39 Cm 13/2009
Jednací číslo: 39Cm 13/2009-68
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Juditou Tománkovou ve věci žalobce MVDr. Václava Lakomého, bytem Senička 118, 783 45, Senice na Hané, zastoupeném Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 39 PS2, 779 00, Olomouc proti žalovanému Ing. Robertu Benešovi, se sídlem Kosmákova 29, 750 00, Přerov, insolvenčnímu správci dlužníka Vratislava Lakomého-LAV se sídlem Řepčínská 250, 779 00 Olomouc-Řepčín, IČO 10072004, o vyloučení věci
t a k t o:
I. Nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039 se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka Vratislava Lakomého-LAV, se sídlem Řepčínská 250, 779 00 Olomouc-Řepčín, IČO 10072004.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17.392,-Kč k rukám právního zástupce Mgr. Ing. Petra Konečného, advokáta se sídlem Olomouc, Na Střelnici 39, PS 2, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě č. 19- 4123761/0710, KS 1148, VS 3922001309 náhradu nákladů řízení ve výši 1.770,- Kč, představující svědečné, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.6.2009 domáhal vyloučení nakladače UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039, z majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem předmětného nakladače a tak neměl být do majetkové podstaty zapsán. Vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené cca před deseti lety, která se vzhledem ke stáří věci nedochovala, ovšem na základě této kupní smlouvy byl nakladač žalobci řádně předán a uhrazena kupní cena. Po nabytí vlastnického práva byl žalobce zaškolen v užívání a obsluze nakladače elektrikářem Josefem Gregorovským. Přestože ke stroji nelze dohledat žádnou písemnou dokumentaci, považuje ji žalobce za vlastní a po celou dobu od jejího nabytí nakladač držel a užíval jako věc vlastní, zároveň jej půjčoval v rámci výpomoci na vesnici i jiným osobám např. soukromému zemědělci Luboru Grecmanovi nebo svému bratrovi, kdy v rámci jeho podnikatelské činnosti s nakladačem pracovali bratrovi zaměstnanci. K dalším osobám, kterým byl nakladač žalobcem pravidelně zapůjčován, patří zemědělské družstvo Tešetice, pro které bylo provedeno kladení a nahrnování obilí v srpnu 2001. Žalobce jako vlastník a provozovatel stroje po celou dobu prováděl jeho pravidelnou údržbu za pomoci techniků Stanislava Veselého a Miroslava Ličky, zároveň hradil za nakladač pojistné za odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla.
Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu 9.5.2011, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že nakladač byl do majetkové podstaty dlužníka zapsán, protože se nacházel v podnikatelském areálu dlužníka. Dlužník s nakladačem disponoval a žalovaný tak neměl pochyb, že se jedná o stroj ve vlastnictví dlužníka. Žalobce s žalovaným nijak nekomunikoval a žádný důkaz o vlastnictví k nakladači nedoložil. Při jednání konaném ve věci předložil žalovaný 4 soubory fotografií, které svědčí o tom, že žalobce nevlastní jen jeden nakladač, ale nakladače existují 3, jeden nakladač UNC 150 a dva nakladače UNC 151, kdy nakladač č. 2 byl umístěný v Odrlicích, tedy v místě, kde dlužník fyzicky bydlel, tento nakladač byl dle sdělní dlužníka ve vlastnictví bratra, proto nebyl zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. Nakladač UNC 151 zobrazený na fotografiích č. 1, které insolvenční správce sám vyhotovil, se nacházel v areálu dlužníka a byl zapsán do majetkové podstaty. Na fotografii č. 3 z areálu žalobce ve Vojnicích je odlišný nakladač typ UNC 151 s traverzou kabiny, který je od nakladače č. 2 rozpoznatelný podle zpětného zrcátka a svědčí o tom, že žalobce vlastní další nakladač UNC 151, odlišný od nakladače UNC 151, který je předmětem sporu a který byl po právu zapsán do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
Z obsahu a listinných důkazů připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. KSOS 39 INS 3796/2008 bylo zjištěno:-že usnesením ze dne 6.11.2008 ( č.l. A6) byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a jako insolvenční správce ustanoven žalovaný,
-doplněk soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 20.4.2009, včetně jeho opravy ze dne 28.4.2009 ( č.l. B 38) obsahuje v oddíle B pod položkou 52 nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039. Z obsahu a listinných důkazů spisubylo zjištěno:-z podání Kooperativy pojišťovny a.s., Vienna insurance group, adresovanému žalobci, že žalobci bylo vyúčtováno pojistné za odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla UNC 150 za období od 5.11.2008 do 4.5.2008, -z oznámení insolvenčního správce ze dne 20.4.2009 bylo zjištěno, že vyrozuměl žalobce o zahrnutí nakladače do soupisu majetkové podstaty a toto oznámení bylo žalobci doručeno 5.5.2009, -z faktury č. 210465 a z výpisu z knihy jízd bylo zjištěno, že žalobce si jako dodavatel prací účtoval za kladení a nahrnování obilí nakladačem UNC 151 za období 8/2001 částku 16.595,80 Kč, -z potvrzení Kooperativy pojišťovny a.s., Vienna insurance group o době trvání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla označeného jako UNC 150 bylo zjištěno, že pojištění trvalo od 5.5.2005 do 23.2.2009, -ze souboru fotografií nakladačů předložených insolvenčním správcem bylo zjištěno, že na fotografiích č. 1 je 4 x zobrazen nakladač zaparkovaný v podnikatelském areálu dlužníka ve Vojnicích, na fotografiích č. 2 je nakladač s majákem umístěný v Řepčíně s traverzou kabiny, na fotografii č. 3 je rovněž nakladač s traverzou kabiny umístěný ve Vojnicích a na fotografii č. 4 je nakladač UNC 150 umístěný v v Odrlicích bez traverzy kabiny.
Z účastnické výpovědi žalobce, bylo zjištěno, že předmětný nakladač UNC 151 koupil cca před 15 lety, před povodněmi v roce 1997, v té době kupoval celý soubor šesti strojů. Po celou dobu stroj užíval a půjčoval jej svému bratrovi-dlužníkovi, společně s nákladním autem Tatra 815. Poté, co byl areál, ve kterém podnikal vykraden, uskladnil nakladač u svého bratra a souhlasil s tím, aby jej bratr užíval pro svoje podníknání a měl ho neustále k dispozici. Nakladač byl chybně zaevidován v účetnictví žalobce pod číslem 150, proto je také chybně označen i v podání Kooperativy pojišťovny a.s., namísto správného označení UNC 151. Žalobce žádný jiný nakladač nikdy nevlastnil. V areálu podnikání dlužníka podnikala i firma Hopax, která areál užívala na základě nájemní smlouvy. Nájemní vztah byl ukončen a mělo dojít k vyklizení areálu z tohoto důvodu sem byl převezen nakladač, aby byl použit k úklidovým pracím. Nakladač se v okamžiku prohlášení konkursu na majetek dlužníka v areálu dlužníka nenacházel, proto také nebyl zapsán do soupisu majetkové podstaty. Insolvenční správce jej sepsal až dodatečně na popud jednoho z věřitelů a to teprve poté, kdy byl nakladač žalobcem zapůjčen pro úklidové práce. K předložené fotografii č. 3 žalobce uvedl, že se nejedná o nakladač UNC 151, ale o nakladač UN 053 s otočným ramenem.
Ze svědecké výpovědi Stanislava Veselého, bývalého zaměstnance dlužníka , bylo zjištěno, že dlužník si pravidelně od žalobce půjčoval několik zemědělských strojů, mezi nimi i malý nakladač UNC, kterému se říkalo bobek a měl majáček, který se v průběhu let sundal. Žalobce vlastnil dále nakladač 2 ks středního nakladače a nakladač velký. Dlužník si půjčoval často jen tento malý nakladač a to neformálně, bez jakýchkoliv papírů, fungovalo to tak, že nakladač byl uskladněn u dlužníka a pokud jej žalobce potřeboval pro svou potřebu, tak si ho půjčil a pak jej zase převzali zaměstnanci dlužníka, aby s ním pracovali, udržovali cesty, odhrnovali sníh apod.. Dlužník a žalobce měli dobrý vztah, vzájemně si pomáhali, žalobce dlužníkovi pravidelně půjčoval stroje, zaměstnanci dlužníka pro žalobce vykonávali práce, bratři si pro podnikání půjčovali peníze apod.. Svědek jako technik nákladních aut dlužníka měl k dispozici všechny technické průkazy vozidel ve vlastnictví dlužníka, vedl dokladovou evidenci soupisu motorových vozidel dlužníka a její součástí nikdy nebyl žádný nakladač UNC 151. Svědek u dlužníka prováděl i technickou údržbu všech strojů v jeho vlastnictví, jednou vyměňovali motor u předmětného nakladače UNC 151, na základě pokynu žalobce a měnili motor, který sám dlužník dodal.
Ze svědecké výpovědi Josefa Gregovského, autoelektrikáře, bylo zjištěno, že pro žalobce příležitostně opravoval 3 nakladače, pokud byl žalobcem požádán. Žalobce si často stěžoval na bratra, že mu vrací nakladače, ve kterých mu něco nefunguje. Žalobce podle svědka vlastnil 3 nakladače, velký, střední a malý bobek . Dlužník naopak žádný nakladač ve svém vlastnictví neměl. Rozdíly mezi nakladačem UNC 150 a UNC 151 se časem setřely, protože byly mnohokrát opravovány a díly souhlasily do obou typů. Opravy nakladače prováděl svědek pro žalobce, u dlužníka s nakladačem pomáhal jen jednou při výměně motoru.
Ze svědecké výpovědi Lubora Grecmana bylo zjištěno, že jako podnikatel v zemědělství, si od žalobce půjčoval pro svou potřebu nakladač UNC 151, a to vždy z místa bydliště žalobce, nebo mu jej žalobce přivezl, měl tedy za to, že se jedná o nakladač ve vlastnictví žalobce. V areálu žalobce svědek viděl jen jeden nakladač a není mu známo, kolik nakladačů bylo ve vlastnictví žalobce. Naposledy si ho půjčil před 3-4 lety, poté si pořídil vlastní stroj a už jej nepotřeboval. Půjčovaný stroj UNC 151 svědek specifikoval jako větší než bobek UNC 150 a měl žlutooranžovou barvu. K označení UNC 150 nebo UNC 151 uvedl, že toto se již po několika nátěrech v rámci údržby na nakladači nenacházelo.
