2 VSPH 652/2011-A-17
KSCB 25 INS 3572/2011 2 VSPH 652/2011-A-17
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Viktora Veřtáta, bytem Minská 2782, Tábor, zast. advokátem Mgr. Martinem Šípem, sídlem Převrátilská 330, Tábor, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 3572/2011-A-12 ze dne 6.května 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 3572/2011-A-12 ze dne 6.května 2011 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 3572/2011-A-12 ze dne 6.5.2011 uložil Viktoru Veřtátovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 4.3.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu dlužníkovi ukládá proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení, zejména na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Pokud jde o její výši, přihlédl k tomu, že dle údajů uvedených v návrhu má dlužník příjem ve výši cca 19.000,-Kč, přičemž má vyživovací povinnosti ke svým 4 dětem v celkové výši 8.800,-Kč a veškerý jeho majetek tvoří věci osobní potřeby nepatrné hodnoty. Protože za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 390 odst. 3 IZ a následné prohlášení konkursu na majetek dlužníka, uložil mu soud tuto povinnost.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že mu povinnost zaplatit zálohu neukládá a že je osvobozen od soudních poplatků. Zálohu na náklady insolvenčního řízení není objektivně schopen uhradit, neboť by si na její úhradu musel vzít půjčku, a tím by své zadlužení ještě prohloubil.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
V prvé řadě považoval odvolací soud za nutné uvést, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem a právní úpravu, jež se vztahuje k povinnosti platit soudní poplatek včetně oprávnění soudu rozhodnout o osvobození od placení soudních poplatků, nelze při rozhodování o uložení povinnosti zaplatit zálohu použít.
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Z insolvenčního návrhu a z listin k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužník nemá dle vlastního tvrzení žádný majetek, jeho měsíční příjem činí cca 19.000,-Kč, má vyživovací povinnosti ke svým 4 dětem v celkové výši 8.800,-Kč a vůči České republice a dalším třinácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 835 tisíc Kč. Protože jeho úpadek bude třeba řešit konkursem, neboť nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po něm zaplacení zálohy požadoval.
Stejně jako soud prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že v daném případě-vzhledem k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a tvrzené absenci jeho majetku, již bude třeba ověřit-postačí k zajištění úhrady předpokládaných nákladů insolvenčního řízení záloha ve výši 20.000,-Kč. Proto postupoval podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 29.června 2011 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová
KSCB 25 INS 3572/2011 2 VSPH 652/2011-A-17
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Viktora Veřtáta, bytem Minská 2782, Tábor, zast. advokátem Mgr. Martinem Šípem, sídlem Převrátilská 330, Tábor, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 3572/2011-A-12 ze dne 6.května 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 3572/2011-A-12 ze dne 6.května 2011 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 3572/2011-A-12 ze dne 6.5.2011 uložil Viktoru Veřtátovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 4.3.2011 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu dlužníkovi ukládá proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení, zejména na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Pokud jde o její výši, přihlédl k tomu, že dle údajů uvedených v návrhu má dlužník příjem ve výši cca 19.000,-Kč, přičemž má vyživovací povinnosti ke svým 4 dětem v celkové výši 8.800,-Kč a veškerý jeho majetek tvoří věci osobní potřeby nepatrné hodnoty. Protože za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 390 odst. 3 IZ a následné prohlášení konkursu na majetek dlužníka, uložil mu soud tuto povinnost.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že mu povinnost zaplatit zálohu neukládá a že je osvobozen od soudních poplatků. Zálohu na náklady insolvenčního řízení není objektivně schopen uhradit, neboť by si na její úhradu musel vzít půjčku, a tím by své zadlužení ještě prohloubil.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
V prvé řadě považoval odvolací soud za nutné uvést, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem a právní úpravu, jež se vztahuje k povinnosti platit soudní poplatek včetně oprávnění soudu rozhodnout o osvobození od placení soudních poplatků, nelze při rozhodování o uložení povinnosti zaplatit zálohu použít.
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Z insolvenčního návrhu a z listin k němu připojených odvolací soud zjistil, že dlužník nemá dle vlastního tvrzení žádný majetek, jeho měsíční příjem činí cca 19.000,-Kč, má vyživovací povinnosti ke svým 4 dětem v celkové výši 8.800,-Kč a vůči České republice a dalším třinácti věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 835 tisíc Kč. Protože jeho úpadek bude třeba řešit konkursem, neboť nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona je v daném případě vyloučeno, neboť není obchodní společností, jež byla zrušena soudem a jíž byl soudem jmenován likvidátor ze seznamu insolvenčních správců, a prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po něm zaplacení zálohy požadoval.
Stejně jako soud prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že v daném případě-vzhledem k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a tvrzené absenci jeho majetku, již bude třeba ověřit-postačí k zajištění úhrady předpokládaných nákladů insolvenčního řízení záloha ve výši 20.000,-Kč. Proto postupoval podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 29.června 2011 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová