2 VSPH 573/2016-A-28
KSPH 61 INS 6445/2015 2 VSPH 573/2016-A-28
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Jana Vokála, bytem Jakub 87, pošta Církvice, a Kateřiny Vokálové, bytem Větrná 714, pošta Vysoké Mýto, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 6445/2015-A-21 ze dne 22. února 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 6445/2015-A-21 ze dne
22.února 2016 se v bodě II. výroku z r u š u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 6445/2015-A-21 ze dne 22.2.2016 pro nezaplacení zálohy zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh Jana Vokála a Kateřiny Vokálové (dále jen dlužníci), již se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení (bod I. výroku), a uložil jim, aby společně a nerozdílně zaplatili přihlášenému věřiteli Petru Šebestovi 8.228,-Kč na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 7.4.2015 (č.d. A-8), jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 VSPH 804/2015-A-16 ze dne 27.10.2015, uložil dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč. Protože dlužníci zálohu nezaplatili, podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční řízení zastavil. S poukazem na ust. § 7 insolvenčního zákona a § 146 odst. 2 věty první občanského soudního řádu uložil dlužníkům, aby přihlášenému věřiteli Petru Šebestovi, jenž byl v řízení zastoupen advokátem, nahradili náklady řízení.
Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odvolání namítali, že ve fázi řízení, kdy dosud nebylo rozhodnuto o jejich úpadku, nebyli věřitelé povinni přihlašovat své pohledávky. I když k tomu věřitel je oprávněn, měl by si podle nich být vědom skutečnosti, že o úpadku dosud rozhodnuto nebylo, a vynaložené náklady by měly jít k jeho tíži. Poukázali dále na to, že se dle ust. § 170 písm. f) insolvenčního zákona náklady účastníků vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, nestanoví-li zákon jinak.
Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Praze v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Protože vyjma ust. § 130 odst. 5 insolvenčního zákona upravujícího rozhodování o nákladech řízení za situace, kdy bylo insolvenční řízení zastaveno proto, že insolvenční navrhovatel (věřitel) vzal zpět insolvenční návrh z důvodu, že po zahájení řízení uhradil dlužník jeho pohledávku (a vylučuje tak aplikaci ust. § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu), neobsahuje insolvenční zákon úpravu rozhodování o nákladech insolvenčního řízení pro případ, že insolvenční řízení bylo zastaveno, je třeba přiměřeně použít ustanovení občanského soudního řádu týkajících se sporného řízení. Přestože insolvenční zákon připouští, aby již ve fázi předcházející vydání rozhodnutí o úpadku přihlásili věřitelé své pohledávky vůči dlužníkovi (a jsou proto podle ust. § 14 insolvenčního zákona účastníky insolvenčního řízení), lze dle názoru odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení v této fázi řízení přihlížet pouze k nákladům, jež vynaložili účastníci řízení, již mohli rozhodnutí o insolvenčním návrhu svými procesními úkony (včetně plnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní) aktivně ovlivnit, tj. dlužník a insolvenční navrhovatel odlišný od dlužníka, eventuálně v insolvenčním řízení zahájeném na návrh jiné osoby než dlužníka podle ust. § 135 insolvenčního zákona i věřitelé, kteří pouze uplatňují své právo proti dlužníkovi. V případě, že v řízení bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, jsou však dle ust. § 170 písm. f) insolvenčního zákona náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení vyloučeny z uspokojení. V řízeních, kdy byl návrh jiné osoby než dlužníka zamítnut, odmítnut či řízení bylo zastaveno, je třeba rozhodnout o nákladech za přiměřeného použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu (tj. vzhledem k výsledku zejména o nákladech dlužníka) vyjma případu vymezeného v ust. § 130 odst. 5 insolvenčního zákona. V řízení zahájeném výlučně na návrh dlužníka není v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu k rozhodování o nákladech řízení žádný důvod.
V daném případě je Petr Šebesta věřitelem, který toliko přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení, aniž by podáním insolvenčního návrhu insolvenční řízení inicioval či k řízení přistoupil. Protože zde nejsou účastníci v postavení sporných stran, nebyl k rozhodování o nákladech řízení žádný důvod.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení v bodě II. výroku zrušil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 5. dubna 2016
JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková
KSPH 61 INS 6445/2015 2 VSPH 573/2016-A-28
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Jana Vokála, bytem Jakub 87, pošta Církvice, a Kateřiny Vokálové, bytem Větrná 714, pošta Vysoké Mýto, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 6445/2015-A-21 ze dne 22. února 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 6445/2015-A-21 ze dne
22.února 2016 se v bodě II. výroku z r u š u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 6445/2015-A-21 ze dne 22.2.2016 pro nezaplacení zálohy zastavil insolvenční řízení zahájené na návrh Jana Vokála a Kateřiny Vokálové (dále jen dlužníci), již se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení (bod I. výroku), a uložil jim, aby společně a nerozdílně zaplatili přihlášenému věřiteli Petru Šebestovi 8.228,-Kč na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 7.4.2015 (č.d. A-8), jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 VSPH 804/2015-A-16 ze dne 27.10.2015, uložil dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč. Protože dlužníci zálohu nezaplatili, podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční řízení zastavil. S poukazem na ust. § 7 insolvenčního zákona a § 146 odst. 2 věty první občanského soudního řádu uložil dlužníkům, aby přihlášenému věřiteli Petru Šebestovi, jenž byl v řízení zastoupen advokátem, nahradili náklady řízení.
Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odvolání namítali, že ve fázi řízení, kdy dosud nebylo rozhodnuto o jejich úpadku, nebyli věřitelé povinni přihlašovat své pohledávky. I když k tomu věřitel je oprávněn, měl by si podle nich být vědom skutečnosti, že o úpadku dosud rozhodnuto nebylo, a vynaložené náklady by měly jít k jeho tíži. Poukázali dále na to, že se dle ust. § 170 písm. f) insolvenčního zákona náklady účastníků vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, nestanoví-li zákon jinak.
Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Praze v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Protože vyjma ust. § 130 odst. 5 insolvenčního zákona upravujícího rozhodování o nákladech řízení za situace, kdy bylo insolvenční řízení zastaveno proto, že insolvenční navrhovatel (věřitel) vzal zpět insolvenční návrh z důvodu, že po zahájení řízení uhradil dlužník jeho pohledávku (a vylučuje tak aplikaci ust. § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu), neobsahuje insolvenční zákon úpravu rozhodování o nákladech insolvenčního řízení pro případ, že insolvenční řízení bylo zastaveno, je třeba přiměřeně použít ustanovení občanského soudního řádu týkajících se sporného řízení. Přestože insolvenční zákon připouští, aby již ve fázi předcházející vydání rozhodnutí o úpadku přihlásili věřitelé své pohledávky vůči dlužníkovi (a jsou proto podle ust. § 14 insolvenčního zákona účastníky insolvenčního řízení), lze dle názoru odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení v této fázi řízení přihlížet pouze k nákladům, jež vynaložili účastníci řízení, již mohli rozhodnutí o insolvenčním návrhu svými procesními úkony (včetně plnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní) aktivně ovlivnit, tj. dlužník a insolvenční navrhovatel odlišný od dlužníka, eventuálně v insolvenčním řízení zahájeném na návrh jiné osoby než dlužníka podle ust. § 135 insolvenčního zákona i věřitelé, kteří pouze uplatňují své právo proti dlužníkovi. V případě, že v řízení bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, jsou však dle ust. § 170 písm. f) insolvenčního zákona náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení vyloučeny z uspokojení. V řízeních, kdy byl návrh jiné osoby než dlužníka zamítnut, odmítnut či řízení bylo zastaveno, je třeba rozhodnout o nákladech za přiměřeného použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu (tj. vzhledem k výsledku zejména o nákladech dlužníka) vyjma případu vymezeného v ust. § 130 odst. 5 insolvenčního zákona. V řízení zahájeném výlučně na návrh dlužníka není v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu k rozhodování o nákladech řízení žádný důvod.
V daném případě je Petr Šebesta věřitelem, který toliko přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení, aniž by podáním insolvenčního návrhu insolvenční řízení inicioval či k řízení přistoupil. Protože zde nejsou účastníci v postavení sporných stran, nebyl k rozhodování o nákladech řízení žádný důvod.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení v bodě II. výroku zrušil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 5. dubna 2016
JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková