2 VSPH 773/2015-A-11
MSPH 90 INS 8161/2015 2 VSPH 773/2015-A-11
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Tererova 1551/8, Praha 4, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 8161/2015-A-6 ze dne 2. dubna 2015
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 8161/2015-A-6 ze dne 2. dubna 2015 se mění tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Aleně anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) předeslal, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je jednak zajistit finanční prostředky, které může insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce, jednak zajistit uspokojení hotových výdajů a odměny správce, pokud nelze tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty.
V poměrech této věci měl soud za to, že pokud bude (by byl) zjištěn úpadek dlužnice, bude (by byl) jediným možným řešením jejího úpadku konkurs, přestože dlužnice navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na svůj čistý měsíční příjem ve výši 10.190,-Kč a odměnu a hotové výdaje správce, jež měsíčně činí 1.089,-Kč, by totiž dlužnice byla při těchto propočtech [(2.715-1.089)X60] schopna splatit své závazky toliko v rozsahu 16,8 % (97.560,-Kč z 577.960,32 Kč), což se nepřibližuje zákonem stanovené hranici 30 %. Návrh dlužnice, aby byly náklady na správce rozvrženy do 60 splátek neakceptoval soud v situaci, kdy tyto náklady měly být ve splátkovém kalendáři strhávány ze zabavitelné částky příjmů dlužnice, jež ovšem ke schválení oddlužení nepostačují.
Při stanovení výše zálohy pak vyšel soud z toho, že dlužnice o žádném (svém) zpeněžitelném majetku nic neuvádí, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, a že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice bude dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. odměna insolvenčního správce činit nejméně 45.000,-Kč nepočítaje v to náhradu za daň z přidané hodnoty (dále jen DPH), bude-li správce jejím plátcem. Jelikož prostředky na úhradu nákladů řízení nelze zajistit jinak, rozhodl soud, jak výše uvedeno.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž zdůraznila, že návrh na povolení oddlužení podala proto, aby mohla řádně splácet své závazky po dobu 5 let s tím, že v případě nedostačujícího příjmu doloží darovací smlouvu. Proto setrvala na svém dosavadním požadavku, aby bylo rozhodnuto o jejím úpadku a aby jí bylo povoleno oddlužení.
Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, není skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek a povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud (ani) dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit nejen v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty, nýbrž i v tom, že pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat.
V posuzované věci je přitom zřejmé, že zákonný předpoklad minimálního 30 % rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužnice vyjma nehodnotného běžného vybavení domácnosti a věcí osobní potřeby nevlastní žádný majetek. Jinak tomu ale je v případě navrženého oddlužení formou splátkového kalendáře dle ust. § 398 odst. 3 IZ, neboť postižitelný příjem dlužnice představuje nejen invalidní důchod třetího stupně v měsíční výši 10.109,-Kč, nýbrž i příjem z dohody o provedení práce uzavřené s Valment ČR, s.r.o. dne 29.1.2015 v roční výši 16.500,-Kč (300 hodin X 55,-Kč za každou odpracovanou hodinu). Zde je třeba uvést, že odměna z dohody o provedení práce
(na rozdíl od dohody o pracovní činnosti) nepatří mezi příjmy, jež podléhají výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy dle (ust. § 299 odst. 1 OSŘ); lze ji postihnout jedině výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (ust. § 312 a násl. OSŘ), na němž ale oddlužení ve formě splátkového kalendáře postaveno není. Z toho plyne, že pro takové oddlužení je odměna dlužnice z dohody o provedení práce (na základě její dobrovolné nabídky) použitelná v plné výši.
Měsíční splátka odpovídající příjmu z invalidního důchodu dlužnice činí 2.661,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy celkem 159.660,-Kč, k čemuž je třeba připočíst odměnu z dohody o provedení práce ve výši 82.500,-Kč (5X16.500). Za 5 let by tedy dlužnice měla být schopna splatit 242.160,-Kč 159.660+82.500), zatímco 30 % jejích nezajištěných závazků činí 173.388,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 173.388,-Kč, tj. 68.772,-Kč, je současně i zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč včetně daně z přidané hodnoty. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužnice oddlužení splátkovým kalendářem dosáhne.
Jelikož v této situaci lze bez zbytečného odkladu rozhodnout o úpadku dlužnice a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení, a dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ proto nelze dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu, shledal odvolací soud její odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 OSŘ napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
Dlužno dodat, že podle ust. § 136 odst. 4 věty druhé IZ v rozhodnutí o úpadku, s nímž je (bude) spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužnici, jak navrhla, aby platila zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 19. května 2015
Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Berná
MSPH 90 INS 8161/2015 2 VSPH 773/2015-A-11
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Tererova 1551/8, Praha 4, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 8161/2015-A-6 ze dne 2. dubna 2015
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 8161/2015-A-6 ze dne 2. dubna 2015 se mění tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Aleně anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) předeslal, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je jednak zajistit finanční prostředky, které může insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce, jednak zajistit uspokojení hotových výdajů a odměny správce, pokud nelze tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty.
V poměrech této věci měl soud za to, že pokud bude (by byl) zjištěn úpadek dlužnice, bude (by byl) jediným možným řešením jejího úpadku konkurs, přestože dlužnice navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na svůj čistý měsíční příjem ve výši 10.190,-Kč a odměnu a hotové výdaje správce, jež měsíčně činí 1.089,-Kč, by totiž dlužnice byla při těchto propočtech [(2.715-1.089)X60] schopna splatit své závazky toliko v rozsahu 16,8 % (97.560,-Kč z 577.960,32 Kč), což se nepřibližuje zákonem stanovené hranici 30 %. Návrh dlužnice, aby byly náklady na správce rozvrženy do 60 splátek neakceptoval soud v situaci, kdy tyto náklady měly být ve splátkovém kalendáři strhávány ze zabavitelné částky příjmů dlužnice, jež ovšem ke schválení oddlužení nepostačují.
Při stanovení výše zálohy pak vyšel soud z toho, že dlužnice o žádném (svém) zpeněžitelném majetku nic neuvádí, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, a že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice bude dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. odměna insolvenčního správce činit nejméně 45.000,-Kč nepočítaje v to náhradu za daň z přidané hodnoty (dále jen DPH), bude-li správce jejím plátcem. Jelikož prostředky na úhradu nákladů řízení nelze zajistit jinak, rozhodl soud, jak výše uvedeno.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž zdůraznila, že návrh na povolení oddlužení podala proto, aby mohla řádně splácet své závazky po dobu 5 let s tím, že v případě nedostačujícího příjmu doloží darovací smlouvu. Proto setrvala na svém dosavadním požadavku, aby bylo rozhodnuto o jejím úpadku a aby jí bylo povoleno oddlužení.
Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, není skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek a povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud (ani) dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit nejen v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty, nýbrž i v tom, že pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat.
V posuzované věci je přitom zřejmé, že zákonný předpoklad minimálního 30 % rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nelze dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužnice vyjma nehodnotného běžného vybavení domácnosti a věcí osobní potřeby nevlastní žádný majetek. Jinak tomu ale je v případě navrženého oddlužení formou splátkového kalendáře dle ust. § 398 odst. 3 IZ, neboť postižitelný příjem dlužnice představuje nejen invalidní důchod třetího stupně v měsíční výši 10.109,-Kč, nýbrž i příjem z dohody o provedení práce uzavřené s Valment ČR, s.r.o. dne 29.1.2015 v roční výši 16.500,-Kč (300 hodin X 55,-Kč za každou odpracovanou hodinu). Zde je třeba uvést, že odměna z dohody o provedení práce
(na rozdíl od dohody o pracovní činnosti) nepatří mezi příjmy, jež podléhají výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy dle (ust. § 299 odst. 1 OSŘ); lze ji postihnout jedině výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (ust. § 312 a násl. OSŘ), na němž ale oddlužení ve formě splátkového kalendáře postaveno není. Z toho plyne, že pro takové oddlužení je odměna dlužnice z dohody o provedení práce (na základě její dobrovolné nabídky) použitelná v plné výši.
Měsíční splátka odpovídající příjmu z invalidního důchodu dlužnice činí 2.661,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy celkem 159.660,-Kč, k čemuž je třeba připočíst odměnu z dohody o provedení práce ve výši 82.500,-Kč (5X16.500). Za 5 let by tedy dlužnice měla být schopna splatit 242.160,-Kč 159.660+82.500), zatímco 30 % jejích nezajištěných závazků činí 173.388,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 173.388,-Kč, tj. 68.772,-Kč, je současně i zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč včetně daně z přidané hodnoty. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužnice oddlužení splátkovým kalendářem dosáhne.
Jelikož v této situaci lze bez zbytečného odkladu rozhodnout o úpadku dlužnice a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení, a dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ proto nelze dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu, shledal odvolací soud její odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 OSŘ napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
Dlužno dodat, že podle ust. § 136 odst. 4 věty druhé IZ v rozhodnutí o úpadku, s nímž je (bude) spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužnici, jak navrhla, aby platila zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 19. května 2015
Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Berná