34 ICm 633/2012
Jednací číslo: 34 ICm 633/2012-30 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 21321/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce Horizont ISPL v.o.s., IČ 28599373, Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava, insolvenční správce dlužníka Petr Šinal anonymizovano , Jablunkovská 160, 739 61 Třinec-Staré Město, proti žalovanému SMART Capital, a.s., IČ 26865297, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, o určení popření pohledávky,
takto:
I. Určuje se, že pohledávka žalovaného, věřitele č. 9 společnosti Smart Capital, a.s., IČ 26865297, se sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , IČ 75956721, Jablunkovská 160, 739 61 Třinec-Staré Město, korespondenční adresa: Lidická 539, 739 61 Třinec, vzniklá ze smlouvy o úvěru č. 52010-0625 ze dne 19.11.2010, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 21321/2011 není pohledávkou vykonatelnou a n e n í ve výši 93.239,44 Kč p o p r á v u .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě dne 02.03.2012 žalobu, kterou se domáhal určení popřené pohledávky, přičemž žalobu, pokud jde o žalobní petit upřesnil podáním ze dne 16.10.2012 (č.l.14-17). Žalobce tvrdil, že do insolvenčního řízení přihlásil žalovaný svou pohledávku označenou jako vykonatelnou v celkové výši 124.748 Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky uvedl smlouvu o úvěru č.52010-0625 ze dne 19.11.2010 ve spojení z rozhodčím nálezem sp.zn. 3503/2011 ze dne 27.05.2011. Insolvenční správce na přezkumném jednání dne 07.02.2012 pohledávku žalovaného, co do pravosti ve výši 93.239,44 Kč popřel, neboť dle žalobce není pohledávka č.9 vykonatelnou, jak uvedl v přezkumném listě, tedy, že rozhodčí nález je neplatný z důvodu, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc a konkrétní způsob jeho určení, přičemž jen odkazovala na statuty a řády právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem. V případě zaškrtnutí vykonatelnosti se jednalo o zřejmou chybu, neboť insolvenční správce v textu označil pohledávku za nevykonatelnou. Žalobce upozorňuje na stávající praxi soudu, kdy soudu překládá rozhodnutí, ve kterém byla stejně jako v tomto případě omylem a na základě nejasné praxe insolvenčních správců zaškrtnutá vykonatelnost, ačkoliv se jednalo o pohledávku nevykonatelnou, jako v tomto případě a soud v souladu ze soudní praxí sám i přes zaškrtnutou kolonku vykonatelnosti považoval pohledávku za nevykonatelnou, přičemž tuto věřiteli nepřiznal a rozhodl ve prospěch insolvenčního správce. Z důvodu, že pohledávka č.9 přihlášená věřitelem není pohledávkou vykonatelnou, ustanovení § 199 insolvenčního zákona se na její popření nevztahuje a žalobce tak byl oprávněn popřít pohledávky z důvodu, které již uvedl u přezkumného jednání a z dalších důvodů uvedených v této žalobě. Žalobce tedy uvádí, že rozhodčí doložka je neplatně uzavřená, neboť smluvní ujednání na základě níž byla uzavřena, nebyla podepsána dlužníkem jako spotřebitelem a nebyl jim tedy v souladu s § 3 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení dán patrný souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Dále z důvodu, že je dle názoru žalobce ve spotřebitelské smlouvě, kterou smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným bez pochyby je, ustanovením pro rozpor s § 56 odst.1 občanského zákoníku a pro rozpor s článkem 3 směrnice 93/13/ES o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neplatným. K popření pohledávky co do pravosti ve výši 93.239,44 Kč žalobce uvádí stejné důvody jako ve svém popření a dále uvádí, že:
a) Úrok z prodlení je počítán z částky 45.000 Kč, která ovšem neodpovídá jistině, která je pouze 27.693 Kč. Insolvenční správce vypočetl a uznal žalovanému nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 3.815,56 Kč.
b) Smluvní pokuta ve výši 31.746 Kč je nepřiměřeně vysoká a pro rozpor se dobrými mravy absolutně neplatná.
c) Sjednaná cena za poplatky ve výši 1.443 Kč měsíčně, při dlužné částce 30.000 Kč a výši sjednaných úroků a úroky z prodlení je dle názoru žalobce nepřiměřeně vysoká, v rozporu s dobrými mravy a absolutně neplatná.
d) Vzhledem k tomu, že rozhodčí nález je neplatný a pohledávka je nevykonatelná, pak ani nárok na zaplacení nákladů rozhodčího řízení ve výši 5.532 Kč a náhrady náklady právního zastoupení ve výši 30.270 Kč nemohl žalovanému vzniknout.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný uvedl, že při přezkumném jednání byla žalobcem popřená pohledávka co do pravosti ve výši 93.239,44 Kč. Tato pohledávka byla zapsána do seznamu přihlášených pohledávek jako vykonatelná a byla také posouzena jako vykonatelná což znamená, že byla jako vykonatelná také přezkoumána. Dle žalovaného rozhodčí nález v této věci vydaný rozhodcem Mgr. Michalem Navrátilem je titulem pro výkon rozhodnutí podle příslušných ustanovení zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů u kterého uběhla lhůta k podání návrhu na jeho zrušení. Takový titul má obdobné účinky jako rozhodnutí soudu, vykonatelnost této pohledávky byla proto ze strany žalovaného doložena, tak jak to vyžaduje ustanovení § 177 zákona č.182/2006 Sb. Z ustanovení § 192 odst. 1, § 199 a § 410 insolvenčního zákona plyne, že právo popírat vykonatelnou pohledávku mají dlužník a insolvenční správce, přičemž toto právo není neomezené. V řízení o určení vykonatelné pohledávky lze proto uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání vykonatelného rozhodnutí a naopak důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení. Dlužník k samotnému návrhu na vydání rozhodčího nálezu se nevyjádřil. Citovaná zákonná ustanovení umožňují insolvenčnímu správci vznášet proti vykonatelné pohledávky námitky, které dlužník neuplatnil v dřívějším řízení s výjimkou jiného právního posouzení věci. Dle žalovaného platnost či neplatnost existující rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto je popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nepřijatelným důvodem popření. Insolvenčnímu správci v řízení o určení vykonatelné pohledávky nepřísluší vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy. Dále žalovaný uvádí, že mezi žalovaným jako věřitelem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru na základě, které byla poskytnuta částka 30.000 Kč. Vedle poskytnutého úvěru se dlužník zavázal hradit poplatek za správu úvěru v celkové výši 18.750 Kč, který se skládá z úroku ve výši 20 % z poskytnutého úvěru a úplaty, výše úkoru je 6.000 Kč, po odečtení této částky od celkové výše poplatku za správu úvěru činí celková výše úplaty 12.750 Kč. Dlužník se tedy zavázal vrátit částku 48.750 Kč v 13 pravidelných splátkách. Ke dni podání přihlášky do insolvenčního řízení byla dlužníkem na jistině uhrazena částka 3.750 Kč. Žalovaný trvá na tom, že jistina činila 45.000 Kč. Žalovaný vedle poskytnuté jistiny 30.000 Kč ve smlouvě o úvěru dále nárokuje poplatek za správu úvěru v celkové výši 18.750 Kč a to v souladu s ustanovením § 499 zákona č.513/1991 Sb. v platném znění. Pokud jde o základní ustanovení týkající se smlouvy o úvěru tedy § 497 obchodního zákoníků, základní náležitosti smlouvy o úvěru její úplatnost. Zákonodárce přímo počítá s možností, že bude vedle sjednaných úroků ve smlouvě o úvěru sjednána i úplata a to v těch případech, kdy tak budou úvěrové subjekty činit v rámci předmětu svého podnikání. Je zcela nepochybné, že tato částka je ,, odměnou´´ věřiteli za poskytnuté plnění a je možno si ji sjednat již vedle existujícího úroku. Smlouva o úvěru dle obchodně právní úpravy musí na rozdíl od občansko právní smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a následujících občanského zákoníku obsahovat závazek platit úroky. Povinnost platit úroky se proto označuje za nezbytnou podmínku pro vznik smlouvy o úvěru. Bezúročná smlouva o úvěru je pojmově zcela nemožná. Zákonný úrok z prodlení žalovaný požaduje v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku a s bodem 3. Obchodních podmínek. Pokud jde o smluvní pokutu, tuto žalovaný nárokuje v souladu s bodem 3. Obchodních podmínek smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta je stanovená ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru tedy 1.443 Kč. Tato sankce je započítávána za každý i započatý kalendářní měsíc
prodlení, ve kterém dlužník neuhradil řádně a včas a to v období od března 2010 do prosince 2011. Celková výše smluvní pokuty je pak 31.746 Kč ( 1.443 Kč x 22 tj. počet měsíců prodlení). Takto sjednaná smluvní pokuta je v souladu s dobrými mravy s odkazem na citovanou judikaturu. Žalovaný dodává, že nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Dlužník mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by v co nejkratší době splnil svou povinnost vrátit poskytnutou částku a pokud tak neučinil, nemůže se úspěšně bránit splnění povinnosti, k níž se smluvně zavázal, poukazem na dobré mravy. Dle žalovaného smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně je z pohledu dobrých mravů obecně akceptovatelná. Dlužník byl v prodlení skoro dva roky, tedy celkem 22 měsíců. Žalovaný dále zdůrazňuje, že výše roční procentní sazby nákladu na spotřebitelský úvěr, uvedená ve smlouvě o úvěru je vypočtena zcela v souladu s platnými právními předpisy a její výše těmto ustanovením v žádném případě neodporuje. K RPSN ( ve smlouvě bod 1. Obchodních podmínek RPSN/13 měsíců je stanovena ve výši 199,7% ) . Žalovaný uvádí, že RPSN je jen jeden z řady ekonomických ukazatelů, který odpovídá o úrovni platebních podmínek úvěru. Žalovaný zdůrazňuje, že roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr, nelze zaměňovat s úrokem dle § 497 obchodního zákoníku, neboť zahrnuje veškeré náklady spojené s úvěrem a nelze RPSN považovat za jediný a zásadní ukazatel při hodnocení výhodnosti či nevýhodnosti smlouvy a v důsledku toho tedy i vyváženosti či nevyváženosti práv a povinností smluvních stran. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu na popření pohledávky jako nedůvodnou zamítl.
