KSBR 27 INS 11554/2011,-A-16 vyzval dlužnici, aby doložila listiny, osvědčující její tvrzení v odvolání, že příjem dlužnice činí v současné době 13.000 až 14.000 Kč (to je listiny, osvědčující výši její čisté mzdy za období od dubna 2011 dosud). Na výzvu odvolacího soudu reagovala dlužnice podáním ze dne 15.6.2012, došlým soudu dne 18.6.2012, v němž uvedla, že od srpna 2011 je v pracovní neschopnosti, která by měla být ukončena v červenci a od srpna by měla nastoupit do zaměstnání. Současně předložila do spisu potvrzení zaměstnavatele BLANÁŘ NÁBYTEK a.s., z něhož vyplývá, že dlužnice obdržela čistou mzdu za květen 2011 ve výši 12.960 Kč, za červen 2011 ve výši 10.076 Kč a za červenec ve výši 11.325 Kč. Podle předloženého potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav ze dne 13.6.2012 byly dlužnici vyplaceny dávky nemocenského pojištění za dobu od 17.8.2011 do 31.8.2011 ve výši 3.285 Kč, za září 2011 ve výši 6.570 Kč, za říjen 2011 ve výši 6.789 Kč, za listopad 2011 ve výši 6.132 Kč, za prosinec 2011 ve výši 7.227 Kč, za leden 2012 ve výši 6.789 Kč, za únor 2012 ve výši 6.351 Kč, za březen 2012 ve výši 6.789 Kč, za duben 2012 ve výši 6.570 Kč a za květen 2012 ve výši 6.789 Kč.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
S ohledem na údaje, uvedené dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (jako v praxi převažující formy oddlužení) nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující-z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení-posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.
Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je přitom insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).
Ve vztahu k námitkám odvolatelky je třeba uvést, že dlužnice nedosahuje v současné době příjem ani ve výši 8.873 Kč, z něhož soud prvního stupně při hodnocení schopnosti dlužnice vyhovět podmínkám pro povolení řešení jejího úpadku oddlužením vycházel. Třebaže dlužnice v podaném odvolání (ze dne 16.1.2012) tvrdila, že její příjem dosahuje částky kolem 13.000 až 14.000 Kč, je zcela zjevné, že tomu tak v této době nebylo, neboť z listin, předložených dlužnicí v průběhu odvolacího řízení k výzvě odvolacího soudu vyplývá, že dlužnice je již od srpna 2011 v pracovní neschopnosti, a od této doby pobírá dávky nemocenského pojištění v průměrné výši (za dobu od září 2011 do května 2012) 6.667 Kč.
Skutečnost, že dlužnice pobírá pro nezletilého syna sirotčí důchod ve výši 5.834 Kč je přitom bez významu. Příjemcem uvedené dávky není dlužnice, nýbrž její nezaopatřené dítě (§ 20 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů), takže tato dávka do příjmů, z nichž je třeba při hodnocení, zda je dlužnice schopna splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30% jejich pohledávek, vycházet, nepatří.
Odvolací soud se tak ztotožňuje se soudem prvního stupně, že dlužnici nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků (163.719,23 Kč) pak není možné-jak soud první stupně správně dovodil-oddlužení dlužnice ani formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť jediným majetkem dlužnice jsou nemovitosti v ceně stanovené posudkem znalce ve výši 600.000 Kč, na nichž však vázne zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 944.000 Kč, takže výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí bude primárně použit k úhradě pohledávky zajištěného věřitele.
Jestliže odvolatelka z hlediska schopnosti vyhovět podmínkám pro povolení řešení úpadku oddlužením nesplňuje požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek svých nezajištěných věřitelů, a tudíž jí nelze povolit oddlužení, je rovněž bez významu, podepsal-li návrh na povolení oddlužení, jako osoba ochotná zavázat se při povolení oddlužení jako ručitel, Petr Sůkal.
Za tohoto stavu, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je proto požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.
Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy (když předtím vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč). Kromě již výše uvedeného účelu totiž slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 19. července 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu
KSBR 27 INS 11554/2011 3 VSOL 104/2012-A-19
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Vrbice 99, PSČ 691 09, zastoupené JUDr. Stanislavem Brhlem, advokátem se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 18, PSČ 695 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.12.2011, č.j. KSBR 27 INS 11554/2011-A-12
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000 Kč.
V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 30.6.2011, domáhá rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení, přičemž v návrhu uvedla, že má dva nezajištěné věřitele-Českou spořitelnu (závazek 83.096 Kč s přísl.) a Jihomoravskou plynárenskou (závazek 40.969 Kč s přísl. + náklady řízení 21.696 Kč). Jako zajištěného věřitele označila Modrou pyramidu stavební spořitelnu (závazek 724.955 Kč), s tím, že znaleckým posudkem byla ohodnocena nemovitost zástava v SJM dlužnice a jejího manžela na 797.000 Kč. Dlužnice zaplatila na výzvu soudu nejprve 5.000 Kč, soud však propočetl kvótu procentního uspokojení věřitelů, která se pohybovala na samé hranici 30%. Protože neměl jasno o přesné výši pohledávek věřitelů, když v návrhu byly uvedeny pohledávky s příslušenstvím, aniž by bylo příslušenství upřesněno, vyzval soud věřitele ke sdělení aktuální výše jejich pohledávek. Jihomoravská plynárenská, a.s., Brno sdělila, že její aktuální pohledávka činí 40.969,53 Kč s úrokem do 4.5.2011 ve výši 7.959,61 Kč, dále představuje náhradu nákladů řízení ve výši 21.696 Kč, to je celkem 70.625,14 Kč. Česká spořitelna, a.s., regionální centrum Brno, má za dlužnicí podle svého sdělení pohledávku ve výši 93.094,09 Kč. Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., jejíž pohledávka je však zajištěna zástavním právem, sdělila, že eviduje za dlužnicí pohledávku ve výši 944.000 Kč. Nezajištěné závazky dlužnice tak činí 163.719,23 Kč, 30% z této částky představuje 49.115,70 Kč. Čistá mzda podle údajů dlužnicí uvedených, a podle jí předložených dokladů činí 8.873 Kč. Dlužnice má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, takže jí lze srážet z jejího příjmu měsíčně částku 590 Kč, což za 5 let oddlužení představuje 35.400 Kč. Tato částka je zjevně pro účely oddlužení nedostatečná, neboť nepostačuje ani na úhradu 30% pohledávek nezajištěných věřitelů a již vůbec nepokrývá nároky insolvenčního správce. Jak soud prvního stupně dále uvedl, zvažoval, zda by pro účely oddlužení mohlo být použito kombinovaného způsobu splátkováním i zpeněžením, zjišťoval proto další majetek dlužnice a jeho hodnotu. Mimo běžného vybavení domácnosti je dlužnice spoluvlastníkem rodinného domu, který je však v exekuci, a jehož znalecká hodnota je nižší než výše zajištěného závazku. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice nesplňuje základní podmínku pro povolení oddlužení, neboť nedosahuje příjmu a nevlastní další majetek, který by postačoval pro dostatečné zákonem požadované minimální uspokojení věřitelů do 30% jejich pohledávek. Jediným způsobem řešení úpadku dlužnice tedy může být pouze konkurs, k vedení konkursního řízení je však nutno mít pohotové finanční prostředky, jejichž výše by měla pokrýt alespoň nároky insolvenčního správce. Poté, co soud prvního stupně vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, dovodil, že záloha ve výši 5.000 Kč, k jejímuž zaplacení byla dlužnice původně vyzvána, je nedostatečná, proto ji vyzval k doplacení zálohy ve výši 45.000 Kč.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Potvrdila, že předložila doklady o příjmu, z nichž vyplývá, že její průměrný výdělek za dobu tří let dosahuje částky 8.873 Kč, jak vyplývá z těchto dokladů, v současné době však její příjem dosahuje částky kolem 13.000 až 14.000 Kč. Poukázala také na to, že ve svém návrhu na povolení oddlužení opomněla sdělit, že pobírá sirotčí důchod na nezletilého syna ve výši 5.834 Kč, takže její celkový příjem je vyšší, než jak uvedla. Namítala také, že v návrhu na povolení oddlužení se za splnění oddlužení zaručil Petr Sůkal, který se zavázal, že bude uhrazeno minimálně 30% pohledávek nezajištěným věřitelům.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále je o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 30.6.2011, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má dva nezajištěné věřitele-věřitele Česká spořitelna a.s. s pohledávkou ve výši 83.096 Kč s příslušenstvím a věřitele Jihomoravská plynárenská a.s. s pohledávkou ve výši 40.969 Kč s příslušenstvím a pohledávkou představující náklady soudního řízení ve výši 21.696 Kč, s tím, že v bodech 18 až 21 ( popis všech závazků dlužníka ) uvedla, že závazek vůči věřiteli České spořitelně a.s. je závazek nevykonatelný, závazek vůči věřiteli Jihomoravská plynárenská a.s. je závazek vykonatelný. Dále označila závazek z něhož vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelný, a to závazek vůči věřiteli Modrá pyramida stavební spořitelna ve výši 724.955 Kč. Vyživovací povinnost má ke dvěma nezletilým dětem, je zaměstnána u zaměstnavatele BLANÁŘ NÁBYTEK a.s., se sídlem Brumovice 410, IČ: 262 59 842, u něhož dosahuje měsíční průměrný příjem 8.873 Kč. V bodě 16 a 17 návrhu ( popis veškerého majetku dlužníka ) označila jako majetek, který není předmětem zajišťovacích práv sedací soupravu v pořizovací ceně 12.000 Kč a automatickou pračku v pořizovací ceně 10.000 Kč, a jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, dům č.p. 203 se stavební plochou 791, pozemek p.č. 792 zahrada v katastrálním území Čejč, na nichž vázne zástavní právo (k zajištění pohledávky věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna a.s.), přičemž podle předloženého znaleckého posudku ze dne 11.2.2011 představuje obvyklá cena těchto nemovitostí částku 600.000 Kč. Krajský soud v Brně nejprve usnesením ze dne 5.9.2011, č.j. KSBR 27 INS 11554/2011-A-6 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že považuje insolvenční návrh za důvodný, s tím, že dle listin dlužnicí přiložených má za to, že jsou splněny podmínky pro povolení oddlužení. S ohledem na to, že lze očekávat hotové výdaje insolvenčního správce (cestovné, náklady zjištění soupisu a ocenění majetkové podstaty, výdaje spojené s poštovným, bankovní, administrativní, správní a telekomunikační poplatky apod.) uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč. Podle záznamu účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2011 dlužnice uvedenou částku zaplatila. Následně, na základě výzvy insolvenčního soudu, sdělil věřitel Česká spořitelna a.s., regionální centrum, restrukturalizace a vymáhání II., Brno, Sukova 4, že dlužnice má u České spořitelny, a.s. úvěrovou pohledávku (blíže označeného čísla) v celkové výši ke dni podání zprávy (18.11.2011) ve výši 93.094,09 Kč, tato pohledávka je v celé výši splatná pro nedodržení podmínek smlouvy od 29.6.2011. Podle sdělení zástupce dalšího označeného věřitele dlužnice, společnosti Jihomoravská plynárenská, a.s. se sídlem Brno, Plynárenská 499/1, IČ: 499 70 607, eviduje tento věřitel ke dni podání zprávy (22.11.2011) pohledávku ze smlouvy o prodeji a nákupu zemního plynu, uzavřené s dlužnicí dne 13.6.2005, ve výši 40.969,53 Kč s příslušenstvím podle pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4.5.2011, č.j. 9 Ec 296/2010-64, a dále pohledávku, představující právo na náhradu nákladů řízení ve výši 21.696 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.
