39 ICm 784/2017
č. j. 39 ICm 784/2017-48 KSOS 39 INS 21587/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Juditou Tománkovou ve věci
žalobkyně: HAARWAG Acquisition CZECH s.r.o., IČO 28612035, sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, právně zastoupená JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem sídlem Českobratrská 2, 702 00 Ostrava proti žalované: JUDr. Lenka Vidovičová LL.M., IČO 63028484, sídlem Zámečnická 497/3a, 779 00 Olomouc, insolvenční správkyně dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Pasičky 562/11, 724 00 Ostrava-Stará Bělá
o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky
takto:
I. Žaloba, aby bylo určeno v insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 21587/2016, že pohledávka věřitele č. 1 HAARWAG Acquisition CZECH s.r.o., IČO 28612035, (P1/1) je co do částky 53 200 Kč po právu a jedná se o pohledávku zajištěnou, se zamítá.
II. V rozsahu, aby bylo určeno v insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 21587/2016, že pohledávka věřitele č. 1 HAARWAG Acquisition CZECH s.r.o., IČO 28612035 (P 1/1) je co do částky 446 163,82 Kč po právu a jedná se o pohledávku zajištěnou a pohledávka věřitele č. l (P 1/2) je co do částky 40 000 Kč po právu a jedná se o pohledávku zajištěnou, se řízení zastavuje.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
ISIR KSOS 39 INS 21587/2016
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 358,55 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou doručenou soudu dne 31.1.2017 se domáhala žalobkyně určení, že pohledávka (P1/1) za dlužnicí anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice) je co do částky 499 363,82 Kč po právu a existentní a zajištěnou pohledávkou a plyne z porušení závazků dlužnice ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 2013003, ze dne 13.2.2013 (dále jen smlouva). Titulem této pohledávky je neuhrazená smluvní pokuta, která vznikla z důvodu porušení smluvní povinnosti dlužnice a to povinnosti hradit řádné a včas měsíční splátky ve výši 5 000 Kč, představující smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně, v 72 měsíčních splátkách od 15.3.2013 a současně spolu s 72. pravidelnou měsíční splátkou uhradit částku 398 400 Kč. Na základě porušení povinnosti dlužnice hradit pravidelné měsíční splátky řádně a včas vznikl žalobkyni nárok na uhrazení jistiny spolu se smluvní pokutou ve výši rovnající se 130% souhrnu dosud dlužnicí neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru. Okamžikem vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu, tj. dnem následujícím po dni, kdy nebyla uhrazena řádně nebo včas 2. bezprostředně jdoucí pravidelná měsíční splátka, již dlužnice nebyla povinna hradit žalobkyni sjednané smluvní úroky z úvěru s tím, že jakékoli úhrady, které byly provedeny dlužnicí, se započítávají na smluvní pokutu. Pravidelné měsíční splátky splatné ke dni 15.4.2013 a 15.5.2013 nebyly dlužnicí uhrazeny řádně a včas. Jelikož dlužnice porušila své povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru dne 16.5.2013 vznikla dlužnici povinnost uhradit jistinu a smluvní pokutu dle bodu 2.13.1 smlouvy, tj. uhradit jistinu ve výši 240 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 667 420 Kč, kdy ke dni 16.5.2013 činila výše dlužnicí neuhrazené jistiny částku 240 000 Kč a ve smlouvě o úvěru byly sjednané smluvní úroky z úvěru do konce splatnosti úvěry ve výši 403 400 Kč. Žalobkyně odkázala na tabulku ve smlouvě o úvěru, konkrétně na str. 2 v řádcích 10. a 9., kde v řádku 10 jsou stanoveny celkové náklady úvěru podle smlouvy o úvěru, tj. veškeré náklady včetně úroků, případných provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti s úvěrem podle této smlouvy o úvěru, a které jsou věřiteli známy dle § 3 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., viz bod 2.3 a 2.5. smlouvy činí 531 400 Kč, v řádku 9. je stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, který byla dlužnice povinna uhradit věřiteli v hotovosti po poskytnutí úvěru, dle bodu 2.3. smlouvy. Dlužnice platbou ze dne 15.3.2013 uhradila 5 000 Kč, platbou ze dne 21.5.2013 uhradila 2 000 Kč a platbou ze dne 2.7.2014 uhradila 12 036,18 Kč. Ke dni podání přihlášky činí neuhrazená část smluvní pokuty částku ve výši 653 383,82 Kč, což je dle žalobkyně obdoba tzv. zesplatnění smluvních úroků , kdy nárok na úhradu neuhrazených smluvních úroků vzniká obecně dnem prodlení dlužnice s úhradou splátky závazku, tedy již nadále ani nemůže dojít k žádnému navýšení jistiny o smluvní úrok, kdy k jednorázovému vzniku nároku na úhradu smluvní pokuty (z části tvořené smluvním úrokem z úvěru, jež by se jinak stal v případě řádného plnění dlužnice splatný a přirostl by až v budoucnu) došlo dnem prodlení dlužnice s 2. pravidelnou měsíční úhradou ze 2. pravidelné měsíční splátky bezprostředně po sobě jdoucí. Tedy žalobkyně neuplatnila současně neuhrazené smluvní úroky a smluvní pokutu v téže výši, ale smluvní pokutu samotnou, která odpovídá svou výší neuhrazeným smluvním úrokům a fakticky konzumuje v sobě neuhrazené smluvní úroky, kdy tyto již dlužnice není povinna hradit samostatně, ale jako součást smluvní pokuty. 2. Podáním ze dne 9.11.2016 vzala žalobkyně část pohledávky ve výši 154 020 Kč zpět. Přihlášená část pohledávky tedy činí 499 363,82 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci exekučního řízení vedeného u JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., sp. zn. 143 Ex 02117/13 bylo vymoženo pro žalobkyni toliko 251 930,60 Kč (240 000 Kč na jistinu a 11 930,60 Kč náklady exekuce oprávněného). Žalobkyně dovozuje, že žádná část ujednání o smluvní pokutě, tedy ani o výši smluvní pokuty, není v rozporu s dobrými mravy, když zdůrazňuje, že dlužnice již nebyla
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
povinna hradit ničeho na smluvní úrok. Nadále tedy trvala povinnost dlužnice uhradit jistinu ve výši 240 000 Kč, kdy tato byla vymožena až v rámci exekučního řízení dne 15.9.2014. Žalobkyně uvádí, že jediným plněním dlužnice byla částka 7 000 Kč, kdy zbylé plnění ve výši 11 930,60 Kč odpovídalo nákladům exekuce. Zisk žalobkyně z poskytnutého úvěru je v tomto případě částka 7 000 Kč za dobu 19 měsíců, tj. roční úrok 1,84%., které neodpovídá ani obvyklým úrokovým sazbám spotřebitelského úvěru v dané době. Žalobkyně dále poukázala na neaktivitu dlužnice, když dlužnice nekontaktovala žalobkyni za účelem plnění svého závazku či dohody o splátkách, v čemž žalobkyně spatřuje nepoctivý záměr dlužnice, neboť se jedná o základní smysl úvěrování, kdy dlužník je povinen vrátit jistinu a zaplatit sjednaný smluvní úrok. 3. Přihlášená pohledávka žalobkyně č. 2 ve výši 40 000 Kč vznikla na základě ustanovení bodu 3.6. smlouvy o úvěru, kdy dlužnice se zavázala nejpozději do 10 pracovních dnů po uzavření smlouvy o úvěru sjednat s vybraným pojistitelem pojistnou smlouvu nebo změnit případně již uzavřenou pojistnou smlouvu, kde bude sjednáno, že oprávněna osoba bude uvedena žalobkyně. V případě porušení této povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru vzniká žalobkyni vůči dlužnici právní nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč. K úhradě této pokuty byla dlužnice vyzvána dne 26.5.2013. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze co do částky 40 000 Kč. 4. Žalobkyně dále uvedla, že obě pohledávky jsou zajištěny zástavním právem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13.2.2013 (dále jen zástavní smlouva) a to na nemovitých věcech, jichž je dlužnice podílovým spoluvlastníkem o velikosti podílu ideální 1/2- pozemku parc. č. 179 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba Stará Bělá. č.p. 562, bydlení, pozemku parc. č. 180 zahrada a pozemku parc. č. 181 trvalý travní porost, a to vše zapsáno na LV 749 Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava. Žalobkyně uvedla, že dle bodu 2.2. zástavní smlouvy pohledávkami zástavního věřitele za zástavcem, které jsou zajištěny zástavním právem zřizovaným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13.2.2013 jsou všechny pohledávky, plynoucí ze smlouvy o úvěru, včetně jejich příslušenství (tj. zejména pohledávka na vrácení jistoty úvěry, zaplacení sjednaných smluvních úroků, zaplacení úroků z prodlení a zaplacení smluvních pokut a zaplacení dalších pohledávek vzniklých na základě smlouvy o úvěru). 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17.10.2017 a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Sdělila, že pohledávky žalobkyně č. 1 a č. 2 popřela, spolu s dlužnicí, co do jejich pravosti, současně bylo popřeno i právo na uspokojení pohledávek ze zajištění. Dlužnice, s ohledem na zajištěné pohledávky, není ve sporu pasivně legitimována. Žalovaná považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle ust. § 39 občanského zákoníku v tehdy platném znění, a to pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku v tehdy platném znění, neboť má za to, že podmínky stanovené úvěrovou smlouvou jsou stanoveny jednoznačně v neprospěch dlužnice-spotřebitele a doplnila, že v daném případě se nabízí posouzení smlouvy jako smlouvy lichevní, opět s důsledkem absolutní neplatnosti a poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.4.2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2011. Žalovaná uvedla, že dle smlouvy měl být dlužnici poskytnut úvěr ve výši 240 000 Kč, přičemž ke dni vyplacení úvěru se stal splatným poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč. Dlužnici tudíž bylo ve skutečnosti vyplaceno 227 000 Kč. Dlužnice měla takto poskytnutý úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, které byla povinna plnit 72 měsíců, přičemž poslední splátka měla činit 403 400 Kč. Dlužnice měla zaplatit na úroku celkem 518 400 Kč, což představuje 228% reálně poskytnuté částky (227 000 Kč). Žalobkyně uvedla, že RPSN ve výši 35,61% považuje za nepřiměřené i v rámci nebankovního sektoru, jehož je žalobkyně součástí, a tudíž ani větší míra rizikovosti při návratnosti finančních prostředků nemůže ospravedlnit takovou výši RPSN. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 30 Cdo 2401/2014, dle kterého v případě, že spotřebitel neměl prakticky žádnou možnost v procesu uzavírání smlouvy podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace byla postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele-chce-li
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016 dosáhnout poskytnutí určité půjčky nebo úvěru-pouze jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh učiněný podnikatelem, pak by se stěží mohlo hovořit o tom, že byly naplněny podmínky na ochranu spotřebitele coby slabší smluvní strany. Dále žalované poukázala na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24.10.2013, sp. zn. III ÚS 562/12 ve kterém Ústavní soud uvedl, že ustanovení spotřebitelských smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skrývají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, který je z povahy věci slabší smluvní stranou. Text smlouvy je navíc složitě formulován, ustanovení o sankcích pro spotřebitele nejsou v textu nijak zvýrazněna a běžný spotřebitel tak nemá šanci se v textu smlouvy orientovat a porozumět mu do všech důsledků. Žalovaná poukázala na ustanovení 2.13 smlouvy, dle kterého v případě, že dlužnice neuhradí dvě po sobě bezprostředně jdoucí pravidelné měsíční splátky úvěru podle smlouvy řádně nebo včas, nebo pokud bude v prodlení s úhradou jakýchkoli pravidelných měsíčních splátek úvěru, není povinna hradit sjednané smluvní úroky a veškeré úhrady dlužnice se od tohoto okamžiku započítávají na úhradu smluvní pokuty. Dle žalované může nastat situace, kdy dlužnice uhradí čtyřikrát splátku o jeden den později, než je stanoveno ve splátkovém kalendáři a domnívá se, že i nadále řádně splácí úvěr, neboť není vyrozuměna o opaku, a přitom si žalobkyně splátky započítává na tvrzený nárok na smluvní pokutu a to ačkoli smlouva neobsahuje v případě prodlení se splátkou jakékoli ujednání o ztrátě výhody splátek a nahrazuje je vznikem nároku na smluvní pokutu. Žalovaná dále v dané věci odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 38 ICm 1704/2014, kde se soud zabýval ochranou spotřebitele v obdobné věci a dále v souvislosti se smluvní pokutou opětovně zdůraznila rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.1.2012, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, v němž se Nejvyšší soud zabýval zkoumáním platnosti smluvní pokuty a stanovil, že je nutné zvažovat veškeré její funkce a to funkci preventivní, uhrazovací a sankční. Žalovaná uvedla, že není-li dlužnice objektivně schopna hradit svůj závazek, nemůže mít ujednání o takto vysoké smluvní pokutě pro ni motivační význam a zároveň nemůže sloužit ani jako reálný způsob náhrady škody. Takto sjednaná smluvní pokuta neplní žádnou ze svých funkcí a je tak pouze zdrojem ekonomického obohacení žalobkyně, tudíž jde o ujednání absolutně neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku, v tehdy platném znění. Žalovaná poukázala na rozpor s dobrými mravy i u druhé pohledávky žalobkyně z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti sjednat pojištěné s vinkulací pojistného plnění ve prospěch žalobkyně. Žalovaná má za to, že takto uvedená smluvní pokuta nezajišťuje závazek zaplatit poskytnutý úvěr, nýbrž závazek uzavřít do 10 pracovních dnů pojistnou smlouvu na zastavenou nemovitost s vinkulaci pojistného plnění ve prospěch věřitele. Takto sjednaná smluvní pokuta je dle žalované nepřiměřená a neplní žádnou ze svých funkcí. Žalovaná dále poukázala na nemožnost moderace smluvní pokuty dle občanského zákoníku, kdy je nerozhodné zda žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení smluvní pokutu pouze ve výši 499 363,82 Kč a 40 000 Kč, které považuje za souladné s dobrými mravy a poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 ICm 3891/2013 ze dne 12.6.2015, který byl potvrzen rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.1.2017, sp. zn. 14 VSOL 224/2016 a dále rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20.9.2016, sp. zn. 14 ICm 3683/2015, které bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.6.2017, sp. zn. 12 VSOL 295/2016. Žalovaná shrnula, že přístup žalobkyně v případě, že jistina úvěru činí 240 000 Kč a dlužnice je povinna vrátit částku mnohonásobně vyšší, tj. 771 400 Kč dle smlouvy, včetně poplatku za poskytnutí úvěru a zajištění takového závazku jednak zástavním právem na nemovitých věcech dlužnice a dále blankosměnkou vystavenou dlužnicí s oprávněním vyplnit směnečnou sumu ve výši, která se rovná 120% všech zajištěných závazků a rovněž povinností sjednat pojištění nemovitostí s vinkulací ve prospěch žalobkyně pod hrozbou sankce 100 000 Kč za nesplnění, vede k domněnce, že cílem smlouvy je především obohacení se na úkor spotřebitele. Podmínky sjednané v předmětné smlouvě byly nastaveny tak, že žalobkyně předvídala porušení jejich podmínek a v okamžiku porušení podmínek došlo k neúměrnému navýšení pohledávky žalobkyně s faktickou nemožností její úplné úhrady, neboť i
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
přes řádné splácení se dluh nesnížil, nýbrž podstatně vzrostl a z tohoto důvodu je tento závazek v zřejmém rozporu s dobrými mravy. Žalovaná poukázala na fakt, že dlužná jistina byla již uhrazena v roce 2014 v rámci exekučního řízení, což žalovaná zjistila dotazem na dlužnici a z tohoto důvodu dlužnice považovala svůj závazek vůči žalobkyni za uhrazený. Na závěr žalovaná uvedla, že v případě neplatnosti smlouvy o úvěru, není platná ani smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem pro její akcesorickou povahu. 6. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované setrvala na svých tvrzeních a uvedla odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.3.2009, sp. zn. 29 Cdo 4935/2008, kde Nejvyšší soud stanovil, že rozpor s dobrými mravy ani nečiní smlouvu lichevní výše sjednaného úroku ve výši 31% ročně. Dále žalobkyně upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze ne 31.5.2017, č.j. 29 ICdo 6/2017-157, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval ujednáním smlouvy o smluvní pokutě, které mělo jednak nahrazovat ujednání o zesplatnění dluhu, kde nejvyšší soud uvedl, že v daném případě smluvní pokuta nahradila původní závazek ze smlouvy vrátit peněžní prostředky a zaplatit úrok, kdy je skutečná výše smluvní pokuty 30% jistiny úvěru a neuhrazených smluvní úroku nikoli 130%. Žalobkyně uvedla, že dlužnice na jistinu a smluvní pokutu uhradila částku 254 036,18 Kč, tj. 240 000 Kč vymoženo exekučně, dne 21.5.2013 uhradila 2 000 Kč a dne 2.7.2014 uhradila 12 036,18 Kč. Žalobkyně uvedla, že uplatňuje již pouze smluvní pokutu ve výši 130% neuhrazených smluvních úroku, tedy částku odpovídající neuhrazených smluvním úrokům z jistiny úvěru. 7. Žalobkyně v průběhu řízení se souhlasem žalované vzala žalobu co do pohledávky č. 1 částečně zpět a to v rozsahu přesahujícím 53 200 Kč, kdy tato částka představuje dle žalobkyně smluvní úrok ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, tj. jistiny po dobu od 13.2.2013 do 15.9.2014 (vymoženo exekučně), včetně zajištění. Žaloba co do pohledávky č. 2 byla žalobkyní vzata zcela zpět. V rozsahu zpětvzetí soud řízení dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. dle výroku II. zastavil. 8. Soud učinil následná skutková zjištění: Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 21587/2016-A10 ze dne 12.10.2016 byl zjištěn úpadek dlužnice, řešen oddlužením, insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku č.1 představující smluvní pokutu ve výši 653 383,82 Kč, sjednanou pro případ prodlení dlužnice se splácením poskytnutého úvěru, nahrazující smluvní úrok z prodlení, představující 130% souhrnu dosud neuhrazených smluvních úroků do konce sjednané splatnosti úvěru, pohledávku č. 2 ve výši 40 000 Kč představující smluvní pokutu, respektive její část, za porušení povinnosti dlužnice sjednat s vybraným pojistitelem pojistnou smlouvu nebo změnit případně již uzavřenou pojistnou smlouvu, kde bude sjednáno, že oprávněna osoba bude žalobkyně. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 11.1.2017, že pohledávky č. 1 a 2 věřitele č. 1 byly popřeny co do pravosti i zajištění insolvenční správkyní i dlužnicí. Oznámení dle ust. § 197 odst.2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ), bylo žalobkyni doručeno dne 16.1.2017, žaloba doručena dne 31.1.2017 podána včas. 9. K pohledávce č. 1, která je předmětem řízení, soud zjistil: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 2013003, ze dne 13.2.2013, že byla uzavřena mezi žalobkyní a dlužnicí v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnou dlužnici bezúčelový úvěr ve výši 240 000 Kč čl. II bod 2.1. smlouvy. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč (bod 2.3. smlouvy). Parametry úvěry byly následující: dlužnice byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky měla činit 5 000 Kč a spolu s 72. splátkou byla povinna uhradit neuhrazenou část úvěru tj. celkem 403 400 Kč. Splatnost měsíční splátky byla k 15 dni v měsíci (bod. 2.10. smlouvy). Pro případ prodlení dlužnice s úhradou 2 bezprostředně po sobě jdoucích měsíčních splátek nebo 4 pravidelných měsíčních splátek řádně nebo včas byla sjednána smluvní pokuta (bod 2.13.1.a 2), pro případ, že se strany nedohodnou jinak, a to ve výši
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
130% souhrnu dosud dlužníkem neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru a rovněž je povinna uhradit spolu s ní jistinu úvěru. Smluvní pokuta tedy představuje součet neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru, vynásobené koeficientem 1,3). Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že ode dne následujícího po dni v němž byla splatná 2. pravidelná měsíční splátka úvěru ze 2 pravidelných měsíčních splátek úvěru bezprostředně po sobě jdoucích dle podbodu 2.13.1., kterou dlužnice neuhradila včas nebo řádně, nebo po dni v němž byla splatná 4. jakákoliv pravidelná měsíční splátka úvěru z 4 jakýchkoliv pravidelných měsíčních splátek úvěru s tím, že dlužnice není dále povinna hradit žalobkyni smlouvou sjednané smluvní úroky z úvěru s tím, že jakékoliv úhrady, provedené dlužnicí ve prospěch žalobkyně po vzniku právního nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty podle předchozího písmene tohoto bodu, se přímo z titulu této smlouvy započítávají nejprve na smluvní pokutu, na níž vznikl žalobkyni nárok podle předchozího písmene tohoto bodu a následně na ostatní závazky dlužnice vůči žalobkyni plynoucí z této smlouvy, a to za podmínek sjednaných v bodě 1.5. této smlouvy s tím, že takovéto úhrady ve smyslu odstavce 1) písm. t) přílohy č. 3 zákona č. 145/2010 Sb., kapitálem, který povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru v případě, že takovýto kapitál dosáhne v souhrnu výše všech závazků dlužnice, plynoucích dlužnici vůči žalobkyni z titulu této smlouvy nebo vzniklých v souvislosti s ní. 10. K zajištění závazku žalobkyně byla uzavřena smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem dne 13.2.2013 a to na nemovitých věcech, jichž je dlužnice podílovým spoluvlastníkem o velikosti podílu ideální 1/2-pozemku parc. č. 179 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba Stará Bělá. č.p. 562, bydlení, pozemku parc. č. 180 zahrada a pozemku parc. č. 181 trvalý travní porost, a to vše zapsáno na LV 749 Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava. Shodně zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27.9.2016 s právními účinky vkladu ke dni 13.2.2013. Dlužnice zástavní smlouvou zajistila pohledávku žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, a a) existující, budoucí nebo podmíněné peněžité pohledávky žalobkyně, zejména pohledávka na splacení jistiny úvěru ve výši 240 000 Kč a smluvních úroků a úroků z prodlení a jakékoli pohledávky, které mohou vzniknout nejpozději do 15.2.2019 a to do celkové výše 1 100 000 Kč, a b) budoucí peněžité pohledávky žalobkyně, které mohou vzniknout nejpozději do 15.2.2019 do celkové výše 1 100 000 Kč, včetně příslušenství. 11. Z listiny ze dne 26.5.2013 nazvané: Sdělení o možnosti pokračování ve splácení úvěru dle Smlouvy o úvěru, uzavřené dne 13.2.2013 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou splátek sdělila dlužnici, že ode dne 16.5.2013 vznikl žalobkyni bodu 2.13.1. smlouvy o úvěru nárok na uhrazení jistiny úvěry a současně smluvní pokuty ve výši 130% souhrnu dosud neuhrazených smluvních úroků z úvěru. Zároveň žalobkyně navrhla v případě úhrady 25 000 Kč do 15.6.2013 možnost pokračovat v dosavadním splácení úvěru dle smlouvy o úvěry. 12. Z listiny označené jako specifikace splácení úvěru soud zjistil z řádku 6, že dlužnice uhradila dne 15.3.2013 částku 5 000 Kč. Z řádku 7, že dne 15.5.2013 byla dle smlouvy o úvěru splatná 2. pravidelná měsíční splátka úvěru, která nebyla řádně a včas žalobkyni uhrazena a tedy dle bodu 2.13.1. smlouvy o úvěru dne 16.5.2013, vznikl dlužnici závazek uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši rovnající se 130% dosud neuhrazených ve Smlouvě o úvěru sjednaných smluvních úroku z úvěru, které ke dni 16.5.2013 činily 667 420 Kč. Soud dále zjistil, že dne 21.5.2013 byla na smluvní pokutu uhrazena částka 2 000 Kč a dne 2.7.2014 byla na smluvní pokutu uhrazena částka 12 036,18 Kč. 13. Na základě provedeného dokazování listinami soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, přičemž konstatuje, že skutkový stav není mezi stranami sporný. 14. Mezi žalobkyní a dlužnicí byla uzavřená dne 13.2.2013 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 240 000 Kč. Dlužnice se zavázala hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně a to tak, že dlužnice byla povinna uhradit část úvěru včetně smluvních úroku ve výši 360 000 Kč v 72 pravidelných měsíčních
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