Ze svědecké výpovědi Ing. Jiřího Chromce, který u žalobce pracoval jako provozní technik v letech 1994-2001, bylo zjištěno, že žalobce provozoval zemědělskou činnost na bývalém státním statku Skřípov, kde se nacházelo několik strojů na obdělávání pozemků a na sklizeň, a to UNC 150-velký nakladač žlutý a nakladač HON tj. UN 153, dále měl žalobce ještě další zemědělské stroje. Svědek s těmito stroji pracoval a na fotografiích č. 1 a 2 označil jako totožný stroj UNC 150. Tento nakladač dříve patřil p. Honzírkovi, byl zakoupen žalobcem a nacházel se na státním statku ve Skřípově, zprivatizovaném žalobcem a svědek s ním u žalobce pracoval. Na fotografiích č. 3 je pak malý nakladač HON a nakladač na fotografii č. 4 nikdy nebyl ve vlastnictví žalobce.
Ze svědecké výpovědi dlužníka Vratislava Lakomého, bratra žalobce, bylo zjištěno, že nikdy nevlastnil žádný z uvedených typů nakladačů, vlastnil pouze bagr a auta. Nakladač, který je předmětem sporu byl uskladněn v jeho podnikatelském areálu v Řepčíně. Na žádost insolvenčního správce v něm zůstal i po prohlášení konkursu, aby posloužil k úklidu areálu. Nakladač byl vždy ve vlastnictví žalobce a dlužník si jej jen půjčoval. Jako popis nakladače dlužník uvedl, že nakladač UNC 151 byl obutý v pneumatikách 16 x 24 Barum, kdy toto obutí zajistil žalobce a svědek je poznal na předložených fotografiích 1 a 2 s tím, že se jedná o stroj, u kterého žalovaný žádal, aby zůstal v areálu v Řepčíně k pomoci při úklidu. Na fotografii č. 4 je pak jiný nakladač s jiným obutím než Barum.
Ze svědecké výpovědi Ing. Františka Honzírka bylo zjištěno, že byl vlastníkem nakladače UNC 151, který prodal žalobci za částku okolo 120.000,-Kč. Kupní smlouva byla uzavřena ústně a kupní cena byla v určité části započtena, kdy svědek od žalobce zakoupil také nějaké stroje např. samosběrací vůz. Při privatizaci státního statku Konice byl žalobci předán soubor strojů mezi nimi i nakladač UNC 151, žádný jiný typ nakladače mezi předanými stroji nebyl. Nakladač UNC 151 neměl SPZ ani technický průkaz, žalobce k němu obdržel jen seznam náhradních dílů a návod k obsluze. Jako rozdíl mezi nakladačem UNC 150 a UNC 151 svědek uvedl, že nakladač UNC 151 má ochranný rám přes kabinu, na rozdíl od nakladače UNC 150, kvůli tomuto bezpečnostnímu prvku jej také žalobce zakoupil.
Ze svědecké výpovědi Ing. Zdeňka Šoustala, předsedy věřitelského výboru dlužníka, bylo zjištěno, že jako obchodní partner dlužníka, docházel do jeho provozovny v Řepčíně, kdy v tomto areálu vždy parkovalo několik strojů. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka všechny toto stroje až na 5 kusů zmizely. Areál Řepčína byl pronajat společnosti Hopax s.r.o., která se po zvýšení nájmu insolvenčním správcem do 3 dnů odstěhovala i s vybavením a stroji. V areálu zbyl jen nakladač UNC 151, nakladač s traverzou přes kabinu. Tento nakladač byl v provozovně dlužníka po celé 2 roky, kdy svědek do areálu docházel a dlužník s ním disponoval jako s vlastním. Žalobce vlastnil nakladačů více, není tedy důvod, aby jeden nakladač byl trvale zapůjčen dlužníkovi, navíc když vztahy dlužníka a žalobce nebyly ideální. Dlužníkův vztah k autům a dalším vlastním vozidlům byl dle svědka nepořádný, není tedy pravděpodobné, že by dlužník vyměňoval pneumatiky na vozidlech, které mu nepatřily.
Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospěl, pokud jde o zjištění skutkového stavu, k následujícímu závěru: na majetek dlužníka byl zdejším soudem prohlášen konkurs. Do majetkové podstaty byl doplňky soupisu majetkové podstaty zapsán pod položkou 52 nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039, který se nacházel v podnikatelském areálu dlužníka. Ze svědecké výpovědi Ing. Františka Honzírka vzal soud za prokázáno, že byl původním vlastníkem předmětného nakladače, cca před 15 lety jej od něj zakoupil žalobce, jak ve své výpovědi potvrdil i žalobce. Žalobce k nakladači po celou dobu platil pojistné, jak vyplývá z podání a potvrzení Kooperativy pojišťovny a.s., o době trvání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobce nakladač UNC 151 pravidelně půjčoval k pracím, jak svému bratrovi dlužníkovi, tak např. Luboru Grecmanovi, nebo zemědělskému družstvu Tešetice. Nakladač byl zapůjčován zaměstnancům dlužníka a to neformálně bez písemných dokumentů a pravidelně byl uskladněn v podnikatelském areálu dlužníka. Žalobce vlastnil několik nakladačů mezi nimi i nakladač UNC 151 a UNC 150, které byly několikrát opravovány, rozdíly mezi nimi se prakticky setřely, až na ochranný prvek a to traverzu kabiny, která byla u předmětného nakladače UNC 151. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl nakladač UNC 151 zaparkován u dlužníka, proto byl zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, přestože nebyl ve vlastnictví dlužníka, ani nikdy nebyl veden v evidenci strojů dlužníka.
Podle § 205 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení. Podle § 160 odst. 1 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu, tento návrh má povahu žaloby. Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být zahrnut do soupisu proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod pro který neměl být zahrnut do soupisu se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Z doplňku soupisu majetkové podstaty ze dne ze dne 20.4.2009, včetně jeho opravy ze dne 28.4.2009 (č.l. B 38) obsahuje v oddíle B pod položkou 52 nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039. Podle § 132 odst. 1 OZ vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Dle § 123 OZ vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Forma kupní smlouvy není předepsána, může tedy být uzavřena ústně, písemně i konkludentně. Ze svědeckých výpovědí Ing. Honzírka a žalobce vzal soud za prokázáno, že žalobce cca před 15 lety uzavřel s Ing. Honzírkem ústně kupní smlouvu, na jejímž základě byl žalobci předán nakladač UNC 151 a zaplacena kupní cena, žalobce nabyl vlastnické právo k nakladači UNC 151. Žalobce u nakladače prováděl údržbu např. nechal vyměnit motor nebo pneumatiky, jak bylo prokázáno na základě svědeckých výpovědí Stanislava Veselého, Ing. Jiřího Chromce a Josefa Gregrovského, zároveň za nakladač platil pojistné odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tedy disponoval s nakladačem jako jeho vlastník a provozovatel. Nakladač byl žalobcem pravidelně zapůjčován Luboru Grecmanovi a bratrovi žalobce. Postupem času byl nakladač uskladněn u dlužníka dlouhodobě, jak potvrdil dlužník, žalobce i bývalý zaměstnanec dlužníka Stanislav Veselý, proto se taky po prohlášení konkursu nacházel v areálu dlužníka, přestože byl ve vlastnictví žalobce. Přestože se k nakladači nedochovala kupní smlouva má soud na základě svědeckých výpovědí Ing. Honzírka jako prodávajícího a žalobce jako kupujícího za prokázáno, že žalobce nabyl vlastnické právo k nakladači cca v roce 1997 a až do prohlášení konkursu na majetek dlužníka s nakladačem disponoval jako s vlastním a to přestože byl nakladač uskladněn u dlužníka na základě ústní dohody. Žalobce jako vlastník a provozovatel stroje platil za nakladač pojistné, prováděl opravy a zapůjčoval jej mimo svého bratra i jiným osobám. Svědek Stanislav Veselý i dlužník shodně uvedli, že dlužník nikdy nevlastnil žádný z nakladačů ani žádný nebyl veden v evidenci majetku dlužníka. Svědci shodně uvedli, že nakladač dlužník trvale užíval pro svou podnikatelskou činnost, ačkoliv nebyl jeho vlastníkem. Žalobce vlastnil několik nakladačů UNC150 nebo 151, které byly mezi sebou několikrát opravovány a vyměňovány náhradní díly, že v současné době jsou od sebe na předložených fotografiích ztěží rozpoznatelné. V řízení však bylo prokázáno, že nakladač zapsaný do majetkové podstaty dlužníka byl dlužníkovi dlouhodobě zapůjčen od jeho bratra a tento a jeho zaměstnanci s ním volně disponovali, na základě neformální dohody obou bratrů. Na základě svědeckých výpovědí však má soud za prokázáno, že se nejedná o nakladač ve vlastnictví dlužníka, který by měl být zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. S ohledem na výše uvedené, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem nakladače UNC 151, když vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s bývalým vlastníkem a po celou dobu zacházel s nakladačem jako s věcí vlastní, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a vyloučil nakladač UNC 151 z majetkové podstaty dlužníka v souladu s ust. § 225 IZ.
O nákladech řízení žalobce a žalovaného ( výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobci který byl ve sporu zcela úspěšný byly přiznány náklady řízení ve výši 17.392,-Kč. Ty představují odměnu advokáta ve výši 9. 000,-Kč ( § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), paušální částku náhrad 1200,-Kč za úkony ve věci á 300,-Kč-sepis žaloby, převzetí věci a účast na jednání 31.1.2012 a 3.5.2012 ( § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb.), zaplacený soudní poplatek vy výši 1.000,-Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 1.200,-Kč-12x á100,-Kč (§ 14 odst. 3 177/1996 Sb.), cestovné na dvě jednání osobním vozidlem Peugeot 308, SPZ 4MI 1946, při průměrné spotřebě dle technického průkazu 5,7 l/100km (průměrná cena pohonných hmot dle § 4 písm. c) 34,70 Kč, sazba základních náhrad silničních motorových vozidel 3,70 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 429/2011 Sb.) při dvou cestách Olomouc-Ostrava a zpět 184 km,ve výši 2.093,-Kč a k této částce bylo připočteno 20% DPH ve výši 2.899,-Kč, když právní zástupce prokázal, že je jejím plátcem.
Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly náklady za proplacené svědečné Stanislavu Veselému v celkové výši 1.770,-Kč, a to za 8 hodin ušlého výdělku při průměrné hodinové mzdě 80,79 Kč a cestovné na jednání 3.5.2012 při cestě Olomouc-Ostrava a zpět 184 km osobním vozidlem Seat Toledo 2M2 8436 při průměrné spotřebě dle technického průkazu 5,9 l/ 100 km (průměrná cena pohonných hmot dle § 4 písm. c) 34,70 Kč, sazba základních náhrad silničních motorových vozidel 3,70 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 429/2011 Sb.). V souladu s výše citovaným ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný, který nebyl ve věci úspěšný, povinen zaplatit státu náklady na účet Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bylo uloženo vykonatelným soudní rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Ostravě dne 14.5.2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Judita Tománková, v.r. Ivana Musialová samosoudkyně
Jednací číslo: 39Cm 13/2009-68
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Juditou Tománkovou ve věci žalobce MVDr. Václava Lakomého, bytem Senička 118, 783 45, Senice na Hané, zastoupeném Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 39 PS2, 779 00, Olomouc proti žalovanému Ing. Robertu Benešovi, se sídlem Kosmákova 29, 750 00, Přerov, insolvenčnímu správci dlužníka Vratislava Lakomého-LAV se sídlem Řepčínská 250, 779 00 Olomouc-Řepčín, IČO 10072004, o vyloučení věci
t a k t o:
I. Nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039 se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka Vratislava Lakomého-LAV, se sídlem Řepčínská 250, 779 00 Olomouc-Řepčín, IČO 10072004.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17.392,-Kč k rukám právního zástupce Mgr. Ing. Petra Konečného, advokáta se sídlem Olomouc, Na Střelnici 39, PS 2, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě č. 19- 4123761/0710, KS 1148, VS 3922001309 náhradu nákladů řízení ve výši 1.770,- Kč, představující svědečné, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.6.2009 domáhal vyloučení nakladače UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039, z majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že je výlučným vlastníkem předmětného nakladače a tak neměl být do majetkové podstaty zapsán. Vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené cca před deseti lety, která se vzhledem ke stáří věci nedochovala, ovšem na základě této kupní smlouvy byl nakladač žalobci řádně předán a uhrazena kupní cena. Po nabytí vlastnického práva byl žalobce zaškolen v užívání a obsluze nakladače elektrikářem Josefem Gregorovským. Přestože ke stroji nelze dohledat žádnou písemnou dokumentaci, považuje ji žalobce za vlastní a po celou dobu od jejího nabytí nakladač držel a užíval jako věc vlastní, zároveň jej půjčoval v rámci výpomoci na vesnici i jiným osobám např. soukromému zemědělci Luboru Grecmanovi nebo svému bratrovi, kdy v rámci jeho podnikatelské činnosti s nakladačem pracovali bratrovi zaměstnanci. K dalším osobám, kterým byl nakladač žalobcem pravidelně zapůjčován, patří zemědělské družstvo Tešetice, pro které bylo provedeno kladení a nahrnování obilí v srpnu 2001. Žalobce jako vlastník a provozovatel stroje po celou dobu prováděl jeho pravidelnou údržbu za pomoci techniků Stanislava Veselého a Miroslava Ličky, zároveň hradil za nakladač pojistné za odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla.
Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu 9.5.2011, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že nakladač byl do majetkové podstaty dlužníka zapsán, protože se nacházel v podnikatelském areálu dlužníka. Dlužník s nakladačem disponoval a žalovaný tak neměl pochyb, že se jedná o stroj ve vlastnictví dlužníka. Žalobce s žalovaným nijak nekomunikoval a žádný důkaz o vlastnictví k nakladači nedoložil. Při jednání konaném ve věci předložil žalovaný 4 soubory fotografií, které svědčí o tom, že žalobce nevlastní jen jeden nakladač, ale nakladače existují 3, jeden nakladač UNC 150 a dva nakladače UNC 151, kdy nakladač č. 2 byl umístěný v Odrlicích, tedy v místě, kde dlužník fyzicky bydlel, tento nakladač byl dle sdělní dlužníka ve vlastnictví bratra, proto nebyl zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. Nakladač UNC 151 zobrazený na fotografiích č. 1, které insolvenční správce sám vyhotovil, se nacházel v areálu dlužníka a byl zapsán do majetkové podstaty. Na fotografii č. 3 z areálu žalobce ve Vojnicích je odlišný nakladač typ UNC 151 s traverzou kabiny, který je od nakladače č. 2 rozpoznatelný podle zpětného zrcátka a svědčí o tom, že žalobce vlastní další nakladač UNC 151, odlišný od nakladače UNC 151, který je předmětem sporu a který byl po právu zapsán do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
Z obsahu a listinných důkazů připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. KSOS 39 INS 3796/2008 bylo zjištěno:-že usnesením ze dne 6.11.2008 ( č.l. A6) byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a jako insolvenční správce ustanoven žalovaný,
-doplněk soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 20.4.2009, včetně jeho opravy ze dne 28.4.2009 ( č.l. B 38) obsahuje v oddíle B pod položkou 52 nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039. Z obsahu a listinných důkazů spisubylo zjištěno:-z podání Kooperativy pojišťovny a.s., Vienna insurance group, adresovanému žalobci, že žalobci bylo vyúčtováno pojistné za odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla UNC 150 za období od 5.11.2008 do 4.5.2008, -z oznámení insolvenčního správce ze dne 20.4.2009 bylo zjištěno, že vyrozuměl žalobce o zahrnutí nakladače do soupisu majetkové podstaty a toto oznámení bylo žalobci doručeno 5.5.2009, -z faktury č. 210465 a z výpisu z knihy jízd bylo zjištěno, že žalobce si jako dodavatel prací účtoval za kladení a nahrnování obilí nakladačem UNC 151 za období 8/2001 částku 16.595,80 Kč, -z potvrzení Kooperativy pojišťovny a.s., Vienna insurance group o době trvání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla označeného jako UNC 150 bylo zjištěno, že pojištění trvalo od 5.5.2005 do 23.2.2009, -ze souboru fotografií nakladačů předložených insolvenčním správcem bylo zjištěno, že na fotografiích č. 1 je 4 x zobrazen nakladač zaparkovaný v podnikatelském areálu dlužníka ve Vojnicích, na fotografiích č. 2 je nakladač s majákem umístěný v Řepčíně s traverzou kabiny, na fotografii č. 3 je rovněž nakladač s traverzou kabiny umístěný ve Vojnicích a na fotografii č. 4 je nakladač UNC 150 umístěný v v Odrlicích bez traverzy kabiny.
Z účastnické výpovědi žalobce, bylo zjištěno, že předmětný nakladač UNC 151 koupil cca před 15 lety, před povodněmi v roce 1997, v té době kupoval celý soubor šesti strojů. Po celou dobu stroj užíval a půjčoval jej svému bratrovi-dlužníkovi, společně s nákladním autem Tatra 815. Poté, co byl areál, ve kterém podnikal vykraden, uskladnil nakladač u svého bratra a souhlasil s tím, aby jej bratr užíval pro svoje podníknání a měl ho neustále k dispozici. Nakladač byl chybně zaevidován v účetnictví žalobce pod číslem 150, proto je také chybně označen i v podání Kooperativy pojišťovny a.s., namísto správného označení UNC 151. Žalobce žádný jiný nakladač nikdy nevlastnil. V areálu podnikání dlužníka podnikala i firma Hopax, která areál užívala na základě nájemní smlouvy. Nájemní vztah byl ukončen a mělo dojít k vyklizení areálu z tohoto důvodu sem byl převezen nakladač, aby byl použit k úklidovým pracím. Nakladač se v okamžiku prohlášení konkursu na majetek dlužníka v areálu dlužníka nenacházel, proto také nebyl zapsán do soupisu majetkové podstaty. Insolvenční správce jej sepsal až dodatečně na popud jednoho z věřitelů a to teprve poté, kdy byl nakladač žalobcem zapůjčen pro úklidové práce. K předložené fotografii č. 3 žalobce uvedl, že se nejedná o nakladač UNC 151, ale o nakladač UN 053 s otočným ramenem.
Ze svědecké výpovědi Stanislava Veselého, bývalého zaměstnance dlužníka , bylo zjištěno, že dlužník si pravidelně od žalobce půjčoval několik zemědělských strojů, mezi nimi i malý nakladač UNC, kterému se říkalo bobek a měl majáček, který se v průběhu let sundal. Žalobce vlastnil dále nakladač 2 ks středního nakladače a nakladač velký. Dlužník si půjčoval často jen tento malý nakladač a to neformálně, bez jakýchkoliv papírů, fungovalo to tak, že nakladač byl uskladněn u dlužníka a pokud jej žalobce potřeboval pro svou potřebu, tak si ho půjčil a pak jej zase převzali zaměstnanci dlužníka, aby s ním pracovali, udržovali cesty, odhrnovali sníh apod.. Dlužník a žalobce měli dobrý vztah, vzájemně si pomáhali, žalobce dlužníkovi pravidelně půjčoval stroje, zaměstnanci dlužníka pro žalobce vykonávali práce, bratři si pro podnikání půjčovali peníze apod.. Svědek jako technik nákladních aut dlužníka měl k dispozici všechny technické průkazy vozidel ve vlastnictví dlužníka, vedl dokladovou evidenci soupisu motorových vozidel dlužníka a její součástí nikdy nebyl žádný nakladač UNC 151. Svědek u dlužníka prováděl i technickou údržbu všech strojů v jeho vlastnictví, jednou vyměňovali motor u předmětného nakladače UNC 151, na základě pokynu žalobce a měnili motor, který sám dlužník dodal.
Ze svědecké výpovědi Josefa Gregovského, autoelektrikáře, bylo zjištěno, že pro žalobce příležitostně opravoval 3 nakladače, pokud byl žalobcem požádán. Žalobce si často stěžoval na bratra, že mu vrací nakladače, ve kterých mu něco nefunguje. Žalobce podle svědka vlastnil 3 nakladače, velký, střední a malý bobek . Dlužník naopak žádný nakladač ve svém vlastnictví neměl. Rozdíly mezi nakladačem UNC 150 a UNC 151 se časem setřely, protože byly mnohokrát opravovány a díly souhlasily do obou typů. Opravy nakladače prováděl svědek pro žalobce, u dlužníka s nakladačem pomáhal jen jednou při výměně motoru.
Ze svědecké výpovědi Lubora Grecmana bylo zjištěno, že jako podnikatel v zemědělství, si od žalobce půjčoval pro svou potřebu nakladač UNC 151, a to vždy z místa bydliště žalobce, nebo mu jej žalobce přivezl, měl tedy za to, že se jedná o nakladač ve vlastnictví žalobce. V areálu žalobce svědek viděl jen jeden nakladač a není mu známo, kolik nakladačů bylo ve vlastnictví žalobce. Naposledy si ho půjčil před 3-4 lety, poté si pořídil vlastní stroj a už jej nepotřeboval. Půjčovaný stroj UNC 151 svědek specifikoval jako větší než bobek UNC 150 a měl žlutooranžovou barvu. K označení UNC 150 nebo UNC 151 uvedl, že toto se již po několika nátěrech v rámci údržby na nakladači nenacházelo.
Ze svědecké výpovědi Ing. Jiřího Chromce, který u žalobce pracoval jako provozní technik v letech 1994-2001, bylo zjištěno, že žalobce provozoval zemědělskou činnost na bývalém státním statku Skřípov, kde se nacházelo několik strojů na obdělávání pozemků a na sklizeň, a to UNC 150-velký nakladač žlutý a nakladač HON tj. UN 153, dále měl žalobce ještě další zemědělské stroje. Svědek s těmito stroji pracoval a na fotografiích č. 1 a 2 označil jako totožný stroj UNC 150. Tento nakladač dříve patřil p. Honzírkovi, byl zakoupen žalobcem a nacházel se na státním statku ve Skřípově, zprivatizovaném žalobcem a svědek s ním u žalobce pracoval. Na fotografiích č. 3 je pak malý nakladač HON a nakladač na fotografii č. 4 nikdy nebyl ve vlastnictví žalobce.
Ze svědecké výpovědi dlužníka Vratislava Lakomého, bratra žalobce, bylo zjištěno, že nikdy nevlastnil žádný z uvedených typů nakladačů, vlastnil pouze bagr a auta. Nakladač, který je předmětem sporu byl uskladněn v jeho podnikatelském areálu v Řepčíně. Na žádost insolvenčního správce v něm zůstal i po prohlášení konkursu, aby posloužil k úklidu areálu. Nakladač byl vždy ve vlastnictví žalobce a dlužník si jej jen půjčoval. Jako popis nakladače dlužník uvedl, že nakladač UNC 151 byl obutý v pneumatikách 16 x 24 Barum, kdy toto obutí zajistil žalobce a svědek je poznal na předložených fotografiích 1 a 2 s tím, že se jedná o stroj, u kterého žalovaný žádal, aby zůstal v areálu v Řepčíně k pomoci při úklidu. Na fotografii č. 4 je pak jiný nakladač s jiným obutím než Barum.
Ze svědecké výpovědi Ing. Františka Honzírka bylo zjištěno, že byl vlastníkem nakladače UNC 151, který prodal žalobci za částku okolo 120.000,-Kč. Kupní smlouva byla uzavřena ústně a kupní cena byla v určité části započtena, kdy svědek od žalobce zakoupil také nějaké stroje např. samosběrací vůz. Při privatizaci státního statku Konice byl žalobci předán soubor strojů mezi nimi i nakladač UNC 151, žádný jiný typ nakladače mezi předanými stroji nebyl. Nakladač UNC 151 neměl SPZ ani technický průkaz, žalobce k němu obdržel jen seznam náhradních dílů a návod k obsluze. Jako rozdíl mezi nakladačem UNC 150 a UNC 151 svědek uvedl, že nakladač UNC 151 má ochranný rám přes kabinu, na rozdíl od nakladače UNC 150, kvůli tomuto bezpečnostnímu prvku jej také žalobce zakoupil.
Ze svědecké výpovědi Ing. Zdeňka Šoustala, předsedy věřitelského výboru dlužníka, bylo zjištěno, že jako obchodní partner dlužníka, docházel do jeho provozovny v Řepčíně, kdy v tomto areálu vždy parkovalo několik strojů. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka všechny toto stroje až na 5 kusů zmizely. Areál Řepčína byl pronajat společnosti Hopax s.r.o., která se po zvýšení nájmu insolvenčním správcem do 3 dnů odstěhovala i s vybavením a stroji. V areálu zbyl jen nakladač UNC 151, nakladač s traverzou přes kabinu. Tento nakladač byl v provozovně dlužníka po celé 2 roky, kdy svědek do areálu docházel a dlužník s ním disponoval jako s vlastním. Žalobce vlastnil nakladačů více, není tedy důvod, aby jeden nakladač byl trvale zapůjčen dlužníkovi, navíc když vztahy dlužníka a žalobce nebyly ideální. Dlužníkův vztah k autům a dalším vlastním vozidlům byl dle svědka nepořádný, není tedy pravděpodobné, že by dlužník vyměňoval pneumatiky na vozidlech, které mu nepatřily.
Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospěl, pokud jde o zjištění skutkového stavu, k následujícímu závěru: na majetek dlužníka byl zdejším soudem prohlášen konkurs. Do majetkové podstaty byl doplňky soupisu majetkové podstaty zapsán pod položkou 52 nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039, který se nacházel v podnikatelském areálu dlužníka. Ze svědecké výpovědi Ing. Františka Honzírka vzal soud za prokázáno, že byl původním vlastníkem předmětného nakladače, cca před 15 lety jej od něj zakoupil žalobce, jak ve své výpovědi potvrdil i žalobce. Žalobce k nakladači po celou dobu platil pojistné, jak vyplývá z podání a potvrzení Kooperativy pojišťovny a.s., o době trvání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobce nakladač UNC 151 pravidelně půjčoval k pracím, jak svému bratrovi dlužníkovi, tak např. Luboru Grecmanovi, nebo zemědělskému družstvu Tešetice. Nakladač byl zapůjčován zaměstnancům dlužníka a to neformálně bez písemných dokumentů a pravidelně byl uskladněn v podnikatelském areálu dlužníka. Žalobce vlastnil několik nakladačů mezi nimi i nakladač UNC 151 a UNC 150, které byly několikrát opravovány, rozdíly mezi nimi se prakticky setřely, až na ochranný prvek a to traverzu kabiny, která byla u předmětného nakladače UNC 151. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl nakladač UNC 151 zaparkován u dlužníka, proto byl zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, přestože nebyl ve vlastnictví dlužníka, ani nikdy nebyl veden v evidenci strojů dlužníka.
Podle § 205 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení. Podle § 160 odst. 1 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu, tento návrh má povahu žaloby. Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být zahrnut do soupisu proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod pro který neměl být zahrnut do soupisu se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Z doplňku soupisu majetkové podstaty ze dne ze dne 20.4.2009, včetně jeho opravy ze dne 28.4.2009 (č.l. B 38) obsahuje v oddíle B pod položkou 52 nakladač UNC 151 CSN 222009, výrobní číslo 02039. Podle § 132 odst. 1 OZ vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Dle § 123 OZ vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Forma kupní smlouvy není předepsána, může tedy být uzavřena ústně, písemně i konkludentně. Ze svědeckých výpovědí Ing. Honzírka a žalobce vzal soud za prokázáno, že žalobce cca před 15 lety uzavřel s Ing. Honzírkem ústně kupní smlouvu, na jejímž základě byl žalobci předán nakladač UNC 151 a zaplacena kupní cena, žalobce nabyl vlastnické právo k nakladači UNC 151. Žalobce u nakladače prováděl údržbu např. nechal vyměnit motor nebo pneumatiky, jak bylo prokázáno na základě svědeckých výpovědí Stanislava Veselého, Ing. Jiřího Chromce a Josefa Gregrovského, zároveň za nakladač platil pojistné odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tedy disponoval s nakladačem jako jeho vlastník a provozovatel. Nakladač byl žalobcem pravidelně zapůjčován Luboru Grecmanovi a bratrovi žalobce. Postupem času byl nakladač uskladněn u dlužníka dlouhodobě, jak potvrdil dlužník, žalobce i bývalý zaměstnanec dlužníka Stanislav Veselý, proto se taky po prohlášení konkursu nacházel v areálu dlužníka, přestože byl ve vlastnictví žalobce. Přestože se k nakladači nedochovala kupní smlouva má soud na základě svědeckých výpovědí Ing. Honzírka jako prodávajícího a žalobce jako kupujícího za prokázáno, že žalobce nabyl vlastnické právo k nakladači cca v roce 1997 a až do prohlášení konkursu na majetek dlužníka s nakladačem disponoval jako s vlastním a to přestože byl nakladač uskladněn u dlužníka na základě ústní dohody. Žalobce jako vlastník a provozovatel stroje platil za nakladač pojistné, prováděl opravy a zapůjčoval jej mimo svého bratra i jiným osobám. Svědek Stanislav Veselý i dlužník shodně uvedli, že dlužník nikdy nevlastnil žádný z nakladačů ani žádný nebyl veden v evidenci majetku dlužníka. Svědci shodně uvedli, že nakladač dlužník trvale užíval pro svou podnikatelskou činnost, ačkoliv nebyl jeho vlastníkem. Žalobce vlastnil několik nakladačů UNC150 nebo 151, které byly mezi sebou několikrát opravovány a vyměňovány náhradní díly, že v současné době jsou od sebe na předložených fotografiích ztěží rozpoznatelné. V řízení však bylo prokázáno, že nakladač zapsaný do majetkové podstaty dlužníka byl dlužníkovi dlouhodobě zapůjčen od jeho bratra a tento a jeho zaměstnanci s ním volně disponovali, na základě neformální dohody obou bratrů. Na základě svědeckých výpovědí však má soud za prokázáno, že se nejedná o nakladač ve vlastnictví dlužníka, který by měl být zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. S ohledem na výše uvedené, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem nakladače UNC 151, když vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s bývalým vlastníkem a po celou dobu zacházel s nakladačem jako s věcí vlastní, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a vyloučil nakladač UNC 151 z majetkové podstaty dlužníka v souladu s ust. § 225 IZ.
O nákladech řízení žalobce a žalovaného ( výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobci který byl ve sporu zcela úspěšný byly přiznány náklady řízení ve výši 17.392,-Kč. Ty představují odměnu advokáta ve výši 9. 000,-Kč ( § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), paušální částku náhrad 1200,-Kč za úkony ve věci á 300,-Kč-sepis žaloby, převzetí věci a účast na jednání 31.1.2012 a 3.5.2012 ( § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb.), zaplacený soudní poplatek vy výši 1.000,-Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 1.200,-Kč-12x á100,-Kč (§ 14 odst. 3 177/1996 Sb.), cestovné na dvě jednání osobním vozidlem Peugeot 308, SPZ 4MI 1946, při průměrné spotřebě dle technického průkazu 5,7 l/100km (průměrná cena pohonných hmot dle § 4 písm. c) 34,70 Kč, sazba základních náhrad silničních motorových vozidel 3,70 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 429/2011 Sb.) při dvou cestách Olomouc-Ostrava a zpět 184 km,ve výši 2.093,-Kč a k této částce bylo připočteno 20% DPH ve výši 2.899,-Kč, když právní zástupce prokázal, že je jejím plátcem.
Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly náklady za proplacené svědečné Stanislavu Veselému v celkové výši 1.770,-Kč, a to za 8 hodin ušlého výdělku při průměrné hodinové mzdě 80,79 Kč a cestovné na jednání 3.5.2012 při cestě Olomouc-Ostrava a zpět 184 km osobním vozidlem Seat Toledo 2M2 8436 při průměrné spotřebě dle technického průkazu 5,9 l/ 100 km (průměrná cena pohonných hmot dle § 4 písm. c) 34,70 Kč, sazba základních náhrad silničních motorových vozidel 3,70 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 429/2011 Sb.). V souladu s výše citovaným ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný, který nebyl ve věci úspěšný, povinen zaplatit státu náklady na účet Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bylo uloženo vykonatelným soudní rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Ostravě dne 14.5.2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Judita Tománková, v.r. Ivana Musialová samosoudkyně