34 ICm 1739/2012
34 ICm 1739/2012-53 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 35 INS 22101/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: Stavební bytové družstvo Chomutov, IČ: 000419550, se sídlem Husova 2079/10, 430 03 Chomutov, proti žalovanému: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem V Jámě 1/699, Praha 1, o určení popřené pohledávky,
takto:
I. Řízení o žalobě na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Jiřím Tůmou, anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, přihlášená v úhrnné výši 154.554 Kč do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 22101/2011, je po právu, se co do částky 20.327 Kč, z a s t a v u j e.
II. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem Jiřím Tůmou, anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, přihlášená v úhrnné výši 154.554 Kč do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 22101/2011, z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděně uhrazených úhrad za nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu za období 1/10-9/11, je ve výši 134.227 Kč p o p r á v u.
III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 6. 2012 domáhá určení, že jeho pohledávka za žalovaným přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 22101/2011 z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděných úhrad za nájemné a služby spojené s užíváním bytu (za období 1/10-9/11) je co do výše 134.227 Kč po právu. Dále navrhl, aby řízení co do částky 20.237 Kč bylo zastaveno, neboť žalobce z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 2011 jednostranně započetl přeplatek žalovaného v uvedené výši.
Jak žalobce uvedl, jeho pohledávka vznikla na základě porušení povinnosti z nájemní smlouvy ze dne 20. 9. 2007 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, kdy žalovanému vznikl dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytu č. 123, který se nachází na adrese Smetanovy Sady 1555, Jirkov. Výše uvedenou pohledávku přihlášenou do daného insolvenčního řízení pod č. 10 žalovaný popřel při přezkumném jednání, a to z důvodu, že povinnost platit nájemné z výše uvedené nájemní smlouvy porušil otec žalovaného a dále že byl žalovaný bez svého vědomí vyloučen z družstva a o této skutečnosti byl informován až po delší době, kdy dluh již několikanásobně vzrostl. K popěrným důvodům uváděným žalovaným žalobce především konstatoval, že závazkový vztah z nájemní smlouvy vznikl výlučně mezi žalobcem a žalovaným, nikoliv mezi žalobcem a otcem žalovaného, k prokázání čehož žalobce doložil nájemní smlouvu ze dne 20. 9. 2007. Závazek pravidelných měsíčních úhrad nájemného tedy vznikl jedině žalovanému. K námitce žalovaného, že nebyl žalobcem řádně a včas vyrozuměn o vyloučení z družstva, žalobce dodal, že rozhodnutí o vyloučení bylo žalovanému v souladu se stanovami družstva zasláno na posledně uvedenou kontaktní adresu v bytě, který byl předmětem nájmu s tím, že žádnou změnu doručovací adresy žalovaný žalobci neoznámil, a tudíž žalobce zaslal rozhodnutí v dobré víře na poslední známou adresu. Jako důkaz svých tvrzení žalobce doložil kopii rozhodnutí o vyloučení člena ze dne 3. 3. 2009 a doručenky ze dne 6. 3. 2009. Předmětný byt byl dle tvrzení žalobce několikrát navštíven jeho zástupci, přičemž se v bytě nacházely osoby, které byly o situaci informovány a zavázaly se předat žalovanému informace ohledně dluhu a vyloučení z družstva. Žalobce následně zaslal žalovanému upomínku na pohledávku ze dne 16. 10. 2008, která se nevrátila zpět, a žalobce tedy předpokládal, že byla žalovanému doručena. Žalobce dle svých tvrzení následně podal dne 5. 2. 2010 návrh na vyklizení bytu, který byl předmětem nájmu mezi žalobcem a žalovaným a dne 29. 9. 2011 došlo k předání bytové jednotky ze strany žalovaného. Závěrem žalobce dodal, že žalovaným uváděná tržní hodnota družstevního bytu ve výši 350.000 Kč je v lokalitě Jirkov zcela nereálná, žalobce však nikterak nebránil žalovanému v možnosti převod členských práv a povinností za tuto tržní cenu realizovat.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně namítl nedostatek věcné legitimace spočívající v nesprávné pasivní legitimaci žalovaného, neboť jím měl být insolvenční správce, nikoliv dlužník. Upozornil v této souvislosti i na poučení, které se žalobci dostalo ve vyrozumění o popření pohledávky. Ve vztahu k meritu věci žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Připomněl, že dle nájemní smlouvy s ním v bytě žily ještě další čtyři osoby. Uvedl, že korespondence ze strany žalobce byla žalovanému zatajována jeho nevlastním otcem Romanem Doubravou, který na základě dohody se žalovaným měl hradit cenu nájemného a bez vědomí žalovaného tak nečinil. Žalovaný dále uvedl, že jakmile se o dluhu dozvěděl, začal řešit se žalobcem, který mu sdělil, že jeho závazky budou vyřešeny, pokud předmětný byt uvolní, což žalovaný učinil dne 27. 9. 2011. Žalobce však požaduje úhradu dluhu i nadále. Žalovaný dále namítá, že žalobce s ním neprovedl vypořádání členského podílu dle § 233 obchodního zákoníku a čl. 26 stanov žalobce. Vyloučení žalovaného z družstva a uvolněním bytu, získal žalobce neomezenou dispozici s bytem 3 + 1 a jemu odpovídajícími členskými právy a povinnostmi, které mohl kdykoliv převést na třetí osobu za tržní cenu, která se v roce 2011 pohybovala okolo 350.000 Kč (k tomu doložil výpis z webové stránky realitní kanceláře), a současně nevyplatil žalovanému žádný vypořádací podíl. Požadavek žalobce je tak v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný proto navrhl, aby soud řízení zastavil, popřípadě žalobu v celém rozsahu zamítl.
Žalobce v replice k vyjádření žalovaného ohledně věcné legitimace žalovaného uvedl, že se řídil ustanovením § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a upozornil, že byl insolvenčním správcem ve vyrozumění ze dne 6. 6. 2012 nesprávně poučen. K navrhovanému zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy žalobce upozornil též na to, že povinností člena bytového družstva je plnění povinností dle nájemní smlouvy, stanov a příslušných zákonných ustanovení. Členem družstva byl žalovaný, a proto jeho argument, že nájemné a služby spojené s užíváním byt měl hradit jeho otec, je zcela irelevantní. K majetkovému vypořádání pak žalobce dodal, že vypořádací podíl dlužníka byl jednostranně započten na vzniklé dluhy dle § 580 občanského zákoníku.
Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný s takovým postupem soudu výslovně souhlasil, žalobce se k uvedené výzvě soudu nevyjádřil.
Z insolvenčního spisu soud ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 INS 22101/2011 vyplývá, že dne 9. 3. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiřího Tůmy anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, soud povolil jako způsob jeho řešení oddlužení, přičemž insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lee Loudu (usnesení čj. KSPH 35 INS 22101/2011-A-11). Dne 5. 4. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška nezajištěné pohledávky žalobce v celkové výši 154.554 Kč z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděných úhrad za nájemné a služby spojené s užíváním bytu (za období 1/10-9/11 a 9/12) (přihláška žalobce). Dne 4. 6. 2012 se ve věci konalo přezkumné jednání, během kterého žalovaný pohledávku žalobce popřel (protokol z přezkumného jednání, seznam přihlášených pohledávek). O popření pohledávky žalovaným byl žalobce informován insolvenčním správcem, přičemž byl poučen, že případná žaloba na určení se vždy podává proti insolvenčnímu správci (vyrozumění o popření pohledávky). Dne 4. 6. 2012 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (usnesení čj. KSPH 35 INS 22101/2011-B-9).
Před samotným věcným posouzením žaloby, resp. námitek žalovaného, se soud v projednávané věci zabýval otázkou pasivní legitimace. Jak totiž žalovaný upozorňuje, není ve věci pasivně legitimován, neboť žaloba měla být podána proti insolvenčnímu správci (o čemž byl žalobce řádně poučen), přičemž třicetidenní lhůta pro podání žaloby již uběhla a žalobce již nemůže nesprávné označení žalovaného nikterak napravit.
Podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.
Jak plyne z výše reprodukovaného insolvenčního spisu, žalovaný popřel nevykonatelnou pohledávku žalobce na přezkumném jednání dne 4. 6. 2012. Téhož dne soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Jelikož předmětnou pohledávku popřel během přezkumného jednání pouze žalovaný coby dlužník, nikoliv insolvenční správce, postupoval žalobce zcela v souladu s citovaným ustanovením § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, pokud žalobu podal pouze proti dlužníkovi, a to i přesto, že tím nerespektoval poučení insolvenčního správce plynoucí z vyrozumění o popření přihlášené pohledávky. S ohledem na výše uvedené tedy lze učinit závěr o tom, že pasivní legitimace žalovaného v projednávané věci je dána.
Ohledně části přihlášené pohledávky, kterou žalovaný popřel, navrhl žalobce zastavení řízení, neboť z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 2011 jednostranně započetl přeplatek žalovaného. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, žalobce může vzít zpět návrh na zahájení řízení a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 a 4 citovaného ustanovení, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, soud řízení zastaví i bez souhlasu ostatních účastníků. Dle obsahu žalobcem učiněného návrhu soud tento návrh vyhodnotil jako částečné zpětvzetí podané žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh v dané části zpět dříve, než soud ve věci rozhodl i než začalo jednání, v souladu s uvedeným zpětvzetím soud řízení co do částky 20.327 Kč zastavil.
Ve vztahu ke zbývající části přihlášené pohledávky popřené žalovaným, která je mezi účastníky sporná, soud po provedeném dokazování především zjistil, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako člen družstva-nájemce, uzavřeli dne 20. 9. 2007 nájemní smlouvu, prostřednictvím které žalobce přenechal žalovanému na dobu neurčitou do užívání družstevní byt č. 123 o velikosti 3+1B v 8. podlaží v domě čp. 1555, ulice Smetanovy sady, Jirkov. Jak si účastníci v rámci této smlouvy sjednali, nájemné a úhrada za služby spojené s užíváním bytu se platí měsíčně. Práva a povinnosti nájemce a pronajímatele spojená s nájmem družstevního bytu a danou smlouvou výslovně neupravená se řídí ustanovením občanského zákoníku a dalšími prováděcími předpisy, Stanovami družstva a domovním řádem (nájemní smlouva). Ze Stanov žalobce pak soud zjistil, že člen-nájemce družstevního bytu je povinen platit nájemné za užívání družstevního bytu a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Nezaplatí-li nájemné a zálohu za služby spojené s užíváním bytu do pěti dnů po jejich splatnosti, je povinen zaplatit družstvu poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile z neuhrazené částky za každý den prodlení, nejméně 25 Kč za každý i započatý měsíc (čl. 47 odst. 1 a 8). Představenstvo může rozhodnout o vyloučení člena mimo jiné tehdy, jestliže nezaplatil nájemné nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce, přičemž rozhodnutí o vyloučení z družstva musí být členu písemně oznámeno na poslední známou adresu (čl. 20 odst. 1 a 4). Doručování písemností svým členům držitelem poštovní licence provádí družstvo na poslední adresu, kterou člen družstva oznámil (čl. 108 odst. 1) (Stanovy Stavebního bytového družstva Chomutov schválené dne 29. 6. 2006) Rozhodnutím žalobce ze dne 24. 2. 2009 byl žalovaný vyloučen z bytového družstva z důvodu neplacení nájmu a úhrady za služby spojené s užíváním bytu v období 9-12/08, 1/09 + část. náj. 8/08). Toto rozhodnutí bylo žalobci odesláno na adresu Smetanovy Sady 1555, Jirkov (rozhodnutí o vyloučení člena). Výzvu k vyklizení a předání předmětného bytu žalobce žalovanému odeslal dne 11. 9. 2009, návrh na vyklizení předmětného bytu pak žalobce podal u Okresního soudu v Chomutově dne 5. 2. 2010 (výzva k vyklizení a předání bytu, návrh na vyklizení družstevního bytu). Žalovaný byt žalobci předal dne 27. 9. 2011 (předávací protokol).
Žalovaný v rámci svých tvrzení opírá důvodnost popření přihlášené pohledávky žalobce toliko o argument spočívající v rozporu postupu žalobce s dobrými mravy. V obecné rovině lze v této souvislosti konstatovat, že výkon práv rozporu s dobrými mravy nastává tehdy, pokud se tento výkon práv ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující částí společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práv tak, aby byl v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti (viz též Švestka, J. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2 vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. str. 66 a násl.). Dále je třeba zdůraznit, že použití korektivu dobrých mravů při výkonu práva by mělo zůstat výjimečné. To znamená, že by nemělo vést k oslabování ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem a tím k nežádoucímu narušování jistoty občanskoprávních vztahů. Jinak řečeno, aplikace ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku jako občanskoprávní normy s relativně neurčitou hypotézou je možné jen ve výjimečných odůvodněných případech jako spravedlivě vyrovnávacího měřítka pro citlivé hodnocení konkrétních okolností individuálního případu, které sleduje odstranění případných tvrdostí a příkrostí zákona. V takovýchto případech jde o uplatnění principu dobrých mravů ve vzájemných vztazích mezi jednotlivci. Závěr, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, musí být proto vždy v každém jednotlivém případě opřen o zcela konkrétní zjištění, jakož i o jasné a přesvědčivé odůvodnění.
Při aplikaci shora uvedených úvah na projednávanou věc pak zdejší soud dospěl k závěru, že postup žalobce, který přihlásil a řádně doložil svoji pohledávku za žalovaným, nelze považovat za rozporný s dobrými mravy. Jak již bylo výše uvedeno, závěr o rozporu výkonu práv s dobrými mravy lze zaujmout toliko za výjimečných okolností, kdy navíc musí být zjištěné okolnosti takového výkonu práv svědčící rozporu s dobrými mravy postaveny zcela na jisto. Na základě neurčitých tvrzení žalovaného o dohodě, že bude-li byt uvolněn, bude tím vyřešena i otázka závazku žalovaného , resp. odkazem na webové stránky realitní kanceláře dokládajícím cenu obdobného bytu v obdobné lokalitě, lze však podle názoru zdejšího soudu k rozporu výkonu práv s dobrými mravy dospět jen velmi obtížně. Zde je navíc třeba zdůraznit, že předmětem sporu v dané věci není otázka vypořádání členského podílu žalovaného, ale toliko problematika dlužné částky za platbu nájmu a dalších úhrad souvisejících s užíváním družstevního bytu. Nelze ostatně přehlédnout, že na vzniku pohledávky žalobcem přihlášené do insolvenčního řízení a především na její výši, se v dané věci v nezanedbatelné míře podílel právě sám žalovaný, který nereflektoval a dlouhodobě zanedbával povinnosti, jež členu družstva-nájemci zcela automaticky a bezvýjimečně vznikají a vztahují se ostatně na jakoukoliv formu užívání či vlastnictví nemovitosti (především placení nájemného a dalších úhrad). Na skutečnosti, že plnění těchto povinností svědčilo jemu, nemůže přitom nic změnit ani případná dohoda žalovaného s nevlastním otcem o platbách nájemného a dalších úhrad za předmětný byt. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobce za žalovaným přihlášená do daného insolvenčního řízení z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděně uhrazených úhrad za nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu je ve výši 134.227 Kč po právu.
O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Náklady, které v dané věci žalobci vznikly, spočívají toliko v úhradě soudního poplatku, který byl zaplacen ve výši 5.000 Kč. Vzhledem k tomu že řízení bylo ohledně části popřené pohledávky zastaveno, poměřoval soud v dané věci úspěch a neúspěch žalobce, přičemž dospěl k závěru, že žalobce byl ve věci úspěšný ze tří čtvrtin. Proto soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.750 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).
V Praze dne 23. srpna 2013
JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Sandra Czepcová
34 ICm 1739/2012-53 sp.zn. insolvenčního řízení: KSPH 35 INS 22101/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: Stavební bytové družstvo Chomutov, IČ: 000419550, se sídlem Husova 2079/10, 430 03 Chomutov, proti žalovanému: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem V Jámě 1/699, Praha 1, o určení popřené pohledávky,
takto:
I. Řízení o žalobě na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Jiřím Tůmou, anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, přihlášená v úhrnné výši 154.554 Kč do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 22101/2011, je po právu, se co do částky 20.327 Kč, z a s t a v u j e.
II. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem Jiřím Tůmou, anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, přihlášená v úhrnné výši 154.554 Kč do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 22101/2011, z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděně uhrazených úhrad za nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu za období 1/10-9/11, je ve výši 134.227 Kč p o p r á v u.
III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 6. 2012 domáhá určení, že jeho pohledávka za žalovaným přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS 22101/2011 z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděných úhrad za nájemné a služby spojené s užíváním bytu (za období 1/10-9/11) je co do výše 134.227 Kč po právu. Dále navrhl, aby řízení co do částky 20.237 Kč bylo zastaveno, neboť žalobce z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 2011 jednostranně započetl přeplatek žalovaného v uvedené výši.
Jak žalobce uvedl, jeho pohledávka vznikla na základě porušení povinnosti z nájemní smlouvy ze dne 20. 9. 2007 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, kdy žalovanému vznikl dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytu č. 123, který se nachází na adrese Smetanovy Sady 1555, Jirkov. Výše uvedenou pohledávku přihlášenou do daného insolvenčního řízení pod č. 10 žalovaný popřel při přezkumném jednání, a to z důvodu, že povinnost platit nájemné z výše uvedené nájemní smlouvy porušil otec žalovaného a dále že byl žalovaný bez svého vědomí vyloučen z družstva a o této skutečnosti byl informován až po delší době, kdy dluh již několikanásobně vzrostl. K popěrným důvodům uváděným žalovaným žalobce především konstatoval, že závazkový vztah z nájemní smlouvy vznikl výlučně mezi žalobcem a žalovaným, nikoliv mezi žalobcem a otcem žalovaného, k prokázání čehož žalobce doložil nájemní smlouvu ze dne 20. 9. 2007. Závazek pravidelných měsíčních úhrad nájemného tedy vznikl jedině žalovanému. K námitce žalovaného, že nebyl žalobcem řádně a včas vyrozuměn o vyloučení z družstva, žalobce dodal, že rozhodnutí o vyloučení bylo žalovanému v souladu se stanovami družstva zasláno na posledně uvedenou kontaktní adresu v bytě, který byl předmětem nájmu s tím, že žádnou změnu doručovací adresy žalovaný žalobci neoznámil, a tudíž žalobce zaslal rozhodnutí v dobré víře na poslední známou adresu. Jako důkaz svých tvrzení žalobce doložil kopii rozhodnutí o vyloučení člena ze dne 3. 3. 2009 a doručenky ze dne 6. 3. 2009. Předmětný byt byl dle tvrzení žalobce několikrát navštíven jeho zástupci, přičemž se v bytě nacházely osoby, které byly o situaci informovány a zavázaly se předat žalovanému informace ohledně dluhu a vyloučení z družstva. Žalobce následně zaslal žalovanému upomínku na pohledávku ze dne 16. 10. 2008, která se nevrátila zpět, a žalobce tedy předpokládal, že byla žalovanému doručena. Žalobce dle svých tvrzení následně podal dne 5. 2. 2010 návrh na vyklizení bytu, který byl předmětem nájmu mezi žalobcem a žalovaným a dne 29. 9. 2011 došlo k předání bytové jednotky ze strany žalovaného. Závěrem žalobce dodal, že žalovaným uváděná tržní hodnota družstevního bytu ve výši 350.000 Kč je v lokalitě Jirkov zcela nereálná, žalobce však nikterak nebránil žalovanému v možnosti převod členských práv a povinností za tuto tržní cenu realizovat.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně namítl nedostatek věcné legitimace spočívající v nesprávné pasivní legitimaci žalovaného, neboť jím měl být insolvenční správce, nikoliv dlužník. Upozornil v této souvislosti i na poučení, které se žalobci dostalo ve vyrozumění o popření pohledávky. Ve vztahu k meritu věci žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Připomněl, že dle nájemní smlouvy s ním v bytě žily ještě další čtyři osoby. Uvedl, že korespondence ze strany žalobce byla žalovanému zatajována jeho nevlastním otcem Romanem Doubravou, který na základě dohody se žalovaným měl hradit cenu nájemného a bez vědomí žalovaného tak nečinil. Žalovaný dále uvedl, že jakmile se o dluhu dozvěděl, začal řešit se žalobcem, který mu sdělil, že jeho závazky budou vyřešeny, pokud předmětný byt uvolní, což žalovaný učinil dne 27. 9. 2011. Žalobce však požaduje úhradu dluhu i nadále. Žalovaný dále namítá, že žalobce s ním neprovedl vypořádání členského podílu dle § 233 obchodního zákoníku a čl. 26 stanov žalobce. Vyloučení žalovaného z družstva a uvolněním bytu, získal žalobce neomezenou dispozici s bytem 3 + 1 a jemu odpovídajícími členskými právy a povinnostmi, které mohl kdykoliv převést na třetí osobu za tržní cenu, která se v roce 2011 pohybovala okolo 350.000 Kč (k tomu doložil výpis z webové stránky realitní kanceláře), a současně nevyplatil žalovanému žádný vypořádací podíl. Požadavek žalobce je tak v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný proto navrhl, aby soud řízení zastavil, popřípadě žalobu v celém rozsahu zamítl.
Žalobce v replice k vyjádření žalovaného ohledně věcné legitimace žalovaného uvedl, že se řídil ustanovením § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a upozornil, že byl insolvenčním správcem ve vyrozumění ze dne 6. 6. 2012 nesprávně poučen. K navrhovanému zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy žalobce upozornil též na to, že povinností člena bytového družstva je plnění povinností dle nájemní smlouvy, stanov a příslušných zákonných ustanovení. Členem družstva byl žalovaný, a proto jeho argument, že nájemné a služby spojené s užíváním byt měl hradit jeho otec, je zcela irelevantní. K majetkovému vypořádání pak žalobce dodal, že vypořádací podíl dlužníka byl jednostranně započten na vzniklé dluhy dle § 580 občanského zákoníku.
Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný s takovým postupem soudu výslovně souhlasil, žalobce se k uvedené výzvě soudu nevyjádřil.
Z insolvenčního spisu soud ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 INS 22101/2011 vyplývá, že dne 9. 3. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiřího Tůmy anonymizovano , bytem V Zátiší 1001, 278 01 Kralupy nad Vltavou, soud povolil jako způsob jeho řešení oddlužení, přičemž insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lee Loudu (usnesení čj. KSPH 35 INS 22101/2011-A-11). Dne 5. 4. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška nezajištěné pohledávky žalobce v celkové výši 154.554 Kč z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděných úhrad za nájemné a služby spojené s užíváním bytu (za období 1/10-9/11 a 9/12) (přihláška žalobce). Dne 4. 6. 2012 se ve věci konalo přezkumné jednání, během kterého žalovaný pohledávku žalobce popřel (protokol z přezkumného jednání, seznam přihlášených pohledávek). O popření pohledávky žalovaným byl žalobce informován insolvenčním správcem, přičemž byl poučen, že případná žaloba na určení se vždy podává proti insolvenčnímu správci (vyrozumění o popření pohledávky). Dne 4. 6. 2012 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (usnesení čj. KSPH 35 INS 22101/2011-B-9).
Před samotným věcným posouzením žaloby, resp. námitek žalovaného, se soud v projednávané věci zabýval otázkou pasivní legitimace. Jak totiž žalovaný upozorňuje, není ve věci pasivně legitimován, neboť žaloba měla být podána proti insolvenčnímu správci (o čemž byl žalobce řádně poučen), přičemž třicetidenní lhůta pro podání žaloby již uběhla a žalobce již nemůže nesprávné označení žalovaného nikterak napravit.
Podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.
Jak plyne z výše reprodukovaného insolvenčního spisu, žalovaný popřel nevykonatelnou pohledávku žalobce na přezkumném jednání dne 4. 6. 2012. Téhož dne soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Jelikož předmětnou pohledávku popřel během přezkumného jednání pouze žalovaný coby dlužník, nikoliv insolvenční správce, postupoval žalobce zcela v souladu s citovaným ustanovením § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, pokud žalobu podal pouze proti dlužníkovi, a to i přesto, že tím nerespektoval poučení insolvenčního správce plynoucí z vyrozumění o popření přihlášené pohledávky. S ohledem na výše uvedené tedy lze učinit závěr o tom, že pasivní legitimace žalovaného v projednávané věci je dána.
Ohledně části přihlášené pohledávky, kterou žalovaný popřel, navrhl žalobce zastavení řízení, neboť z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 2011 jednostranně započetl přeplatek žalovaného. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, žalobce může vzít zpět návrh na zahájení řízení a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 a 4 citovaného ustanovení, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, soud řízení zastaví i bez souhlasu ostatních účastníků. Dle obsahu žalobcem učiněného návrhu soud tento návrh vyhodnotil jako částečné zpětvzetí podané žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh v dané části zpět dříve, než soud ve věci rozhodl i než začalo jednání, v souladu s uvedeným zpětvzetím soud řízení co do částky 20.327 Kč zastavil.
Ve vztahu ke zbývající části přihlášené pohledávky popřené žalovaným, která je mezi účastníky sporná, soud po provedeném dokazování především zjistil, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako člen družstva-nájemce, uzavřeli dne 20. 9. 2007 nájemní smlouvu, prostřednictvím které žalobce přenechal žalovanému na dobu neurčitou do užívání družstevní byt č. 123 o velikosti 3+1B v 8. podlaží v domě čp. 1555, ulice Smetanovy sady, Jirkov. Jak si účastníci v rámci této smlouvy sjednali, nájemné a úhrada za služby spojené s užíváním bytu se platí měsíčně. Práva a povinnosti nájemce a pronajímatele spojená s nájmem družstevního bytu a danou smlouvou výslovně neupravená se řídí ustanovením občanského zákoníku a dalšími prováděcími předpisy, Stanovami družstva a domovním řádem (nájemní smlouva). Ze Stanov žalobce pak soud zjistil, že člen-nájemce družstevního bytu je povinen platit nájemné za užívání družstevního bytu a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Nezaplatí-li nájemné a zálohu za služby spojené s užíváním bytu do pěti dnů po jejich splatnosti, je povinen zaplatit družstvu poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile z neuhrazené částky za každý den prodlení, nejméně 25 Kč za každý i započatý měsíc (čl. 47 odst. 1 a 8). Představenstvo může rozhodnout o vyloučení člena mimo jiné tehdy, jestliže nezaplatil nájemné nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce, přičemž rozhodnutí o vyloučení z družstva musí být členu písemně oznámeno na poslední známou adresu (čl. 20 odst. 1 a 4). Doručování písemností svým členům držitelem poštovní licence provádí družstvo na poslední adresu, kterou člen družstva oznámil (čl. 108 odst. 1) (Stanovy Stavebního bytového družstva Chomutov schválené dne 29. 6. 2006) Rozhodnutím žalobce ze dne 24. 2. 2009 byl žalovaný vyloučen z bytového družstva z důvodu neplacení nájmu a úhrady za služby spojené s užíváním bytu v období 9-12/08, 1/09 + část. náj. 8/08). Toto rozhodnutí bylo žalobci odesláno na adresu Smetanovy Sady 1555, Jirkov (rozhodnutí o vyloučení člena). Výzvu k vyklizení a předání předmětného bytu žalobce žalovanému odeslal dne 11. 9. 2009, návrh na vyklizení předmětného bytu pak žalobce podal u Okresního soudu v Chomutově dne 5. 2. 2010 (výzva k vyklizení a předání bytu, návrh na vyklizení družstevního bytu). Žalovaný byt žalobci předal dne 27. 9. 2011 (předávací protokol).
Žalovaný v rámci svých tvrzení opírá důvodnost popření přihlášené pohledávky žalobce toliko o argument spočívající v rozporu postupu žalobce s dobrými mravy. V obecné rovině lze v této souvislosti konstatovat, že výkon práv rozporu s dobrými mravy nastává tehdy, pokud se tento výkon práv ocitá v rozporu s uznávaným míněním rozhodující částí společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práv tak, aby byl v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti (viz též Švestka, J. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 2 vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. str. 66 a násl.). Dále je třeba zdůraznit, že použití korektivu dobrých mravů při výkonu práva by mělo zůstat výjimečné. To znamená, že by nemělo vést k oslabování ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem a tím k nežádoucímu narušování jistoty občanskoprávních vztahů. Jinak řečeno, aplikace ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku jako občanskoprávní normy s relativně neurčitou hypotézou je možné jen ve výjimečných odůvodněných případech jako spravedlivě vyrovnávacího měřítka pro citlivé hodnocení konkrétních okolností individuálního případu, které sleduje odstranění případných tvrdostí a příkrostí zákona. V takovýchto případech jde o uplatnění principu dobrých mravů ve vzájemných vztazích mezi jednotlivci. Závěr, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy, musí být proto vždy v každém jednotlivém případě opřen o zcela konkrétní zjištění, jakož i o jasné a přesvědčivé odůvodnění.
Při aplikaci shora uvedených úvah na projednávanou věc pak zdejší soud dospěl k závěru, že postup žalobce, který přihlásil a řádně doložil svoji pohledávku za žalovaným, nelze považovat za rozporný s dobrými mravy. Jak již bylo výše uvedeno, závěr o rozporu výkonu práv s dobrými mravy lze zaujmout toliko za výjimečných okolností, kdy navíc musí být zjištěné okolnosti takového výkonu práv svědčící rozporu s dobrými mravy postaveny zcela na jisto. Na základě neurčitých tvrzení žalovaného o dohodě, že bude-li byt uvolněn, bude tím vyřešena i otázka závazku žalovaného , resp. odkazem na webové stránky realitní kanceláře dokládajícím cenu obdobného bytu v obdobné lokalitě, lze však podle názoru zdejšího soudu k rozporu výkonu práv s dobrými mravy dospět jen velmi obtížně. Zde je navíc třeba zdůraznit, že předmětem sporu v dané věci není otázka vypořádání členského podílu žalovaného, ale toliko problematika dlužné částky za platbu nájmu a dalších úhrad souvisejících s užíváním družstevního bytu. Nelze ostatně přehlédnout, že na vzniku pohledávky žalobcem přihlášené do insolvenčního řízení a především na její výši, se v dané věci v nezanedbatelné míře podílel právě sám žalovaný, který nereflektoval a dlouhodobě zanedbával povinnosti, jež členu družstva-nájemci zcela automaticky a bezvýjimečně vznikají a vztahují se ostatně na jakoukoliv formu užívání či vlastnictví nemovitosti (především placení nájemného a dalších úhrad). Na skutečnosti, že plnění těchto povinností svědčilo jemu, nemůže přitom nic změnit ani případná dohoda žalovaného s nevlastním otcem o platbách nájemného a dalších úhrad za předmětný byt. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobce za žalovaným přihlášená do daného insolvenčního řízení z titulu kapitalizovaných poplatků z prodlení z opožděně uhrazených úhrad za nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu je ve výši 134.227 Kč po právu.
O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Náklady, které v dané věci žalobci vznikly, spočívají toliko v úhradě soudního poplatku, který byl zaplacen ve výši 5.000 Kč. Vzhledem k tomu že řízení bylo ohledně části popřené pohledávky zastaveno, poměřoval soud v dané věci úspěch a neúspěch žalobce, přičemž dospěl k závěru, že žalobce byl ve věci úspěšný ze tří čtvrtin. Proto soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.750 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve třech stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř.). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.).
V Praze dne 23. srpna 2013
JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Sandra Czepcová