2 VSPH 1221/2016-A-15
KSPL 53 INS 2103/2016 2 VSPH 1221/2016-A-15
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Klínovecká 998, Ostrov, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 2103/2016-A-10 ze dne 10. května 2016,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 2103/2016-A-10 ze dne
10. května 2016 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady
insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil Barboře anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatila na tam specifikovaný účet zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 29. 1. 2016 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož (a z k němu připojených příloh) vyplynulo, že: 1) dlužnice má 9 nezajištěných závazků v celkové výši 1.127.839,-Kč, 2) dlužnice vyjma ojetého osobního automobilu v hodnotě 70.000,-Kč nevlastní žádný hodnotnější majetek, 3) čistý měsíční příjem dlužnice činí 15.754,-Kč.
Při posuzování ekonomických předpokladů pro oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře vyšel soud z toho, že z příjmu dlužnice lze měsíčně srážet 6.486,-Kč, že po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce včetně 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) v celkové měsíční výši 1.089,-Kč isir.justi ce.cz lze ve prospěch úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů použít měsíčně 5.397,-Kč, tedy za 5 let trvání splátkového kalendáře 323.820,-Kč, což k uspokojení nezajištěných závazků dlužnice v minimálně 30 % rozsahu odpovídajícímu částce 338.351,70,-Kč nepostačuje.
Jelikož je zřejmé, že dlužnice oddlužení nedosáhne, lze podle soudu očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku dlužnice konkursem, v němž dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí odměna správce nejméně 45.000,-Kč (včetně DPH pak 54.450,-Kč). Protože nelze předpokládat, že by výtěžek zpeněžení majetku dlužnice postačoval k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, uložil soud dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž tvrdila, že její aktuální mzdový příjem, jenž se postupně navyšuje, je již postačující ke splnění podmínky úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů v minimálně 30 % rozsahu.
Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž v souladu s ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům.
Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Soud prvního stupně postupoval správně, pokud při rozhodování o tom, zda dlužnici uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení posuzoval, jaký způsob řešení úpadku dlužnice lze očekávat, resp., zda dlužnice splňuje ekonomické předpoklady pro oddlužení, či nikoli.
Pro výsledek odvolacího řízení je přitom rozhodující, že dlužnice v něm předložila aktuální výplatní lístek za měsíc duben 2016 (č.d. A-11), z něhož plyne, že čistý měsíční příjem dlužnice činí (činil) 18.225,-Kč. Z tohoto příjmu lze měsíčně srážet 8.957,-Kč, tedy za 5 let trvání splátkového kalendáře celkem 537.420,-Kč, z čehož po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (60×1.089 Kč) lze na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů použít 472.080,-Kč, což odpovídá uspokojení v rozsahu 41,86 % (472.080,-Kč/1.127.839,-Kč). Za tohoto změněného stavu lze tedy předpokládat, že dlužnice splní zákonem stanovenou podmínku oddlužení spočívající v minimálně 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.
Vzhledem k shora uvedenému tedy lze bez zbytečného odkladu rozhodnout o úpadku dlužnice a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení, a dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ tudíž dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu nelze. Odvolací soud proto shledal odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 OSŘ napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
Dlužno poznamenat, že podle ust. § 136 odst. 4 věty druhé IZ v rozhodnutí o úpadku, s nímž je (bude) spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužnici, aby platila zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 8. července 2016
Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík
KSPL 53 INS 2103/2016 2 VSPH 1221/2016-A-15
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Klínovecká 998, Ostrov, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 2103/2016-A-10 ze dne 10. května 2016,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 2103/2016-A-10 ze dne
10. května 2016 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady
insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil Barboře anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatila na tam specifikovaný účet zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.
V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 29. 1. 2016 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož (a z k němu připojených příloh) vyplynulo, že: 1) dlužnice má 9 nezajištěných závazků v celkové výši 1.127.839,-Kč, 2) dlužnice vyjma ojetého osobního automobilu v hodnotě 70.000,-Kč nevlastní žádný hodnotnější majetek, 3) čistý měsíční příjem dlužnice činí 15.754,-Kč.
Při posuzování ekonomických předpokladů pro oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře vyšel soud z toho, že z příjmu dlužnice lze měsíčně srážet 6.486,-Kč, že po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce včetně 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) v celkové měsíční výši 1.089,-Kč isir.justi ce.cz lze ve prospěch úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů použít měsíčně 5.397,-Kč, tedy za 5 let trvání splátkového kalendáře 323.820,-Kč, což k uspokojení nezajištěných závazků dlužnice v minimálně 30 % rozsahu odpovídajícímu částce 338.351,70,-Kč nepostačuje.
Jelikož je zřejmé, že dlužnice oddlužení nedosáhne, lze podle soudu očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku dlužnice konkursem, v němž dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí odměna správce nejméně 45.000,-Kč (včetně DPH pak 54.450,-Kč). Protože nelze předpokládat, že by výtěžek zpeněžení majetku dlužnice postačoval k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, uložil soud dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, v němž tvrdila, že její aktuální mzdový příjem, jenž se postupně navyšuje, je již postačující ke splnění podmínky úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů v minimálně 30 % rozsahu.
Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž v souladu s ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto závěrům.
Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Soud prvního stupně postupoval správně, pokud při rozhodování o tom, zda dlužnici uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení posuzoval, jaký způsob řešení úpadku dlužnice lze očekávat, resp., zda dlužnice splňuje ekonomické předpoklady pro oddlužení, či nikoli.
Pro výsledek odvolacího řízení je přitom rozhodující, že dlužnice v něm předložila aktuální výplatní lístek za měsíc duben 2016 (č.d. A-11), z něhož plyne, že čistý měsíční příjem dlužnice činí (činil) 18.225,-Kč. Z tohoto příjmu lze měsíčně srážet 8.957,-Kč, tedy za 5 let trvání splátkového kalendáře celkem 537.420,-Kč, z čehož po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (60×1.089 Kč) lze na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů použít 472.080,-Kč, což odpovídá uspokojení v rozsahu 41,86 % (472.080,-Kč/1.127.839,-Kč). Za tohoto změněného stavu lze tedy předpokládat, že dlužnice splní zákonem stanovenou podmínku oddlužení spočívající v minimálně 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.
Vzhledem k shora uvedenému tedy lze bez zbytečného odkladu rozhodnout o úpadku dlužnice a spojit s ním rozhodnutí o povolení oddlužení, a dle ust. § 108 odst. 1 věty poslední IZ tudíž dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu nelze. Odvolací soud proto shledal odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 OSŘ napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.
Dlužno poznamenat, že podle ust. § 136 odst. 4 věty druhé IZ v rozhodnutí o úpadku, s nímž je (bude) spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužnici, aby platila zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 8. července 2016
Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík