2 VSPH 921/2011-A-16
MSPH 98 INS 11711/2011 2 VSPH 921/2011-A-16
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka ALUMIL CZ, s.r.o., sídlem Dělnická 12, Praha 7, zahájené na návrh a) IZOS, s.r.o., sídlem U Nové Hospody 1151/9, Plzeň, zast. advokátem Mgr. Janem Křivánkem, sídlem Sady 5.května 46, Plzeň, a b) České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 11711/2011-A-6 ze dne 11.července 2011
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 11711/2011-A-6 ze dne 11.července 2011 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 11711/2011-A-6 ze dne 11.7.2011 odmítl insolvenční návrh, jímž se IZOS, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku ALUMIL CZ, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 5.238.362,60 Kč představující kupní cenu za dodaná izolační skla. Dále tvrdil, že dlužník má splatné závazky vůči dalším devíti věřitelům, přičemž v návrhu uvedl právní důvod vzniku jejich pohledávek a dobu jejich splatnosti. Podle soudu prvního stupně však navrhovatel další věřitele dlužníka konkretizoval nedostatečně, protože v rozporu s ust. § 103 insolvenčního zákona neuvedl jejich sídlo. Soud proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona jeho insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že další věřitele dlužníka označil řádně. Způsob označení právnických osob vyžadovaný ust. § 103 odst. 1 insolvenčního zákona se totiž týká jen insolvenčního navrhovatele a dlužníka a tuto povinnost nelze vztahovat na další věřitele dlužníka. V insolvenčním návrhu přitom navrhovatel uvedl všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka včetně plurality věřitelů. V návrhu jasně a srozumitelně specifikoval další věřitele dlužníka a uvedl všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Podle ust. § 3 odst. 2 téhož zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Z ust. § 97 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Pokud jde o tvrzení skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí o úpadku, je třeba, aby z insolvenčního návrhu výslovně plynula existence alespoň dvou věřitelů se splatnými pohledávkami a domněnka platební neschopnosti či předlužení dlužníka. Z obsahu spisu se v daném případě podává, že navrhovatel v návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 5.238.362,60 Kč představující právo na zaplacení kupní ceny za dodaná izolační skla. Pohledávku doložil objednávkami dlužníka, dodacími listy a fakturami, jimiž účtoval cenu dodaných výrobků. Nutno konstatovat, že tvrzení navrhovatele o pohledávce, kterou má za dlužníkem, jsou dostatečně konkrétní a určitá, že její existenci doložil, a potud by tedy byl oprávněn požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu zjišťoval tvrzený úpadek dlužníka.
K tomu, aby insolvenční návrh mohl sloužit jako podklad pro další pokračování insolvenčního řízení, označil navrhovatel dalších devět věřitelů obchodní firmou a identifikačním číslem, jinými slovy, označil je nezaměnitelným způsobem, a uvedl výši jejich pohledávek za dlužníkem, důvod jejich vzniku a okamžik, kdy se staly splatnými (jednalo se o pohledávky, jež se staly splatnými v období od 8.12.2008 do 9.5.2010).
Z těchto zjištění dle názoru odvolacího soudu plyne, že insolvenční návrh obsahuje vylíčení všech skutečností, z nichž je možné dovodit, že dlužník je v úpadku, neboť navrhovatel tvrdil (a doložil), že má za dlužníkem splatnou peněžitou pohledávku, a tvrdil, že dlužník má více věřitelů, jež řádně označil, s pohledávkami, jež jsou splatné po dobu delší než tři měsíce. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (ust. § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona), peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. b)insolvenčního zákona) a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že dlužník tyto závazky není schopen plnit (ust. § 3 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona). K odmítnutí insolvenčního návrhu proto nebyl žádný důvod.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil.
Pro úplnost považoval za nutné zmínit, že po vydání napadeného usnesení podala další insolvenční návrh Česká spořitelna, a.s. a podle ust. § 107 insolvenčního zákona tím přistoupila k řízení jako další insolvenční navrhovatel, a v dalším řízení proto bude třeba vzít v potaz i skutečnosti jí tvrzené.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze.
V Praze dne 18.listopadu 2011
JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
MSPH 98 INS 11711/2011 2 VSPH 921/2011-A-16
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka ALUMIL CZ, s.r.o., sídlem Dělnická 12, Praha 7, zahájené na návrh a) IZOS, s.r.o., sídlem U Nové Hospody 1151/9, Plzeň, zast. advokátem Mgr. Janem Křivánkem, sídlem Sady 5.května 46, Plzeň, a b) České spořitelny, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 11711/2011-A-6 ze dne 11.července 2011
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 11711/2011-A-6 ze dne 11.července 2011 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 98 INS 11711/2011-A-6 ze dne 11.7.2011 odmítl insolvenční návrh, jímž se IZOS, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku ALUMIL CZ, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 5.238.362,60 Kč představující kupní cenu za dodaná izolační skla. Dále tvrdil, že dlužník má splatné závazky vůči dalším devíti věřitelům, přičemž v návrhu uvedl právní důvod vzniku jejich pohledávek a dobu jejich splatnosti. Podle soudu prvního stupně však navrhovatel další věřitele dlužníka konkretizoval nedostatečně, protože v rozporu s ust. § 103 insolvenčního zákona neuvedl jejich sídlo. Soud proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona jeho insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že další věřitele dlužníka označil řádně. Způsob označení právnických osob vyžadovaný ust. § 103 odst. 1 insolvenčního zákona se totiž týká jen insolvenčního navrhovatele a dlužníka a tuto povinnost nelze vztahovat na další věřitele dlužníka. V insolvenčním návrhu přitom navrhovatel uvedl všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka včetně plurality věřitelů. V návrhu jasně a srozumitelně specifikoval další věřitele dlužníka a uvedl všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Podle ust. § 3 odst. 2 téhož zákona se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. § 3 odst. 3 téhož zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
Z ust. § 97 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Pokud jde o tvrzení skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí o úpadku, je třeba, aby z insolvenčního návrhu výslovně plynula existence alespoň dvou věřitelů se splatnými pohledávkami a domněnka platební neschopnosti či předlužení dlužníka. Z obsahu spisu se v daném případě podává, že navrhovatel v návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 5.238.362,60 Kč představující právo na zaplacení kupní ceny za dodaná izolační skla. Pohledávku doložil objednávkami dlužníka, dodacími listy a fakturami, jimiž účtoval cenu dodaných výrobků. Nutno konstatovat, že tvrzení navrhovatele o pohledávce, kterou má za dlužníkem, jsou dostatečně konkrétní a určitá, že její existenci doložil, a potud by tedy byl oprávněn požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu zjišťoval tvrzený úpadek dlužníka.
K tomu, aby insolvenční návrh mohl sloužit jako podklad pro další pokračování insolvenčního řízení, označil navrhovatel dalších devět věřitelů obchodní firmou a identifikačním číslem, jinými slovy, označil je nezaměnitelným způsobem, a uvedl výši jejich pohledávek za dlužníkem, důvod jejich vzniku a okamžik, kdy se staly splatnými (jednalo se o pohledávky, jež se staly splatnými v období od 8.12.2008 do 9.5.2010).
Z těchto zjištění dle názoru odvolacího soudu plyne, že insolvenční návrh obsahuje vylíčení všech skutečností, z nichž je možné dovodit, že dlužník je v úpadku, neboť navrhovatel tvrdil (a doložil), že má za dlužníkem splatnou peněžitou pohledávku, a tvrdil, že dlužník má více věřitelů, jež řádně označil, s pohledávkami, jež jsou splatné po dobu delší než tři měsíce. Jinými slovy, insolvenční návrh nepostrádá vylíčení konkrétních skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má více věřitelů (ust. § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona), peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (ust. § 3 odst. 1 písm. b)insolvenčního zákona) a že je dána vyvratitelná právní domněnka, že dlužník tyto závazky není schopen plnit (ust. § 3 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona). K odmítnutí insolvenčního návrhu proto nebyl žádný důvod.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil.
Pro úplnost považoval za nutné zmínit, že po vydání napadeného usnesení podala další insolvenční návrh Česká spořitelna, a.s. a podle ust. § 107 insolvenčního zákona tím přistoupila k řízení jako další insolvenční navrhovatel, a v dalším řízení proto bude třeba vzít v potaz i skutečnosti jí tvrzené.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze.
V Praze dne 18.listopadu 2011
JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová