2 VSPH 1024/2011-A-57
KSPH 37 INS 7184/2010 2 VSPH 1024/2011-A-57
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Luboše Dörfla a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Josefa Skoupého, bytem a místem podnikání Tylova 163, Plaňany, zast. advokátem Mgr. Pavlem Letáčkem, sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, zahájené na návrh Royal Investment & Partners, a.s., sídlem Jeseniova 1151, Praha 3, zast. advokátem Mgr. Tomášem Ferencem, sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, o odvolání Ivety Andrásikové, bytem V Mydlinkách 83, Praha 10, zast. advokátkou JUDr. Zuzanou Vávrovou, sídlem Mírové nám. 1, Litoměřice, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-40 ze dne 21.dubna 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-40 ze dne 21.dubna 2011 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-40 ze dne 21.4.2011 nařídil v insolvenčním řízení vedeném proti Josefu Skoupému (dále jen dlužník) na návrh Royal Investment & Partners, a.s. (dále jen navrhovatel) předběžné opatření, jímž Ivetě Andrásikové (dále jen odvolatelka) zakázal do dne nabytí právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu převádět vlastnické právo k nemovitostem (jedná se o budovu č.p. 163, rodinný dům, na stavební parcele č. 185/1, pozemek parc. č. st. 185/1 o výměře 200 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parc. č. 112/4 o výměře 142 m2, vše v katastrálním území a obci Plaňany, zapsané na listu vlastnictví č. 713 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín) či je zatěžovat.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se nařízení předběžného opatření domáhal navrhovatel návrhem ze dne 18.4.2011. V návrhu tvrdil, že vlastnické právo k nemovitostem bylo předmětem smlouvy o zajišťovacím převodu nemovitostí uzavřené mezi dlužníkem a odvolatelkou k zajištění její pohledávky za dlužníkem. Dále tvrdil, že dne 22.11.2010 uzavřela odvolatelka s Ivetou Pleyerovou kupní smlouvu, jejímž předmětem měl být převod vlastnického práva k nemovitostem na posledně jmenovanou. Pravdivost těchto tvrzení ověřil soud z listin, jež navrhovatel předložil, a dospěl k závěru, že je nezbytné zabránit změně v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Proto návrhu vyhověl.
Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítala, že se stala vlastnicí nemovitostí na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 13.11.2009 poté, co dlužník nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku 693.000,-Kč dle této smlouvy. Po právní stránce byla smlouva o zajišťovacím převodu nemovitostí uzavřena podle příslušných ustanovení občanského zákoníku jako smlouva s rozvazovací podmínkou a je určitá a platná. Nemovitosti zatím nemohou být zahrnuty do majetkové podstaty, protože soud nerozhodl o úpadku dlužníka, a odvolatelka se tak nemůže domáhat práva na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty incidenční žalobou. Právo na uspokojení své pohledávky se proto rozhodla realizovat prodejem nemovitostí za kupní cenu 1.200.000,-Kč, která převyšuje obvyklou cenu nemovitostí.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel podal dne 25.6.2010 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Josefa Skoupého. Z jeho podnětu nařídil insolvenční soud usnesením č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-19 ze dne 26.11.2010 předběžné opatření, jímž odvolatelce zakázal nakládat s nemovitostmi, zejména zcizit je a zřizovat k nim zástavní právo a právo odpovídající věcnému břemeni. Na základě odvolání odvolatelky je Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11.4.2011 zrušil s tím, že nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření podle ust. § 82 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 113 téhož zákona, neboť osobě rozdílné od dlužníka lze uložit povinnost, jen pokud to po ní lze spravedlivě žádat podle ust. § 76 odst. 2 občanského soudního řádu, a zásadně na návrh. Navrhovatel předběžného opatření musí složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by předběžným opatřením mohla vzniknout. Navrhovatel proto podal dne 18.4.2011 návrh na nařízení předběžného opatření, složil jistotu a Krajský soud v Praze o něm rozhodl napadeným usnesením.
Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Podle ust. § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu může být předběžným opatřením účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy. Podle ust. § 76 odst. 2 občanského soudního řádu lze předběžným opatřením uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
Podle ust. § 2 písm. g) insolvenčního zákona se pro účely insolvenčního zákona rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Insolvenční zákon v ust. § 2 písm. g) vymezuje okruh zajištěných věřitelů i způsob, jak se jejich pohledávky přihlašují a uspokojují (srovnej např. ust. § 167 odst. 1, § 166 a § 204 odst. 1 insolvenčního zákona). Dosavadní soudní judikatura opírající se o zákon o konkursu a vyrovnání, jež je však vzhledem ke shodě právní úpravy aplikovatelná na insolvenční zákon, vychází z toho, že se věřitel, který má pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem práva a který svoji zajištěnou pohledávku přihlásil, považuje za zajištěného věřitele v insolvenčním řízení i za situace, kdy již došlo k převodu vlastnického práva z dlužníka na věřitele, pokud ještě nedošlo k uspokojení jeho pohledávky zpeněžením zástavy. Uspokojování pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem práva v konkursu pak probíhá obdobným způsobem jako v případě pohledávek jiných zajištěných věřitelů v rámci rozdělení výtěžku zpeněžení zajištěného majetku podle pořadí zajištění, které provádí se souhlasem soudu insolvenční správce (viz ust. § 298 a 299 insolvenčního zákona).
V projednávaném případě nařídil insolvenční soud předběžné opatření vycházeje z toho, že odvolatelka po zahájení insolvenčního řízení uzavřela s třetí osobou kupní smlouvu ohledně nemovitostí za účelem uspokojení své zajištěné pohledávky. Takový postup je však v rozporu se zásadou insolvenčního zákona zakotvenou v ust. § 5 písm. d) insolvenčního zákona, podle níž jsou věřitelé povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. Po zahájení insolvenčního řízení je proto třeba považovat dosud nezpeněžený majetek dlužníka, který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, za majetek, který bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Odvolatelka pak bude povinna strpět prodej zástavy insolvenčním správcem a uspokojení její pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v ust. § 299 odst. 1 insolvenčního zákona, protože nemovitosti jsou zatíženy též zástavními právy dalších věřitelů, která navíc svým pořadím zajištění pohledávky odvolatelky předcházejí. Odvolatelka se tak práva na uspokojení pohledávky ze zajištění bude povinna domáhat standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné dle ust. § 166 insolvenčního zákona a její pohledávka bude přezkoumána postupem dle ust. § 188 a § 190 a násl. insolvenčního zákona. Uspokojení její pohledávky mimo insolvenční řízení připustit nelze. Prodej nemovitostí odvolatelkou by měl za následek změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů, přičemž jim by kromě toho byla odepřena možnost uplatnit proti pohledávce odvolatelky v rámci přezkumu pohledávek procesní obranu v podobě popření její pohledávky.
Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že z těchto důvodů lze po odvolatelce spravedlivě požadovat, aby se zdržela jednání, jež směřuje k uspokojení její pohledávky, protože takové omezení jí ukládá ust. § 5 písm. d) insolvenčního zákona.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 19.září 2011
JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová
KSPH 37 INS 7184/2010 2 VSPH 1024/2011-A-57
Usnesení
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Luboše Dörfla a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Josefa Skoupého, bytem a místem podnikání Tylova 163, Plaňany, zast. advokátem Mgr. Pavlem Letáčkem, sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, zahájené na návrh Royal Investment & Partners, a.s., sídlem Jeseniova 1151, Praha 3, zast. advokátem Mgr. Tomášem Ferencem, sídlem Nádražní 58/110, Praha 5, o odvolání Ivety Andrásikové, bytem V Mydlinkách 83, Praha 10, zast. advokátkou JUDr. Zuzanou Vávrovou, sídlem Mírové nám. 1, Litoměřice, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-40 ze dne 21.dubna 2011
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-40 ze dne 21.dubna 2011 se potvrzuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-40 ze dne 21.4.2011 nařídil v insolvenčním řízení vedeném proti Josefu Skoupému (dále jen dlužník) na návrh Royal Investment & Partners, a.s. (dále jen navrhovatel) předběžné opatření, jímž Ivetě Andrásikové (dále jen odvolatelka) zakázal do dne nabytí právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu převádět vlastnické právo k nemovitostem (jedná se o budovu č.p. 163, rodinný dům, na stavební parcele č. 185/1, pozemek parc. č. st. 185/1 o výměře 200 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parc. č. 112/4 o výměře 142 m2, vše v katastrálním území a obci Plaňany, zapsané na listu vlastnictví č. 713 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín) či je zatěžovat.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se nařízení předběžného opatření domáhal navrhovatel návrhem ze dne 18.4.2011. V návrhu tvrdil, že vlastnické právo k nemovitostem bylo předmětem smlouvy o zajišťovacím převodu nemovitostí uzavřené mezi dlužníkem a odvolatelkou k zajištění její pohledávky za dlužníkem. Dále tvrdil, že dne 22.11.2010 uzavřela odvolatelka s Ivetou Pleyerovou kupní smlouvu, jejímž předmětem měl být převod vlastnického práva k nemovitostem na posledně jmenovanou. Pravdivost těchto tvrzení ověřil soud z listin, jež navrhovatel předložil, a dospěl k závěru, že je nezbytné zabránit změně v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Proto návrhu vyhověl.
Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítala, že se stala vlastnicí nemovitostí na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 13.11.2009 poté, co dlužník nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku 693.000,-Kč dle této smlouvy. Po právní stránce byla smlouva o zajišťovacím převodu nemovitostí uzavřena podle příslušných ustanovení občanského zákoníku jako smlouva s rozvazovací podmínkou a je určitá a platná. Nemovitosti zatím nemohou být zahrnuty do majetkové podstaty, protože soud nerozhodl o úpadku dlužníka, a odvolatelka se tak nemůže domáhat práva na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty incidenční žalobou. Právo na uspokojení své pohledávky se proto rozhodla realizovat prodejem nemovitostí za kupní cenu 1.200.000,-Kč, která převyšuje obvyklou cenu nemovitostí.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel podal dne 25.6.2010 insolvenční návrh, jímž se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Josefa Skoupého. Z jeho podnětu nařídil insolvenční soud usnesením č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-19 ze dne 26.11.2010 předběžné opatření, jímž odvolatelce zakázal nakládat s nemovitostmi, zejména zcizit je a zřizovat k nim zástavní právo a právo odpovídající věcnému břemeni. Na základě odvolání odvolatelky je Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11.4.2011 zrušil s tím, že nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření podle ust. § 82 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 113 téhož zákona, neboť osobě rozdílné od dlužníka lze uložit povinnost, jen pokud to po ní lze spravedlivě žádat podle ust. § 76 odst. 2 občanského soudního řádu, a zásadně na návrh. Navrhovatel předběžného opatření musí složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by předběžným opatřením mohla vzniknout. Navrhovatel proto podal dne 18.4.2011 návrh na nařízení předběžného opatření, složil jistotu a Krajský soud v Praze o něm rozhodl napadeným usnesením.
Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Podle ust. § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu může být předběžným opatřením účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy. Podle ust. § 76 odst. 2 občanského soudního řádu lze předběžným opatřením uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
Podle ust. § 2 písm. g) insolvenčního zákona se pro účely insolvenčního zákona rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Insolvenční zákon v ust. § 2 písm. g) vymezuje okruh zajištěných věřitelů i způsob, jak se jejich pohledávky přihlašují a uspokojují (srovnej např. ust. § 167 odst. 1, § 166 a § 204 odst. 1 insolvenčního zákona). Dosavadní soudní judikatura opírající se o zákon o konkursu a vyrovnání, jež je však vzhledem ke shodě právní úpravy aplikovatelná na insolvenční zákon, vychází z toho, že se věřitel, který má pohledávku zajištěnou zajišťovacím převodem práva a který svoji zajištěnou pohledávku přihlásil, považuje za zajištěného věřitele v insolvenčním řízení i za situace, kdy již došlo k převodu vlastnického práva z dlužníka na věřitele, pokud ještě nedošlo k uspokojení jeho pohledávky zpeněžením zástavy. Uspokojování pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem práva v konkursu pak probíhá obdobným způsobem jako v případě pohledávek jiných zajištěných věřitelů v rámci rozdělení výtěžku zpeněžení zajištěného majetku podle pořadí zajištění, které provádí se souhlasem soudu insolvenční správce (viz ust. § 298 a 299 insolvenčního zákona).
V projednávaném případě nařídil insolvenční soud předběžné opatření vycházeje z toho, že odvolatelka po zahájení insolvenčního řízení uzavřela s třetí osobou kupní smlouvu ohledně nemovitostí za účelem uspokojení své zajištěné pohledávky. Takový postup je však v rozporu se zásadou insolvenčního zákona zakotvenou v ust. § 5 písm. d) insolvenčního zákona, podle níž jsou věřitelé povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. Po zahájení insolvenčního řízení je proto třeba považovat dosud nezpeněžený majetek dlužníka, který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, za majetek, který bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Odvolatelka pak bude povinna strpět prodej zástavy insolvenčním správcem a uspokojení její pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v ust. § 299 odst. 1 insolvenčního zákona, protože nemovitosti jsou zatíženy též zástavními právy dalších věřitelů, která navíc svým pořadím zajištění pohledávky odvolatelky předcházejí. Odvolatelka se tak práva na uspokojení pohledávky ze zajištění bude povinna domáhat standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné dle ust. § 166 insolvenčního zákona a její pohledávka bude přezkoumána postupem dle ust. § 188 a § 190 a násl. insolvenčního zákona. Uspokojení její pohledávky mimo insolvenční řízení připustit nelze. Prodej nemovitostí odvolatelkou by měl za následek změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů, přičemž jim by kromě toho byla odepřena možnost uplatnit proti pohledávce odvolatelky v rámci přezkumu pohledávek procesní obranu v podobě popření její pohledávky.
Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že z těchto důvodů lze po odvolatelce spravedlivě požadovat, aby se zdržela jednání, jež směřuje k uspokojení její pohledávky, protože takové omezení jí ukládá ust. § 5 písm. d) insolvenčního zákona.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Praze dne 19.září 2011
JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Borodáčová