2 VSPH 693/2011-A-15
KSPH 39 INS 6354/2011 2 VSPH 693/2011-A-15
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Olgy Knollové, bytem Třída Míru 1280/16B, Beroun, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 6354/2011-A-8 ze dne 20.dubna 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 6354/2011-A-8 ze dne 20. dubna 2011 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 39 INS 6354/2011-A-8 ze dne 20.4.2011 odmítl insolvenční návrh Olgy Knollové (dále jen dlužnice) spojený s návrhem na povolení oddlužení.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice domáhala insolvenčním návrhem ze dne 13.4.2011 zjištění svého úpadku a povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dle názoru soudu vykazuje insolvenční návrh podstatnou vadu, pro kterou nelze v řízení pokračovat, neboť zcela postrádá konkrétní vylíčení skutečností, které osvědčují úpadek. Dlužnice pouhým vyjmenováním věřitelů a uvedením výše závazku u každého z nich v položce 21 svého návrhu nedostála požadavku na popis rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek, neboť v něm neuvedla, jak se do současné špatné finanční situace dostala, na co použila jednotlivé půjčky, proč uzavírala další závazky, když původní nebyla schopna splácet, a zda někteří věřitelé přistoupili k zesplatnění celého závazku dlužnice . Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužnice odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že odmítnutí návrhu pokládá za nedůvodné a doplnila okolnosti osvědčující její úpadek potud, že popsala svou materiální situaci i způsob, jak se do ní dostala.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.
Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.
Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.
Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.
Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku, přičemž v bodě 21 uvedla, že má 7 věřitelů, vůči nimž má jedenáct závazků po splatnosti (u šesti z nich déle než 12 měsíců) a výše závazků činí dohromady cca 678 tisíc Kč, její měsíční příjem tvoří důchod ve výši 8.087,-Kč a částka 2.400,-Kč, jíž se jí smluvně zavázala přispívat její dcera. Odvolací soud z tvrzení dlužnice na rozdíl od soudu prvního stupně došel k závěru, že v insolvenčním návrhu dostatečně uvedla skutečnosti, které osvědčují její úpadek. Protože insolvenční návrh splňuje zákonem požadované náležitosti splňuje, nebyl k postupu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona žádný důvod.
Současně však odvolací soud nemohl ponechat bez povšimnutí, že dlužnice nepřipojila k insolvenčnímu návrhu seznamy vyžadované ust. § 104 insolvenčního zákona spolu s prohlášením, že jsou správné a úplné; ani tato skutečnost však nezakládá důvod k postupu dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 1 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 12.srpna 2011 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová
KSPH 39 INS 6354/2011 2 VSPH 693/2011-A-15
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Olgy Knollové, bytem Třída Míru 1280/16B, Beroun, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 6354/2011-A-8 ze dne 20.dubna 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 6354/2011-A-8 ze dne 20. dubna 2011 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 39 INS 6354/2011-A-8 ze dne 20.4.2011 odmítl insolvenční návrh Olgy Knollové (dále jen dlužnice) spojený s návrhem na povolení oddlužení.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužnice domáhala insolvenčním návrhem ze dne 13.4.2011 zjištění svého úpadku a povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dle názoru soudu vykazuje insolvenční návrh podstatnou vadu, pro kterou nelze v řízení pokračovat, neboť zcela postrádá konkrétní vylíčení skutečností, které osvědčují úpadek. Dlužnice pouhým vyjmenováním věřitelů a uvedením výše závazku u každého z nich v položce 21 svého návrhu nedostála požadavku na popis rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek, neboť v něm neuvedla, jak se do současné špatné finanční situace dostala, na co použila jednotlivé půjčky, proč uzavírala další závazky, když původní nebyla schopna splácet, a zda někteří věřitelé přistoupili k zesplatnění celého závazku dlužnice . Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužnice odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že odmítnutí návrhu pokládá za nedůvodné a doplnila okolnosti osvědčující její úpadek potud, že popsala svou materiální situaci i způsob, jak se do ní dostala.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.
Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.
Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.
Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.
Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužnice podala insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a ve dvou rámečcích v bodě 21 formuláře křížkem vyznačila, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a že požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku, přičemž v bodě 21 uvedla, že má 7 věřitelů, vůči nimž má jedenáct závazků po splatnosti (u šesti z nich déle než 12 měsíců) a výše závazků činí dohromady cca 678 tisíc Kč, její měsíční příjem tvoří důchod ve výši 8.087,-Kč a částka 2.400,-Kč, jíž se jí smluvně zavázala přispívat její dcera. Odvolací soud z tvrzení dlužnice na rozdíl od soudu prvního stupně došel k závěru, že v insolvenčním návrhu dostatečně uvedla skutečnosti, které osvědčují její úpadek. Protože insolvenční návrh splňuje zákonem požadované náležitosti splňuje, nebyl k postupu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona žádný důvod.
Současně však odvolací soud nemohl ponechat bez povšimnutí, že dlužnice nepřipojila k insolvenčnímu návrhu seznamy vyžadované ust. § 104 insolvenčního zákona spolu s prohlášením, že jsou správné a úplné; ani tato skutečnost však nezakládá důvod k postupu dle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 1 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 12.srpna 2011 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová