2 VSPH 970/2012-A-14
KSUL 74 INS 10459/2012 2 VSPH 970/2012-A-14
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Jiřího Jeníčka, bytem Písečná 5064, Chomutov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 10459/2012-A-9 ze dne 28.června 2012
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 10459/2012-A-9 ze dne 28.června 2012 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 74 INS 10459/2012-A-9 ze dne 28.6.2012 uložil Jiřímu Jeníčkovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 26.4.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jeho řešení konkursem, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Vyšel přitom z toho, že úpadek dlužníka, jenž má 24 věřitelů se závazky v celkové výši nejméně 2.190.626,-Kč, vlastní nemovitosti v obci Rožmitál, Vranovice a Hoděmyšl zajištěné zástavním právem a jehož jediným příjmem je starobní důchod, bude třeba řešit konkursem. Výši zálohy určil soud s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a uložil mu povinnost zaplatit zálohu ve výši 10.000,-Kč, popřípadě umožnit zaplacení zálohy ve výši 20.000,-Kč ve dvou splátkách ke dni 31.8.2012 a 30.9.2012. V odvolání namítal, že v současné době nemá dostatek volných prostředků, které by mu umožnily její úhradu; jeho jediným příjmem je důchod.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s tím, že vůči čtrnácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 762 tisíc Kč, vlastní nemovitosti (pozemky) v k.ú. Rožmitál, Vranovice a Hoděmyšl a jeho příjem bude tvořit předčasný starobní důchod, o nějž požádal. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné.
S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, a vzhledem k souhrnné výši závazků a počtu jeho věřitelů je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 22.srpna 2012
JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSUL 74 INS 10459/2012 2 VSPH 970/2012-A-14
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Jiřího Jeníčka, bytem Písečná 5064, Chomutov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 10459/2012-A-9 ze dne 28.června 2012
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 10459/2012-A-9 ze dne 28.června 2012 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 74 INS 10459/2012-A-9 ze dne 28.6.2012 uložil Jiřímu Jeníčkovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 26.4.2012 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jeho řešení konkursem, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Vyšel přitom z toho, že úpadek dlužníka, jenž má 24 věřitelů se závazky v celkové výši nejméně 2.190.626,-Kč, vlastní nemovitosti v obci Rožmitál, Vranovice a Hoděmyšl zajištěné zástavním právem a jehož jediným příjmem je starobní důchod, bude třeba řešit konkursem. Výši zálohy určil soud s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka.
Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a uložil mu povinnost zaplatit zálohu ve výši 10.000,-Kč, popřípadě umožnit zaplacení zálohy ve výši 20.000,-Kč ve dvou splátkách ke dni 31.8.2012 a 30.9.2012. V odvolání namítal, že v současné době nemá dostatek volných prostředků, které by mu umožnily její úhradu; jeho jediným příjmem je důchod.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s tím, že vůči čtrnácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 762 tisíc Kč, vlastní nemovitosti (pozemky) v k.ú. Rožmitál, Vranovice a Hoděmyšl a jeho příjem bude tvořit předčasný starobní důchod, o nějž požádal. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné.
S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, a vzhledem k souhrnné výši závazků a počtu jeho věřitelů je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu ve výši určené soudem.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 22.srpna 2012
JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová