2 VSPH 76/2017-B-51
KSUL 74 INS 6232/2012 2 VSPH 76/2017-B-51
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , bytem anonymizovano /67, Most, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 6232/2012-B-39 ze dne 13. prosince 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 6232/2012-
B-39 ze dne 13. prosince 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 74 INS 6232/2012-B-39 ze dne 13.12.2016 zrušil oddlužení anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, insolvenční správkyni Ing. Soně Aubrechtové (dále jen správkyně) uložil, aby mu každé 3 měsíce podávala zprávy o stavu insolvenčního řízení s tím, že další, eventuálně konečnou zprávu mu předloží do 31.3.2014, a konstatoval, že v rozsahu, v němž dlužnice není oprávněna nakládat s majetkovou podstatou, přešlo toto oprávnění na správkyni.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 6.8.2012 (č.d. B-5) schválil řešení úpadku dlužnice oddlužením plněním splátkového kalendáře. V zákonné lhůtě podalo 10 věřitelů přihlášky nezajištěných pohledávek v celkové výši 335.877,69 Kč, zajištěné pohledávky přihlášeny nebyly. Při schvalování splátkového kalendáře kalkuloval soud dále s tím, že je dlužnice rozvedená a má dvě vyživovací povinnosti, její čistý měsíční příjem činí 13.026,-Kč a zabavitelná částka 2.824,-Kč. Dovodil proto, že vedle nároků správkyně je dlužnice schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 31 %. isir.justi ce.cz
Dále soud uvedl, že podáním, jež mu bylo doručeno dne 28.12.2015, mu Stavební bytové družstvo Krušnohor (dále jen Družstvo) sdělilo, že dlužnici vznikl vůči němu po schválení oddlužení nový závazek z titulu dluhu na nájemném a na úhradě záloh spojených s užíváním bytové jednotky č. 9 na adrese Česká 745 v Mostě za období od srpna 2015 do listopadu 2015 v celkové výši 24.012,-Kč navýšený o penalizaci ve výši 1.524,-Kč. Soud dlužnici opakovaně vyzýval, aby se k nově vzniklému závazku vyjádřila: v místě bydliště dlužnice výzvu doručovanou do vlastních rukou nepřevzala a převzala ji až dne 11.5.2016, kdy jí byla doručena na adresu zaměstnavatele, ale nereagovala na ni. Soud proto nařídil na den 26.9.2016 jednání. Dne 7.9.2016 mu bylo doručení podání, v němž Družstvo vyčíslilo dluh na nájemném a na zálohách za služby spojené s užíváním bytu a nedoplatek na vyúčtování zálohových plateb za rok 2015 splatný 31.7.2016 částkou 34.362,-Kč (23.961,-Kč a 10.401,-Kč) s penalizací. Na jednání konaném dne 26.9.2016 dlužnice uvedla, že se s Družstvem dohodla na tom, že dluh splatí ve splátkách po 1.000,-Kč měsíčně, s tím, že v červenci a srpnu 2016 na dluh uhradila 2.000,-Kč a 1.000,-Kč. Soud jí na jednání uložil, aby mu do 15.10.2016 předložila písemné potvrzení Družstva o splácení dluhu, leč v této lhůtě ani později mu dlužnice takový doklad nepředložila.
Soud uzavřel na tom, že dlužnice dlouhodobě neplní své povinnosti, neboť neposkytuje součinnost správkyni ani jemu, když nereagovala na jeho výzvu, nesdělila jim změny svých osobních poměrů (adresou, na níž jí lze doručovat písemnosti), pravidelně nepředkládá přehledy o svých příjmech (soudu je na jeho výzvu předložila naposledy dne 21.8.2015) a navíc jí vznikl nový závazek vůči Družstvu, přičemž nedoložila, že by ho průběžně splácela. Podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) a d) insolvenčního zákona proto rozhodl, jak uvedeno shora.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a umožnil jí pokračovat v oddlužení. V odvolání tvrdila, že dluh vzniklý vůči Družstvu splácí v domluvených splátkách, a namítala, že tuto skutečnost nemohla doložit potvrzením, neboť jí je Družstvo odmítá vydat. Odvolacímu soudu navrhla, aby si její tvrzení ověřil telefonicky u paní Vykoukové, která přijetí plnění pro Družstvo kontroluje. K odvolání připojila výpisy z účtu vedeného na její jméno u Československé obchodní banky, a.s., z nichž plyne, že Družstvu zaplatila ve dnech 25.10., 21.11. a 12.12.2016 po 7.003,-Kč. Na jednání konaném dne 3.3.2017 předložila odvolacímu soudu další výpis ze svého účtu, z něhož plyne, že dne 25.1.2017 uhradila Družstvu 11.000,-Kč, a z účtu své dcery Veroniky anonymizovano vedeného u Komerční banky, a.s., z něhož plyne, že dne 28.2.2017 bylo na účet Družstva uhrazeno 6.000,-Kč (platba je označena jako nájem) a 10.000,-Kč (platba je označena jako dluh).
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 418 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4).
Z odůvodnění napadeného usnesení, jehož obsah reprodukoval odvolací soud shora, je zřejmé, že soud prvního stupně zrušil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře jednak proto, že neplnila povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, jednak proto, že mu nepředložila písemné potvrzení o splácení dluhu vůči Družstvu vzniklému po schválení oddlužení.
Ze spisu odvolací soud zjistil, že podáním ze dne 18.12.2015 sdělilo Družstvo soudu prvního stupně, že dlužnici vůči němu vznikl závazek v celkové výši 24.012,-Kč s příslušenstvím tím, že mu neuhradila nájem a zálohy na služby ve výši 6.003,-Kč měsíčně za období od srpna do listopadu 2015, a navrhlo soudu, aby oddlužení dlužnice zrušil. Podáním ze dne 1.9.2016 Družstvo upřesnilo, že mu dlužnice dluží na nájmu a zálohách 23.961,-Kč s příslušenstvím za období od září 2015 do února 2016 a částku 10.401,-Kč s příslušenstvím představující nedoplatek vyúčtování zálohových plateb za rok 2015 splatný dne 31.7.2016, a zopakovalo návrh na zrušení oddlužení. Jednání konaného dne 26.9.2016 se Družstvo (dlužno přitom poznamenat, že kromě toho, že soud upozornilo na nově vzniklý závazek, jedná se o věřitele, jenž do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku vůči dlužnici vzniklou před vydáním rozhodnutí o úpadku) nezúčastnilo zřejmě proto, že k němu soud obeslal pouze správkyni a dlužnici. Na jednání přečetl soud sdělení Družstva, vytkl dlužnici, že se přes jeho výzvy nevyjádřila ke sdělení ze dne 18.12.2015, a poučil ji o nezbytnosti plnit povinnosti, že jí byly uloženy pod bodem III. výroku usnesení, jímž schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře (jedná se o povinnost platit správkyni zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů-poznámka odvolacího soudu). Ohledně dluhu vůči Družstvu dlužnice uvedla, že se s ním dohodla na jeho úhradě v měsíčních splátkách ve výši 1.000,-Kč měsíčně, že v červenci a srpnu na něj uhradila 2.000,-Kč a 1.000,-Kč a že do 15.10.2016 doloží soudu písemné potvrzení o splácení dluhu . Z protokolu o jednání je zřejmé, že soud o návrhu Družstva nerozhodl a spokojil se s vysvětlením dlužnice i s jejím příslibem, že mu doloží, že dluh splácí, aniž by jí v souvislosti s tím uložil jakoukoliv povinnost. Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že za účelem zjištění Družstvem tvrzeného dluhu dlužnice vůči němu neprovedl soud žádné dokazování. Aniž by věc následně znovu projednal za účelem ověření, resp. zjištění skutečností rozhodných pro zrušení schváleného oddlužení, vydal soud prvního stupně dne 13.12.2016 napadené usnesení.
Za popsaného stavu zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nelze dospět k závěru, že návrh Družstva na zrušení schváleného oddlužení dlužnice před vydáním napadeného usnesení řádně projednal. Dlužno přitom poznamenat, že je v rozporu se smyslem zákonné úpravy, není-li o zrušení schváleného oddlužení rozhodnuto při jednání, nebo bezprostředně poté v návaznosti na jeho výsledky; poměry dlužníka se totiž mohou v průběhu doby měnit a usnesení o zrušení schváleného oddlužení může obstát jedině tehdy, vychází-li z aktuálních zjištění, k nimž dlužník (jakož i insolvenční správce, věřitelský orgán, byl-li ustanoven, a případně také navrhující věřitel) měl možnost vyjádřit se při jednání.
Jak popsáno výše, v daném případě zjištění, že dlužnice neplnila řádně některé povinnosti vyplývající pro ni ze schváleného způsobu oddlužení, jež v protokole o jednání ze dne 26.9.2016 soud nekonkretizoval, zjevně nevedla soud prvního stupně k závěru, že se jedná o neplnění podstatných povinností, neboť v takovém případě by rozhodl o zrušení oddlužení již na jednání; k pozdějšímu porušení podstatných povinností by pak dle ust. § 418 odst. 4 insolvenčního zákona byl povinen nařídit jednání. Co se týče druhého z důvodů, o něž soud opřel napadené usnesení, považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že-jak popsáno a vysvětleno výše-ke zjištění, zda po schválení oddlužení vznikl dlužnici vůči Družstvu v důsledku zaviněného jednání peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, soud prvního stupně žádné dokazování neprovedl. Přestože se odvolací soud pokusil zjednat nápravu tím, že věc projedná za účasti dlužnice i Družstva a namísto soudu prvního stupně provede dokazování za účelem zjištění všech skutečností významným pro posouzení důvodnosti návrhu Družstva, zmařilo Družstvo tento záměr svou neúčastí na jednání nařízeném odvolacím soudem. Až po jednání zjistil odvolací soud, že Družstvo sice omluvilo svou neúčast na tomto jednání, ale omluvu neadresovalo a nezaslalo jemu, ale soudu prvního stupně, jemuž došla v odpoledních hodinách dne 2.3.2017. Za situace, kdy dlužnice tvrdila, že se s Družstvem dohodla na splácení dluhu (a dlužno poznamenat, že se k tomuto, dlužnicí opakovanému tvrzení Družstvo nevyjádřilo), a především předložila listiny, z nichž plyne, jaké částky na jeho úhradu zaplatila, není-kromě tohoto, že ohledně existence dluhu nebylo dosud prováděno žádné dokazování-vyloučeno ani to, že jej uhradila, pokud dohoda o splácení dluhu uzavřena nebyla a Družstvo započítávalo poskytnuté plnění na nejdříve dospělé pohledávky. Z toho odvolací soud dovodil, že v řízení dosud nebyla prokázána existence důvodu pro zrušení schváleného oddlužení vymezeného v ust. § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.
V Praze dne 3. března 2017
JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: J. Vlasáková
KSUL 74 INS 6232/2012 2 VSPH 76/2017-B-51
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , bytem anonymizovano /67, Most, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 6232/2012-B-39 ze dne 13. prosince 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 6232/2012-
B-39 ze dne 13. prosince 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 74 INS 6232/2012-B-39 ze dne 13.12.2016 zrušil oddlužení anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, insolvenční správkyni Ing. Soně Aubrechtové (dále jen správkyně) uložil, aby mu každé 3 měsíce podávala zprávy o stavu insolvenčního řízení s tím, že další, eventuálně konečnou zprávu mu předloží do 31.3.2014, a konstatoval, že v rozsahu, v němž dlužnice není oprávněna nakládat s majetkovou podstatou, přešlo toto oprávnění na správkyni.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 6.8.2012 (č.d. B-5) schválil řešení úpadku dlužnice oddlužením plněním splátkového kalendáře. V zákonné lhůtě podalo 10 věřitelů přihlášky nezajištěných pohledávek v celkové výši 335.877,69 Kč, zajištěné pohledávky přihlášeny nebyly. Při schvalování splátkového kalendáře kalkuloval soud dále s tím, že je dlužnice rozvedená a má dvě vyživovací povinnosti, její čistý měsíční příjem činí 13.026,-Kč a zabavitelná částka 2.824,-Kč. Dovodil proto, že vedle nároků správkyně je dlužnice schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 31 %. isir.justi ce.cz
Dále soud uvedl, že podáním, jež mu bylo doručeno dne 28.12.2015, mu Stavební bytové družstvo Krušnohor (dále jen Družstvo) sdělilo, že dlužnici vznikl vůči němu po schválení oddlužení nový závazek z titulu dluhu na nájemném a na úhradě záloh spojených s užíváním bytové jednotky č. 9 na adrese Česká 745 v Mostě za období od srpna 2015 do listopadu 2015 v celkové výši 24.012,-Kč navýšený o penalizaci ve výši 1.524,-Kč. Soud dlužnici opakovaně vyzýval, aby se k nově vzniklému závazku vyjádřila: v místě bydliště dlužnice výzvu doručovanou do vlastních rukou nepřevzala a převzala ji až dne 11.5.2016, kdy jí byla doručena na adresu zaměstnavatele, ale nereagovala na ni. Soud proto nařídil na den 26.9.2016 jednání. Dne 7.9.2016 mu bylo doručení podání, v němž Družstvo vyčíslilo dluh na nájemném a na zálohách za služby spojené s užíváním bytu a nedoplatek na vyúčtování zálohových plateb za rok 2015 splatný 31.7.2016 částkou 34.362,-Kč (23.961,-Kč a 10.401,-Kč) s penalizací. Na jednání konaném dne 26.9.2016 dlužnice uvedla, že se s Družstvem dohodla na tom, že dluh splatí ve splátkách po 1.000,-Kč měsíčně, s tím, že v červenci a srpnu 2016 na dluh uhradila 2.000,-Kč a 1.000,-Kč. Soud jí na jednání uložil, aby mu do 15.10.2016 předložila písemné potvrzení Družstva o splácení dluhu, leč v této lhůtě ani později mu dlužnice takový doklad nepředložila.
Soud uzavřel na tom, že dlužnice dlouhodobě neplní své povinnosti, neboť neposkytuje součinnost správkyni ani jemu, když nereagovala na jeho výzvu, nesdělila jim změny svých osobních poměrů (adresou, na níž jí lze doručovat písemnosti), pravidelně nepředkládá přehledy o svých příjmech (soudu je na jeho výzvu předložila naposledy dne 21.8.2015) a navíc jí vznikl nový závazek vůči Družstvu, přičemž nedoložila, že by ho průběžně splácela. Podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) a d) insolvenčního zákona proto rozhodl, jak uvedeno shora.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a umožnil jí pokračovat v oddlužení. V odvolání tvrdila, že dluh vzniklý vůči Družstvu splácí v domluvených splátkách, a namítala, že tuto skutečnost nemohla doložit potvrzením, neboť jí je Družstvo odmítá vydat. Odvolacímu soudu navrhla, aby si její tvrzení ověřil telefonicky u paní Vykoukové, která přijetí plnění pro Družstvo kontroluje. K odvolání připojila výpisy z účtu vedeného na její jméno u Československé obchodní banky, a.s., z nichž plyne, že Družstvu zaplatila ve dnech 25.10., 21.11. a 12.12.2016 po 7.003,-Kč. Na jednání konaném dne 3.3.2017 předložila odvolacímu soudu další výpis ze svého účtu, z něhož plyne, že dne 25.1.2017 uhradila Družstvu 11.000,-Kč, a z účtu své dcery Veroniky anonymizovano vedeného u Komerční banky, a.s., z něhož plyne, že dne 28.2.2017 bylo na účet Družstva uhrazeno 6.000,-Kč (platba je označena jako nájem) a 10.000,-Kč (platba je označena jako dluh).
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 418 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4).
Z odůvodnění napadeného usnesení, jehož obsah reprodukoval odvolací soud shora, je zřejmé, že soud prvního stupně zrušil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře jednak proto, že neplnila povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, jednak proto, že mu nepředložila písemné potvrzení o splácení dluhu vůči Družstvu vzniklému po schválení oddlužení.
Ze spisu odvolací soud zjistil, že podáním ze dne 18.12.2015 sdělilo Družstvo soudu prvního stupně, že dlužnici vůči němu vznikl závazek v celkové výši 24.012,-Kč s příslušenstvím tím, že mu neuhradila nájem a zálohy na služby ve výši 6.003,-Kč měsíčně za období od srpna do listopadu 2015, a navrhlo soudu, aby oddlužení dlužnice zrušil. Podáním ze dne 1.9.2016 Družstvo upřesnilo, že mu dlužnice dluží na nájmu a zálohách 23.961,-Kč s příslušenstvím za období od září 2015 do února 2016 a částku 10.401,-Kč s příslušenstvím představující nedoplatek vyúčtování zálohových plateb za rok 2015 splatný dne 31.7.2016, a zopakovalo návrh na zrušení oddlužení. Jednání konaného dne 26.9.2016 se Družstvo (dlužno přitom poznamenat, že kromě toho, že soud upozornilo na nově vzniklý závazek, jedná se o věřitele, jenž do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku vůči dlužnici vzniklou před vydáním rozhodnutí o úpadku) nezúčastnilo zřejmě proto, že k němu soud obeslal pouze správkyni a dlužnici. Na jednání přečetl soud sdělení Družstva, vytkl dlužnici, že se přes jeho výzvy nevyjádřila ke sdělení ze dne 18.12.2015, a poučil ji o nezbytnosti plnit povinnosti, že jí byly uloženy pod bodem III. výroku usnesení, jímž schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře (jedná se o povinnost platit správkyni zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů-poznámka odvolacího soudu). Ohledně dluhu vůči Družstvu dlužnice uvedla, že se s ním dohodla na jeho úhradě v měsíčních splátkách ve výši 1.000,-Kč měsíčně, že v červenci a srpnu na něj uhradila 2.000,-Kč a 1.000,-Kč a že do 15.10.2016 doloží soudu písemné potvrzení o splácení dluhu . Z protokolu o jednání je zřejmé, že soud o návrhu Družstva nerozhodl a spokojil se s vysvětlením dlužnice i s jejím příslibem, že mu doloží, že dluh splácí, aniž by jí v souvislosti s tím uložil jakoukoliv povinnost. Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že za účelem zjištění Družstvem tvrzeného dluhu dlužnice vůči němu neprovedl soud žádné dokazování. Aniž by věc následně znovu projednal za účelem ověření, resp. zjištění skutečností rozhodných pro zrušení schváleného oddlužení, vydal soud prvního stupně dne 13.12.2016 napadené usnesení.
Za popsaného stavu zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nelze dospět k závěru, že návrh Družstva na zrušení schváleného oddlužení dlužnice před vydáním napadeného usnesení řádně projednal. Dlužno přitom poznamenat, že je v rozporu se smyslem zákonné úpravy, není-li o zrušení schváleného oddlužení rozhodnuto při jednání, nebo bezprostředně poté v návaznosti na jeho výsledky; poměry dlužníka se totiž mohou v průběhu doby měnit a usnesení o zrušení schváleného oddlužení může obstát jedině tehdy, vychází-li z aktuálních zjištění, k nimž dlužník (jakož i insolvenční správce, věřitelský orgán, byl-li ustanoven, a případně také navrhující věřitel) měl možnost vyjádřit se při jednání.
Jak popsáno výše, v daném případě zjištění, že dlužnice neplnila řádně některé povinnosti vyplývající pro ni ze schváleného způsobu oddlužení, jež v protokole o jednání ze dne 26.9.2016 soud nekonkretizoval, zjevně nevedla soud prvního stupně k závěru, že se jedná o neplnění podstatných povinností, neboť v takovém případě by rozhodl o zrušení oddlužení již na jednání; k pozdějšímu porušení podstatných povinností by pak dle ust. § 418 odst. 4 insolvenčního zákona byl povinen nařídit jednání. Co se týče druhého z důvodů, o něž soud opřel napadené usnesení, považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že-jak popsáno a vysvětleno výše-ke zjištění, zda po schválení oddlužení vznikl dlužnici vůči Družstvu v důsledku zaviněného jednání peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, soud prvního stupně žádné dokazování neprovedl. Přestože se odvolací soud pokusil zjednat nápravu tím, že věc projedná za účasti dlužnice i Družstva a namísto soudu prvního stupně provede dokazování za účelem zjištění všech skutečností významným pro posouzení důvodnosti návrhu Družstva, zmařilo Družstvo tento záměr svou neúčastí na jednání nařízeném odvolacím soudem. Až po jednání zjistil odvolací soud, že Družstvo sice omluvilo svou neúčast na tomto jednání, ale omluvu neadresovalo a nezaslalo jemu, ale soudu prvního stupně, jemuž došla v odpoledních hodinách dne 2.3.2017. Za situace, kdy dlužnice tvrdila, že se s Družstvem dohodla na splácení dluhu (a dlužno poznamenat, že se k tomuto, dlužnicí opakovanému tvrzení Družstvo nevyjádřilo), a především předložila listiny, z nichž plyne, jaké částky na jeho úhradu zaplatila, není-kromě tohoto, že ohledně existence dluhu nebylo dosud prováděno žádné dokazování-vyloučeno ani to, že jej uhradila, pokud dohoda o splácení dluhu uzavřena nebyla a Družstvo započítávalo poskytnuté plnění na nejdříve dospělé pohledávky. Z toho odvolací soud dovodil, že v řízení dosud nebyla prokázána existence důvodu pro zrušení schváleného oddlužení vymezeného v ust. § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.
V Praze dne 3. března 2017
JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: J. Vlasáková