33 ICm 921/2017
č.j. 33 ICm 921/2017-38 KSOS 33 INS 11548/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci
žalobkyně: Home Credit a.s., IČO 26978636 sídlem Nové Sady 996/25, Staré Brno, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 žalované č. 1): Mgr. Lenka Krčová, IČO 72549718 sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužnice anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano , zemřelé 9. 11. 2018, IČO 48404349, posledně bytem Kirilovova 121, 739 21 Paskov zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Krčem sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek a žalované č. 2): anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano , zemřelá 9. 11. 2018 IČO 48404349, posledně bytem Kirilovova 121, 739 21 Paskov o určení pravosti pohledávky
takto: I. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 3 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 3604098612, a tato je v celé výši 2 550 Kč přihlášena po právu. II. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 4 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty a
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
ISIR
poplatků ze smlouvy o úvěru č. 3604098612, a tato je v celé výši 304 Kč přihlášena po právu. III. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 5 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 3607013514, a tato je v celé výši 22 328,07 Kč přihlášena po právu. IV. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 6 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 3607013514, a tato je v celé výši 4 206,93 Kč přihlášena po právu. V. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 7 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty a poplatků ze smlouvy o úvěru č. 3607013514, a tato je v celé výši 465 Kč přihlášena po právu. VI. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 8 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 3608334985, a tato je v celé výši 9 660,21 Kč přihlášena po právu. VII. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 9 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 3608334985, a tato je v celé výši 1 067,79 Kč přihlášena po právu. VIII. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 10 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty a poplatků ze smlouvy o úvěru č. 3608334985, a tato je v celé výši 338 Kč přihlášena po právu. IX. Ve vztahu žalobkyně a žalované č. 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. X. Žalovaná č. 2) je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou došlou soudu dne 9. 2. 2017 se žalobkyně domáhala určení pravosti svých dílčích pohledávek č. 3-10, jak jsou specifikovány ve výrocích I.-VIII. tohoto rozsudku, původem ze smluv o úvěru. V žalobě uvedla, že žalovaná č. 2) uzavřela s žalobkyní dohromady 3 smlouvy o úvěru. Nejprve smlouvu o úvěru č. 3604098612 ze dne 11. 4. 2006, na základě níž žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 7 649 Kč žalované č. 2), která se zavázala tyto splatit v 10 měsíčních splátkách. Žalovaná č. 2) splátky za měsíce 3/2007 a 5/2007 neplatila, pročež žalobkyně dluh zesplatnila, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celého úvěru spolu s úroky a smluvní pokutou, pročež se obrátila s žalobou na rozhodce JUDr. Jana Brože, který dne
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
16. 12. 2008 vydal rozhodčí nález sp. zn. H/2008/04338. Dále s žalovanou č. 2) uzavřela smlouvu o úvěru č. 3607013514, jejímž předmětem byla částka 22 547 Kč, přičemž žalovaná č. 2 se zavázala tuto splatit v 36 měsíčních splátkách. Žalovaná č. 2) splátky za měsíce 3/2007 a 9/2007 neplatila, pročež žalobkyně dluh zesplatnila, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celého úvěru spolu s úroky a smluvní pokutou a obrátila se s žalobou na rozhodce JUDr. Květoslavu Blažkovou, která dne 29. 9. 2008 vydala rozhodčí nález sp. zn. H/2008/02407. Konečně žalobkyně uzavřela s žalovanou č. 2) smlouvu o úvěru č. 3608334985, jejímž předmětem byla částka 10 000 Kč, přičemž žalovaná č. 2) se zavázala tuto splatit v 24 měsíčních splátkách. Žalovaná č. 2) splátky za měsíce 3/2007 a 9/2007 neplatila, pročež žalobkyně dluh zesplatnila, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celého úvěru spolu s úroky a smluvní pokutou a obrátila se s žalobou na rozhodce JUDr. Radima Kuchtu, který dne 30. 12. 2009 vydal rozhodčí nález sp. zn. J/603/2009. žalobkyně pak dále v žalobě nesouhlasila s důvodem popření své pohledávky, když dle jejího názoru je vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Z rozhodčích nálezů dle žalobkyně plyne, že žalobkyně se rozhodčí žalobou domáhala svého nároku u rozhodce bez zbytečného odkladu, rozhodčí nálezy pak nabyly právní moci a vykonatelnosti a byly na jejich základě usneseními okresních soudů nařízeny a vedeny exekuce. Dále uvedla, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 85/2010 ze dne 8. 2. 2011, který se týká platnosti rozhodčích doložek, byl zásadním zásahem do právní jistoty, neboť zcela opačným způsobem posoudil věc, která byla konstantním způsobem posuzována všemi články soudní soustavy. Žalobkyně dále uvedla, že podáním rozhodčích žalob byla rozhodčí řízení zákonem předepsaným způsobem zahájena, vydáním rozhodčích nálezů však nemohla z důvodu jejich nicotnosti skončit a musí být tedy ukončena jiným způsobem, což je v tomto případě usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci rozhodců z důvodu neplatnosti rozhodčích doložek. Závěrem zmínila judikaturu obou vrchních soudů a navrhla vydání rozsudku, kterým by soud určil, že dílčí pohledávky č. 3-10 jsou přihlášeny po právu. 2. Žalovaná č. 1) ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nesouhlasí s rozporností námitky promlčení s dobrými mravy. Žalobkyně dle názoru žalované č. 1) si byla již v době podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu i v době zahájení exekučního řízení vědoma pozdějších závěrů Nejvyššího soudu ČR, které právě stran rozhodčích doložek měnily pohled na věc. Žalobkyně přesto neučinila nic, čím by utvrdila existenci svých pohledávek. Tvrzení žalobkyně, že by obecný soud řízení o její žalobě zastavil z důvodu překážky litispendence, nemůže obstát, neboť žalobkyně takový pokus ani neučinila. V případě pohledávek č. 6 a 7 žalovaná č. 1) navíc namítá neplatnost sjednání smluvních pokut, když tato ujednání jsou psána drobným písmem, rozsáhlá a nesrozumitelná a žalovaná č. 2) neměla možnost se s nimi v dostatečném předstihu seznámit ani na nich cokoli měnit. 3. Žalovaná č. 2) navrhla zamítnutí žaloby. Trvá na závěru, že pohledávka je promlčená, neboť rozhodčí nálezy byly vydány na základě neplatné rozhodčí doložky a věřitelem uvedené pohledávky nebyly soudně uplatněny, přitom odkázala na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2524/16. Závěrem žalovaná uvedla, že dle jejího názoru žalobkyně zmeškala lhůtu k podání žaloby, když vyrozumění o popření pohledávky převzala dne 18. 1. 2017, přičemž posledním dnem patnáctidenní lhůty pro podání žaloby byl den 2. 2. 2017, avšak žaloba byla podána až dne 8. 2. 2017. 4. Soud usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j.-35, vyzval účastníky, aby se vyjádřili k tomu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byli poučeni o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na výzvu žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nereagoval, tudíž soud, aniž by nařídil jednání, provedl navržené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům:
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
5. Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016, v jehož rámci je tento incidenční spor projednáván, soud vzal za prokázané, že: -usnesením ze dne 10. 8. 2016, č. j. KSOS 33 INS 11548/2016-A-12 byl zjištěn úpadek žalované č. 2) a bylo povoleno její oddlužení, -včasnou přihláškou doručenou soudu dne 2. 9. 2016, evidovanou v oddíle spisu P11, přihlásil žalobce do řízení pohledávku v celkové výši 41 685 Kč, a to v plném rozsahu jako pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou, -podáním ze dne 9. 2. 2017, že žalobce vzal částečně zpět přihlášku pohledávky P11, a to co do dílčí pohledávky č. 1 představující neuhrazenou jistinu a příslušenství ze smlouvy č. 3602029277 ve výši 616 Kč a dílčí pohledávky č. 2 představující neuhrazené jednorázové smluvní pokuty a poplatky ze smlouvy č. 3602029277 ve výši 149 Kč, což vzal soud usnesením ze dne 16. 2. 2017, č. j. KSOS 33 INS 11548/2016-P11-6 na vědomí, -obě žalované popřely pohledávky žalobce č. 1-10 na přezkumném jednání konaném dne 9. 1. 2017 co do pravosti z důvodu promlčení, -výzvou ze dne 11. 1. 2017 žalovaná č. 1) vyrozuměla žalobkyni o popření pohledávky a poučila ji o právu uplatnit popřenou pohledávku žalobou u soudu, -usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. KSOS 33 INS 11548/2016-B-9, soud schválil oddlužení žalované č. 2) plněním splátkového kalendáře, -insolvenční řízení dlužníka-žalované č. 2)-dosud trvá 6. Dále vzal soud za prokázané tyto skutečnosti: 7. Ze smlouvy o úvěru č. 3604098612 ze dne 11. 4. 2006, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované č. 2) peněžní částku ve výši 7 649 Kč a žalovaná č. 2) se zavázala tyto peněžní prostředky žalobci vrátit v 10 měsíčních splátkách po 850 Kč. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, které žalovaná č. 2) podepsala. V hlavě 7 § 6 úvěrových podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši ušlého úroku, kterou je žalovaná č. 2) povinna zaplatit žalobkyni v případě podmínek v § 3 této hlavy, mj. jestliže se dostane do prodlení se splácením úvěru. V hlavě 13 § 3 byl dále sjednán úrok z prodlení ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 100 Kč a v případě prodlení delšího než 7 dní smluvní pokuta ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou by se žalovaná č. 2) dostala do prodlení. Konečně v hlavě 13 § 15 úvěrových podmínek sjednali účastníci smlouvy rozhodčí doložku, podle které veškeré spory ze smlouvy nebo v souvislostí s ní budou rozhodovány s konečnou platností jedním rozhodcem jmenovaným správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s. se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2 podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. 8. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 3604098612, že od 20. 3. 2007 žalovaná č. 2) přestala splácet a žalobkyně dne 9. 10. 2007 úvěr zesplatnila. 9. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jana Brože ze dne 16. 12. 2008, sp.zn. H/2008/04338, že rozhodce zavázal žalovanou č. 2) zaplatit žalobkyni částku 2 550 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 100 Kč a v rámci nákladů rozhodčího řízení částku 8 568 Kč, když hmotněprávním podkladem pro rozhodnutí byly nároky ze smlouvy o úvěru č. 3604098612. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 21. 1. 2009. Rozhodce rozhodl spor bez jednání a podle poučení v nálezu proti němu nebyl přípustný žádný opravný prostředek.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
10. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 4. 2009, č. j. 26 Nc 6632/2009-3, že okresním soudem byla nařízena exekuce na základě vykonatelného rozhodnutí-rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jana Brože ze dne 16. 12. 2008, sp.zn. H/2008/04338. 11. Ze smlouvy o úvěru č. 3607013514 ze dne 3. 7. 2006, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované č. 2) peněžní částku ve výši 22 547 Kč a žalovaná č. 2) se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 36 měsíčních splátkách po 915 Kč. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, které žalovaná č. 2) podepsala, v nichž byly sjednány mj. smluvní pokuty za stejných podmínek jako u výše uvedené smlouvy o úvěru č. 3604098612. V hlavě 13 § 15 úvěrových podmínek sjednali účastníci smlouvy rozhodčí doložku taktéž stejného znění jako u smlouvy o úvěru č. 3604098612. 12. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 3607013514, že od 20. 4. 2007 žalovaná č. 2) přestala splácet a žalobkyně dne 9. 10. 2007 úvěr zesplatnila. 13. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 29. 9. 2008, sp.zn. H/2008/02407, že rozhodce zavázal žalovanou č. 2) zaplatit žalobkyni částku 22 328,07 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 100 Kč a v rámci nákladů rozhodčího řízení částku 4 206,93 Kč, když hmotněprávním podkladem pro rozhodnutí byly nároky ze smlouvy o úvěru č. 3607013514. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 22. 10. 2008. Rozhodce rozhodl spor bez jednání a podle poučení v nálezu proti němu nebyl přípustný žádný opravný prostředek. 14. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 30 Nc 6923/2008-3, že okresním soudem byla nařízena exekuce na základě vykonatelného rozhodnutí-rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 29. 9. 2008, sp.zn. H/2008/02407. 15. Ze smlouvy o úvěru č. 3608334985 ze dne 19. 8. 2006, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované č. 2) peněžní částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná č. 2) se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 24 měsíčních splátkách po 596 Kč. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, které žalovaná č. 2) podepsala, v nichž byly sjednány mj. smluvní pokuty za stejných podmínek jako u výše uvedených úvěrových smluv č. 3604098612 a 3607013514. V hlavě 13 § 15 úvěrových podmínek sjednali účastníci smlouvy rozhodčí doložku, podle které veškeré majetkové spory ze smlouvy nebo v souvislostí s ní budou rozhodovány jediným rozhodcem; jediný rozhodce bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, IČO 66203813, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, a to ze seznamu rozhodců vedeného JUDr. Radimem Kuchtou. Účastníci smlouvy se zároveň dohodli, že pro rozhodčí řízení budou závazná rozhodčí pravidla a poplatková pravidla, přičemž tato jsou spolu se seznamem rozhodců dostupná na internetových stránkách www.iudicium.cz a rovněž v sídle JUDr. Radima Kuchty. 16. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 3608334985, že od 19. 3. 2007 žalovaná č. 2) přestala splácet a žalobkyně dne 9. 10. 2007 úvěr zesplatnila. 17. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 30. 12. 2009, sp.zn. J 603/2009, že rozhodce zavázal žalovanou č. 2) zaplatit žalobkyni částku 8 137,36 Kč spolu s úrokem ve výši 1 522,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 100 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 305,79 Kč a úrokem z prodlení ve výši 0,08 % denně z částky 9 660,21 Kč od 10. 10. 2007 do zaplacení a v rámci nákladů rozhodčího řízení částku 12 138 Kč, když hmotněprávním podkladem pro rozhodnutí byly nároky ze smlouvy o úvěru č. 3608334985. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 28. 1. 2010. Rozhodce rozhodl spor bez jednání a podle poučení v nálezu proti němu nebyl přípustný žádný opravný prostředek. 18. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2010, č. j. 26 EXE3125 /2010-13, že okresním soudem byla nařízena exekuce na základě vykonatelného rozhodnutí-rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 30. 12. 2009, sp.zn. J 603/2009.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
19. Podle § 159 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ, incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. 20. Podle § 160 odst. 1 IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. 21. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném vždy ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv (dále jen obch. zák.), se částí třetí tohoto zákona (tj. obchodní závazkové vztahy) řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. ze smlouvy o úvěru. 22. Podle § 387 odst. 1 obch. zák., právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. 23. Podle § 388 odst. 1 obch. zák., promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. 24. Podle § 403 obch. zák., promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. 25. Posuzovaný spor je sporem incidenčním podle § 159 a násl. zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ, před jehož meritorním projednáním soud zkoumá splnění podmínek plynoucích z insolvenčního zákona, za kterých může spor o určení pravosti pohledávky proběhnout. S ohledem na výsledek přezkumného jednání to byla žalobkyně, na které bylo, aby podala žalobu podle § 198 odst. 1 IZ, což také učinila. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav zjištěný z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, na kterém došlo k popření pohledávky žalobkyně pod číslem P11, tj. od 9. 1. 2017 (srov. § 198 odst. 1 IZ). Posledním dnem pro podání žaloby byl v souladu s citovanými ustanoveními insolvenčního zákona den 8. 2. 2017, pročež námitce žalované č. 2) stran opožděnosti žaloby nelze přisuzovat relevanci (k tomu srov. rovněž usnesení Vrchního soudu v Olomouci v této věci ze dne 27. 2. 2018, č. j. 15 VSOL 446/2017-32). Žaloba byla dále podána oprávněnou osobou a žalovaní odpovídají ust. § 198 odst. 1 a 410 odst. 2 IZ. 26. Soud nejprve uvádí, že smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou č. 2) hodnotí jako smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák. Těžiště samotného právního posouzení pak spočívá ve vyhodnocení platnosti rozhodčích doložek v jednotlivých úvěrových smlouvách a na jejich základě vydaných rozhodčích nálezů a následně toho, jaký má tato případná neplatnost vliv na běh promlčecí lhůty, když obě žalované namítají promlčení nároků z přihlášené pohledávky. 27. Problematikou platnosti rozhodčích smluv, a konkrétně určením rozhodce, který má daný spor rozhodnout, se zabýval Nejvyšší soud ČR např. v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10.7.2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 nebo v usnesení ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, či např. v usnesení ze dne 10.8.2011, sp. zn. 2 Cdo 2123/2011. Nejvyšší soud zaujímá názor, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V tom případě je nutno na rozhodčí nález vydaný na základě této neplatné rozhodčí smlouvy pohlížet jako na nicotný. 28. Dle obsahu žaloby lze mít důvodně za to, že mezi účastníky je v projednávané věci nesporná skutečnost, že všechny tři rozhodčí nálezy týkající se žalobkyně a žalované č. 2) jsou neplatné,
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
když žalobkyně tuto námitku obou žalovaných nikterak nepopírá a v závěru svého podání o vydaných rozhodčích nálezech hovoří jako o nicotných. Soud pak nadto konstatuje, že skutečně je nutno v duchu citované judikatury považovat i výše zmíněné předmětné rozhodčí nálezy JUDr. Jana Brože, JUDr. Květoslavy Blažkové a JUDr. Radima Kuchty za nicotné, neboť sjednané rozhodčí doložky nestanovily transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodců, když úvěrové podmínky žalobkyně neobsahují přímé určení rozhodce, nýbrž zakládají jeho pozdější určení. Zároveň rozhodčí doložky odkazují na rozhodčí pravidla a poplatková pravidla vydaná žalobkyní, přičemž ani jeden ze shora uvedených rozhodců (ani Společnost pro rozhodčí řízení, a.s.) není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce přitom je jeho jednoznačné určení v osobě rozhodce a nikoliv určení v jeho jmenování někým jiným (ledaže by se jednalo o rozhodčí soud zřízený na základě zákona, což ovšem není tento případ). V rozhodčích doložkách sjednaných v předmětných úvěrových smlouvách dále není např. uvedena možnost přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, rozhodčí řízení tedy bylo jednoinstanční, což je další neméně významný důvod neplatnosti rozhodčí smlouvy. Neplatnost rozhodčích doložek má za následek nedostatek pravomoci rozhodců k vydání nálezů a vydané rozhodčí nálezy jsou pro nedostatek pravomoci rozhodců nicotné. 29. Zcela rozhodujícím je pak posouzení otázky, zda je nárok žalobkyně vyplývající z úvěrových smluv a následně přiznaný nicotnými rozhodčími nálezy promlčen. Soud uvádí, že dokud insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Je-li totiž závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít žalobce při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (stejně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 29 ICdo 41/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 30/2017). Závěr, podle něhož ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 403 obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 in fine zákona o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení, jež je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 obč. zák., i k § 403 obch. zák., se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby. 30. Při aplikaci uvedeného právního závěru na posuzovaný případ lze shrnout, že rozhodčí doložky, které byly uzavřeny v rámci shora uvedených úvěrových smluv, jsou neplatné, rozhodčí nálezy na základě nich vydány nicotné, rozhodčí řízení zahájená žalobami však měla za následek stavení běhu promlčecí doby, neboť k tomuto stavení (v daném případě podle ustanovení § 403 obch. zák.) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Dnem, kdy mohla žalobkyně poprvé uplatnit svůj nárok u soudu, byl vždy den následující poté, co došlo k zesplatnění úvěrů, tj. 10. 10. 2007. Promlčecí doba tedy běžela od tohoto dne do dne, kdy byly podány jednotlivé žaloby k rozhodcům, tj. 4. 8. 2008, 3. 11. 2008 a 13. 11. 2009. Posledním dnem čtyřleté promlčecí doby byl tudíž den 10. 10. 2011. Nároky žalobkyně tak promlčeny nejsou, neboť je uplatnila v promlčecí době, když žaloby k rozhodci podala dne 4. 8. 2008, 3. 11. 2008 a 13. 11. 2009 a návrhy na nařízení exekuce rovněž před uvedeným datem (Okresní soud ve Frýdku-Místku o nich rozhodl třemi usneseními již ve dnech 18. 12. 2008, 24. 4. 2009 a
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
4. 6. 2010). K argumentaci žalované č. 2), že v duchu usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2524/16, exekuce zahájená na základě neplatné rozhodčí doložky nestaví běh promlčecí lhůty, podepsaný soud uvádí, že Ústavní soud se zde zabýval dopadem sjednocujícího stanoviska na rozhodčí nález vydaný až dne 23. 5. 2012, na základě kterého bylo poté přistoupeno k vymáhání pohledávky v exekučním řízení (zahájeno exekuční řízení), které bylo následně zastaveno pro nezpůsobilost rozhodčího nálezu jako exekučního titulu a citované rozhodnutí není pro posouzení věci použitelné, když v projednávané věci je skutkový stav odlišný (srov. rovněž rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 6. 2018, č. j. 12 VSOL 82/2018- 57). K námitce žalované č. 1), že žalobkyně neučinila od roku 2010 žádný krok k utvrzení své pohledávky, ačkoliv věděla o vývoji judikatury soudů týkající se rozhodčích doložek, uzavírá soud, že žádnou takovou povinnost žalobkyně neměla, tudíž jí nelze dávat k tíži, že nejednala žalovanou č. 1) vzpomínaným způsobem. 31. Žalovaná č. 1) krom shora uvedeného důvodu popření týkajícího se tvrzeného promlčení pohledávek žalobkyně dále ve svém vyjádření k žalobě popřela dílčí pohledávky č. 6 a 7 též z důvodu neplatnosti ujednání o smluvních pokutách. K tomu soud uvádí, že smluvní pokuty ve sjednané výši nejsou nepřiměřené a byť byly úvěrové podmínky skutečně sepsány spíše drobným písmem, tyto jsou jasně čitelné a především byla žalovaná č. 2) s jejich obsahem prokazatelně seznámena, což sama stvrdila svým podpisem, tudíž je jimi vázána stejně jako samotnými úvěrovými smlouvami (k tomu srov. a contrario nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11). Pokud jde o samotné smluvní pokuty a jejich výši, v případě dílčí pohledávky č. 6 se jedná o smluvní pokutu dle hlavy 7 § 6 úvěrových podmínek, přičemž jde o částku ve výši úroku, který by při řádném splácení žalovaná č. 2) žalobkyni zaplatila. Taková pokuta je dle závěru soudu zcela přiměřená a obvyklá, neboť právě za účelem zisku částky navíc (tedy úroků) žalobkyně jednotlivé úvěrové smlouvy uzavřela a vzájemným konsenzem obou stran jí na ně vznikl nárok. Stran dílčí pohledávky č. 7 soud dále uzavírá, že smluvní pokutu, kterou tato pohledávka představuje, lze rovněž považovat za přiměřenou, když úrok ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý den prodlení (nejméně 100 Kč) a smluvní pokuta v případě prodlení delšího než 7 dní ve výši 8 % z dlužné částky (srov. hlava 13 § 3 jednotlivých úvěrových podmínek) dle závěru soudu nijak nevybočují z mezí dobrých mravů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007) a tato ujednání jsou tím pádem platná. 32. Závěrem soud rekapituluje, že neshledal důvody pro popření jednotlivých dílčích pohledávek dle popěrných úkonů obou žalovaných, když pohledávky především, jak vyplývá ze shora uvedeného, nejsou promlčeny a ujednání o smluvních pokutách v úvěrových podmínkách jednotlivých úvěrových smluv nejsou neplatná. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. až VIII. tohoto rozsudku. 33. Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k žalované č. 1 nutno konstatovat, že procesně neúspěšnou žalovanou je v tomto případě insolvenční správkyně dlužníka a dle ust. § 202 odst. 1 věta první IZ, které se vůči § 142 odst. 1 o.s.ř. uplatní jako lex specialis, platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, pročež soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IX. V případě nároku na náhradu nákladů žalobkyně vůči žalované č. 2) již soud postupoval výlučně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl zastoupen advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., přičemž byly učiněny tři úkony právní služby, a sice převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, kterým je žaloba ze dne 8. 2. 2017 spolu s doplněním ze dne 23. 2. 2017, a odvolání ze dne 10. 10. 2017 proti usnesení podepsaného soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j.-24.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
Náklady právního zástupce žalobce tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3x 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT), 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, celkem tedy 15 200 Kč. Pro úplnost lze uvést, že o náhradě za DPH soud nerozhodoval, neboť právní zástupce žalobkyně nedoložil, že by byl jejím plátcem. Soud uložil žalované č. 2) zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku č. X. Soud pak nad rámec uvedeného připomíná, že dle § 202 odst. 1 věta druhá IZ, náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku (žalované č. 2) se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Ostrava 17. prosince 2018
Mgr. Rostislav Krhut v. r. samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
č.j. 33 ICm 921/2017-38 KSOS 33 INS 11548/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci
žalobkyně: Home Credit a.s., IČO 26978636 sídlem Nové Sady 996/25, Staré Brno, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 žalované č. 1): Mgr. Lenka Krčová, IČO 72549718 sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužnice anonymizovano anonymizovano , narozené anonymizovano , zemřelé 9. 11. 2018, IČO 48404349, posledně bytem Kirilovova 121, 739 21 Paskov zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Krčem sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek a žalované č. 2): anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano , zemřelá 9. 11. 2018 IČO 48404349, posledně bytem Kirilovova 121, 739 21 Paskov o určení pravosti pohledávky
takto: I. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 3 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 3604098612, a tato je v celé výši 2 550 Kč přihlášena po právu. II. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 4 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty a
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
ISIR
poplatků ze smlouvy o úvěru č. 3604098612, a tato je v celé výši 304 Kč přihlášena po právu. III. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 5 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 3607013514, a tato je v celé výši 22 328,07 Kč přihlášena po právu. IV. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 6 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 3607013514, a tato je v celé výši 4 206,93 Kč přihlášena po právu. V. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 7 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty a poplatků ze smlouvy o úvěru č. 3607013514, a tato je v celé výši 465 Kč přihlášena po právu. VI. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 8 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 3608334985, a tato je v celé výši 9 660,21 Kč přihlášena po právu. VII. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 9 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty ze smlouvy o úvěru č. 3608334985, a tato je v celé výši 1 067,79 Kč přihlášena po právu. VIII. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou č. 2) dílčí pohledávku č. 10 uplatněnou přihláškou P11 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016 z titulu jednorázové smluvní pokuty a poplatků ze smlouvy o úvěru č. 3608334985, a tato je v celé výši 338 Kč přihlášena po právu. IX. Ve vztahu žalobkyně a žalované č. 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. X. Žalovaná č. 2) je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou došlou soudu dne 9. 2. 2017 se žalobkyně domáhala určení pravosti svých dílčích pohledávek č. 3-10, jak jsou specifikovány ve výrocích I.-VIII. tohoto rozsudku, původem ze smluv o úvěru. V žalobě uvedla, že žalovaná č. 2) uzavřela s žalobkyní dohromady 3 smlouvy o úvěru. Nejprve smlouvu o úvěru č. 3604098612 ze dne 11. 4. 2006, na základě níž žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 7 649 Kč žalované č. 2), která se zavázala tyto splatit v 10 měsíčních splátkách. Žalovaná č. 2) splátky za měsíce 3/2007 a 5/2007 neplatila, pročež žalobkyně dluh zesplatnila, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celého úvěru spolu s úroky a smluvní pokutou, pročež se obrátila s žalobou na rozhodce JUDr. Jana Brože, který dne
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
16. 12. 2008 vydal rozhodčí nález sp. zn. H/2008/04338. Dále s žalovanou č. 2) uzavřela smlouvu o úvěru č. 3607013514, jejímž předmětem byla částka 22 547 Kč, přičemž žalovaná č. 2 se zavázala tuto splatit v 36 měsíčních splátkách. Žalovaná č. 2) splátky za měsíce 3/2007 a 9/2007 neplatila, pročež žalobkyně dluh zesplatnila, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celého úvěru spolu s úroky a smluvní pokutou a obrátila se s žalobou na rozhodce JUDr. Květoslavu Blažkovou, která dne 29. 9. 2008 vydala rozhodčí nález sp. zn. H/2008/02407. Konečně žalobkyně uzavřela s žalovanou č. 2) smlouvu o úvěru č. 3608334985, jejímž předmětem byla částka 10 000 Kč, přičemž žalovaná č. 2) se zavázala tuto splatit v 24 měsíčních splátkách. Žalovaná č. 2) splátky za měsíce 3/2007 a 9/2007 neplatila, pročež žalobkyně dluh zesplatnila, čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení celého úvěru spolu s úroky a smluvní pokutou a obrátila se s žalobou na rozhodce JUDr. Radima Kuchtu, který dne 30. 12. 2009 vydal rozhodčí nález sp. zn. J/603/2009. žalobkyně pak dále v žalobě nesouhlasila s důvodem popření své pohledávky, když dle jejího názoru je vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Z rozhodčích nálezů dle žalobkyně plyne, že žalobkyně se rozhodčí žalobou domáhala svého nároku u rozhodce bez zbytečného odkladu, rozhodčí nálezy pak nabyly právní moci a vykonatelnosti a byly na jejich základě usneseními okresních soudů nařízeny a vedeny exekuce. Dále uvedla, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 85/2010 ze dne 8. 2. 2011, který se týká platnosti rozhodčích doložek, byl zásadním zásahem do právní jistoty, neboť zcela opačným způsobem posoudil věc, která byla konstantním způsobem posuzována všemi články soudní soustavy. Žalobkyně dále uvedla, že podáním rozhodčích žalob byla rozhodčí řízení zákonem předepsaným způsobem zahájena, vydáním rozhodčích nálezů však nemohla z důvodu jejich nicotnosti skončit a musí být tedy ukončena jiným způsobem, což je v tomto případě usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci rozhodců z důvodu neplatnosti rozhodčích doložek. Závěrem zmínila judikaturu obou vrchních soudů a navrhla vydání rozsudku, kterým by soud určil, že dílčí pohledávky č. 3-10 jsou přihlášeny po právu. 2. Žalovaná č. 1) ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nesouhlasí s rozporností námitky promlčení s dobrými mravy. Žalobkyně dle názoru žalované č. 1) si byla již v době podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu i v době zahájení exekučního řízení vědoma pozdějších závěrů Nejvyššího soudu ČR, které právě stran rozhodčích doložek měnily pohled na věc. Žalobkyně přesto neučinila nic, čím by utvrdila existenci svých pohledávek. Tvrzení žalobkyně, že by obecný soud řízení o její žalobě zastavil z důvodu překážky litispendence, nemůže obstát, neboť žalobkyně takový pokus ani neučinila. V případě pohledávek č. 6 a 7 žalovaná č. 1) navíc namítá neplatnost sjednání smluvních pokut, když tato ujednání jsou psána drobným písmem, rozsáhlá a nesrozumitelná a žalovaná č. 2) neměla možnost se s nimi v dostatečném předstihu seznámit ani na nich cokoli měnit. 3. Žalovaná č. 2) navrhla zamítnutí žaloby. Trvá na závěru, že pohledávka je promlčená, neboť rozhodčí nálezy byly vydány na základě neplatné rozhodčí doložky a věřitelem uvedené pohledávky nebyly soudně uplatněny, přitom odkázala na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2524/16. Závěrem žalovaná uvedla, že dle jejího názoru žalobkyně zmeškala lhůtu k podání žaloby, když vyrozumění o popření pohledávky převzala dne 18. 1. 2017, přičemž posledním dnem patnáctidenní lhůty pro podání žaloby byl den 2. 2. 2017, avšak žaloba byla podána až dne 8. 2. 2017. 4. Soud usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j.-35, vyzval účastníky, aby se vyjádřili k tomu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byli poučeni o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na výzvu žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nereagoval, tudíž soud, aniž by nařídil jednání, provedl navržené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům:
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
5. Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 11548/2016, v jehož rámci je tento incidenční spor projednáván, soud vzal za prokázané, že: -usnesením ze dne 10. 8. 2016, č. j. KSOS 33 INS 11548/2016-A-12 byl zjištěn úpadek žalované č. 2) a bylo povoleno její oddlužení, -včasnou přihláškou doručenou soudu dne 2. 9. 2016, evidovanou v oddíle spisu P11, přihlásil žalobce do řízení pohledávku v celkové výši 41 685 Kč, a to v plném rozsahu jako pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou, -podáním ze dne 9. 2. 2017, že žalobce vzal částečně zpět přihlášku pohledávky P11, a to co do dílčí pohledávky č. 1 představující neuhrazenou jistinu a příslušenství ze smlouvy č. 3602029277 ve výši 616 Kč a dílčí pohledávky č. 2 představující neuhrazené jednorázové smluvní pokuty a poplatky ze smlouvy č. 3602029277 ve výši 149 Kč, což vzal soud usnesením ze dne 16. 2. 2017, č. j. KSOS 33 INS 11548/2016-P11-6 na vědomí, -obě žalované popřely pohledávky žalobce č. 1-10 na přezkumném jednání konaném dne 9. 1. 2017 co do pravosti z důvodu promlčení, -výzvou ze dne 11. 1. 2017 žalovaná č. 1) vyrozuměla žalobkyni o popření pohledávky a poučila ji o právu uplatnit popřenou pohledávku žalobou u soudu, -usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. KSOS 33 INS 11548/2016-B-9, soud schválil oddlužení žalované č. 2) plněním splátkového kalendáře, -insolvenční řízení dlužníka-žalované č. 2)-dosud trvá 6. Dále vzal soud za prokázané tyto skutečnosti: 7. Ze smlouvy o úvěru č. 3604098612 ze dne 11. 4. 2006, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované č. 2) peněžní částku ve výši 7 649 Kč a žalovaná č. 2) se zavázala tyto peněžní prostředky žalobci vrátit v 10 měsíčních splátkách po 850 Kč. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, které žalovaná č. 2) podepsala. V hlavě 7 § 6 úvěrových podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši ušlého úroku, kterou je žalovaná č. 2) povinna zaplatit žalobkyni v případě podmínek v § 3 této hlavy, mj. jestliže se dostane do prodlení se splácením úvěru. V hlavě 13 § 3 byl dále sjednán úrok z prodlení ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý den prodlení, nejméně však 100 Kč a v případě prodlení delšího než 7 dní smluvní pokuta ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou by se žalovaná č. 2) dostala do prodlení. Konečně v hlavě 13 § 15 úvěrových podmínek sjednali účastníci smlouvy rozhodčí doložku, podle které veškeré spory ze smlouvy nebo v souvislostí s ní budou rozhodovány s konečnou platností jedním rozhodcem jmenovaným správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a jehož funkce je upravena v organizačním řádu Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s. se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2 podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. 8. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 3604098612, že od 20. 3. 2007 žalovaná č. 2) přestala splácet a žalobkyně dne 9. 10. 2007 úvěr zesplatnila. 9. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jana Brože ze dne 16. 12. 2008, sp.zn. H/2008/04338, že rozhodce zavázal žalovanou č. 2) zaplatit žalobkyni částku 2 550 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 100 Kč a v rámci nákladů rozhodčího řízení částku 8 568 Kč, když hmotněprávním podkladem pro rozhodnutí byly nároky ze smlouvy o úvěru č. 3604098612. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 21. 1. 2009. Rozhodce rozhodl spor bez jednání a podle poučení v nálezu proti němu nebyl přípustný žádný opravný prostředek.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
10. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 4. 2009, č. j. 26 Nc 6632/2009-3, že okresním soudem byla nařízena exekuce na základě vykonatelného rozhodnutí-rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jana Brože ze dne 16. 12. 2008, sp.zn. H/2008/04338. 11. Ze smlouvy o úvěru č. 3607013514 ze dne 3. 7. 2006, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované č. 2) peněžní částku ve výši 22 547 Kč a žalovaná č. 2) se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 36 měsíčních splátkách po 915 Kč. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, které žalovaná č. 2) podepsala, v nichž byly sjednány mj. smluvní pokuty za stejných podmínek jako u výše uvedené smlouvy o úvěru č. 3604098612. V hlavě 13 § 15 úvěrových podmínek sjednali účastníci smlouvy rozhodčí doložku taktéž stejného znění jako u smlouvy o úvěru č. 3604098612. 12. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 3607013514, že od 20. 4. 2007 žalovaná č. 2) přestala splácet a žalobkyně dne 9. 10. 2007 úvěr zesplatnila. 13. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 29. 9. 2008, sp.zn. H/2008/02407, že rozhodce zavázal žalovanou č. 2) zaplatit žalobkyni částku 22 328,07 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 100 Kč a v rámci nákladů rozhodčího řízení částku 4 206,93 Kč, když hmotněprávním podkladem pro rozhodnutí byly nároky ze smlouvy o úvěru č. 3607013514. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 22. 10. 2008. Rozhodce rozhodl spor bez jednání a podle poučení v nálezu proti němu nebyl přípustný žádný opravný prostředek. 14. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 30 Nc 6923/2008-3, že okresním soudem byla nařízena exekuce na základě vykonatelného rozhodnutí-rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 29. 9. 2008, sp.zn. H/2008/02407. 15. Ze smlouvy o úvěru č. 3608334985 ze dne 19. 8. 2006, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované č. 2) peněžní částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná č. 2) se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 24 měsíčních splátkách po 596 Kč. Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, které žalovaná č. 2) podepsala, v nichž byly sjednány mj. smluvní pokuty za stejných podmínek jako u výše uvedených úvěrových smluv č. 3604098612 a 3607013514. V hlavě 13 § 15 úvěrových podmínek sjednali účastníci smlouvy rozhodčí doložku, podle které veškeré majetkové spory ze smlouvy nebo v souvislostí s ní budou rozhodovány jediným rozhodcem; jediný rozhodce bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, IČO 66203813, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, a to ze seznamu rozhodců vedeného JUDr. Radimem Kuchtou. Účastníci smlouvy se zároveň dohodli, že pro rozhodčí řízení budou závazná rozhodčí pravidla a poplatková pravidla, přičemž tato jsou spolu se seznamem rozhodců dostupná na internetových stránkách www.iudicium.cz a rovněž v sídle JUDr. Radima Kuchty. 16. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě č. 3608334985, že od 19. 3. 2007 žalovaná č. 2) přestala splácet a žalobkyně dne 9. 10. 2007 úvěr zesplatnila. 17. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 30. 12. 2009, sp.zn. J 603/2009, že rozhodce zavázal žalovanou č. 2) zaplatit žalobkyni částku 8 137,36 Kč spolu s úrokem ve výši 1 522,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 100 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 305,79 Kč a úrokem z prodlení ve výši 0,08 % denně z částky 9 660,21 Kč od 10. 10. 2007 do zaplacení a v rámci nákladů rozhodčího řízení částku 12 138 Kč, když hmotněprávním podkladem pro rozhodnutí byly nároky ze smlouvy o úvěru č. 3608334985. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 28. 1. 2010. Rozhodce rozhodl spor bez jednání a podle poučení v nálezu proti němu nebyl přípustný žádný opravný prostředek. 18. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 6. 2010, č. j. 26 EXE3125 /2010-13, že okresním soudem byla nařízena exekuce na základě vykonatelného rozhodnutí-rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 30. 12. 2009, sp.zn. J 603/2009.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
19. Podle § 159 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ, incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. 20. Podle § 160 odst. 1 IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. 21. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném vždy ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv (dále jen obch. zák.), se částí třetí tohoto zákona (tj. obchodní závazkové vztahy) řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. ze smlouvy o úvěru. 22. Podle § 387 odst. 1 obch. zák., právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. 23. Podle § 388 odst. 1 obch. zák., promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. 24. Podle § 403 obch. zák., promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. 25. Posuzovaný spor je sporem incidenčním podle § 159 a násl. zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ, před jehož meritorním projednáním soud zkoumá splnění podmínek plynoucích z insolvenčního zákona, za kterých může spor o určení pravosti pohledávky proběhnout. S ohledem na výsledek přezkumného jednání to byla žalobkyně, na které bylo, aby podala žalobu podle § 198 odst. 1 IZ, což také učinila. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav zjištěný z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, na kterém došlo k popření pohledávky žalobkyně pod číslem P11, tj. od 9. 1. 2017 (srov. § 198 odst. 1 IZ). Posledním dnem pro podání žaloby byl v souladu s citovanými ustanoveními insolvenčního zákona den 8. 2. 2017, pročež námitce žalované č. 2) stran opožděnosti žaloby nelze přisuzovat relevanci (k tomu srov. rovněž usnesení Vrchního soudu v Olomouci v této věci ze dne 27. 2. 2018, č. j. 15 VSOL 446/2017-32). Žaloba byla dále podána oprávněnou osobou a žalovaní odpovídají ust. § 198 odst. 1 a 410 odst. 2 IZ. 26. Soud nejprve uvádí, že smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou č. 2) hodnotí jako smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák. Těžiště samotného právního posouzení pak spočívá ve vyhodnocení platnosti rozhodčích doložek v jednotlivých úvěrových smlouvách a na jejich základě vydaných rozhodčích nálezů a následně toho, jaký má tato případná neplatnost vliv na běh promlčecí lhůty, když obě žalované namítají promlčení nároků z přihlášené pohledávky. 27. Problematikou platnosti rozhodčích smluv, a konkrétně určením rozhodce, který má daný spor rozhodnout, se zabýval Nejvyšší soud ČR např. v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10.7.2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 nebo v usnesení ze dne 11.5.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, či např. v usnesení ze dne 10.8.2011, sp. zn. 2 Cdo 2123/2011. Nejvyšší soud zaujímá názor, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V tom případě je nutno na rozhodčí nález vydaný na základě této neplatné rozhodčí smlouvy pohlížet jako na nicotný. 28. Dle obsahu žaloby lze mít důvodně za to, že mezi účastníky je v projednávané věci nesporná skutečnost, že všechny tři rozhodčí nálezy týkající se žalobkyně a žalované č. 2) jsou neplatné,
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
když žalobkyně tuto námitku obou žalovaných nikterak nepopírá a v závěru svého podání o vydaných rozhodčích nálezech hovoří jako o nicotných. Soud pak nadto konstatuje, že skutečně je nutno v duchu citované judikatury považovat i výše zmíněné předmětné rozhodčí nálezy JUDr. Jana Brože, JUDr. Květoslavy Blažkové a JUDr. Radima Kuchty za nicotné, neboť sjednané rozhodčí doložky nestanovily transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodců, když úvěrové podmínky žalobkyně neobsahují přímé určení rozhodce, nýbrž zakládají jeho pozdější určení. Zároveň rozhodčí doložky odkazují na rozhodčí pravidla a poplatková pravidla vydaná žalobkyní, přičemž ani jeden ze shora uvedených rozhodců (ani Společnost pro rozhodčí řízení, a.s.) není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce přitom je jeho jednoznačné určení v osobě rozhodce a nikoliv určení v jeho jmenování někým jiným (ledaže by se jednalo o rozhodčí soud zřízený na základě zákona, což ovšem není tento případ). V rozhodčích doložkách sjednaných v předmětných úvěrových smlouvách dále není např. uvedena možnost přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, rozhodčí řízení tedy bylo jednoinstanční, což je další neméně významný důvod neplatnosti rozhodčí smlouvy. Neplatnost rozhodčích doložek má za následek nedostatek pravomoci rozhodců k vydání nálezů a vydané rozhodčí nálezy jsou pro nedostatek pravomoci rozhodců nicotné. 29. Zcela rozhodujícím je pak posouzení otázky, zda je nárok žalobkyně vyplývající z úvěrových smluv a následně přiznaný nicotnými rozhodčími nálezy promlčen. Soud uvádí, že dokud insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Je-li totiž závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít žalobce při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (stejně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 29 ICdo 41/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 30/2017). Závěr, podle něhož ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 403 obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 in fine zákona o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení, jež je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 obč. zák., i k § 403 obch. zák., se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby. 30. Při aplikaci uvedeného právního závěru na posuzovaný případ lze shrnout, že rozhodčí doložky, které byly uzavřeny v rámci shora uvedených úvěrových smluv, jsou neplatné, rozhodčí nálezy na základě nich vydány nicotné, rozhodčí řízení zahájená žalobami však měla za následek stavení běhu promlčecí doby, neboť k tomuto stavení (v daném případě podle ustanovení § 403 obch. zák.) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Dnem, kdy mohla žalobkyně poprvé uplatnit svůj nárok u soudu, byl vždy den následující poté, co došlo k zesplatnění úvěrů, tj. 10. 10. 2007. Promlčecí doba tedy běžela od tohoto dne do dne, kdy byly podány jednotlivé žaloby k rozhodcům, tj. 4. 8. 2008, 3. 11. 2008 a 13. 11. 2009. Posledním dnem čtyřleté promlčecí doby byl tudíž den 10. 10. 2011. Nároky žalobkyně tak promlčeny nejsou, neboť je uplatnila v promlčecí době, když žaloby k rozhodci podala dne 4. 8. 2008, 3. 11. 2008 a 13. 11. 2009 a návrhy na nařízení exekuce rovněž před uvedeným datem (Okresní soud ve Frýdku-Místku o nich rozhodl třemi usneseními již ve dnech 18. 12. 2008, 24. 4. 2009 a
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
4. 6. 2010). K argumentaci žalované č. 2), že v duchu usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2524/16, exekuce zahájená na základě neplatné rozhodčí doložky nestaví běh promlčecí lhůty, podepsaný soud uvádí, že Ústavní soud se zde zabýval dopadem sjednocujícího stanoviska na rozhodčí nález vydaný až dne 23. 5. 2012, na základě kterého bylo poté přistoupeno k vymáhání pohledávky v exekučním řízení (zahájeno exekuční řízení), které bylo následně zastaveno pro nezpůsobilost rozhodčího nálezu jako exekučního titulu a citované rozhodnutí není pro posouzení věci použitelné, když v projednávané věci je skutkový stav odlišný (srov. rovněž rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 6. 2018, č. j. 12 VSOL 82/2018- 57). K námitce žalované č. 1), že žalobkyně neučinila od roku 2010 žádný krok k utvrzení své pohledávky, ačkoliv věděla o vývoji judikatury soudů týkající se rozhodčích doložek, uzavírá soud, že žádnou takovou povinnost žalobkyně neměla, tudíž jí nelze dávat k tíži, že nejednala žalovanou č. 1) vzpomínaným způsobem. 31. Žalovaná č. 1) krom shora uvedeného důvodu popření týkajícího se tvrzeného promlčení pohledávek žalobkyně dále ve svém vyjádření k žalobě popřela dílčí pohledávky č. 6 a 7 též z důvodu neplatnosti ujednání o smluvních pokutách. K tomu soud uvádí, že smluvní pokuty ve sjednané výši nejsou nepřiměřené a byť byly úvěrové podmínky skutečně sepsány spíše drobným písmem, tyto jsou jasně čitelné a především byla žalovaná č. 2) s jejich obsahem prokazatelně seznámena, což sama stvrdila svým podpisem, tudíž je jimi vázána stejně jako samotnými úvěrovými smlouvami (k tomu srov. a contrario nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11). Pokud jde o samotné smluvní pokuty a jejich výši, v případě dílčí pohledávky č. 6 se jedná o smluvní pokutu dle hlavy 7 § 6 úvěrových podmínek, přičemž jde o částku ve výši úroku, který by při řádném splácení žalovaná č. 2) žalobkyni zaplatila. Taková pokuta je dle závěru soudu zcela přiměřená a obvyklá, neboť právě za účelem zisku částky navíc (tedy úroků) žalobkyně jednotlivé úvěrové smlouvy uzavřela a vzájemným konsenzem obou stran jí na ně vznikl nárok. Stran dílčí pohledávky č. 7 soud dále uzavírá, že smluvní pokutu, kterou tato pohledávka představuje, lze rovněž považovat za přiměřenou, když úrok ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý den prodlení (nejméně 100 Kč) a smluvní pokuta v případě prodlení delšího než 7 dní ve výši 8 % z dlužné částky (srov. hlava 13 § 3 jednotlivých úvěrových podmínek) dle závěru soudu nijak nevybočují z mezí dobrých mravů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007) a tato ujednání jsou tím pádem platná. 32. Závěrem soud rekapituluje, že neshledal důvody pro popření jednotlivých dílčích pohledávek dle popěrných úkonů obou žalovaných, když pohledávky především, jak vyplývá ze shora uvedeného, nejsou promlčeny a ujednání o smluvních pokutách v úvěrových podmínkách jednotlivých úvěrových smluv nejsou neplatná. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. až VIII. tohoto rozsudku. 33. Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k žalované č. 1 nutno konstatovat, že procesně neúspěšnou žalovanou je v tomto případě insolvenční správkyně dlužníka a dle ust. § 202 odst. 1 věta první IZ, které se vůči § 142 odst. 1 o.s.ř. uplatní jako lex specialis, platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, pročež soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IX. V případě nároku na náhradu nákladů žalobkyně vůči žalované č. 2) již soud postupoval výlučně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl zastoupen advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., přičemž byly učiněny tři úkony právní služby, a sice převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, kterým je žaloba ze dne 8. 2. 2017 spolu s doplněním ze dne 23. 2. 2017, a odvolání ze dne 10. 10. 2017 proti usnesení podepsaného soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j.-24.
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.
Náklady právního zástupce žalobce tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3x 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT), 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, celkem tedy 15 200 Kč. Pro úplnost lze uvést, že o náhradě za DPH soud nerozhodoval, neboť právní zástupce žalobkyně nedoložil, že by byl jejím plátcem. Soud uložil žalované č. 2) zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku č. X. Soud pak nad rámec uvedeného připomíná, že dle § 202 odst. 1 věta druhá IZ, náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku (žalované č. 2) se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Ostrava 17. prosince 2018
Mgr. Rostislav Krhut v. r. samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.