2 VSPH 920/2016-A-12
KSPL 53 INS 6371/2016 2 VSPH 920/2016-A-12
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníků a) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , a b) Evy anonymizovano , nar. anonymizovano , obou bytem Klatovská 625, Nýrsko, obou zast. advokátkou JUDr. Juditou Jakubčíkovou, sídlem Krameriova 139, Klatovy, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6371/2016-A-6 ze dne 29. března 2016,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6371/2016-A-6 ze dne 29. března 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl společný insolvenční návrh, jímž se manželé Karel a Eva anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž však nevylíčili rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jejich úpadek, neboť neoznačili své věřitele, neuvedli konkrétní údaje o svých závazcích a nevyjádřili se k jejich splatnosti ani ke schopnosti jim dostát. Soud přitom zdůraznil, že v tomto ohledu nelze přihlížet ani k seznamu závazků, jenž dlužníci k insolvenčnímu návrhu připojili, neboť ani ten neobsahuje řádné označení všech věřitelů (potud soud poukázal na to, že věřitelka č. 5 CETELEM ČR, a.s. nemá právní osobnost, neboť byla již dne 25. 6. 2015 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu přeshraniční fúze). Proto dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podali dlužníci včasné odvolání, v němž namítali, že vše, co jim je (bylo) soudem prvého stupně vytýkáno, v insolvenčním návrhu uvedli. K námitce, že CETELEM ČR, a.s. neexistuje, neboť byla vymazána z obchodního rejstříku, uvedli, že jim tato skutečnost ze strany této společnosti oznámena nebyla, naopak jim byla zaslána poštovní poukázka k úhradě dluhu vystavená (právě) na tuto společnost, v důsledku čehož této společnosti isir.justi ce.cz i nadále zasílali každý měsíc splátky dluhu. Proto požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe prezentované již soudem prvého stupně zmiňovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26. 2. 2009 uveřejněným pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.
Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.
Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat,
údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž IZ předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz např. rovněž soudem prvého stupně zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci dne 17. 3. 2016 (č.d. A-1) podali na předepsaném formuláři společný insolvenční návrh manželů spojený s návrhem na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 vskutku uvedli toliko okolnosti, jež vedly k jejich postupnému zadlužování.
Odvolací soud se však přesto se závěrem soudu prvého stupně, podle něhož insolvenční návrh dlužníků neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly jejich úpadek, neztotožňuje. Dlužníci sice v kolonce č. 7 formuláře řádně neidentifikovali své věřitele, neuvedli splatnost závazků ani konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (a potud je třeba dát soudu prvého stupně za pravdu), nicméně k insolvenčnímu návrhu připojili všechny zákonem požadované přílohy (seznamy závazků, majetku a zaměstnanců), jež obsahují veškeré obligatorní náležitosti, a tudíž k nim lze v uvedeném směru (viz výklad shora) přihlížet. V připojeném seznamu závazků přitom (shodně s kolonkou č. 17 formuláře návrhu na povolení oddlužení) řádně označili jednotlivé věřitele (jejich názvem, sídlem a identifikačním číslem) a u závazků vůči nim pak uvedli důvod vzniku, aktuální výši i splatnost. Skutečnost, že u jednoho z věřitelů (v seznamu dostatečně identifikovaného) došlo v důsledku fůze k výmazu z veřejného rejstříku, nelze považovat za vadu seznamu závazků, jež by bránila možnosti k němu přihlédnout; ostatně z úplného výpisu týkajícího se tohoto věřitele lze bez obtíží zjistit, že ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k 31. 5. 2015, přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů společnosti CETELEM ČR, a.s. na nástupnickou společnost BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, akciová společnost, sídlem 75009 Paříž, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika.
Za popsaného stavu insolvenční návrh nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť obsahuje konkrétní označení důvodu, výše i splatnosti pohledávek jednotlivých věřitelů, a obsahuje rovněž (faktickými údaji podložené) tvrzení o úpadku dlužníků, jenž spočívá v insolvenci dle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ.
Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že z tvrzení dlužníků obsažených v insolvenčním návrhu ve spojení s připojenými seznamy lze v daném případě dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ mají více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky v určité (konkrétní) výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že je nejsou schopni plnit.
Insolvenční návrh dlužníků tedy nevykazuje nedostatky bránící pokračování v řízení, pro něž by bylo namístě jej dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout, a tudíž podmínky pro vydání napadeného usnesení nebyly dány.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.
V Praze dne 27. července 2016
Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík
KSPL 53 INS 6371/2016 2 VSPH 920/2016-A-12
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníků a) anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , a b) Evy anonymizovano , nar. anonymizovano , obou bytem Klatovská 625, Nýrsko, obou zast. advokátkou JUDr. Juditou Jakubčíkovou, sídlem Krameriova 139, Klatovy, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6371/2016-A-6 ze dne 29. března 2016,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 6371/2016-A-6 ze dne 29. března 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl společný insolvenční návrh, jímž se manželé Karel a Eva anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, v němž však nevylíčili rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jejich úpadek, neboť neoznačili své věřitele, neuvedli konkrétní údaje o svých závazcích a nevyjádřili se k jejich splatnosti ani ke schopnosti jim dostát. Soud přitom zdůraznil, že v tomto ohledu nelze přihlížet ani k seznamu závazků, jenž dlužníci k insolvenčnímu návrhu připojili, neboť ani ten neobsahuje řádné označení všech věřitelů (potud soud poukázal na to, že věřitelka č. 5 CETELEM ČR, a.s. nemá právní osobnost, neboť byla již dne 25. 6. 2015 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu přeshraniční fúze). Proto dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podali dlužníci včasné odvolání, v němž namítali, že vše, co jim je (bylo) soudem prvého stupně vytýkáno, v insolvenčním návrhu uvedli. K námitce, že CETELEM ČR, a.s. neexistuje, neboť byla vymazána z obchodního rejstříku, uvedli, že jim tato skutečnost ze strany této společnosti oznámena nebyla, naopak jim byla zaslána poštovní poukázka k úhradě dluhu vystavená (právě) na tuto společnost, v důsledku čehož této společnosti isir.justi ce.cz i nadále zasílali každý měsíc splátky dluhu. Proto požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe prezentované již soudem prvého stupně zmiňovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26. 2. 2009 uveřejněným pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.
Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.
Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat,
údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž IZ předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz např. rovněž soudem prvého stupně zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 7, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci dne 17. 3. 2016 (č.d. A-1) podali na předepsaném formuláři společný insolvenční návrh manželů spojený s návrhem na povolení oddlužení, v jehož kolonce č. 7 vskutku uvedli toliko okolnosti, jež vedly k jejich postupnému zadlužování.
Odvolací soud se však přesto se závěrem soudu prvého stupně, podle něhož insolvenční návrh dlužníků neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly jejich úpadek, neztotožňuje. Dlužníci sice v kolonce č. 7 formuláře řádně neidentifikovali své věřitele, neuvedli splatnost závazků ani konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavili platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (a potud je třeba dát soudu prvého stupně za pravdu), nicméně k insolvenčnímu návrhu připojili všechny zákonem požadované přílohy (seznamy závazků, majetku a zaměstnanců), jež obsahují veškeré obligatorní náležitosti, a tudíž k nim lze v uvedeném směru (viz výklad shora) přihlížet. V připojeném seznamu závazků přitom (shodně s kolonkou č. 17 formuláře návrhu na povolení oddlužení) řádně označili jednotlivé věřitele (jejich názvem, sídlem a identifikačním číslem) a u závazků vůči nim pak uvedli důvod vzniku, aktuální výši i splatnost. Skutečnost, že u jednoho z věřitelů (v seznamu dostatečně identifikovaného) došlo v důsledku fůze k výmazu z veřejného rejstříku, nelze považovat za vadu seznamu závazků, jež by bránila možnosti k němu přihlédnout; ostatně z úplného výpisu týkajícího se tohoto věřitele lze bez obtíží zjistit, že ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k 31. 5. 2015, přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů společnosti CETELEM ČR, a.s. na nástupnickou společnost BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, akciová společnost, sídlem 75009 Paříž, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika.
Za popsaného stavu insolvenční návrh nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť obsahuje konkrétní označení důvodu, výše i splatnosti pohledávek jednotlivých věřitelů, a obsahuje rovněž (faktickými údaji podložené) tvrzení o úpadku dlužníků, jenž spočívá v insolvenci dle ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ.
Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že z tvrzení dlužníků obsažených v insolvenčním návrhu ve spojení s připojenými seznamy lze v daném případě dovodit, že ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ mají více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky v určité (konkrétní) výši po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že je nejsou schopni plnit.
Insolvenční návrh dlužníků tedy nevykazuje nedostatky bránící pokračování v řízení, pro něž by bylo namístě jej dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout, a tudíž podmínky pro vydání napadeného usnesení nebyly dány.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.
V Praze dne 27. července 2016
Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík