36 ICm 5/2012
36 ICm 5/2012-44
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Watzkovou v právní věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 649 49 681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha 4, proti žalovaným 1) Institutu insolvence v.o.s., IČ: 289 64 551, se sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1, insolvenčnímu správci dlužníka Jaroslava anonymizovano , a žalovanému 2) Jaroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, 280 02 Kolín, o určení pravosti pohledávky,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávka ve výši 57.784,90 Kč za dlužníkem Jaroslavem Slavíkem přihlášená do inslovenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 je po právu, s e zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) a žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 0 Kč.
Odůvodnění:
Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud určil, že pohledávka žalobce popřená insolvenčním správcem a dlužníkem na přezkumném jednání konaném dne 17. 10. 2011, uvedená v přihlášce pohledávky žalobce do insolvenčního řízení ze dne 13. 9. 2011 za dlužníkem Jaroslavem Slavíkem, naroze anonymizovano , bytem Tyršova 255, 280 02 Kolín, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011, je zcela po právu. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 na majetek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, Kolín II, PSČ 280 02, (dále jen dlužník ) přihláškou ze dne 13. 9. 2011 svoji pohledávku v celkové výši 57.784,90 Kč. Žalovaný č. 1 i žalovaný č. 2 na přezkumném jednání konaném dne 17. 10. 2011 takto přihlášenou pohledávku popřeli, jak vyplývá z vyrozumění žalovaného ze dne 27. 10. 2011, které bylo žalobci doručeno 2. 11. 2011, a to z identického důvodu, že měly být dlužníkovi poskytnuty služby, které si dlužník neobjednal ani nečerpal, když podpis na objednávce služeb ze dne 3.12.2001 není podpisem dlužníka, když jeho totožnost měla být zjištěna z občanského průkazu, kterým dlužník v době učinění objednávky nedisponoval, neboť dne 3.12.2001 ohlásil ztrátu občanského průkazu; objednávku služeb tak mohl učinit někdo jiný, disponující občanským průkazem dlužníka. Žalobce je přesvědčen o tom, že přihlášená pohledávka je po právu a není tedy důvod k popření pohledávky, a proto podal v souladu s ustanovením §198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), tuto žalobu na určení popřené části úroků z prodlení. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za žalovaným 2), kterou evidoval za žalovaným 2) (dlužníkem), a to dle přihlášky, tedy pohledávky z titulu uzavřené smlouvy o poskytování telefonních služeb, účastnické smlouvy č. 1.10649933 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 7. 5. 2002, neboť dlužník žalobci neuhradil své závazky vyplývající z této smlouvy ohledně období blíže specifikovaných jednotlivými vyúčtováními služeb. V důsledku těchto skutečností byla následně v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami ke dne 10.12.2002 ukončena smlouva s dlužníkem a v souladu s účastnickou smlouvou a ustanovením čl. 6.12. všeobecných podmínek vyúčtovány smluvní pokuty za období 10. 12.
2002 až 9. 9. 2004. Pokud žalovaní popřeli pravost pohledávky, k tomu žalobce uvádí, že v žádném případě nesouhlasí s důvody popření pravosti pohledávky, neboť účastnická smlouva byla podepsána dne 21.1.2002, tedy nikoliv dne 3.12.2001 jak uvádí žalovaní ve svém důvodu popření pohledávky, když tento den (3.12.2001) dlužník měl nahlásit ztrátu občanského průkazu. Dále žalobce uvádí, že má v evidenci pro účely prokazování uzavření účastnické smlouvy v daném případě nejenom kopii občanského průkazu dlužníka, ale současně i jeho rodný list, kterým se dlužník při sepisování smlouvy prokázal společně s občanským průkazem. Za nejpodstatnější skutečnost však žalobce považuje to, že na dlužná vyúčtování (platby poukazovány dle specifického zákaznického čísla) byla celkově uhrazena částka 2.000,-Kč, a to z účtu Andrey Slavíkové (žalobce pouze připomíná, že příjmení dlužníka je Slavík). Žalobce má však za to, že vzhledem ke shora uvedených skutečnostem, které poukazují na zjevné nedostatky v důvodu popření pohledávky ze strany žalovaných, je jeho pohledávka zcela po právu, když konečně je nutné též poznamenat, že žalobce ohledně přihlašované pohledávky disponuje vykonatelným exekučním titulem, a to rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č.j. 14 668/2010-631/MaA ze dne 11.2.2010. Tento exekuční titul žalobce též přiložil již k vlastní přihlášce pohledávky.
Žalovaní uvedli, že žalovaný 2) účastnickou smlouvu dne 21. 1. 2002 neuzavřel a následné údajně poskytované služby, ani čerpat nemohl. V období od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 nacházel v nápravném zařízení. Dlužník nepodepsal smlouvu / objednávku služeb ani dne 21. 1. 2002. Podpis na objednávce není podpisem dlužníka. Jedná se o soukromou (nikoli veřejnou) listinu a důkazní břemeno ohledně pravosti listiny a podpisu nese žalobce. V objednávce služeb je uvedeno, že dlužník se při uzavření smlouvy prokázal občanským průkazem číslo 100269637. Žalovaní uvedli, že dlužník přitom dne 21. 2. 2002 občanským průkazem tohoto čísla z důvodu jeho ztráty nedisponoval, což dokazuje potvrzení o ztrátě tohoto občanského průkazu vystavené Magistrátem města Mostu na kterém je uvedeno, že dlužník ohlásil ztrátu občanského průkazu dne 3. 12. 2001. Aniž by se první žalovaný chtěl dopouštět spekulací, je pravděpodobné, že se neplatným občanským průkazem prokázala při učinění objednávky jiná osoba, než je dlužník. Andrea Slavíková, která měla na dlužné vyúčtování celkem uhradit 2.000 Kč je sestrou dlužníka. Žalobce dále namítá, že má pro účely uzavření účastnické smlouvy v evidenci i rodný list dlužníka, kterým se dlužník při uzavření prokázal. První žalovaný poukazuje na to, že žalobcem předložený rodný list není původním rodným listem dlužníka, ale jeho duplikátem vystaveným až dne 4. 9. 2000. V rodném listu navíc není obsažena fotografie a kopií rodného listu se tak může prokázat kdokoliv, stejně jako si prakticky kdokoliv může kopii rodného listu nechat vystavit. Pokud žalobce v žalobě uvádí, že ohledně přihlašované pohledávky disponuje vykonatelným exekučním titulem, a to rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č.j. 14 668/2010-631/MaA. K tomu první žalovaný uvádí, že ačkoliv je to na usnesení uvedeno, nejedná se o usnesení pravomocné a vykonatelné. To konstatoval i Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení č.j. 10 Co 85/2009-39 ze dne 15. 6. 2009 a musel si toho být vědom i žalobce, když sám nepřihlásil svou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou. Dále žalovaný 2) uvedl, že dne 3. 12. 2001, kdy došlo ze strany dlužníka k ohlášení ztráty občanského průkazu č. 100 269 637 a potvrzení o této události je datováno dnem 6. 8. 2008. Tato skutečnost je dána tím, že v té době dlužník čelil nařízení exekuce na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. V době ztráty občanského průkazu došlo i ke ztrátě rodného listu, jehož duplikát si nechal vystavit 4. 9. 2000 a to z důvodu potřeby pro účely svatby. Došlo i k tomu, že v rozhodné době měl dlužník na základě těchto dokladů uzavřít smlouvu na nákup spotřebičů za zhruba 150.000 Kč, když i v rámci soudního řízení soud vzal za prokázané, že v době údajného převzetí věcí byl žalovaný 2) ve výkonu trestu. Konečně žalovaní tvrdili, že podpis na smlouvě není podpisem dlužníka.
Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 na majetek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, Kolín II, PSČ 280 02, soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 na majetek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, Kolín II, PSČ 280 02 přihláškou ze dne 13. 9. 2011 svoji pohledávku v celkové výši 57.784,90 Kč.
Z protokolu o jednání ze dne 17. 10. 2011 soud zjistil, že žalovaný č. 1 i žalovaný č. 2 na přezkumném jednání konaném dne 17. 10. 2011 takto přihlášenou pohledávku popřeli.
Ze smlouvy o poskytování telefonních služeb, č. 1.10649933 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 21. 1. 2002, soud zjistil, že byla uzavřena smlouva k telefonní stanici č. 0605 929 292, která vznikla na základě objednávky služeb sítě GSM Paegas č. 1.10649933 ze dne 21. 1. 2002, když k ověření totožnosti při podpisu účastnické smlouvy došlo dokladem občanského průkazu č. 100 269 637 a rodným listem.
Z kopie potvrzení o ztrátě občanského průkazu ze dne 6. 8. 2008 soud zjistil, že dne 3. 12. 2001 došlo ze strany dlužníka k ohlášení ztráty občanského průkazu č. 100 269 637.
Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 10 Co 85/2009-39 ze dne 15. června 2009 ve věci oprávněné T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, IČ: 64949681), proti povinnému Jaroslavu anonymizovano , bytem Kolín II., Hrnčířská 1036/C, pro 44.629,90 Kč s přísl., o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2005, č.j. 21 Nc 7400/2005-5, soud rozhodl tak, že Usnesení Okresního soudu změnil tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast ze dne 23. 10. 2003, č.j. 132564/2003-635.1-LS k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 44.629,90 Kč s příslušenstvím, zamítl. Ve svém rozhodnutí soud konstatoval, že exekučním titulem je rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast, Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1 ze dne 23. 10. 2003, č.j. 132564/2003-635.1-LS, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné částku 44.629.90 Kč se zde specifikovaným příslušenstvím za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. 0605929292 za zúčtovací období od 6. 1. do 5. 5. roku 2002. Tato částka byla povinnému uložena zaplatit do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a že z obsahu spisu Českého telekomunikačního úřadu bylo dále zjištěno, že předmětné rozhodnutí bylo doručeno oprávněné dne 30. 10. 2003 a z připojené dodejky k rozhodnutí je zřejmé, že předmětné rozhodnutí bylo doručováno povinnému řádně do vlastních rukou na adresu Česká 1022, Most, dále že povinný si rozhodnutí nevyzvedl, a proto bylo uloženo na poště dne 30. 10. 2003 a po uplynutí úložní doby bylo vráceno odesílateli. Povinný se od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 zdržoval v nápravném zařízení, když prvních několik (asi 20 dnů) byl ve vazbě ve Věznici Ostrov na Ohří, poté na základě nového zákona byl převeden do Vazební věznice v Teplicích, kde byl asi do června roku 2002 ve vazbě a poté ve stejné věznici až do podzimu roku 2003 ve výkonu trestu a následně byl převezen NV Stráž pod Dalekem a poslední asi 2 měsíce byl ve Věznici ve Všehrdech, dále že do věznice mu nebylo doručeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu vykonávané v posuzované věci. S ohledem na tato tvrzení povinného, když z obsahu spisu Českého telekomunikačního úřadu soud uzavřel, že povinnému na jinou adresu, než shora uvedenou (tj. na adresu Most, Česká 1022), vykonávané rozhodnutí nedoručoval, tak si odvolací soud vyžádal zprávu od Vězeňské služby ČR o době výkonu trestu v rozhodné době povinného. Vězeňská služba ČR odvolacímu soudu sdělila, že skutečně povinný byl od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 ve výkonu trestu ve Věznici Všehrdy. S ohledem na zjištěné soud vzal za prokázané, že shora citované rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, na základě jehož existence se domáhala oprávněná nařízení exekuce v posuzované věci, není doposud vykonatelné, neboť do současné doby nebylo řádně doručeno povinnému tak, jak namítá v odvolání v posuzované věci. Rozhodnutí není doposud ani pravomocné, neboť k jeho doručení na základě fikce nedošlo, když bylo uloženo na adrese, kde se povinný prokazatelně v úložní době nezdržoval, neboť byl ve výkonu trestu ve Věznici Všehrdy, kam mu citované rozhodnutí nebylo doručováno. Z těchto důvodů není exekuční titul po materiální stránce vykonatelný.
Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedoje-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravost se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
Podle § 51 občanského zákoníku, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
Na základě shora provedeného dokazování má soud za prokázaný tento zjištěný skutkového stav a dospěl k následujícímu právnímu závěru.
Žaloba ve smyslu § 198 IZ byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána 17. 10. 2011, výzva k podání žaloby byla žalobci doručena dne 27. 10. 2011 a žaloba podána dne 16. 11. 2011 věřitelem, tedy osobou oprávněnou. Na přezkumném jednání byla přihlášená pohledávka žalobce v celkové výši 57.784,90 Kč, nárokovaná z titulu smlouvy o poskytování telefonních služeb, č. 1.10649933, uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem dne 21. 1. 2002, a to k telefonní stanici č. 0605 929 292, která měla vzniknout na základě objednávky služeb sítě GSM Paegas č. 1.10649933 ze dne 21. 1. 2002, když k ověření totožnosti při podpisu účastnické smlouvy mělo dojít dokladem občanského průkazu č. 100 269 637 a rodným listem, řádně popřena insolvenčním správcem v souladu s přezkumným listem, kde byl uveden i důvod popření, podle kterého insolvenční správce popřel pohledávku co do pravosti, výše a pořadí, když jako důvod popření uvedl, že nevykonatelná pohledávka nevznikla. Pokud
žalobce své tvrzení prokazuje tím, že tvrdí, že smlouvu s dlužníkem podepsal, když totožnost ověřil občanským průkazem, litinou rodným listem a vykonatelným exekučním titulem, soud má zato, že v daném řízení žalobce dostatečně neprokázal své tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že dne 3. 12. 2001 došlo ze strany dlužníka k ohlášení ztráty občanského průkazu č. 100 269 637. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č.j. 14 668/2010-631/MaA, odboru pro severočeskou oblast, Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1 ze dne 23. 10. 2003, č.j. 132564/2003-635.1-LS, bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné částku 44.629.90 Kč se zde specifikovaným příslušenstvím za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. 0605929292 za zúčtovací období od 6. 1. do 5. 5. 2002. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 10 Co 85/2009-39 ze dne 15. 6. 2009, bylo konstatováno, že se nejedná o usnesení pravomocné a vykonatelné. Povinný se od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 zdržoval v nápravném zařízení . V době užívání poskytovaných telefonních služeb byl tak v nápravném zařízení. Soud neměl důvod nevěřit tvrzení žalovaného 2), že v době podpisu smlouvy nedisponoval ani rodným listem. Vzhledem k tomu, že žalobce žádný další důkaz k prokázání svého tvrzení nenavrhl, jakým by měl být důkaz grafologickým posudkem, má soud zato, že dané smlouvy žalovanému 2) nevyplývá žádná povinnost, neboť na základě důkazů, které žalobce předložil, nebylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena s dlužníkem, který by následně služby čerpal. Na základě shora uvedeného soud rozhodl tak, jak ve výroku shora uvedeno.
O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní 1), 2) měli ve věci plný úspěch. Náklady vyčíslené a spočívající v odměně advokáta podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000 Kč spolu s 2.000 Kč ( 20 % DPH) a paušální náhradě hotových výdajů 3 x 300,-Kč spolu s 180,-Kč ( 20 % DPH) podle vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., v částce 13. 080 Kč, soud nemohl přiznat, neboť ani žalovaný 1), ani žalovaný 2), nebyli ve věci zastoupeni právním zástupcem.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ( § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( § 57 odst.2
o.s.ř. ). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.)
V Praze dne 4. června 2012 Mgr. Alena Watzková, v.r. samosoudce
Za správnost: Lucie Procházková
36 ICm 5/2012-44
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, Praha 5, rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Watzkovou v právní věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 649 49 681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha 4, proti žalovaným 1) Institutu insolvence v.o.s., IČ: 289 64 551, se sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1, insolvenčnímu správci dlužníka Jaroslava anonymizovano , a žalovanému 2) Jaroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, 280 02 Kolín, o určení pravosti pohledávky,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávka ve výši 57.784,90 Kč za dlužníkem Jaroslavem Slavíkem přihlášená do inslovenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 je po právu, s e zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) a žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 0 Kč.
Odůvodnění:
Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud určil, že pohledávka žalobce popřená insolvenčním správcem a dlužníkem na přezkumném jednání konaném dne 17. 10. 2011, uvedená v přihlášce pohledávky žalobce do insolvenčního řízení ze dne 13. 9. 2011 za dlužníkem Jaroslavem Slavíkem, naroze anonymizovano , bytem Tyršova 255, 280 02 Kolín, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011, je zcela po právu. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 na majetek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, Kolín II, PSČ 280 02, (dále jen dlužník ) přihláškou ze dne 13. 9. 2011 svoji pohledávku v celkové výši 57.784,90 Kč. Žalovaný č. 1 i žalovaný č. 2 na přezkumném jednání konaném dne 17. 10. 2011 takto přihlášenou pohledávku popřeli, jak vyplývá z vyrozumění žalovaného ze dne 27. 10. 2011, které bylo žalobci doručeno 2. 11. 2011, a to z identického důvodu, že měly být dlužníkovi poskytnuty služby, které si dlužník neobjednal ani nečerpal, když podpis na objednávce služeb ze dne 3.12.2001 není podpisem dlužníka, když jeho totožnost měla být zjištěna z občanského průkazu, kterým dlužník v době učinění objednávky nedisponoval, neboť dne 3.12.2001 ohlásil ztrátu občanského průkazu; objednávku služeb tak mohl učinit někdo jiný, disponující občanským průkazem dlužníka. Žalobce je přesvědčen o tom, že přihlášená pohledávka je po právu a není tedy důvod k popření pohledávky, a proto podal v souladu s ustanovením §198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), tuto žalobu na určení popřené části úroků z prodlení. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za žalovaným 2), kterou evidoval za žalovaným 2) (dlužníkem), a to dle přihlášky, tedy pohledávky z titulu uzavřené smlouvy o poskytování telefonních služeb, účastnické smlouvy č. 1.10649933 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 7. 5. 2002, neboť dlužník žalobci neuhradil své závazky vyplývající z této smlouvy ohledně období blíže specifikovaných jednotlivými vyúčtováními služeb. V důsledku těchto skutečností byla následně v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami ke dne 10.12.2002 ukončena smlouva s dlužníkem a v souladu s účastnickou smlouvou a ustanovením čl. 6.12. všeobecných podmínek vyúčtovány smluvní pokuty za období 10. 12.
2002 až 9. 9. 2004. Pokud žalovaní popřeli pravost pohledávky, k tomu žalobce uvádí, že v žádném případě nesouhlasí s důvody popření pravosti pohledávky, neboť účastnická smlouva byla podepsána dne 21.1.2002, tedy nikoliv dne 3.12.2001 jak uvádí žalovaní ve svém důvodu popření pohledávky, když tento den (3.12.2001) dlužník měl nahlásit ztrátu občanského průkazu. Dále žalobce uvádí, že má v evidenci pro účely prokazování uzavření účastnické smlouvy v daném případě nejenom kopii občanského průkazu dlužníka, ale současně i jeho rodný list, kterým se dlužník při sepisování smlouvy prokázal společně s občanským průkazem. Za nejpodstatnější skutečnost však žalobce považuje to, že na dlužná vyúčtování (platby poukazovány dle specifického zákaznického čísla) byla celkově uhrazena částka 2.000,-Kč, a to z účtu Andrey Slavíkové (žalobce pouze připomíná, že příjmení dlužníka je Slavík). Žalobce má však za to, že vzhledem ke shora uvedených skutečnostem, které poukazují na zjevné nedostatky v důvodu popření pohledávky ze strany žalovaných, je jeho pohledávka zcela po právu, když konečně je nutné též poznamenat, že žalobce ohledně přihlašované pohledávky disponuje vykonatelným exekučním titulem, a to rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č.j. 14 668/2010-631/MaA ze dne 11.2.2010. Tento exekuční titul žalobce též přiložil již k vlastní přihlášce pohledávky.
Žalovaní uvedli, že žalovaný 2) účastnickou smlouvu dne 21. 1. 2002 neuzavřel a následné údajně poskytované služby, ani čerpat nemohl. V období od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 nacházel v nápravném zařízení. Dlužník nepodepsal smlouvu / objednávku služeb ani dne 21. 1. 2002. Podpis na objednávce není podpisem dlužníka. Jedná se o soukromou (nikoli veřejnou) listinu a důkazní břemeno ohledně pravosti listiny a podpisu nese žalobce. V objednávce služeb je uvedeno, že dlužník se při uzavření smlouvy prokázal občanským průkazem číslo 100269637. Žalovaní uvedli, že dlužník přitom dne 21. 2. 2002 občanským průkazem tohoto čísla z důvodu jeho ztráty nedisponoval, což dokazuje potvrzení o ztrátě tohoto občanského průkazu vystavené Magistrátem města Mostu na kterém je uvedeno, že dlužník ohlásil ztrátu občanského průkazu dne 3. 12. 2001. Aniž by se první žalovaný chtěl dopouštět spekulací, je pravděpodobné, že se neplatným občanským průkazem prokázala při učinění objednávky jiná osoba, než je dlužník. Andrea Slavíková, která měla na dlužné vyúčtování celkem uhradit 2.000 Kč je sestrou dlužníka. Žalobce dále namítá, že má pro účely uzavření účastnické smlouvy v evidenci i rodný list dlužníka, kterým se dlužník při uzavření prokázal. První žalovaný poukazuje na to, že žalobcem předložený rodný list není původním rodným listem dlužníka, ale jeho duplikátem vystaveným až dne 4. 9. 2000. V rodném listu navíc není obsažena fotografie a kopií rodného listu se tak může prokázat kdokoliv, stejně jako si prakticky kdokoliv může kopii rodného listu nechat vystavit. Pokud žalobce v žalobě uvádí, že ohledně přihlašované pohledávky disponuje vykonatelným exekučním titulem, a to rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č.j. 14 668/2010-631/MaA. K tomu první žalovaný uvádí, že ačkoliv je to na usnesení uvedeno, nejedná se o usnesení pravomocné a vykonatelné. To konstatoval i Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení č.j. 10 Co 85/2009-39 ze dne 15. 6. 2009 a musel si toho být vědom i žalobce, když sám nepřihlásil svou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou. Dále žalovaný 2) uvedl, že dne 3. 12. 2001, kdy došlo ze strany dlužníka k ohlášení ztráty občanského průkazu č. 100 269 637 a potvrzení o této události je datováno dnem 6. 8. 2008. Tato skutečnost je dána tím, že v té době dlužník čelil nařízení exekuce na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. V době ztráty občanského průkazu došlo i ke ztrátě rodného listu, jehož duplikát si nechal vystavit 4. 9. 2000 a to z důvodu potřeby pro účely svatby. Došlo i k tomu, že v rozhodné době měl dlužník na základě těchto dokladů uzavřít smlouvu na nákup spotřebičů za zhruba 150.000 Kč, když i v rámci soudního řízení soud vzal za prokázané, že v době údajného převzetí věcí byl žalovaný 2) ve výkonu trestu. Konečně žalovaní tvrdili, že podpis na smlouvě není podpisem dlužníka.
Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 na majetek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, Kolín II, PSČ 280 02, soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 11990/2011 na majetek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tyršova 255, Kolín II, PSČ 280 02 přihláškou ze dne 13. 9. 2011 svoji pohledávku v celkové výši 57.784,90 Kč.
Z protokolu o jednání ze dne 17. 10. 2011 soud zjistil, že žalovaný č. 1 i žalovaný č. 2 na přezkumném jednání konaném dne 17. 10. 2011 takto přihlášenou pohledávku popřeli.
Ze smlouvy o poskytování telefonních služeb, č. 1.10649933 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 21. 1. 2002, soud zjistil, že byla uzavřena smlouva k telefonní stanici č. 0605 929 292, která vznikla na základě objednávky služeb sítě GSM Paegas č. 1.10649933 ze dne 21. 1. 2002, když k ověření totožnosti při podpisu účastnické smlouvy došlo dokladem občanského průkazu č. 100 269 637 a rodným listem.
Z kopie potvrzení o ztrátě občanského průkazu ze dne 6. 8. 2008 soud zjistil, že dne 3. 12. 2001 došlo ze strany dlužníka k ohlášení ztráty občanského průkazu č. 100 269 637.
Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 10 Co 85/2009-39 ze dne 15. června 2009 ve věci oprávněné T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, IČ: 64949681), proti povinnému Jaroslavu anonymizovano , bytem Kolín II., Hrnčířská 1036/C, pro 44.629,90 Kč s přísl., o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2005, č.j. 21 Nc 7400/2005-5, soud rozhodl tak, že Usnesení Okresního soudu změnil tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast ze dne 23. 10. 2003, č.j. 132564/2003-635.1-LS k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 44.629,90 Kč s příslušenstvím, zamítl. Ve svém rozhodnutí soud konstatoval, že exekučním titulem je rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast, Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1 ze dne 23. 10. 2003, č.j. 132564/2003-635.1-LS, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné částku 44.629.90 Kč se zde specifikovaným příslušenstvím za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. 0605929292 za zúčtovací období od 6. 1. do 5. 5. roku 2002. Tato částka byla povinnému uložena zaplatit do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a že z obsahu spisu Českého telekomunikačního úřadu bylo dále zjištěno, že předmětné rozhodnutí bylo doručeno oprávněné dne 30. 10. 2003 a z připojené dodejky k rozhodnutí je zřejmé, že předmětné rozhodnutí bylo doručováno povinnému řádně do vlastních rukou na adresu Česká 1022, Most, dále že povinný si rozhodnutí nevyzvedl, a proto bylo uloženo na poště dne 30. 10. 2003 a po uplynutí úložní doby bylo vráceno odesílateli. Povinný se od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 zdržoval v nápravném zařízení, když prvních několik (asi 20 dnů) byl ve vazbě ve Věznici Ostrov na Ohří, poté na základě nového zákona byl převeden do Vazební věznice v Teplicích, kde byl asi do června roku 2002 ve vazbě a poté ve stejné věznici až do podzimu roku 2003 ve výkonu trestu a následně byl převezen NV Stráž pod Dalekem a poslední asi 2 měsíce byl ve Věznici ve Všehrdech, dále že do věznice mu nebylo doručeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu vykonávané v posuzované věci. S ohledem na tato tvrzení povinného, když z obsahu spisu Českého telekomunikačního úřadu soud uzavřel, že povinnému na jinou adresu, než shora uvedenou (tj. na adresu Most, Česká 1022), vykonávané rozhodnutí nedoručoval, tak si odvolací soud vyžádal zprávu od Vězeňské služby ČR o době výkonu trestu v rozhodné době povinného. Vězeňská služba ČR odvolacímu soudu sdělila, že skutečně povinný byl od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 ve výkonu trestu ve Věznici Všehrdy. S ohledem na zjištěné soud vzal za prokázané, že shora citované rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, na základě jehož existence se domáhala oprávněná nařízení exekuce v posuzované věci, není doposud vykonatelné, neboť do současné doby nebylo řádně doručeno povinnému tak, jak namítá v odvolání v posuzované věci. Rozhodnutí není doposud ani pravomocné, neboť k jeho doručení na základě fikce nedošlo, když bylo uloženo na adrese, kde se povinný prokazatelně v úložní době nezdržoval, neboť byl ve výkonu trestu ve Věznici Všehrdy, kam mu citované rozhodnutí nebylo doručováno. Z těchto důvodů není exekuční titul po materiální stránce vykonatelný.
Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedoje-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravost se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
Podle § 51 občanského zákoníku, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
Na základě shora provedeného dokazování má soud za prokázaný tento zjištěný skutkového stav a dospěl k následujícímu právnímu závěru.
Žaloba ve smyslu § 198 IZ byla podána včas. Pohledávka byla přezkoumána 17. 10. 2011, výzva k podání žaloby byla žalobci doručena dne 27. 10. 2011 a žaloba podána dne 16. 11. 2011 věřitelem, tedy osobou oprávněnou. Na přezkumném jednání byla přihlášená pohledávka žalobce v celkové výši 57.784,90 Kč, nárokovaná z titulu smlouvy o poskytování telefonních služeb, č. 1.10649933, uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem dne 21. 1. 2002, a to k telefonní stanici č. 0605 929 292, která měla vzniknout na základě objednávky služeb sítě GSM Paegas č. 1.10649933 ze dne 21. 1. 2002, když k ověření totožnosti při podpisu účastnické smlouvy mělo dojít dokladem občanského průkazu č. 100 269 637 a rodným listem, řádně popřena insolvenčním správcem v souladu s přezkumným listem, kde byl uveden i důvod popření, podle kterého insolvenční správce popřel pohledávku co do pravosti, výše a pořadí, když jako důvod popření uvedl, že nevykonatelná pohledávka nevznikla. Pokud
žalobce své tvrzení prokazuje tím, že tvrdí, že smlouvu s dlužníkem podepsal, když totožnost ověřil občanským průkazem, litinou rodným listem a vykonatelným exekučním titulem, soud má zato, že v daném řízení žalobce dostatečně neprokázal své tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že dne 3. 12. 2001 došlo ze strany dlužníka k ohlášení ztráty občanského průkazu č. 100 269 637. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č.j. 14 668/2010-631/MaA, odboru pro severočeskou oblast, Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1 ze dne 23. 10. 2003, č.j. 132564/2003-635.1-LS, bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné částku 44.629.90 Kč se zde specifikovaným příslušenstvím za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. 0605929292 za zúčtovací období od 6. 1. do 5. 5. 2002. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 10 Co 85/2009-39 ze dne 15. 6. 2009, bylo konstatováno, že se nejedná o usnesení pravomocné a vykonatelné. Povinný se od 2. 4. 2002 do 8. 12. 2005 zdržoval v nápravném zařízení . V době užívání poskytovaných telefonních služeb byl tak v nápravném zařízení. Soud neměl důvod nevěřit tvrzení žalovaného 2), že v době podpisu smlouvy nedisponoval ani rodným listem. Vzhledem k tomu, že žalobce žádný další důkaz k prokázání svého tvrzení nenavrhl, jakým by měl být důkaz grafologickým posudkem, má soud zato, že dané smlouvy žalovanému 2) nevyplývá žádná povinnost, neboť na základě důkazů, které žalobce předložil, nebylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena s dlužníkem, který by následně služby čerpal. Na základě shora uvedeného soud rozhodl tak, jak ve výroku shora uvedeno.
O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní 1), 2) měli ve věci plný úspěch. Náklady vyčíslené a spočívající v odměně advokáta podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000 Kč spolu s 2.000 Kč ( 20 % DPH) a paušální náhradě hotových výdajů 3 x 300,-Kč spolu s 180,-Kč ( 20 % DPH) podle vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., v částce 13. 080 Kč, soud nemohl přiznat, neboť ani žalovaný 1), ani žalovaný 2), nebyli ve věci zastoupeni právním zástupcem.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ( § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř.). Připadne-li konec této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( § 57 odst.2
o.s.ř. ). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu, nebo podání odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.)
V Praze dne 4. června 2012 Mgr. Alena Watzková, v.r. samosoudce
Za správnost: Lucie Procházková