Soud rozhodl o věci dle § 115 a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.
Spisem Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 34 INS 21321/2011, odd. P bylo prokázáno:
-Přihláškou pohledávky, že žalovaný přihlásil vůči dlužníkovi pohledávku vedenou pod č. P9 a to v celkové výši 124.748 Kč, stávající z dílčí pohledávky č.1 ve výši jistiny 45.000 Kč, ze smlouvy o úvěru č. 52010-0652 ze dne 19.01.2010, s tím, že celková dlužná částka činila 48.750 Kč a bylo uhrazeno 3.750 Kč. Pohledávku označil věřitel jako vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu sp.zn. 3503/2011. Jako příslušenství této pohledávky byla uplatněna částka 79.748 Kč, způsob výpočtu viz. příloha, sestává z úroku z prodlení 6.200,14 Kč, smluvní pokuty 31.746 Kč, náklady řízení rozhodčího 5.532 Kč, náklady právního zastoupení 30.270 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 6.000 Kč.
Seznamem přihlášených pohledávek, přezkumné jednání dne 07.02.2012 č. P9, že celkově byla přihlášena pohledávka věřitele 124.748 Kč z toho jistina 45.000 Kč, příslušenství 79.748 Kč. Insolvenční správce posoudil pohledávku věřitele jako vykonatelnou v celkové výši. Důvod vykonatelnosti rozhodčí nález. sp. zn. 3503/2011, právní důvod vzniku pohledávky-smlouva o úvěru č.52010-0652 ze dne 19.01.2010. Z celkové pohledávky bylo zjištěno 31.508,56 Kč a popřeno insolvenčním správcem 93.239,44 Kč. Dlužník nepopřel pravost, výši ani pořadí pohledávek. Důvody popření insolvenčním správcem spočívaly v popření vykonatelnosti přihlášené pohledávky
z důvodu, že není přípustné, aby v rozhodčí doložce byla stanovena Rozhodčí a správní společnost a.s., protože to není stálý rozhodčí soud. Sama rozhodčí společnost si nemůže jmenovat rozhodce. Rozhodčí doložka je neplatná. Insolvenční správce uznal pouze jistinu ve výši 27.693 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 3.815,56 Kč za dobu od 02.03.2010 do 06.12.2011.
Smlouvou o úvěru č. 52010-0652, že tato byla uzavřená mezi žalovaným jako věřitelem a dlužníkem dnem 19.01.2010. Předmětem smlouvy je úvěr v částce 30.000 Kč, jako jistina, dále úrok a úplata ve výši 18.750 Kč. Celkem jistina, úrok a úplata 48.750 Kč. Tuto částku se dlužník zavázal zaplatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 3.750 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle ustanovení § 497 a následujících zákona č.513/1991 Sb. obchodního zákoníku a za dále sjednaných podmínek, které obsahují rozhodčí doložku. Dle obchodních podmínek bod 1, které jsou součástí výše uvedené smlouvy o úvěru, bylo prokázáno, že výše roční procentní sazby nákladů ( RPSN ) činí 199,7%. Dle bodu 3. Obchodních podmínek smluvená smluvní pokuta je ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení, včetně poplatku za správu úvěru a zákonný úrok z prodlení. Dále byla sjednána paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru nejméně však 2.000 Kč. Dle bodu 11. Obchodních podmínek byla sjednána rozhodčí doložka s tím, že spor bude rozhodovat rozhodce, jmenovaný Rozhodčí a správní společností a.s., vybraný ze seznamu rozhodců vedeném Společností. Dále se strany rozhodly, že pověřují jmenovaného rozhodce použít pro projednání a rozhodnutí sporu pravidla uvedená v Jednacím řádu Společností.
Po skutkové stránce je tedy možné uzavřít, že mezi žalovaným a úpadcem byla dne 19.01.2010 uzavřená smlouva o úvěru č. 52010-0652, podle níž věřitel poskytl dlužníkovi jistinu ve výši 30.000 Kč a dále byl sjednán úrok a úplata ve výši celkem 18.750 Kč. Celkovou částku 48.750 Kč se dlužník zavázal zaplatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 3.750 Kč. Z bodu 7 přihlášky pohledávky žalovaného, pak bylo zjištěno, že na splátky celkem dlužník zaplatil 3.750 Kč. Dále bylo zjištěno, že celkem žalovaný přihlásil do řízení přihláškou pohledávku v celkové výši 124.748 Kč, sestávající z jistiny 45.000 Kč a z příslušenství specifikovaného dle přílohy k přihlášce v celkové výši 79.748 Kč. Insolvenční správce přihlášenou pohledávku žalovaného posoudil jako vykonatelnou, přičemž popřel částku 93.239,44 Kč a uznal částku 31.508,56 Kč. Uznal pouze jistinu ve výši 27.693 Kč a tomu odpovídající zákonný úrok z prodlení ve výši 3.815,56 Kč tedy částku 31.508,56 Kč. Popřenou část pohledávky žalovaného odůvodnil tak, jak vyplývá z přezkumného listu ze 07.02.2012 a tak jak vyjádřil ve skutkových tvrzeních podané žaloby.
Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 21321/2011 je vedeno insolvenční řízení ohledně majetku dlužníka Petra Šinala a že žalobce je insolvenčním správcem. Z tohoto důvodu k těmto skutečnostem soud nečinil žádné zjištění ani neprováděl důkazy.
Předpokladem projednání žalobce je posouzení v její, včasnosti a dále okruhu účastníku. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byla žalobcem popřená dílčí pohledávka žalovaného se konalo 07.02.2012. Žaloba byla podána u příslušného Krajského soudu v Ostravě dne 02.03.2012, tedy včas ( § 199 insolvenčního zákona ).
Podstatné pro posouzení aktivní věcné legitimace je skutečnost, že insolvenční správce na přezkumném jednání pohledávku žalovaného posoudil jako vykonatelnou a pokud v částce 93.239,44 Kč tuto pohledávku popřel, popřel její pravost. Pak v souladu s ustanovení § 199 insolvenčního zákona, podal správně žalobu na popření vykonatelné pohledávky, přičemž není nerozhodné, jak uvádí v žalobě insolvenční správce, že pohledávku posoudil chybně jako vykonatelnou. Důležité je jak pohledávku na přezkumném jednání posoudil a zařadil.
Po právní stránce soud považuje výše uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu jde o smlouvu, kdy věřitel dlužníkovi poskytl plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Taková smlouva je absolutně neplatná. Příčinou neplatnosti je tzv. roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr ( RPSN ), která činí procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období jednoho roku. V projednávané věci je výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr 199,7% a právě tato výše je natolik nepřiměřená, že se příčí dobrým mravům. Roční procentní sazba nákladů zjednodušeně vyjádřeno zpřesňuje cenu poskytnutých peněz a má daleko vyšší vypovídací hodnotu o ceně peněz, než-li je pouhá výše úroku z úvěru či půjčky.
Absolutní neplatnost celé smlouvy dopadá na všechny části bez výjimky, včetně ujednání o smluvní pokutě. Soud považuje za důležité vyjádřit se nad rámec důvodu rozhodnutí k této otázce právě z důvodu koncepce této smlouvy, jakož to nemravě vysoké sankce za porušení smluvní povinnosti dlužníkem. Smluvní pokuta ve výše uvedené smlouvě o úvěru je absolutně neplatná, pro rozpor s dobrými mravy, protože výše smluvní pokuty 1.443 Kč měsíčně činí více než 1 % denně z nesplacené částky dluhu, tedy 47,44 Kč ( 1.443 Kč tj. 17.316 Kč ročně tj. 47,44 Kč denně ), přitom dovolená hranice podle žalovaného je ještě akceptováno 0,5 % denně z dlužné částky, tedy v projednávané věci ve výši 18,75 Kč denně. Žalobce však požaduje smluvní pokutu denně ve výši větší než 1%.
Pokud jde o rozhodčí doložku obsaženou v bodě 11 Obchodních podmínek, k neplatné smlouvě o úvěru, je třeba uvést, že tato je rovněž absolutně neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení ustanovení § 13 zákona č.216/1999 Sb., neboť v rozhodčí doložce je odkazováno na právnickou osobu a to Rozhodčí a správní společnost a.s., která není stálým rozhodčím soudem a která nebyla oprávněna vydat rozhodčí řád a sazebník rozhodčích poplatků a náhrad. Pokud tedy rozhodčí doložka obsažená v bodě 11 obchodních podmínek je absolutně neplatná, pak na základě této vydaný rozhodčí nález je nicotní a z takového rozhodčího nálezu nemůžou vznikat práva a ani povinnosti, tedy ani povinnost zaplatit náklady rozhodčího řízení v popřené výši, ani náklady právního zastoupení.
Z tohoto důvodu dále soud posoudil, že pohledávka žalovaného nemůže být vykonatelná, pokud svůj nárok dovozuje z rozhodčího nálezu č.j. 3303/2011 ze dne 27.05.2011, když tento rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, která byla obsažená v textu obchodních podmínek smlouvy o úvěru, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou.
Dále je třeba uvést, že žalobce vůči pohledávkám žalovaného namítal pouze skutečnosti, které nepředstavují jiné právní posouzení věci, namítá pouze nepřiměřenost a neplatnost ujednání o výši smluvních pokut, úplat, nákladů a dále pak skutečností související s rozhodčí doložkou. Tyto námitky dlužník v rozhodčí nařízení neuplatnil, insolvenční správce tyto námitky v rozhodčím řízení, které předcházelo zahájení insolvenčního řízení uplatnit nemohl a proto je má nyní insolvenční správce v tomto incidenčním sporu k dispozici. Jinou právní kvalifikaci žalovaným přihlášené pohledávky ( nesprávné právní posouzení věci ) žalobce nenamítal. Námitka uplatněna v důvodech popřeného úkonu je ve svém důsledku námitkou nedostatku pravomoci rozhodce a neplatnosti ujednání ohledně smluvních pokuty.
Z důvodu výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O nákladech řízení soud rozhodl negativně dle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 7 odst. 1 insolvenčního zákona s přihlédnutím k tomu, že v průběhu řízení žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Olomouc 28.02.2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Tereza Rollerová samosoudkyně
Jednací číslo: 34 ICm 633/2012-30 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 34 INS 21321/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce Horizont ISPL v.o.s., IČ 28599373, Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava, insolvenční správce dlužníka Petr Šinal anonymizovano , Jablunkovská 160, 739 61 Třinec-Staré Město, proti žalovanému SMART Capital, a.s., IČ 26865297, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, o určení popření pohledávky,
takto:
I. Určuje se, že pohledávka žalovaného, věřitele č. 9 společnosti Smart Capital, a.s., IČ 26865297, se sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc za dlužníkem Petrem anonymizovano , anonymizovano , IČ 75956721, Jablunkovská 160, 739 61 Třinec-Staré Město, korespondenční adresa: Lidická 539, 739 61 Třinec, vzniklá ze smlouvy o úvěru č. 52010-0625 ze dne 19.11.2010, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 21321/2011 není pohledávkou vykonatelnou a n e n í ve výši 93.239,44 Kč p o p r á v u .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě dne 02.03.2012 žalobu, kterou se domáhal určení popřené pohledávky, přičemž žalobu, pokud jde o žalobní petit upřesnil podáním ze dne 16.10.2012 (č.l.14-17). Žalobce tvrdil, že do insolvenčního řízení přihlásil žalovaný svou pohledávku označenou jako vykonatelnou v celkové výši 124.748 Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky uvedl smlouvu o úvěru č.52010-0625 ze dne 19.11.2010 ve spojení z rozhodčím nálezem sp.zn. 3503/2011 ze dne 27.05.2011. Insolvenční správce na přezkumném jednání dne 07.02.2012 pohledávku žalovaného, co do pravosti ve výši 93.239,44 Kč popřel, neboť dle žalobce není pohledávka č.9 vykonatelnou, jak uvedl v přezkumném listě, tedy, že rozhodčí nález je neplatný z důvodu, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc a konkrétní způsob jeho určení, přičemž jen odkazovala na statuty a řády právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem. V případě zaškrtnutí vykonatelnosti se jednalo o zřejmou chybu, neboť insolvenční správce v textu označil pohledávku za nevykonatelnou. Žalobce upozorňuje na stávající praxi soudu, kdy soudu překládá rozhodnutí, ve kterém byla stejně jako v tomto případě omylem a na základě nejasné praxe insolvenčních správců zaškrtnutá vykonatelnost, ačkoliv se jednalo o pohledávku nevykonatelnou, jako v tomto případě a soud v souladu ze soudní praxí sám i přes zaškrtnutou kolonku vykonatelnosti považoval pohledávku za nevykonatelnou, přičemž tuto věřiteli nepřiznal a rozhodl ve prospěch insolvenčního správce. Z důvodu, že pohledávka č.9 přihlášená věřitelem není pohledávkou vykonatelnou, ustanovení § 199 insolvenčního zákona se na její popření nevztahuje a žalobce tak byl oprávněn popřít pohledávky z důvodu, které již uvedl u přezkumného jednání a z dalších důvodů uvedených v této žalobě. Žalobce tedy uvádí, že rozhodčí doložka je neplatně uzavřená, neboť smluvní ujednání na základě níž byla uzavřena, nebyla podepsána dlužníkem jako spotřebitelem a nebyl jim tedy v souladu s § 3 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení dán patrný souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Dále z důvodu, že je dle názoru žalobce ve spotřebitelské smlouvě, kterou smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným bez pochyby je, ustanovením pro rozpor s § 56 odst.1 občanského zákoníku a pro rozpor s článkem 3 směrnice 93/13/ES o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neplatným. K popření pohledávky co do pravosti ve výši 93.239,44 Kč žalobce uvádí stejné důvody jako ve svém popření a dále uvádí, že:
a) Úrok z prodlení je počítán z částky 45.000 Kč, která ovšem neodpovídá jistině, která je pouze 27.693 Kč. Insolvenční správce vypočetl a uznal žalovanému nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 3.815,56 Kč.
b) Smluvní pokuta ve výši 31.746 Kč je nepřiměřeně vysoká a pro rozpor se dobrými mravy absolutně neplatná.
c) Sjednaná cena za poplatky ve výši 1.443 Kč měsíčně, při dlužné částce 30.000 Kč a výši sjednaných úroků a úroky z prodlení je dle názoru žalobce nepřiměřeně vysoká, v rozporu s dobrými mravy a absolutně neplatná.
d) Vzhledem k tomu, že rozhodčí nález je neplatný a pohledávka je nevykonatelná, pak ani nárok na zaplacení nákladů rozhodčího řízení ve výši 5.532 Kč a náhrady náklady právního zastoupení ve výši 30.270 Kč nemohl žalovanému vzniknout.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný uvedl, že při přezkumném jednání byla žalobcem popřená pohledávka co do pravosti ve výši 93.239,44 Kč. Tato pohledávka byla zapsána do seznamu přihlášených pohledávek jako vykonatelná a byla také posouzena jako vykonatelná což znamená, že byla jako vykonatelná také přezkoumána. Dle žalovaného rozhodčí nález v této věci vydaný rozhodcem Mgr. Michalem Navrátilem je titulem pro výkon rozhodnutí podle příslušných ustanovení zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů u kterého uběhla lhůta k podání návrhu na jeho zrušení. Takový titul má obdobné účinky jako rozhodnutí soudu, vykonatelnost této pohledávky byla proto ze strany žalovaného doložena, tak jak to vyžaduje ustanovení § 177 zákona č.182/2006 Sb. Z ustanovení § 192 odst. 1, § 199 a § 410 insolvenčního zákona plyne, že právo popírat vykonatelnou pohledávku mají dlužník a insolvenční správce, přičemž toto právo není neomezené. V řízení o určení vykonatelné pohledávky lze proto uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání vykonatelného rozhodnutí a naopak důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení. Dlužník k samotnému návrhu na vydání rozhodčího nálezu se nevyjádřil. Citovaná zákonná ustanovení umožňují insolvenčnímu správci vznášet proti vykonatelné pohledávky námitky, které dlužník neuplatnil v dřívějším řízení s výjimkou jiného právního posouzení věci. Dle žalovaného platnost či neplatnost existující rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, proto je popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nepřijatelným důvodem popření. Insolvenčnímu správci v řízení o určení vykonatelné pohledávky nepřísluší vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy. Dále žalovaný uvádí, že mezi žalovaným jako věřitelem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru na základě, které byla poskytnuta částka 30.000 Kč. Vedle poskytnutého úvěru se dlužník zavázal hradit poplatek za správu úvěru v celkové výši 18.750 Kč, který se skládá z úroku ve výši 20 % z poskytnutého úvěru a úplaty, výše úkoru je 6.000 Kč, po odečtení této částky od celkové výše poplatku za správu úvěru činí celková výše úplaty 12.750 Kč. Dlužník se tedy zavázal vrátit částku 48.750 Kč v 13 pravidelných splátkách. Ke dni podání přihlášky do insolvenčního řízení byla dlužníkem na jistině uhrazena částka 3.750 Kč. Žalovaný trvá na tom, že jistina činila 45.000 Kč. Žalovaný vedle poskytnuté jistiny 30.000 Kč ve smlouvě o úvěru dále nárokuje poplatek za správu úvěru v celkové výši 18.750 Kč a to v souladu s ustanovením § 499 zákona č.513/1991 Sb. v platném znění. Pokud jde o základní ustanovení týkající se smlouvy o úvěru tedy § 497 obchodního zákoníků, základní náležitosti smlouvy o úvěru její úplatnost. Zákonodárce přímo počítá s možností, že bude vedle sjednaných úroků ve smlouvě o úvěru sjednána i úplata a to v těch případech, kdy tak budou úvěrové subjekty činit v rámci předmětu svého podnikání. Je zcela nepochybné, že tato částka je ,, odměnou´´ věřiteli za poskytnuté plnění a je možno si ji sjednat již vedle existujícího úroku. Smlouva o úvěru dle obchodně právní úpravy musí na rozdíl od občansko právní smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a následujících občanského zákoníku obsahovat závazek platit úroky. Povinnost platit úroky se proto označuje za nezbytnou podmínku pro vznik smlouvy o úvěru. Bezúročná smlouva o úvěru je pojmově zcela nemožná. Zákonný úrok z prodlení žalovaný požaduje v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku a s bodem 3. Obchodních podmínek. Pokud jde o smluvní pokutu, tuto žalovaný nárokuje v souladu s bodem 3. Obchodních podmínek smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta je stanovená ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru tedy 1.443 Kč. Tato sankce je započítávána za každý i započatý kalendářní měsíc
prodlení, ve kterém dlužník neuhradil řádně a včas a to v období od března 2010 do prosince 2011. Celková výše smluvní pokuty je pak 31.746 Kč ( 1.443 Kč x 22 tj. počet měsíců prodlení). Takto sjednaná smluvní pokuta je v souladu s dobrými mravy s odkazem na citovanou judikaturu. Žalovaný dodává, že nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Dlužník mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by v co nejkratší době splnil svou povinnost vrátit poskytnutou částku a pokud tak neučinil, nemůže se úspěšně bránit splnění povinnosti, k níž se smluvně zavázal, poukazem na dobré mravy. Dle žalovaného smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně je z pohledu dobrých mravů obecně akceptovatelná. Dlužník byl v prodlení skoro dva roky, tedy celkem 22 měsíců. Žalovaný dále zdůrazňuje, že výše roční procentní sazby nákladu na spotřebitelský úvěr, uvedená ve smlouvě o úvěru je vypočtena zcela v souladu s platnými právními předpisy a její výše těmto ustanovením v žádném případě neodporuje. K RPSN ( ve smlouvě bod 1. Obchodních podmínek RPSN/13 měsíců je stanovena ve výši 199,7% ) . Žalovaný uvádí, že RPSN je jen jeden z řady ekonomických ukazatelů, který odpovídá o úrovni platebních podmínek úvěru. Žalovaný zdůrazňuje, že roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr, nelze zaměňovat s úrokem dle § 497 obchodního zákoníku, neboť zahrnuje veškeré náklady spojené s úvěrem a nelze RPSN považovat za jediný a zásadní ukazatel při hodnocení výhodnosti či nevýhodnosti smlouvy a v důsledku toho tedy i vyváženosti či nevyváženosti práv a povinností smluvních stran. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu na popření pohledávky jako nedůvodnou zamítl.
Soud rozhodl o věci dle § 115 a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.
Spisem Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 34 INS 21321/2011, odd. P bylo prokázáno:
-Přihláškou pohledávky, že žalovaný přihlásil vůči dlužníkovi pohledávku vedenou pod č. P9 a to v celkové výši 124.748 Kč, stávající z dílčí pohledávky č.1 ve výši jistiny 45.000 Kč, ze smlouvy o úvěru č. 52010-0652 ze dne 19.01.2010, s tím, že celková dlužná částka činila 48.750 Kč a bylo uhrazeno 3.750 Kč. Pohledávku označil věřitel jako vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu sp.zn. 3503/2011. Jako příslušenství této pohledávky byla uplatněna částka 79.748 Kč, způsob výpočtu viz. příloha, sestává z úroku z prodlení 6.200,14 Kč, smluvní pokuty 31.746 Kč, náklady řízení rozhodčího 5.532 Kč, náklady právního zastoupení 30.270 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 6.000 Kč.
Seznamem přihlášených pohledávek, přezkumné jednání dne 07.02.2012 č. P9, že celkově byla přihlášena pohledávka věřitele 124.748 Kč z toho jistina 45.000 Kč, příslušenství 79.748 Kč. Insolvenční správce posoudil pohledávku věřitele jako vykonatelnou v celkové výši. Důvod vykonatelnosti rozhodčí nález. sp. zn. 3503/2011, právní důvod vzniku pohledávky-smlouva o úvěru č.52010-0652 ze dne 19.01.2010. Z celkové pohledávky bylo zjištěno 31.508,56 Kč a popřeno insolvenčním správcem 93.239,44 Kč. Dlužník nepopřel pravost, výši ani pořadí pohledávek. Důvody popření insolvenčním správcem spočívaly v popření vykonatelnosti přihlášené pohledávky
z důvodu, že není přípustné, aby v rozhodčí doložce byla stanovena Rozhodčí a správní společnost a.s., protože to není stálý rozhodčí soud. Sama rozhodčí společnost si nemůže jmenovat rozhodce. Rozhodčí doložka je neplatná. Insolvenční správce uznal pouze jistinu ve výši 27.693 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 3.815,56 Kč za dobu od 02.03.2010 do 06.12.2011.
Smlouvou o úvěru č. 52010-0652, že tato byla uzavřená mezi žalovaným jako věřitelem a dlužníkem dnem 19.01.2010. Předmětem smlouvy je úvěr v částce 30.000 Kč, jako jistina, dále úrok a úplata ve výši 18.750 Kč. Celkem jistina, úrok a úplata 48.750 Kč. Tuto částku se dlužník zavázal zaplatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 3.750 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle ustanovení § 497 a následujících zákona č.513/1991 Sb. obchodního zákoníku a za dále sjednaných podmínek, které obsahují rozhodčí doložku. Dle obchodních podmínek bod 1, které jsou součástí výše uvedené smlouvy o úvěru, bylo prokázáno, že výše roční procentní sazby nákladů ( RPSN ) činí 199,7%. Dle bodu 3. Obchodních podmínek smluvená smluvní pokuta je ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení, včetně poplatku za správu úvěru a zákonný úrok z prodlení. Dále byla sjednána paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru nejméně však 2.000 Kč. Dle bodu 11. Obchodních podmínek byla sjednána rozhodčí doložka s tím, že spor bude rozhodovat rozhodce, jmenovaný Rozhodčí a správní společností a.s., vybraný ze seznamu rozhodců vedeném Společností. Dále se strany rozhodly, že pověřují jmenovaného rozhodce použít pro projednání a rozhodnutí sporu pravidla uvedená v Jednacím řádu Společností.
Po skutkové stránce je tedy možné uzavřít, že mezi žalovaným a úpadcem byla dne 19.01.2010 uzavřená smlouva o úvěru č. 52010-0652, podle níž věřitel poskytl dlužníkovi jistinu ve výši 30.000 Kč a dále byl sjednán úrok a úplata ve výši celkem 18.750 Kč. Celkovou částku 48.750 Kč se dlužník zavázal zaplatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 3.750 Kč. Z bodu 7 přihlášky pohledávky žalovaného, pak bylo zjištěno, že na splátky celkem dlužník zaplatil 3.750 Kč. Dále bylo zjištěno, že celkem žalovaný přihlásil do řízení přihláškou pohledávku v celkové výši 124.748 Kč, sestávající z jistiny 45.000 Kč a z příslušenství specifikovaného dle přílohy k přihlášce v celkové výši 79.748 Kč. Insolvenční správce přihlášenou pohledávku žalovaného posoudil jako vykonatelnou, přičemž popřel částku 93.239,44 Kč a uznal částku 31.508,56 Kč. Uznal pouze jistinu ve výši 27.693 Kč a tomu odpovídající zákonný úrok z prodlení ve výši 3.815,56 Kč tedy částku 31.508,56 Kč. Popřenou část pohledávky žalovaného odůvodnil tak, jak vyplývá z přezkumného listu ze 07.02.2012 a tak jak vyjádřil ve skutkových tvrzeních podané žaloby.
Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 21321/2011 je vedeno insolvenční řízení ohledně majetku dlužníka Petra Šinala a že žalobce je insolvenčním správcem. Z tohoto důvodu k těmto skutečnostem soud nečinil žádné zjištění ani neprováděl důkazy.
Předpokladem projednání žalobce je posouzení v její, včasnosti a dále okruhu účastníku. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byla žalobcem popřená dílčí pohledávka žalovaného se konalo 07.02.2012. Žaloba byla podána u příslušného Krajského soudu v Ostravě dne 02.03.2012, tedy včas ( § 199 insolvenčního zákona ).
Podstatné pro posouzení aktivní věcné legitimace je skutečnost, že insolvenční správce na přezkumném jednání pohledávku žalovaného posoudil jako vykonatelnou a pokud v částce 93.239,44 Kč tuto pohledávku popřel, popřel její pravost. Pak v souladu s ustanovení § 199 insolvenčního zákona, podal správně žalobu na popření vykonatelné pohledávky, přičemž není nerozhodné, jak uvádí v žalobě insolvenční správce, že pohledávku posoudil chybně jako vykonatelnou. Důležité je jak pohledávku na přezkumném jednání posoudil a zařadil.
Po právní stránce soud považuje výše uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu jde o smlouvu, kdy věřitel dlužníkovi poskytl plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Taková smlouva je absolutně neplatná. Příčinou neplatnosti je tzv. roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr ( RPSN ), která činí procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období jednoho roku. V projednávané věci je výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr 199,7% a právě tato výše je natolik nepřiměřená, že se příčí dobrým mravům. Roční procentní sazba nákladů zjednodušeně vyjádřeno zpřesňuje cenu poskytnutých peněz a má daleko vyšší vypovídací hodnotu o ceně peněz, než-li je pouhá výše úroku z úvěru či půjčky.
Absolutní neplatnost celé smlouvy dopadá na všechny části bez výjimky, včetně ujednání o smluvní pokutě. Soud považuje za důležité vyjádřit se nad rámec důvodu rozhodnutí k této otázce právě z důvodu koncepce této smlouvy, jakož to nemravě vysoké sankce za porušení smluvní povinnosti dlužníkem. Smluvní pokuta ve výše uvedené smlouvě o úvěru je absolutně neplatná, pro rozpor s dobrými mravy, protože výše smluvní pokuty 1.443 Kč měsíčně činí více než 1 % denně z nesplacené částky dluhu, tedy 47,44 Kč ( 1.443 Kč tj. 17.316 Kč ročně tj. 47,44 Kč denně ), přitom dovolená hranice podle žalovaného je ještě akceptováno 0,5 % denně z dlužné částky, tedy v projednávané věci ve výši 18,75 Kč denně. Žalobce však požaduje smluvní pokutu denně ve výši větší než 1%.
Pokud jde o rozhodčí doložku obsaženou v bodě 11 Obchodních podmínek, k neplatné smlouvě o úvěru, je třeba uvést, že tato je rovněž absolutně neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení ustanovení § 13 zákona č.216/1999 Sb., neboť v rozhodčí doložce je odkazováno na právnickou osobu a to Rozhodčí a správní společnost a.s., která není stálým rozhodčím soudem a která nebyla oprávněna vydat rozhodčí řád a sazebník rozhodčích poplatků a náhrad. Pokud tedy rozhodčí doložka obsažená v bodě 11 obchodních podmínek je absolutně neplatná, pak na základě této vydaný rozhodčí nález je nicotní a z takového rozhodčího nálezu nemůžou vznikat práva a ani povinnosti, tedy ani povinnost zaplatit náklady rozhodčího řízení v popřené výši, ani náklady právního zastoupení.
Z tohoto důvodu dále soud posoudil, že pohledávka žalovaného nemůže být vykonatelná, pokud svůj nárok dovozuje z rozhodčího nálezu č.j. 3303/2011 ze dne 27.05.2011, když tento rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, která byla obsažená v textu obchodních podmínek smlouvy o úvěru, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou.
Dále je třeba uvést, že žalobce vůči pohledávkám žalovaného namítal pouze skutečnosti, které nepředstavují jiné právní posouzení věci, namítá pouze nepřiměřenost a neplatnost ujednání o výši smluvních pokut, úplat, nákladů a dále pak skutečností související s rozhodčí doložkou. Tyto námitky dlužník v rozhodčí nařízení neuplatnil, insolvenční správce tyto námitky v rozhodčím řízení, které předcházelo zahájení insolvenčního řízení uplatnit nemohl a proto je má nyní insolvenční správce v tomto incidenčním sporu k dispozici. Jinou právní kvalifikaci žalovaným přihlášené pohledávky ( nesprávné právní posouzení věci ) žalobce nenamítal. Námitka uplatněna v důvodech popřeného úkonu je ve svém důsledku námitkou nedostatku pravomoci rozhodce a neplatnosti ujednání ohledně smluvních pokuty.
Z důvodu výše uvedených soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O nákladech řízení soud rozhodl negativně dle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 7 odst. 1 insolvenčního zákona s přihlédnutím k tomu, že v průběhu řízení žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Olomouc 28.02.2013 Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Tereza Rollerová samosoudkyně