splátkách, kdy výše každé měsíční splátky měla činit 5 000 Kč, počínaje dnem 15.3.2013 a současně byla dlužnice dne 15.2.2019 povinna uhradit společně s 72. pravidelnou měsíční splátkou neuhrazenou část úvěru v celkové výši 398 400 Kč, tedy dne 15.2.2019 měla dlužnice uhradit 403 400 Kč. Pravidelná měsíční splátka byla splatná nejpozději k 15. dni v měsíci. Dlužnice dne 15.3.2013 uhradila částku 5000 Kč. Jelikož dlužnice neuhradila další dvě po sobě bezprostředně následující splátky, byla jí doručeno sdělení o možnosti pokračování ve splácení úvěru ze dne 26.5.2013, to bylo doručeno dlužnici 11.6.2013 fikcí. Žalobkyně sdělila dlužnici, že v případě úhrady 25 000 Kč nejpozději do 15.6.2013 (skládající se z neuhrazené části úvěru ve výši 8 000 Kč za měsíce duben a květen 2013, částky 5 000 Kč jako řádné splátky za červen 2013 a částky 12 000 Kč jako samostatné sankce za porušení smlouvy o úvěru) může pokračovat v řádném a včasném hrazení splátek dle smlouvy o úvěru. Dlužnice uhradila dne 21.5.2013 částku 2 000 Kč a dne 2.7.2014 částku 12 036,18 Kč. Tato částka byla dlužnici započítána na úhradu již vzniklé smluvní pokuty, která vznikla neuhrazením dvou po sobě bezprostředně následujících splátkách, čímž se dlužnici přetransformovala povinnost hradit smluvní úrok v povinnost hradit jistinu a smluvní pokutu ve výši 130% souhrnu dosud dlužníkem neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru. 15. Dle přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2014 a to § 3028 odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 16. Z tohoto důvodu je na danou věc nutné aplikovat ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve zněním účinném do 31.12.2013 (konkrétně ust. § 52 odst. 1, ust. § 55 odst. 1, ust. § 56 odst. 1, ust. § 39, ust. § 544 odst. 1) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (konkrétně ust. § 497, ust. § 502 odst. 1, ust. § 261 odst.3 písm. d), ust. § 262 odst. 4). 17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a dlužnicí došlo k uzavření smlouvy o úvěru na jejímž základě byly dlužnici byla dlužnici poskytnuta částka 240 000 Kč a dlužnice se zavázala takto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 36% ročně. Vzhledem k spotřebitelskému charakteru smlouvy, soud aplikoval výše uvedená ustanovení občanského a obchodního zákoníku. 18. Soud v daném případě poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, který v rozhodnutí ze dne 28.1.2010, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008 vymezil funkce smluvní pokuty- funkce preventivní, uhrazovací a sankční) a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, kde se k smluvní pokutě vyjádřil v rozhodnutí ze dne 30.3.2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, když uvedl, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat pouze z její výše, případně z její celkové výše, či výše dosažené za určité období, nýbrž je třeba přihlédnout k účelu smluvní pokuty, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k výši zajištěné částky, k vzájemnému poměru výše hlavního závazku a smluvní pokuty apod. a uvedl, že zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti smluvního ujednání věřitele a dlužníka v konkrétní věci odpovídalo obecně sdílenému pojetí ekvity a mravnosti. 19. Soud předně uvádí, že ujednání o smluvní pokutě tak, jak je vymezena v bodě 2.13.1 smlouvy o úvěru, se již v minulosti zabývaly soudy a to v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20.9.2016, č.j. 14 ICm 3683/2015-35, které bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.6.2017, č.j. 12 VSOL 295/2016-64 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.9.2015, č.j. 38 ICm 1704/2014-37, které bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2018, č.j. 13 VSOL 203/2015-192. Jelikož v těchto rozhodnutích byl předmětem sporu totožný základ, a to posouzení smluvní
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
pokuty s ohledem na kritérium dobrých mravů a za situace, kdy žalobce zastupuje ve všech těchto řízení stejný právní zástupce, soud považuje za nadbytečné opětovně detailně rozebírat důvody absolutní neplatnosti takto sjednané smluvní pokuty. V daném případě se jedná o smlouvu vyhotovenou žalobcem, tedy o smlouvu adhézní, kdy dlužnice neměla možnost do aktivně zasáhnout do kontraktačního procesu, ale v případě, že chtěla úvěr získat, musela akceptovat podmínky žalobkyně bez výhrad, k tomu se vyjádřil již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 16.7.2014, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014. Dlužnice uzavírala smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, žalobkyně byla v postavení podnikatele, který uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně si při uzavírání předmětné smlouvy musela být vědoma, že smluvní podmínky byly nastaveny převážně v neprospěch dlužnice a rovněž jí muselo být známo, že z důvodu nerovného postavení zákon dlužnici poskytuje určitou míru ochrany před neetickým jednáním druhé strany, která stanoví podmínky smlouvy v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně uzavřela s dlužnicí smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala dlužnici poskytnout úvěr ve výši 240 000 Kč. Jelikož byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, byla dlužnici reálně vyplacena částka 227 000 Kč. Dlužnice se zavázala tento úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách a to tak, že po dobu 72 měsíců byla dlužnice povinna zasílat splátku 5 000 Kč měsíčně, vždy k 15 dni v měsíci, čímž dlužnice měla hradit smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně, přičemž spolu s 72. splátkou byla dlužnice povinna uhradit neuhrazenou část úvěru tj. celkem 403 400 Kč. Žalobkyně, jejímž předmětem v podnikání je poskytování spotřebitelských úvěru, si musela být vědoma nastavení podmínek a reálnosti dodržení těchto podmínek již při uzavírání smlouvy. Poté co došlo k očekávanému porušení smlouvy dlužnicí a přetransformování povinnosti dlužnice s plnění smluvních úroků na plnění smluvní pokuty dne 16.5.2013, tato smluvní pokuta činila 653 383,82 Kč, což je téměř třikrát více, než kolik dlužnice reálně obdržela od žalobkyně. Žalobkyně si vědoma konstantní judikatury soudu přihlásila do insolvenčního řízení částku 653 383,82 Kč z titulu smluvní pokuty. Jelikož v průběhu řízení vyšlo najevo, že dlužnice na pohledávku žalobkyně v exekučním řízení již v roce 2014 uhradila žalobkyni částku 251 930,60 Kč, čímž došlo k vymožení celé pohledávky žalobkyně co do jistiny a zastavení exekuce, vzala žalobkyně v průběhu řízení žalobu zpět co do částky přesahující 53 200 Kč. Dle žalobkyně částka 53 200 Kč představuje smluvní úrok ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, tj. jistiny pod dobu od 13.2.2013 do 15.9.2014, kdy došlo k vymožení částky exekučně. 20. Ke dni rozhodnutí soudu je předmětem sporu částka 53 200 Kč, která dle žalobkyně představuje smluvní úrok ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, tedy smluvní úrok z poskytnuté jistiny po dobu od 13.2.2013 do 15.9.2014. Jelikož soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy a tudíž absolutně neplatné, kdy vycházel jak shora uvedeno nejen z výše smluvní pokuty, ale též z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, tj. smlouva adhézního typu, nevyvážení práv a povinností účastníků smlouvy a složité a nepřehledné formulace zásadních článků smlouvy, které jsou pro laika značně matoucí, má soud za to, že tyto skutečnosti, které přisvědčují neplatnosti smluvní pokuty, lze vztáhnout též na ujednání o smluvním úroku. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že nárok na smluvní úrok ve výši 53 200 Kč za období od 13.2.2013 do 15.9.2014 ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, nelze žalobci přiznat, neboť tento nemá základ ve smlouvě o úvěru ani jiném ujednání mezi žalobkyní a dlužnicí. 21. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí. 22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proto přísluší žalované. Tyto představují náklady cestovného dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při sazbě základní náhrady dle § 1 ve výši 4 Kč, ceně motorové nafty 29,80 Kč/litr při spotřebě 5,80 při cestě z Olomouce do Ostravy a zpět osobním vozidlem reg.značky 9T50989, v celkové výši 1 358,55 Kč, které soud zavázal žalobkyni žalovahé uhradit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Ostrava 9. listopadu 2018
JUDr. Judita Tománková v. r. samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
č. j. 39 ICm 784/2017-48 KSOS 39 INS 21587/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Juditou Tománkovou ve věci
žalobkyně: HAARWAG Acquisition CZECH s.r.o., IČO 28612035, sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, právně zastoupená JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem sídlem Českobratrská 2, 702 00 Ostrava proti žalované: JUDr. Lenka Vidovičová LL.M., IČO 63028484, sídlem Zámečnická 497/3a, 779 00 Olomouc, insolvenční správkyně dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Pasičky 562/11, 724 00 Ostrava-Stará Bělá
o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky
takto:
I. Žaloba, aby bylo určeno v insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 21587/2016, že pohledávka věřitele č. 1 HAARWAG Acquisition CZECH s.r.o., IČO 28612035, (P1/1) je co do částky 53 200 Kč po právu a jedná se o pohledávku zajištěnou, se zamítá.
II. V rozsahu, aby bylo určeno v insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 21587/2016, že pohledávka věřitele č. 1 HAARWAG Acquisition CZECH s.r.o., IČO 28612035 (P 1/1) je co do částky 446 163,82 Kč po právu a jedná se o pohledávku zajištěnou a pohledávka věřitele č. l (P 1/2) je co do částky 40 000 Kč po právu a jedná se o pohledávku zajištěnou, se řízení zastavuje.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
ISIR KSOS 39 INS 21587/2016
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 358,55 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou doručenou soudu dne 31.1.2017 se domáhala žalobkyně určení, že pohledávka (P1/1) za dlužnicí anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice) je co do částky 499 363,82 Kč po právu a existentní a zajištěnou pohledávkou a plyne z porušení závazků dlužnice ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 2013003, ze dne 13.2.2013 (dále jen smlouva). Titulem této pohledávky je neuhrazená smluvní pokuta, která vznikla z důvodu porušení smluvní povinnosti dlužnice a to povinnosti hradit řádné a včas měsíční splátky ve výši 5 000 Kč, představující smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně, v 72 měsíčních splátkách od 15.3.2013 a současně spolu s 72. pravidelnou měsíční splátkou uhradit částku 398 400 Kč. Na základě porušení povinnosti dlužnice hradit pravidelné měsíční splátky řádně a včas vznikl žalobkyni nárok na uhrazení jistiny spolu se smluvní pokutou ve výši rovnající se 130% souhrnu dosud dlužnicí neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru. Okamžikem vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu, tj. dnem následujícím po dni, kdy nebyla uhrazena řádně nebo včas 2. bezprostředně jdoucí pravidelná měsíční splátka, již dlužnice nebyla povinna hradit žalobkyni sjednané smluvní úroky z úvěru s tím, že jakékoli úhrady, které byly provedeny dlužnicí, se započítávají na smluvní pokutu. Pravidelné měsíční splátky splatné ke dni 15.4.2013 a 15.5.2013 nebyly dlužnicí uhrazeny řádně a včas. Jelikož dlužnice porušila své povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru dne 16.5.2013 vznikla dlužnici povinnost uhradit jistinu a smluvní pokutu dle bodu 2.13.1 smlouvy, tj. uhradit jistinu ve výši 240 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 667 420 Kč, kdy ke dni 16.5.2013 činila výše dlužnicí neuhrazené jistiny částku 240 000 Kč a ve smlouvě o úvěru byly sjednané smluvní úroky z úvěru do konce splatnosti úvěry ve výši 403 400 Kč. Žalobkyně odkázala na tabulku ve smlouvě o úvěru, konkrétně na str. 2 v řádcích 10. a 9., kde v řádku 10 jsou stanoveny celkové náklady úvěru podle smlouvy o úvěru, tj. veškeré náklady včetně úroků, případných provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti s úvěrem podle této smlouvy o úvěru, a které jsou věřiteli známy dle § 3 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., viz bod 2.3 a 2.5. smlouvy činí 531 400 Kč, v řádku 9. je stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, který byla dlužnice povinna uhradit věřiteli v hotovosti po poskytnutí úvěru, dle bodu 2.3. smlouvy. Dlužnice platbou ze dne 15.3.2013 uhradila 5 000 Kč, platbou ze dne 21.5.2013 uhradila 2 000 Kč a platbou ze dne 2.7.2014 uhradila 12 036,18 Kč. Ke dni podání přihlášky činí neuhrazená část smluvní pokuty částku ve výši 653 383,82 Kč, což je dle žalobkyně obdoba tzv. zesplatnění smluvních úroků , kdy nárok na úhradu neuhrazených smluvních úroků vzniká obecně dnem prodlení dlužnice s úhradou splátky závazku, tedy již nadále ani nemůže dojít k žádnému navýšení jistiny o smluvní úrok, kdy k jednorázovému vzniku nároku na úhradu smluvní pokuty (z části tvořené smluvním úrokem z úvěru, jež by se jinak stal v případě řádného plnění dlužnice splatný a přirostl by až v budoucnu) došlo dnem prodlení dlužnice s 2. pravidelnou měsíční úhradou ze 2. pravidelné měsíční splátky bezprostředně po sobě jdoucí. Tedy žalobkyně neuplatnila současně neuhrazené smluvní úroky a smluvní pokutu v téže výši, ale smluvní pokutu samotnou, která odpovídá svou výší neuhrazeným smluvním úrokům a fakticky konzumuje v sobě neuhrazené smluvní úroky, kdy tyto již dlužnice není povinna hradit samostatně, ale jako součást smluvní pokuty. 2. Podáním ze dne 9.11.2016 vzala žalobkyně část pohledávky ve výši 154 020 Kč zpět. Přihlášená část pohledávky tedy činí 499 363,82 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci exekučního řízení vedeného u JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., sp. zn. 143 Ex 02117/13 bylo vymoženo pro žalobkyni toliko 251 930,60 Kč (240 000 Kč na jistinu a 11 930,60 Kč náklady exekuce oprávněného). Žalobkyně dovozuje, že žádná část ujednání o smluvní pokutě, tedy ani o výši smluvní pokuty, není v rozporu s dobrými mravy, když zdůrazňuje, že dlužnice již nebyla
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
povinna hradit ničeho na smluvní úrok. Nadále tedy trvala povinnost dlužnice uhradit jistinu ve výši 240 000 Kč, kdy tato byla vymožena až v rámci exekučního řízení dne 15.9.2014. Žalobkyně uvádí, že jediným plněním dlužnice byla částka 7 000 Kč, kdy zbylé plnění ve výši 11 930,60 Kč odpovídalo nákladům exekuce. Zisk žalobkyně z poskytnutého úvěru je v tomto případě částka 7 000 Kč za dobu 19 měsíců, tj. roční úrok 1,84%., které neodpovídá ani obvyklým úrokovým sazbám spotřebitelského úvěru v dané době. Žalobkyně dále poukázala na neaktivitu dlužnice, když dlužnice nekontaktovala žalobkyni za účelem plnění svého závazku či dohody o splátkách, v čemž žalobkyně spatřuje nepoctivý záměr dlužnice, neboť se jedná o základní smysl úvěrování, kdy dlužník je povinen vrátit jistinu a zaplatit sjednaný smluvní úrok. 3. Přihlášená pohledávka žalobkyně č. 2 ve výši 40 000 Kč vznikla na základě ustanovení bodu 3.6. smlouvy o úvěru, kdy dlužnice se zavázala nejpozději do 10 pracovních dnů po uzavření smlouvy o úvěru sjednat s vybraným pojistitelem pojistnou smlouvu nebo změnit případně již uzavřenou pojistnou smlouvu, kde bude sjednáno, že oprávněna osoba bude uvedena žalobkyně. V případě porušení této povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru vzniká žalobkyni vůči dlužnici právní nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč. K úhradě této pokuty byla dlužnice vyzvána dne 26.5.2013. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze co do částky 40 000 Kč. 4. Žalobkyně dále uvedla, že obě pohledávky jsou zajištěny zástavním právem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13.2.2013 (dále jen zástavní smlouva) a to na nemovitých věcech, jichž je dlužnice podílovým spoluvlastníkem o velikosti podílu ideální 1/2- pozemku parc. č. 179 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba Stará Bělá. č.p. 562, bydlení, pozemku parc. č. 180 zahrada a pozemku parc. č. 181 trvalý travní porost, a to vše zapsáno na LV 749 Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava. Žalobkyně uvedla, že dle bodu 2.2. zástavní smlouvy pohledávkami zástavního věřitele za zástavcem, které jsou zajištěny zástavním právem zřizovaným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13.2.2013 jsou všechny pohledávky, plynoucí ze smlouvy o úvěru, včetně jejich příslušenství (tj. zejména pohledávka na vrácení jistoty úvěry, zaplacení sjednaných smluvních úroků, zaplacení úroků z prodlení a zaplacení smluvních pokut a zaplacení dalších pohledávek vzniklých na základě smlouvy o úvěru). 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17.10.2017 a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Sdělila, že pohledávky žalobkyně č. 1 a č. 2 popřela, spolu s dlužnicí, co do jejich pravosti, současně bylo popřeno i právo na uspokojení pohledávek ze zajištění. Dlužnice, s ohledem na zajištěné pohledávky, není ve sporu pasivně legitimována. Žalovaná považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle ust. § 39 občanského zákoníku v tehdy platném znění, a to pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku v tehdy platném znění, neboť má za to, že podmínky stanovené úvěrovou smlouvou jsou stanoveny jednoznačně v neprospěch dlužnice-spotřebitele a doplnila, že v daném případě se nabízí posouzení smlouvy jako smlouvy lichevní, opět s důsledkem absolutní neplatnosti a poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.4.2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2011. Žalovaná uvedla, že dle smlouvy měl být dlužnici poskytnut úvěr ve výši 240 000 Kč, přičemž ke dni vyplacení úvěru se stal splatným poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč. Dlužnici tudíž bylo ve skutečnosti vyplaceno 227 000 Kč. Dlužnice měla takto poskytnutý úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, které byla povinna plnit 72 měsíců, přičemž poslední splátka měla činit 403 400 Kč. Dlužnice měla zaplatit na úroku celkem 518 400 Kč, což představuje 228% reálně poskytnuté částky (227 000 Kč). Žalobkyně uvedla, že RPSN ve výši 35,61% považuje za nepřiměřené i v rámci nebankovního sektoru, jehož je žalobkyně součástí, a tudíž ani větší míra rizikovosti při návratnosti finančních prostředků nemůže ospravedlnit takovou výši RPSN. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 30 Cdo 2401/2014, dle kterého v případě, že spotřebitel neměl prakticky žádnou možnost v procesu uzavírání smlouvy podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace byla postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele-chce-li
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016 dosáhnout poskytnutí určité půjčky nebo úvěru-pouze jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh učiněný podnikatelem, pak by se stěží mohlo hovořit o tom, že byly naplněny podmínky na ochranu spotřebitele coby slabší smluvní strany. Dále žalované poukázala na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24.10.2013, sp. zn. III ÚS 562/12 ve kterém Ústavní soud uvedl, že ustanovení spotřebitelských smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skrývají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, který je z povahy věci slabší smluvní stranou. Text smlouvy je navíc složitě formulován, ustanovení o sankcích pro spotřebitele nejsou v textu nijak zvýrazněna a běžný spotřebitel tak nemá šanci se v textu smlouvy orientovat a porozumět mu do všech důsledků. Žalovaná poukázala na ustanovení 2.13 smlouvy, dle kterého v případě, že dlužnice neuhradí dvě po sobě bezprostředně jdoucí pravidelné měsíční splátky úvěru podle smlouvy řádně nebo včas, nebo pokud bude v prodlení s úhradou jakýchkoli pravidelných měsíčních splátek úvěru, není povinna hradit sjednané smluvní úroky a veškeré úhrady dlužnice se od tohoto okamžiku započítávají na úhradu smluvní pokuty. Dle žalované může nastat situace, kdy dlužnice uhradí čtyřikrát splátku o jeden den později, než je stanoveno ve splátkovém kalendáři a domnívá se, že i nadále řádně splácí úvěr, neboť není vyrozuměna o opaku, a přitom si žalobkyně splátky započítává na tvrzený nárok na smluvní pokutu a to ačkoli smlouva neobsahuje v případě prodlení se splátkou jakékoli ujednání o ztrátě výhody splátek a nahrazuje je vznikem nároku na smluvní pokutu. Žalovaná dále v dané věci odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 38 ICm 1704/2014, kde se soud zabýval ochranou spotřebitele v obdobné věci a dále v souvislosti se smluvní pokutou opětovně zdůraznila rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.1.2012, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, v němž se Nejvyšší soud zabýval zkoumáním platnosti smluvní pokuty a stanovil, že je nutné zvažovat veškeré její funkce a to funkci preventivní, uhrazovací a sankční. Žalovaná uvedla, že není-li dlužnice objektivně schopna hradit svůj závazek, nemůže mít ujednání o takto vysoké smluvní pokutě pro ni motivační význam a zároveň nemůže sloužit ani jako reálný způsob náhrady škody. Takto sjednaná smluvní pokuta neplní žádnou ze svých funkcí a je tak pouze zdrojem ekonomického obohacení žalobkyně, tudíž jde o ujednání absolutně neplatné dle ust. § 39 občanského zákoníku, v tehdy platném znění. Žalovaná poukázala na rozpor s dobrými mravy i u druhé pohledávky žalobkyně z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti sjednat pojištěné s vinkulací pojistného plnění ve prospěch žalobkyně. Žalovaná má za to, že takto uvedená smluvní pokuta nezajišťuje závazek zaplatit poskytnutý úvěr, nýbrž závazek uzavřít do 10 pracovních dnů pojistnou smlouvu na zastavenou nemovitost s vinkulaci pojistného plnění ve prospěch věřitele. Takto sjednaná smluvní pokuta je dle žalované nepřiměřená a neplní žádnou ze svých funkcí. Žalovaná dále poukázala na nemožnost moderace smluvní pokuty dle občanského zákoníku, kdy je nerozhodné zda žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení smluvní pokutu pouze ve výši 499 363,82 Kč a 40 000 Kč, které považuje za souladné s dobrými mravy a poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 ICm 3891/2013 ze dne 12.6.2015, který byl potvrzen rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.1.2017, sp. zn. 14 VSOL 224/2016 a dále rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20.9.2016, sp. zn. 14 ICm 3683/2015, které bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.6.2017, sp. zn. 12 VSOL 295/2016. Žalovaná shrnula, že přístup žalobkyně v případě, že jistina úvěru činí 240 000 Kč a dlužnice je povinna vrátit částku mnohonásobně vyšší, tj. 771 400 Kč dle smlouvy, včetně poplatku za poskytnutí úvěru a zajištění takového závazku jednak zástavním právem na nemovitých věcech dlužnice a dále blankosměnkou vystavenou dlužnicí s oprávněním vyplnit směnečnou sumu ve výši, která se rovná 120% všech zajištěných závazků a rovněž povinností sjednat pojištění nemovitostí s vinkulací ve prospěch žalobkyně pod hrozbou sankce 100 000 Kč za nesplnění, vede k domněnce, že cílem smlouvy je především obohacení se na úkor spotřebitele. Podmínky sjednané v předmětné smlouvě byly nastaveny tak, že žalobkyně předvídala porušení jejich podmínek a v okamžiku porušení podmínek došlo k neúměrnému navýšení pohledávky žalobkyně s faktickou nemožností její úplné úhrady, neboť i
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
přes řádné splácení se dluh nesnížil, nýbrž podstatně vzrostl a z tohoto důvodu je tento závazek v zřejmém rozporu s dobrými mravy. Žalovaná poukázala na fakt, že dlužná jistina byla již uhrazena v roce 2014 v rámci exekučního řízení, což žalovaná zjistila dotazem na dlužnici a z tohoto důvodu dlužnice považovala svůj závazek vůči žalobkyni za uhrazený. Na závěr žalovaná uvedla, že v případě neplatnosti smlouvy o úvěru, není platná ani smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem pro její akcesorickou povahu. 6. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované setrvala na svých tvrzeních a uvedla odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.3.2009, sp. zn. 29 Cdo 4935/2008, kde Nejvyšší soud stanovil, že rozpor s dobrými mravy ani nečiní smlouvu lichevní výše sjednaného úroku ve výši 31% ročně. Dále žalobkyně upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze ne 31.5.2017, č.j. 29 ICdo 6/2017-157, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval ujednáním smlouvy o smluvní pokutě, které mělo jednak nahrazovat ujednání o zesplatnění dluhu, kde nejvyšší soud uvedl, že v daném případě smluvní pokuta nahradila původní závazek ze smlouvy vrátit peněžní prostředky a zaplatit úrok, kdy je skutečná výše smluvní pokuty 30% jistiny úvěru a neuhrazených smluvní úroku nikoli 130%. Žalobkyně uvedla, že dlužnice na jistinu a smluvní pokutu uhradila částku 254 036,18 Kč, tj. 240 000 Kč vymoženo exekučně, dne 21.5.2013 uhradila 2 000 Kč a dne 2.7.2014 uhradila 12 036,18 Kč. Žalobkyně uvedla, že uplatňuje již pouze smluvní pokutu ve výši 130% neuhrazených smluvních úroku, tedy částku odpovídající neuhrazených smluvním úrokům z jistiny úvěru. 7. Žalobkyně v průběhu řízení se souhlasem žalované vzala žalobu co do pohledávky č. 1 částečně zpět a to v rozsahu přesahujícím 53 200 Kč, kdy tato částka představuje dle žalobkyně smluvní úrok ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, tj. jistiny po dobu od 13.2.2013 do 15.9.2014 (vymoženo exekučně), včetně zajištění. Žaloba co do pohledávky č. 2 byla žalobkyní vzata zcela zpět. V rozsahu zpětvzetí soud řízení dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. dle výroku II. zastavil. 8. Soud učinil následná skutková zjištění: Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 39 INS 21587/2016-A10 ze dne 12.10.2016 byl zjištěn úpadek dlužnice, řešen oddlužením, insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku č.1 představující smluvní pokutu ve výši 653 383,82 Kč, sjednanou pro případ prodlení dlužnice se splácením poskytnutého úvěru, nahrazující smluvní úrok z prodlení, představující 130% souhrnu dosud neuhrazených smluvních úroků do konce sjednané splatnosti úvěru, pohledávku č. 2 ve výši 40 000 Kč představující smluvní pokutu, respektive její část, za porušení povinnosti dlužnice sjednat s vybraným pojistitelem pojistnou smlouvu nebo změnit případně již uzavřenou pojistnou smlouvu, kde bude sjednáno, že oprávněna osoba bude žalobkyně. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 11.1.2017, že pohledávky č. 1 a 2 věřitele č. 1 byly popřeny co do pravosti i zajištění insolvenční správkyní i dlužnicí. Oznámení dle ust. § 197 odst.2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ), bylo žalobkyni doručeno dne 16.1.2017, žaloba doručena dne 31.1.2017 podána včas. 9. K pohledávce č. 1, která je předmětem řízení, soud zjistil: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 2013003, ze dne 13.2.2013, že byla uzavřena mezi žalobkyní a dlužnicí v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnou dlužnici bezúčelový úvěr ve výši 240 000 Kč čl. II bod 2.1. smlouvy. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč (bod 2.3. smlouvy). Parametry úvěry byly následující: dlužnice byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky měla činit 5 000 Kč a spolu s 72. splátkou byla povinna uhradit neuhrazenou část úvěru tj. celkem 403 400 Kč. Splatnost měsíční splátky byla k 15 dni v měsíci (bod. 2.10. smlouvy). Pro případ prodlení dlužnice s úhradou 2 bezprostředně po sobě jdoucích měsíčních splátek nebo 4 pravidelných měsíčních splátek řádně nebo včas byla sjednána smluvní pokuta (bod 2.13.1.a 2), pro případ, že se strany nedohodnou jinak, a to ve výši
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
130% souhrnu dosud dlužníkem neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru a rovněž je povinna uhradit spolu s ní jistinu úvěru. Smluvní pokuta tedy představuje součet neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru, vynásobené koeficientem 1,3). Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že ode dne následujícího po dni v němž byla splatná 2. pravidelná měsíční splátka úvěru ze 2 pravidelných měsíčních splátek úvěru bezprostředně po sobě jdoucích dle podbodu 2.13.1., kterou dlužnice neuhradila včas nebo řádně, nebo po dni v němž byla splatná 4. jakákoliv pravidelná měsíční splátka úvěru z 4 jakýchkoliv pravidelných měsíčních splátek úvěru s tím, že dlužnice není dále povinna hradit žalobkyni smlouvou sjednané smluvní úroky z úvěru s tím, že jakékoliv úhrady, provedené dlužnicí ve prospěch žalobkyně po vzniku právního nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty podle předchozího písmene tohoto bodu, se přímo z titulu této smlouvy započítávají nejprve na smluvní pokutu, na níž vznikl žalobkyni nárok podle předchozího písmene tohoto bodu a následně na ostatní závazky dlužnice vůči žalobkyni plynoucí z této smlouvy, a to za podmínek sjednaných v bodě 1.5. této smlouvy s tím, že takovéto úhrady ve smyslu odstavce 1) písm. t) přílohy č. 3 zákona č. 145/2010 Sb., kapitálem, který povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru v případě, že takovýto kapitál dosáhne v souhrnu výše všech závazků dlužnice, plynoucích dlužnici vůči žalobkyni z titulu této smlouvy nebo vzniklých v souvislosti s ní. 10. K zajištění závazku žalobkyně byla uzavřena smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem dne 13.2.2013 a to na nemovitých věcech, jichž je dlužnice podílovým spoluvlastníkem o velikosti podílu ideální 1/2-pozemku parc. č. 179 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba Stará Bělá. č.p. 562, bydlení, pozemku parc. č. 180 zahrada a pozemku parc. č. 181 trvalý travní porost, a to vše zapsáno na LV 749 Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava. Shodně zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27.9.2016 s právními účinky vkladu ke dni 13.2.2013. Dlužnice zástavní smlouvou zajistila pohledávku žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, a a) existující, budoucí nebo podmíněné peněžité pohledávky žalobkyně, zejména pohledávka na splacení jistiny úvěru ve výši 240 000 Kč a smluvních úroků a úroků z prodlení a jakékoli pohledávky, které mohou vzniknout nejpozději do 15.2.2019 a to do celkové výše 1 100 000 Kč, a b) budoucí peněžité pohledávky žalobkyně, které mohou vzniknout nejpozději do 15.2.2019 do celkové výše 1 100 000 Kč, včetně příslušenství. 11. Z listiny ze dne 26.5.2013 nazvané: Sdělení o možnosti pokračování ve splácení úvěru dle Smlouvy o úvěru, uzavřené dne 13.2.2013 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou splátek sdělila dlužnici, že ode dne 16.5.2013 vznikl žalobkyni bodu 2.13.1. smlouvy o úvěru nárok na uhrazení jistiny úvěry a současně smluvní pokuty ve výši 130% souhrnu dosud neuhrazených smluvních úroků z úvěru. Zároveň žalobkyně navrhla v případě úhrady 25 000 Kč do 15.6.2013 možnost pokračovat v dosavadním splácení úvěru dle smlouvy o úvěry. 12. Z listiny označené jako specifikace splácení úvěru soud zjistil z řádku 6, že dlužnice uhradila dne 15.3.2013 částku 5 000 Kč. Z řádku 7, že dne 15.5.2013 byla dle smlouvy o úvěru splatná 2. pravidelná měsíční splátka úvěru, která nebyla řádně a včas žalobkyni uhrazena a tedy dle bodu 2.13.1. smlouvy o úvěru dne 16.5.2013, vznikl dlužnici závazek uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši rovnající se 130% dosud neuhrazených ve Smlouvě o úvěru sjednaných smluvních úroku z úvěru, které ke dni 16.5.2013 činily 667 420 Kč. Soud dále zjistil, že dne 21.5.2013 byla na smluvní pokutu uhrazena částka 2 000 Kč a dne 2.7.2014 byla na smluvní pokutu uhrazena částka 12 036,18 Kč. 13. Na základě provedeného dokazování listinami soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, přičemž konstatuje, že skutkový stav není mezi stranami sporný. 14. Mezi žalobkyní a dlužnicí byla uzavřená dne 13.2.2013 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout dlužnici úvěr ve výši 240 000 Kč. Dlužnice se zavázala hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně a to tak, že dlužnice byla povinna uhradit část úvěru včetně smluvních úroku ve výši 360 000 Kč v 72 pravidelných měsíčních
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
splátkách, kdy výše každé měsíční splátky měla činit 5 000 Kč, počínaje dnem 15.3.2013 a současně byla dlužnice dne 15.2.2019 povinna uhradit společně s 72. pravidelnou měsíční splátkou neuhrazenou část úvěru v celkové výši 398 400 Kč, tedy dne 15.2.2019 měla dlužnice uhradit 403 400 Kč. Pravidelná měsíční splátka byla splatná nejpozději k 15. dni v měsíci. Dlužnice dne 15.3.2013 uhradila částku 5000 Kč. Jelikož dlužnice neuhradila další dvě po sobě bezprostředně následující splátky, byla jí doručeno sdělení o možnosti pokračování ve splácení úvěru ze dne 26.5.2013, to bylo doručeno dlužnici 11.6.2013 fikcí. Žalobkyně sdělila dlužnici, že v případě úhrady 25 000 Kč nejpozději do 15.6.2013 (skládající se z neuhrazené části úvěru ve výši 8 000 Kč za měsíce duben a květen 2013, částky 5 000 Kč jako řádné splátky za červen 2013 a částky 12 000 Kč jako samostatné sankce za porušení smlouvy o úvěru) může pokračovat v řádném a včasném hrazení splátek dle smlouvy o úvěru. Dlužnice uhradila dne 21.5.2013 částku 2 000 Kč a dne 2.7.2014 částku 12 036,18 Kč. Tato částka byla dlužnici započítána na úhradu již vzniklé smluvní pokuty, která vznikla neuhrazením dvou po sobě bezprostředně následujících splátkách, čímž se dlužnici přetransformovala povinnost hradit smluvní úrok v povinnost hradit jistinu a smluvní pokutu ve výši 130% souhrnu dosud dlužníkem neuhrazených smluvních úroků z úvěru do konce sjednané splatnosti úvěru. 15. Dle přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2014 a to § 3028 odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 16. Z tohoto důvodu je na danou věc nutné aplikovat ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve zněním účinném do 31.12.2013 (konkrétně ust. § 52 odst. 1, ust. § 55 odst. 1, ust. § 56 odst. 1, ust. § 39, ust. § 544 odst. 1) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (konkrétně ust. § 497, ust. § 502 odst. 1, ust. § 261 odst.3 písm. d), ust. § 262 odst. 4). 17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a dlužnicí došlo k uzavření smlouvy o úvěru na jejímž základě byly dlužnici byla dlužnici poskytnuta částka 240 000 Kč a dlužnice se zavázala takto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 36% ročně. Vzhledem k spotřebitelskému charakteru smlouvy, soud aplikoval výše uvedená ustanovení občanského a obchodního zákoníku. 18. Soud v daném případě poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, který v rozhodnutí ze dne 28.1.2010, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008 vymezil funkce smluvní pokuty- funkce preventivní, uhrazovací a sankční) a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, kde se k smluvní pokutě vyjádřil v rozhodnutí ze dne 30.3.2011, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, když uvedl, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat pouze z její výše, případně z její celkové výše, či výše dosažené za určité období, nýbrž je třeba přihlédnout k účelu smluvní pokuty, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k výši zajištěné částky, k vzájemnému poměru výše hlavního závazku a smluvní pokuty apod. a uvedl, že zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti smluvního ujednání věřitele a dlužníka v konkrétní věci odpovídalo obecně sdílenému pojetí ekvity a mravnosti. 19. Soud předně uvádí, že ujednání o smluvní pokutě tak, jak je vymezena v bodě 2.13.1 smlouvy o úvěru, se již v minulosti zabývaly soudy a to v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20.9.2016, č.j. 14 ICm 3683/2015-35, které bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.6.2017, č.j. 12 VSOL 295/2016-64 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.9.2015, č.j. 38 ICm 1704/2014-37, které bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2018, č.j. 13 VSOL 203/2015-192. Jelikož v těchto rozhodnutích byl předmětem sporu totožný základ, a to posouzení smluvní
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
pokuty s ohledem na kritérium dobrých mravů a za situace, kdy žalobce zastupuje ve všech těchto řízení stejný právní zástupce, soud považuje za nadbytečné opětovně detailně rozebírat důvody absolutní neplatnosti takto sjednané smluvní pokuty. V daném případě se jedná o smlouvu vyhotovenou žalobcem, tedy o smlouvu adhézní, kdy dlužnice neměla možnost do aktivně zasáhnout do kontraktačního procesu, ale v případě, že chtěla úvěr získat, musela akceptovat podmínky žalobkyně bez výhrad, k tomu se vyjádřil již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 16.7.2014, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014. Dlužnice uzavírala smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, žalobkyně byla v postavení podnikatele, který uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně si při uzavírání předmětné smlouvy musela být vědoma, že smluvní podmínky byly nastaveny převážně v neprospěch dlužnice a rovněž jí muselo být známo, že z důvodu nerovného postavení zákon dlužnici poskytuje určitou míru ochrany před neetickým jednáním druhé strany, která stanoví podmínky smlouvy v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně uzavřela s dlužnicí smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala dlužnici poskytnout úvěr ve výši 240 000 Kč. Jelikož byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, byla dlužnici reálně vyplacena částka 227 000 Kč. Dlužnice se zavázala tento úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách a to tak, že po dobu 72 měsíců byla dlužnice povinna zasílat splátku 5 000 Kč měsíčně, vždy k 15 dni v měsíci, čímž dlužnice měla hradit smluvní úrok ve výši 3% měsíčně, tedy 36% ročně, přičemž spolu s 72. splátkou byla dlužnice povinna uhradit neuhrazenou část úvěru tj. celkem 403 400 Kč. Žalobkyně, jejímž předmětem v podnikání je poskytování spotřebitelských úvěru, si musela být vědoma nastavení podmínek a reálnosti dodržení těchto podmínek již při uzavírání smlouvy. Poté co došlo k očekávanému porušení smlouvy dlužnicí a přetransformování povinnosti dlužnice s plnění smluvních úroků na plnění smluvní pokuty dne 16.5.2013, tato smluvní pokuta činila 653 383,82 Kč, což je téměř třikrát více, než kolik dlužnice reálně obdržela od žalobkyně. Žalobkyně si vědoma konstantní judikatury soudu přihlásila do insolvenčního řízení částku 653 383,82 Kč z titulu smluvní pokuty. Jelikož v průběhu řízení vyšlo najevo, že dlužnice na pohledávku žalobkyně v exekučním řízení již v roce 2014 uhradila žalobkyni částku 251 930,60 Kč, čímž došlo k vymožení celé pohledávky žalobkyně co do jistiny a zastavení exekuce, vzala žalobkyně v průběhu řízení žalobu zpět co do částky přesahující 53 200 Kč. Dle žalobkyně částka 53 200 Kč představuje smluvní úrok ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, tj. jistiny pod dobu od 13.2.2013 do 15.9.2014, kdy došlo k vymožení částky exekučně. 20. Ke dni rozhodnutí soudu je předmětem sporu částka 53 200 Kč, která dle žalobkyně představuje smluvní úrok ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, tedy smluvní úrok z poskytnuté jistiny po dobu od 13.2.2013 do 15.9.2014. Jelikož soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy a tudíž absolutně neplatné, kdy vycházel jak shora uvedeno nejen z výše smluvní pokuty, ale též z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, tj. smlouva adhézního typu, nevyvážení práv a povinností účastníků smlouvy a složité a nepřehledné formulace zásadních článků smlouvy, které jsou pro laika značně matoucí, má soud za to, že tyto skutečnosti, které přisvědčují neplatnosti smluvní pokuty, lze vztáhnout též na ujednání o smluvním úroku. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že nárok na smluvní úrok ve výši 53 200 Kč za období od 13.2.2013 do 15.9.2014 ve výši 14% ročně z částky 240 000 Kč, nelze žalobci přiznat, neboť tento nemá základ ve smlouvě o úvěru ani jiném ujednání mezi žalobkyní a dlužnicí. 21. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí. 22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proto přísluší žalované. Tyto představují náklady cestovného dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při sazbě základní náhrady dle § 1 ve výši 4 Kč, ceně motorové nafty 29,80 Kč/litr při spotřebě 5,80 při cestě z Olomouce do Ostravy a zpět osobním vozidlem reg.značky 9T50989, v celkové výši 1 358,55 Kč, které soud zavázal žalobkyni žalovahé uhradit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. KSOS 39 INS 21587/2016
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Ostrava 9. listopadu 2018
JUDr. Judita Tománková v. r. samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.