2 VSPH 367/2017-A-13
KSHK 35 INS 27680/2016 2 VSPH 367/2017-A-13
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Sdružení CZECH HANDICAP, sídlem Ktová 42, Rovensko pod Troskami, IČO 49111655, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 27680/2016-A-4 ze dne 29. prosince 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 27680/2016-A-4 ze dne 29. prosince 2016 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníku n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil Sdružení CZECH HANDICAP (dále jen dlužník), aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, přičemž v návrhu tvrdil, že vlastní toliko drobný majetek v hodnotě cca 535.200,-Kč, zhodnocení budovy v hodnotě přibližně 240.000,-Kč a prostředky na bankovním účtu ve výši 103,-Kč. Na to ozřejmil smysl a účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, vysvětlil, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč (bez DPH), a uložil dlužníku dle ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) povinnost zaplatit zálohu na náklady řízení ve shora uvedené výši.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že nedisponuje žádnou finanční hotovostí, již by mohl použít na úhradu zálohy, a že v návrhu uvedl veškeré rozhodné skutečnosti, z nichž vyplývá, že nemá nesplacené závazky vůči státu. Zdůraznil přitom, že zpeněžením movitého majetku získá insolvenční správce dostatek finančních prostředků na svou odměnu i na částečné uspokojení věřitelů.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků opatřenými výslovným prohlášením dlužníka, že seznamy jsou správné a úplné). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod R 91/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.
Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
V této souvislosti považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že již ve vztahu ke znění IZ účinnému do 31.12.2013 dospěl Nejvyšší soudu ČR v rozhodnutí č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62 ze dne 1. března 2012 k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není v ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Výslovný požadavek na uvedení údajů o výši a splatnosti závazků v seznamu závazků se pak v ust. § 104 odst. 3 objevil s účinností od 1.1.2014.
Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 6.12.2016 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání usnesení o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Konstatoval v něm, že má aktuálně 142 věřitelů s pohledávkami ve výši 1.715.422,-Kč (aniž ovšem jakkoli specifikoval osoby věřitelů a výši závazků vůči nim), není schopen řádně a včas uhradit své závazky, jež jsou více než 30 dní po splatnosti (aniž uvedl konkrétní data splatnosti), disponuje minimem finančních prostředků a nebude ani v budoucnu schopen hradit správní poplatky ani daně. Dále uvedl, že prakticky nemůže vykonávat svoji činnost, ukončil pracovní poměry se zaměstnanci ke dni 30.11.2016 a vlastní pouze movitý majetek, zhodnocení budovy v hodnotě cca 775.000,-Kč a na bankovním účtu má 103,-Kč. Z uvedeného dovodil, že se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 IZ.
Z těchto tvrzení však nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl vůči více (konkrétně označeným) věřitelům peněžité závazky po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Obecné konstatování toho, že má dlužník peněžité závazky, jež není schopen plnit po dobu delší než 30 dnů, za konkrétní vylíčení rozhodujících skutečností považovat nelze.
Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě seznamů majetku a závazků připojených k návrhu; seznam závazků totiž neodpovídá požadavkům vysloveným v ust. § 104 odst. 3 IZ (včetně požadavku na označení osob dle ust. § 103 odst. 1 IZ), neboť dlužník předložil toliko seznam neuhrazených faktur (v němž uvedl čísla faktur, dlužné částky a názvy společností či jména fyzických osob bez údaje o jejich sídle či bydlišti a identifikačním čísle), seznam osobních půjček se jmenným seznamem osob (označených opět toliko jménem a příjmením) a seznam dlužných částek rozdělených dle jednotlivých zájezdů (bez uvedení data splatnosti závazků). Pro účely vylíčení rozhodujících skutečností proto nelze k těmto seznamům přihlížet. Za této situace měl ovšem insolvenční soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh bez dalšího odmítnout.
K postupu soudu prvého stupně přitom třeba dodat, že IZ v ust. § 128 předpokládá určitý sled úkonů v řízení. Zjistí-li insolvenční soud, že je insolvenční návrh vadný, buď jej bez dalšího odmítne (neobsahuje-li všechny náležitosti, je-li nesrozumitelný nebo neurčitý), anebo-je-li neúplný-vyzve navrhovatele, aby jej doplnil o obligatorní přílohy, a poskytne mu poučení, jak má doplnění provést s tím, že nestane-li se tak, bude návrh odmítnut. Teprve tehdy, je-li v důsledku tohoto postupu podkladem pro další průběh insolvenčního řízení řádně doplněný návrh, soud zváží splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a pro stanovení její výše. Postup, jímž soud prvého stupně v daném případě uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v situaci, kdy insolvenční návrh vykazoval vady způsobující jeho neprojednatelnost, proto nebyl správný.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníku neukládá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 7. března 2017
Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková
KSHK 35 INS 27680/2016 2 VSPH 367/2017-A-13
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Hany Homolové ve věci dlužníka Sdružení CZECH HANDICAP, sídlem Ktová 42, Rovensko pod Troskami, IČO 49111655, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 27680/2016-A-4 ze dne 29. prosince 2016
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 27680/2016-A-4 ze dne 29. prosince 2016 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníku n e u k l á d á.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením uložil Sdružení CZECH HANDICAP (dále jen dlužník), aby do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, přičemž v návrhu tvrdil, že vlastní toliko drobný majetek v hodnotě cca 535.200,-Kč, zhodnocení budovy v hodnotě přibližně 240.000,-Kč a prostředky na bankovním účtu ve výši 103,-Kč. Na to ozřejmil smysl a účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, vysvětlil, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč (bez DPH), a uložil dlužníku dle ust. § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) povinnost zaplatit zálohu na náklady řízení ve shora uvedené výši.
Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že nedisponuje žádnou finanční hotovostí, již by mohl použít na úhradu zálohy, a že v návrhu uvedl veškeré rozhodné skutečnosti, z nichž vyplývá, že nemá nesplacené závazky vůči státu. Zdůraznil přitom, že zpeněžením movitého majetku získá insolvenční správce dostatek finančních prostředků na svou odměnu i na částečné uspokojení věřitelů.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: isir.justi ce.cz
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků opatřenými výslovným prohlášením dlužníka, že seznamy jsou správné a úplné). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod R 91/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.
Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
V této souvislosti považoval odvolací soud za potřebné zdůraznit, že již ve vztahu ke znění IZ účinnému do 31.12.2013 dospěl Nejvyšší soudu ČR v rozhodnutí č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62 ze dne 1. března 2012 k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není v ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Výslovný požadavek na uvedení údajů o výši a splatnosti závazků v seznamu závazků se pak v ust. § 104 odst. 3 objevil s účinností od 1.1.2014.
Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 6.12.2016 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání usnesení o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Konstatoval v něm, že má aktuálně 142 věřitelů s pohledávkami ve výši 1.715.422,-Kč (aniž ovšem jakkoli specifikoval osoby věřitelů a výši závazků vůči nim), není schopen řádně a včas uhradit své závazky, jež jsou více než 30 dní po splatnosti (aniž uvedl konkrétní data splatnosti), disponuje minimem finančních prostředků a nebude ani v budoucnu schopen hradit správní poplatky ani daně. Dále uvedl, že prakticky nemůže vykonávat svoji činnost, ukončil pracovní poměry se zaměstnanci ke dni 30.11.2016 a vlastní pouze movitý majetek, zhodnocení budovy v hodnotě cca 775.000,-Kč a na bankovním účtu má 103,-Kč. Z uvedeného dovodil, že se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 IZ.
Z těchto tvrzení však nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl vůči více (konkrétně označeným) věřitelům peněžité závazky po (konkrétně specifikovanou) dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají rovněž vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Obecné konstatování toho, že má dlužník peněžité závazky, jež není schopen plnit po dobu delší než 30 dnů, za konkrétní vylíčení rozhodujících skutečností považovat nelze.
Přitom povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti nelze mít za splněnou ani na základě seznamů majetku a závazků připojených k návrhu; seznam závazků totiž neodpovídá požadavkům vysloveným v ust. § 104 odst. 3 IZ (včetně požadavku na označení osob dle ust. § 103 odst. 1 IZ), neboť dlužník předložil toliko seznam neuhrazených faktur (v němž uvedl čísla faktur, dlužné částky a názvy společností či jména fyzických osob bez údaje o jejich sídle či bydlišti a identifikačním čísle), seznam osobních půjček se jmenným seznamem osob (označených opět toliko jménem a příjmením) a seznam dlužných částek rozdělených dle jednotlivých zájezdů (bez uvedení data splatnosti závazků). Pro účely vylíčení rozhodujících skutečností proto nelze k těmto seznamům přihlížet. Za této situace měl ovšem insolvenční soud postupovat podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh bez dalšího odmítnout.
K postupu soudu prvého stupně přitom třeba dodat, že IZ v ust. § 128 předpokládá určitý sled úkonů v řízení. Zjistí-li insolvenční soud, že je insolvenční návrh vadný, buď jej bez dalšího odmítne (neobsahuje-li všechny náležitosti, je-li nesrozumitelný nebo neurčitý), anebo-je-li neúplný-vyzve navrhovatele, aby jej doplnil o obligatorní přílohy, a poskytne mu poučení, jak má doplnění provést s tím, že nestane-li se tak, bude návrh odmítnut. Teprve tehdy, je-li v důsledku tohoto postupu podkladem pro další průběh insolvenčního řízení řádně doplněný návrh, soud zváží splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a pro stanovení její výše. Postup, jímž soud prvého stupně v daném případě uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v situaci, kdy insolvenční návrh vykazoval vady způsobující jeho neprojednatelnost, proto nebyl správný.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se dlužníku neukládá.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 7. března 2017
Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková