2 VSPH 702/2012-A-24
MSPH 90 INS 20508/2011 2 VSPH 702/2012-A-24
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Luboše Severy, bytem Luhová 47, Raspenava, fakticky bydlištěm U Vozovny 2a, Praha 10, adresa pro doručování: U Seřadiště 9, 101 00 Praha 10, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu Praze č.j. MSPH 90 INS 20508/2011-A-18 ze dne 27.dubna 2012
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 20508/2011-A-18 ze dne 27.dubna 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku Luboši Severovi neukládá zaplatit další zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 90 INS 20508/2011-A-18 ze dne 27.4.2012 uložil Luboši Severovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 3.11.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil další zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dále uvedl, že dlužník již dne 10.4.2012 zaplatil na výzvu soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč. Jelikož však k následné výzvě soudu nedoplnil v určené lhůtě návrh na povolení oddlužení o to, zda a jakým způsobem ukončil podnikatelskou činnost, nepředložil znalecký posudek obsahující ocenění nemovitosti zajišťující pohledávku zajištěného věřitele, v seznamu závazků neoznačil druh a důvod vzniku zajištění, když přesně nespecifikoval zástavní smlouvu, a neuvedl, kdy bylo uzavřeno a kdy rozvedeno jeho manželství a jakým způsobem bylo společné jmění manželů upraveno po dobu trvání manželství a jakým způsobem bylo po rozvodu vypořádáno, soud z toho dovodil, že jeho úpadek bude řešen konkursem, a uložil mu proto zaplatit další zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání poukázal na to, že ve stanovené lhůtě zaplatil na zálohu na náklady řízení 10.000,-Kč a že již splnil výzvu soudu a doplnil návrh na povolení oddlužení. Lhůtu stanovenou k doplnění návrhu nedodržel pouze proto, že čekal na zhotovení znaleckého posudku, a návrh doplnil dne 30.4.2012 okamžitě poté, kdy posudek obdržel, přičemž o těchto skutečnostech soud informoval a žádal ho o prodloužení lhůty.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči pěti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 872 tisíc Kč, vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 765 v katastrálním území Raspenava, nemá vyživovací povinnosti a jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 21.765,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením, nebo konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. S přihlédnutím k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a rozsahu jeho majetku je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení nebude na úhradu nákladů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce třeba vynakládat nijak značné výdaje, a na rozdíl od soudu prvního stupně je toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 10.000,-Kč, kterou již dlužník na výzvu soudu ze dne 10.4.2012 zaplatil. Přihlédl přitom i k tomu, že dlužník dne 30.4.2012 doplnil návrh na povolení oddlužení sdělením, že podnikání ukončil v roce 1993, společná jmění z prvního manželství trvajícího od roku 1976 do roku 1981 i druhého trvajícího od roku 1993 do roku 1999 byla vypořádána, zástavní smlouvou je zajištěn jeho závazek vůči Raiffeisen stavební spořitelně, a.s., jak dokládá smlouvou o úvěru, a současná cena nemovitosti činí 770 tisíc Kč, jak o tom svědčí předložený znalecký posudek, a tím odpadl důvod, jenž vedl insolvenční soud k názoru, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, a z něhož insolvenční soud dovodil potřebu úhrady další zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 6.srpna 2012
JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: V. Chalupová
MSPH 90 INS 20508/2011 2 VSPH 702/2012-A-24
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Luboše Severy, bytem Luhová 47, Raspenava, fakticky bydlištěm U Vozovny 2a, Praha 10, adresa pro doručování: U Seřadiště 9, 101 00 Praha 10, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu Praze č.j. MSPH 90 INS 20508/2011-A-18 ze dne 27.dubna 2012
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 20508/2011-A-18 ze dne 27.dubna 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku Luboši Severovi neukládá zaplatit další zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 90 INS 20508/2011-A-18 ze dne 27.4.2012 uložil Luboši Severovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 3.11.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatil další zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož může soud vyzvat insolvenčního navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dále uvedl, že dlužník již dne 10.4.2012 zaplatil na výzvu soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč. Jelikož však k následné výzvě soudu nedoplnil v určené lhůtě návrh na povolení oddlužení o to, zda a jakým způsobem ukončil podnikatelskou činnost, nepředložil znalecký posudek obsahující ocenění nemovitosti zajišťující pohledávku zajištěného věřitele, v seznamu závazků neoznačil druh a důvod vzniku zajištění, když přesně nespecifikoval zástavní smlouvu, a neuvedl, kdy bylo uzavřeno a kdy rozvedeno jeho manželství a jakým způsobem bylo společné jmění manželů upraveno po dobu trvání manželství a jakým způsobem bylo po rozvodu vypořádáno, soud z toho dovodil, že jeho úpadek bude řešen konkursem, a uložil mu proto zaplatit další zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání poukázal na to, že ve stanovené lhůtě zaplatil na zálohu na náklady řízení 10.000,-Kč a že již splnil výzvu soudu a doplnil návrh na povolení oddlužení. Lhůtu stanovenou k doplnění návrhu nedodržel pouze proto, že čekal na zhotovení znaleckého posudku, a návrh doplnil dne 30.4.2012 okamžitě poté, kdy posudek obdržel, přičemž o těchto skutečnostech soud informoval a žádal ho o prodloužení lhůty.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči pěti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 872 tisíc Kč, vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 765 v katastrálním území Raspenava, nemá vyživovací povinnosti a jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 21.765,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen buď oddlužením, nebo konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. S přihlédnutím k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a rozsahu jeho majetku je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení nebude na úhradu nákladů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce třeba vynakládat nijak značné výdaje, a na rozdíl od soudu prvního stupně je toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 10.000,-Kč, kterou již dlužník na výzvu soudu ze dne 10.4.2012 zaplatil. Přihlédl přitom i k tomu, že dlužník dne 30.4.2012 doplnil návrh na povolení oddlužení sdělením, že podnikání ukončil v roce 1993, společná jmění z prvního manželství trvajícího od roku 1976 do roku 1981 i druhého trvajícího od roku 1993 do roku 1999 byla vypořádána, zástavní smlouvou je zajištěn jeho závazek vůči Raiffeisen stavební spořitelně, a.s., jak dokládá smlouvou o úvěru, a současná cena nemovitosti činí 770 tisíc Kč, jak o tom svědčí předložený znalecký posudek, a tím odpadl důvod, jenž vedl insolvenční soud k názoru, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, a z něhož insolvenční soud dovodil potřebu úhrady další zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 6.srpna 2012
JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: V. Chalupová