2 VSPH 511/2012-A-13
MSPH 99 INS 7495/2012 2 VSPH 511/2012-A-13
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Modřanská servisní a montážní, s.r.o. v likvidaci, sídlem Stará cesta č. 14, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 7495/2012-A-8 ze dne 6. dubna 2012
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 7495/2012-A-8 ze dne 6. dubna 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Modřanské servisní a montážní, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 26.3.2012 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 98 odst. 2 a § 108 insolvenčního zákona konstatoval, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména to, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po svém ustanovení do funkce, a rovněž to, aby byla poskytnuta záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Při posuzování výše zálohy vyšel z toho, že jediným majetkem dlužníka jsou dvě pohledávky v celkové výši 1.987.282,-Kč, přičemž dle tvrzení dlužníka jsou nedobytné z důvodu nesolventnosti jeho dlužníků. V případě uvažovaného způsobu řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že po zjištění, že je pohledávka za SEVA-CB, a.s. nedobytná a byla proto odepsána, je zřejmé, že není možné provést likvidaci dlužníka. Kromě toho se likvidátorovi nepodařilo získat žádné účetní doklady od vedoucího organizační složky dlužníka na Slovensku, proto nemá žádné informace o jejím stavu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine insolvenčního zákona uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.
Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze požadovat po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona).
Podle ust. § 144 insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.
Dle názoru odvolacího soudu je při úvaze, zda požadovat zaplacení zálohy u insolvenčních návrhů podaných likvidátory obchodních společností v likvidaci, či nikoli, podstatné, zda v konkrétní věci jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 insolvenčního zákona. V případech, kdy tomu tak je, insolvenční soud k zaplacení zálohy vyzývat nebude. Naopak, nebude-li možný postup dle ust. § 144 insolvenčního zákona, výzva k zaplacení zálohy bude po splnění podmínek obsažených v ust. § 108 insolvenčního zákona namístě. Tomu nebrání ani zjištění, že dlužník (likvidovaná společnost) nemá majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení. V takovém případě, jak uzavřel Vrchní soud v Praze již v rozhodnutí sp.zn. KSPA 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009 ze dne 19.6.2009, zákon nedává žádného podkladu pro další pokračování insolvenčního řízení. Testem k tomu, aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě dlužníku uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li likvidátor dlužníka schopen takový majetek identifikovat a zaplatit z něj zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka. Za takové situace soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci.
Protože podle notářského zápisu ze dne 27.10.2011 byl dlužník rozhodnutím jediného společníka Union Trading Co. limited zrušen s likvidací a likvidátorem byl jmenován Ing. Jaromír Civín, který nebyl (není) zapsán v seznamu insolvenčních správců, nejsou podmínky pro aplikaci ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona splněny.
Odvolací soud je za této situace s insolvenčním soudem zajedno v tom, že v tomto případě přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužníka toliko konkurs. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 vyhlášky, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky.
Protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníkovi zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k majetkové situaci dlužníka a k tomu, že dlužník má dle svého tvrzení šest věřitelů a že se do insolvenčního řízení dosud přihlásil pouze jeden věřitel, je však odvolací soud přesvědčen o tom, že ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat složení zálohy ve výši 30.000,-Kč.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 20. srpna 2012
JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva
MSPH 99 INS 7495/2012 2 VSPH 511/2012-A-13
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Modřanská servisní a montážní, s.r.o. v likvidaci, sídlem Stará cesta č. 14, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 7495/2012-A-8 ze dne 6. dubna 2012
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 7495/2012-A-8 ze dne 6. dubna 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Modřanské servisní a montážní, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), jež se insolvenčním návrhem ze dne 26.3.2012 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud poukazuje na ust. § 98 odst. 2 a § 108 insolvenčního zákona konstatoval, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména to, aby insolvenční správce měl k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po svém ustanovení do funkce, a rovněž to, aby byla poskytnuta záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Při posuzování výše zálohy vyšel z toho, že jediným majetkem dlužníka jsou dvě pohledávky v celkové výši 1.987.282,-Kč, přičemž dle tvrzení dlužníka jsou nedobytné z důvodu nesolventnosti jeho dlužníků. V případě uvažovaného způsobu řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že po zjištění, že je pohledávka za SEVA-CB, a.s. nedobytná a byla proto odepsána, je zřejmé, že není možné provést likvidaci dlužníka. Kromě toho se likvidátorovi nepodařilo získat žádné účetní doklady od vedoucího organizační složky dlužníka na Slovensku, proto nemá žádné informace o jejím stavu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine insolvenčního zákona uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.
Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze požadovat po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (viz ust. § 108 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona).
Podle ust. § 144 insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.
Dle názoru odvolacího soudu je při úvaze, zda požadovat zaplacení zálohy u insolvenčních návrhů podaných likvidátory obchodních společností v likvidaci, či nikoli, podstatné, zda v konkrétní věci jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 insolvenčního zákona. V případech, kdy tomu tak je, insolvenční soud k zaplacení zálohy vyzývat nebude. Naopak, nebude-li možný postup dle ust. § 144 insolvenčního zákona, výzva k zaplacení zálohy bude po splnění podmínek obsažených v ust. § 108 insolvenčního zákona namístě. Tomu nebrání ani zjištění, že dlužník (likvidovaná společnost) nemá majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení. V takovém případě, jak uzavřel Vrchní soud v Praze již v rozhodnutí sp.zn. KSPA 56 INS 4540/2008, 1 VSPH 238/2009 ze dne 19.6.2009, zákon nedává žádného podkladu pro další pokračování insolvenčního řízení. Testem k tomu, aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě dlužníku uložená povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li likvidátor dlužníka schopen takový majetek identifikovat a zaplatit z něj zálohu na náklady insolvenčního řízení, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor nebude schopen zálohu zaplatit, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka. Za takové situace soud řízení zastaví a likvidátor mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci.
Protože podle notářského zápisu ze dne 27.10.2011 byl dlužník rozhodnutím jediného společníka Union Trading Co. limited zrušen s likvidací a likvidátorem byl jmenován Ing. Jaromír Civín, který nebyl (není) zapsán v seznamu insolvenčních správců, nejsou podmínky pro aplikaci ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona splněny.
Odvolací soud je za této situace s insolvenčním soudem zajedno v tom, že v tomto případě přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužníka toliko konkurs. V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 vyhlášky, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky.
Protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníkovi zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k majetkové situaci dlužníka a k tomu, že dlužník má dle svého tvrzení šest věřitelů a že se do insolvenčního řízení dosud přihlásil pouze jeden věřitel, je však odvolací soud přesvědčen o tom, že ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude postačovat složení zálohy ve výši 30.000,-Kč.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 20. srpna 2012
JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Brožová Eva