33 ICm 3021/2014
Spisová značka: 33 ICm 3021/2014-28 KSBR 33 INS 7295/2014-C1-13
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Hermanovou v právní věci žalobce: a) Ing. Vladimíra Ohlídala CSc., narozeného 5. listopadu 1951, b) MUDr. Hany Ohlídalové, narozené 8. června 1957, oba bytem Rajhrad, Dudíkova 440, PSČ 664 61, oba zast. Mgr. Františkem Hynkem, advokátem, se sídlem Brno, Údolní 37, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Lukáši Nožičkovi, se sídlem Brno, Šilingrovo nám. 3, PSČ 602 00, identifikační číslo 72536624, insolvenčnímu správci dlužníků Ing. Jana Váni a Marie Váňové, oba bytem Rajhrad, Šafaříkova 755, PSČ 664 61, zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem, se sídlem Brno, Čechyňská 16, PSČ 602 00, o vyloučení věcí z majetkové podstaty
takto:
I. Z a m í t á se žaloba, že žalovaný je povinen vyloučit z majetkové podstaty dlužníků Ing. Jana Váni a Marie Váňové, oba bytem Rajhrad, Šafaříkova 755, PSČ 664 61 nemovité věci zapsané na LV č. 1522 pro okres Brno-venkov, obec a k. ú. Rajhrad, a to parc. č. 426/25, parc. č. 426/26 a parc. č. 426/27, jejíž součástí je stavba rodinného domu č.p. 755.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u soudu dne 15. 9. 2014 domáhali se žalobci vyloučení shora uvedených nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníků. Svůj návrh odůvodnili tím, že předmětné věci byly a jsou zapsány v katastru nemovitostí jako jejich vlastnictví, nabyli je na základě smlouvy uzavřené dne 19. 11. 2011. Přesto, že pohledávka, která byla zajištěna zajišťovacím právem sjednaným v předmětné smlouvě z data 19. 11. 2011, dosud uhrazena nebyla, sepsal nemovitosti žalovaný neoprávněně do majetkové podstaty dlužníka. Navíc tak učinil až po uplynutí lhůty k podání přihlášky s právem na uspokojení ze zajištění. O soupisu informoval žalovaný žalobce výzvou ze dne 25. 8. 2014, na kterou reagovali žalobci v dané 30-ti denní lhůtě podáním této žaloby.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Důvody pro soupis jsou dány, vlastnictví žalobců je pouze podmíněné, zajišťovací převod práva je zajišťovacím institutem, právo ze zajištění mělo a mohlo být žalobci uplatněno v přihlášce jejich pohledávky v insolvenčním řízení.
Z provedeného dokazování-vyrozumění žalovaného z 25. 8. 2014 a dodejek bylo zjištěno, že žalobci byli žalovaným vyrozuměni o soupisu sporných nemovitostí s tím, že pokud se soupisem nesouhlasí, mají podat žalobu do 30-ti dnů. Vzhledem k tomu, že žalobu uplatnili žalobci dne 15. 9. 2014, stalo se tak ve 30-ti denní lhůtě a žalobci ji nezmeškali.
Z nesporného tvrzení stran má soud za doložené, že žalobci včas uplatnili přihláškou svoji pohledávku ve výši 123.919 Kč, která byla na přezkumném jednání zjištěna.
Z kupní smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne 19. 12. 2011 soud zjistil, že stranami této smlouvy byli žalobci jako kupující, dlužníci jako prodávající, ve smlouvě je deklarováno poskytnutí půjčky dne 2. 11. 2011 ve výši 3,300.000 Kč, přičemž splatnost půjčky je stanovena na 30. 10. 2026. Pro zajištění uvedené půjčky se strany dohodly na sjednání zajišťovacího instrumentu-zajišťovacího převodu vlastnického práva, když uhrazením celé půjčky včetně příslušenství do doby splatnosti zanikne kupujícím povinnost k úhradě kupní ceny podle smlouvy a obnoví se vlastnické právo prodávajících k předmětným nemovitostem. V čl. IV. je sjednáno, že prodávající prodávají předmětné nemovitosti kupujícímu za dohodnutou kupní cenu 3,300.000 Kč, kupní cena je splatná bezhotovostně ke dni splatnosti půjčky, a tato je k 30. 10. 2026. Pokud bude půjčka včetně příslušenství řádně a včas vrácena kupujícím do doby splatnosti, zanikne dnem řádného a včasného vrácení půjčky kupujícím povinnost kupujících k úhradě kupní ceny a obnoví se vlastnické právo. Podle vyznačené doložky vznikly účinky vkladu práva v katastru nemovitostí 19. 12. 2011.
Z nesporného tvrzení má soud za doložené, že sporný majetek je zapsán v majetkové podstatě dlužníků.
Podle § 225 insolvenčního zákona (dále IZ) osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
Podle § 173 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvečního soudu od zahájení insolvečního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.
Podle § 174 odst. 3 IZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku. Nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění uplatněno nebylo.
Podle § 166 IZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají.
Podle § 2 písm. g) IZ zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění a nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Podle rozsudku 29 NS ČR 23/2012 zajištěný věřitel z titulu zajištění pohledávky ze smlouvy zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka má povinnost, chce-li být v insolvenčním řízení uspokojen z majetkové podstaty dlužníka, uplatnit pohledávku vůči dlužníku podáním přihlášky. Mechanismus uplatnění nároku ze zajištění zřízeného prostřednictvím zajišťovacího převodu vlastnického práva popsal již Nejvyšší soud ČR v R 45/2009. Závěry v R 45/2009 se uplatní též pro insolveční řízení. I v insolvenčním řízení platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolveční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění. Vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Věřitel tedy mohl a měl, chtěl-li být v insolvenčním řízení uspokojen, přihlásit do insolvenčního řízení svoji pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva. Přihlášení pohledávky přitom nebylo podmíněno tím, zda a kdy insolvenční správce sepsal majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty. Je nutno odmítnout názor věřitele, že insolveční správce není povinen sepsat do majetkové podstaty dlužníka automaticky majetek, který je vlastnicky připsán jiné osobě proto, že slouží jako zajištění na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. V situaci, kdy tento způsob zajištění umožňuje věřiteli, který svou zajištěnou pohledávku řádně přihlásí, pouze uspokojit se z výtěžku zpeněžení zajištění, by insolveční správce jako správce cizího-dlužníkova majetku nepostupoval s odbornou péčí, pokud by majetek bez náležité protihodnoty nesepsal do majetkové podstaty dlužníka. Tím, že věřitel nepřihlásil svoji neuspokojenou pohledávku vůči dlužníku zajištěnou zajišťovacím převodem práva do insolvečního řízení v propadné lhůtě počítané od rozhodnutí do úpadku (zmeškání nelze prominout) nedbal obecného právního principu, že bdělým náležejí práva. Následky, které s sebou tato nedbalost nese, jdou k tíži věřitele. Jiným osobám-insolvenčnímu správci nebo soudům, je přičítat nelze.
Podle rozhodnutí 29 NS ČR 39/2014-jeho odůvodnění, v insolvenčním řízení platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce předmět zajištění do majetkové podstaty dlužníka jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení jako zajištěnou s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení. Vyloučení předmětu zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Přihlášení takové pohledávky zajištěným věřitelem pohledávky není podmíněno tím, zda a kdy insolvenční správce sepíše majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty dlužníka.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, domáhají se žalobci vyloučení sporných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, neboť se považují za vlastníky tohoto majetku, tak jak vyplývá z katastru nemovitostí.
Po zvážení prezentovaných tvrzení a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že jejich žalobě nelze vyhovět. Nejsou pro to splněny podmínky, které explicitně plynou z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu ČR.
Žalobci totiž nejen že před rozhodnutím o úpadku neměli svoji pohledávku z půjčky splatnou (splatnost by měla nastat až v roce 2026), ale i pokud by tomu tak bylo a pohledávka vůči dlužníkům již splatná před vyhlášením úpadku byla, avšak dosud postupem sjednaným ve smlouvě právo ze zajištění realizováno nebylo, nemohou být oprávněnými vylučovateli z titulu vlastnického práva.
Výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu hovoří o tom, že nebylo-li právo ze zajištění vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě (samozřejmě až po lhůtě splatnosti pohledávky), zajištění stále trvá a z titulu vlastnického práva se žalobce domoci svého práva vyloučení nemůže.
Žalobci při vědomí, že jejich pohledávka z půjčky je splatná až v roce 2026, a je zajištěna zajišťovacím převodem práva, měli ji v daném případě uplatnit i s právem na uspokojení ze zajištění přihláškou podle § 174 odst. 3 insolvenčního zákona. Pokud tak v době uvedené v rozhodnutí o úpadku neučinili, jde to k jejich tíži, neboť práva náleží jen bdělým a neznalost zákona neomlouvá. Skutečnost, že zajišťovací převod práva je institutem zajišťovacím, plyne z textu zákonné úpravy-§ 2 písm. g) insolvenčního zákona.
Lze tedy uzavřít, že důvody pro vyloučení sporného majetku z majetkové podstaty ve prospěch žalobců dány nejsou. Proto bylo rozhodnuto, jak plyne z výroku č. I. tohoto rozsudku.
Konstatování žalobců o zvýhodnění jiného věřitele, o zájmu správce zpeněžit nemovitosti a nezájmu dlužníků na zahrnutí majetku do podstaty jsou bezpředmětná. Okolnost, že správce měl nemovitosti, které slouží jako zajištění, zahrnout do majetkové podstaty, vyplývá jednoznačně z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu. O zvýhodnění jiného věřitele nelze hovořit, protože žalobcům nic nebránilo, aby svoji pohledávku z půjčky ve lhůtě jako zajištěnou přihlásili. Insolvenční řízení není vedeno zájmem dlužníka, nýbrž zájmem věřitelů na co nejvyšším uspokojení.
Protože žalobce byl ve věci úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové výši 12.342 Kč (3x právní úkon á 3.100 Kč + 3x paušální částka á 300 Kč + 21 % DPH-převzetí věci, vyjádření a účast na jednání v intencích § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu).
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.
Krajský soud v Brně dne 17. dubna 2015
JUDr. Vlasta Hermanová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Pavlína Tkaná
Spisová značka: 33 ICm 3021/2014-28 KSBR 33 INS 7295/2014-C1-13
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Hermanovou v právní věci žalobce: a) Ing. Vladimíra Ohlídala CSc., narozeného 5. listopadu 1951, b) MUDr. Hany Ohlídalové, narozené 8. června 1957, oba bytem Rajhrad, Dudíkova 440, PSČ 664 61, oba zast. Mgr. Františkem Hynkem, advokátem, se sídlem Brno, Údolní 37, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Lukáši Nožičkovi, se sídlem Brno, Šilingrovo nám. 3, PSČ 602 00, identifikační číslo 72536624, insolvenčnímu správci dlužníků Ing. Jana Váni a Marie Váňové, oba bytem Rajhrad, Šafaříkova 755, PSČ 664 61, zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem, se sídlem Brno, Čechyňská 16, PSČ 602 00, o vyloučení věcí z majetkové podstaty
takto:
I. Z a m í t á se žaloba, že žalovaný je povinen vyloučit z majetkové podstaty dlužníků Ing. Jana Váni a Marie Váňové, oba bytem Rajhrad, Šafaříkova 755, PSČ 664 61 nemovité věci zapsané na LV č. 1522 pro okres Brno-venkov, obec a k. ú. Rajhrad, a to parc. č. 426/25, parc. č. 426/26 a parc. č. 426/27, jejíž součástí je stavba rodinného domu č.p. 755.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u soudu dne 15. 9. 2014 domáhali se žalobci vyloučení shora uvedených nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníků. Svůj návrh odůvodnili tím, že předmětné věci byly a jsou zapsány v katastru nemovitostí jako jejich vlastnictví, nabyli je na základě smlouvy uzavřené dne 19. 11. 2011. Přesto, že pohledávka, která byla zajištěna zajišťovacím právem sjednaným v předmětné smlouvě z data 19. 11. 2011, dosud uhrazena nebyla, sepsal nemovitosti žalovaný neoprávněně do majetkové podstaty dlužníka. Navíc tak učinil až po uplynutí lhůty k podání přihlášky s právem na uspokojení ze zajištění. O soupisu informoval žalovaný žalobce výzvou ze dne 25. 8. 2014, na kterou reagovali žalobci v dané 30-ti denní lhůtě podáním této žaloby.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Důvody pro soupis jsou dány, vlastnictví žalobců je pouze podmíněné, zajišťovací převod práva je zajišťovacím institutem, právo ze zajištění mělo a mohlo být žalobci uplatněno v přihlášce jejich pohledávky v insolvenčním řízení.
Z provedeného dokazování-vyrozumění žalovaného z 25. 8. 2014 a dodejek bylo zjištěno, že žalobci byli žalovaným vyrozuměni o soupisu sporných nemovitostí s tím, že pokud se soupisem nesouhlasí, mají podat žalobu do 30-ti dnů. Vzhledem k tomu, že žalobu uplatnili žalobci dne 15. 9. 2014, stalo se tak ve 30-ti denní lhůtě a žalobci ji nezmeškali.
Z nesporného tvrzení stran má soud za doložené, že žalobci včas uplatnili přihláškou svoji pohledávku ve výši 123.919 Kč, která byla na přezkumném jednání zjištěna.
Z kupní smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne 19. 12. 2011 soud zjistil, že stranami této smlouvy byli žalobci jako kupující, dlužníci jako prodávající, ve smlouvě je deklarováno poskytnutí půjčky dne 2. 11. 2011 ve výši 3,300.000 Kč, přičemž splatnost půjčky je stanovena na 30. 10. 2026. Pro zajištění uvedené půjčky se strany dohodly na sjednání zajišťovacího instrumentu-zajišťovacího převodu vlastnického práva, když uhrazením celé půjčky včetně příslušenství do doby splatnosti zanikne kupujícím povinnost k úhradě kupní ceny podle smlouvy a obnoví se vlastnické právo prodávajících k předmětným nemovitostem. V čl. IV. je sjednáno, že prodávající prodávají předmětné nemovitosti kupujícímu za dohodnutou kupní cenu 3,300.000 Kč, kupní cena je splatná bezhotovostně ke dni splatnosti půjčky, a tato je k 30. 10. 2026. Pokud bude půjčka včetně příslušenství řádně a včas vrácena kupujícím do doby splatnosti, zanikne dnem řádného a včasného vrácení půjčky kupujícím povinnost kupujících k úhradě kupní ceny a obnoví se vlastnické právo. Podle vyznačené doložky vznikly účinky vkladu práva v katastru nemovitostí 19. 12. 2011.
Z nesporného tvrzení má soud za doložené, že sporný majetek je zapsán v majetkové podstatě dlužníků.
Podle § 225 insolvenčního zákona (dále IZ) osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
Podle § 173 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvečního soudu od zahájení insolvečního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.
Podle § 174 odst. 3 IZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku. Nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění uplatněno nebylo.
Podle § 166 IZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají.
Podle § 2 písm. g) IZ zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění a nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Podle rozsudku 29 NS ČR 23/2012 zajištěný věřitel z titulu zajištění pohledávky ze smlouvy zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka má povinnost, chce-li být v insolvenčním řízení uspokojen z majetkové podstaty dlužníka, uplatnit pohledávku vůči dlužníku podáním přihlášky. Mechanismus uplatnění nároku ze zajištění zřízeného prostřednictvím zajišťovacího převodu vlastnického práva popsal již Nejvyšší soud ČR v R 45/2009. Závěry v R 45/2009 se uplatní též pro insolveční řízení. I v insolvenčním řízení platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolveční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění. Vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Věřitel tedy mohl a měl, chtěl-li být v insolvenčním řízení uspokojen, přihlásit do insolvenčního řízení svoji pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva. Přihlášení pohledávky přitom nebylo podmíněno tím, zda a kdy insolvenční správce sepsal majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty. Je nutno odmítnout názor věřitele, že insolveční správce není povinen sepsat do majetkové podstaty dlužníka automaticky majetek, který je vlastnicky připsán jiné osobě proto, že slouží jako zajištění na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. V situaci, kdy tento způsob zajištění umožňuje věřiteli, který svou zajištěnou pohledávku řádně přihlásí, pouze uspokojit se z výtěžku zpeněžení zajištění, by insolveční správce jako správce cizího-dlužníkova majetku nepostupoval s odbornou péčí, pokud by majetek bez náležité protihodnoty nesepsal do majetkové podstaty dlužníka. Tím, že věřitel nepřihlásil svoji neuspokojenou pohledávku vůči dlužníku zajištěnou zajišťovacím převodem práva do insolvečního řízení v propadné lhůtě počítané od rozhodnutí do úpadku (zmeškání nelze prominout) nedbal obecného právního principu, že bdělým náležejí práva. Následky, které s sebou tato nedbalost nese, jdou k tíži věřitele. Jiným osobám-insolvenčnímu správci nebo soudům, je přičítat nelze.
Podle rozhodnutí 29 NS ČR 39/2014-jeho odůvodnění, v insolvenčním řízení platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce předmět zajištění do majetkové podstaty dlužníka jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení jako zajištěnou s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení. Vyloučení předmětu zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Přihlášení takové pohledávky zajištěným věřitelem pohledávky není podmíněno tím, zda a kdy insolvenční správce sepíše majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty dlužníka.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, domáhají se žalobci vyloučení sporných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, neboť se považují za vlastníky tohoto majetku, tak jak vyplývá z katastru nemovitostí.
Po zvážení prezentovaných tvrzení a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že jejich žalobě nelze vyhovět. Nejsou pro to splněny podmínky, které explicitně plynou z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu ČR.
Žalobci totiž nejen že před rozhodnutím o úpadku neměli svoji pohledávku z půjčky splatnou (splatnost by měla nastat až v roce 2026), ale i pokud by tomu tak bylo a pohledávka vůči dlužníkům již splatná před vyhlášením úpadku byla, avšak dosud postupem sjednaným ve smlouvě právo ze zajištění realizováno nebylo, nemohou být oprávněnými vylučovateli z titulu vlastnického práva.
Výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu hovoří o tom, že nebylo-li právo ze zajištění vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě (samozřejmě až po lhůtě splatnosti pohledávky), zajištění stále trvá a z titulu vlastnického práva se žalobce domoci svého práva vyloučení nemůže.
Žalobci při vědomí, že jejich pohledávka z půjčky je splatná až v roce 2026, a je zajištěna zajišťovacím převodem práva, měli ji v daném případě uplatnit i s právem na uspokojení ze zajištění přihláškou podle § 174 odst. 3 insolvenčního zákona. Pokud tak v době uvedené v rozhodnutí o úpadku neučinili, jde to k jejich tíži, neboť práva náleží jen bdělým a neznalost zákona neomlouvá. Skutečnost, že zajišťovací převod práva je institutem zajišťovacím, plyne z textu zákonné úpravy-§ 2 písm. g) insolvenčního zákona.
Lze tedy uzavřít, že důvody pro vyloučení sporného majetku z majetkové podstaty ve prospěch žalobců dány nejsou. Proto bylo rozhodnuto, jak plyne z výroku č. I. tohoto rozsudku.
Konstatování žalobců o zvýhodnění jiného věřitele, o zájmu správce zpeněžit nemovitosti a nezájmu dlužníků na zahrnutí majetku do podstaty jsou bezpředmětná. Okolnost, že správce měl nemovitosti, které slouží jako zajištění, zahrnout do majetkové podstaty, vyplývá jednoznačně z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu. O zvýhodnění jiného věřitele nelze hovořit, protože žalobcům nic nebránilo, aby svoji pohledávku z půjčky ve lhůtě jako zajištěnou přihlásili. Insolvenční řízení není vedeno zájmem dlužníka, nýbrž zájmem věřitelů na co nejvyšším uspokojení.
Protože žalobce byl ve věci úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové výši 12.342 Kč (3x právní úkon á 3.100 Kč + 3x paušální částka á 300 Kč + 21 % DPH-převzetí věci, vyjádření a účast na jednání v intencích § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu).
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.
Krajský soud v Brně dne 17. dubna 2015
JUDr. Vlasta Hermanová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Pavlína Tkaná