S ohledem na námitky dlužnice, uplatněné v podaném odvolání, odvolací soud usnesením ze dne 12.6.2012, č.j. KSBR 27 INS 11554/2011,-A-16 vyzval dlužnici, aby doložila listiny, osvědčující její tvrzení v odvolání, že příjem dlužnice činí v současné době 13.000 až 14.000 Kč (to je listiny, osvědčující výši její čisté mzdy za období od dubna 2011 dosud). Na výzvu odvolacího soudu reagovala dlužnice podáním ze dne 15.6.2012, došlým soudu dne 18.6.2012, v němž uvedla, že od srpna 2011 je v pracovní neschopnosti, která by měla být ukončena v červenci a od srpna by měla nastoupit do zaměstnání. Současně předložila do spisu potvrzení zaměstnavatele BLANÁŘ NÁBYTEK a.s., z něhož vyplývá, že dlužnice obdržela čistou mzdu za květen 2011 ve výši 12.960 Kč, za červen 2011 ve výši 10.076 Kč a za červenec ve výši 11.325 Kč. Podle předloženého potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav ze dne 13.6.2012 byly dlužnici vyplaceny dávky nemocenského pojištění za dobu od 17.8.2011 do 31.8.2011 ve výši 3.285 Kč, za září 2011 ve výši 6.570 Kč, za říjen 2011 ve výši 6.789 Kč, za listopad 2011 ve výši 6.132 Kč, za prosinec 2011 ve výši 7.227 Kč, za leden 2012 ve výši 6.789 Kč, za únor 2012 ve výši 6.351 Kč, za březen 2012 ve výši 6.789 Kč, za duben 2012 ve výši 6.570 Kč a za květen 2012 ve výši 6.789 Kč.
Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.
S ohledem na údaje, uvedené dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet.
Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (jako v praxi převažující formy oddlužení) nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je určující-z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení-posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.
Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je přitom insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).
Ve vztahu k námitkám odvolatelky je třeba uvést, že dlužnice nedosahuje v současné době příjem ani ve výši 8.873 Kč, z něhož soud prvního stupně při hodnocení schopnosti dlužnice vyhovět podmínkám pro povolení řešení jejího úpadku oddlužením vycházel. Třebaže dlužnice v podaném odvolání (ze dne 16.1.2012) tvrdila, že její příjem dosahuje částky kolem 13.000 až 14.000 Kč, je zcela zjevné, že tomu tak v této době nebylo, neboť z listin, předložených dlužnicí v průběhu odvolacího řízení k výzvě odvolacího soudu vyplývá, že dlužnice je již od srpna 2011 v pracovní neschopnosti, a od této doby pobírá dávky nemocenského pojištění v průměrné výši (za dobu od září 2011 do května 2012) 6.667 Kč.
Skutečnost, že dlužnice pobírá pro nezletilého syna sirotčí důchod ve výši 5.834 Kč je přitom bez významu. Příjemcem uvedené dávky není dlužnice, nýbrž její nezaopatřené dítě (§ 20 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů), takže tato dávka do příjmů, z nichž je třeba při hodnocení, zda je dlužnice schopna splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30% jejich pohledávek, vycházet, nepatří.
Odvolací soud se tak ztotožňuje se soudem prvního stupně, že dlužnici nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků (163.719,23 Kč) pak není možné-jak soud první stupně správně dovodil-oddlužení dlužnice ani formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť jediným majetkem dlužnice jsou nemovitosti v ceně stanovené posudkem znalce ve výši 600.000 Kč, na nichž však vázne zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 944.000 Kč, takže výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí bude primárně použit k úhradě pohledávky zajištěného věřitele.
Jestliže odvolatelka z hlediska schopnosti vyhovět podmínkám pro povolení řešení úpadku oddlužením nesplňuje požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek svých nezajištěných věřitelů, a tudíž jí nelze povolit oddlužení, je rovněž bez významu, podepsal-li návrh na povolení oddlužení, jako osoba ochotná zavázat se při povolení oddlužení jako ručitel, Petr Sůkal.
Za tohoto stavu, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je proto požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.
Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy (když předtím vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč). Kromě již výše uvedeného účelu totiž slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).
Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 19. července 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu