2 VSOL 893/2017-A-15
KSBR 33 INS 12096/2017 2 VSOL 893/2017-A-15
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: Ing. anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Brno, Volejníkova 1812/21, PSČ 613 00, identifikační číslo 12727504, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2017, č.j. KSBR 33 INS 12096/2017-A-9
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2017, č.j. KSBR 33 INS 12096/2017-A-9 s e m ě n í tak, že insolvenční řízení se nezastavuje
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí insolvenční řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů zastavil, neboť dlužník, jako insolvenční navrhovatel, nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, uloženou mu usnesením insolvenční ho soudu ze dne 16. června 2017 č.j. KSBR 33 INS 12096/2017-A-7, jež nabylo právní moci.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že celou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uhradil na účet insolvenčního soudu, přičemž důvodem prodlení byl nedostatek finančních isir.justi ce.cz prostředků. Dlužník proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a pokračoval v insolvenčním řízení.
S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 9. června 2017, odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. července 2017, proto v odvolacím řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).
Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro jeho změnu.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případech podle § 107 odst. 1.
Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Podle ustanovení § 108 odst. 4 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavců 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníku byla usnesením insolvenčního uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, aby ve lhůtě do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet insolvenčního soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V usnesení byl dlužník poučen o možnosti zastavení insolvenčního řízení, pokud povinnosti nedostojí. Usnesení nabylo právní moci dne 8. července 2017. Soudem určená lhůta pro zaplacení zálohy uplynula marně dne 13. července 2017, podle záznamu účtárny nebyla záloha ke dni 14. července 2017 zaplacena. Skutečnost, že zálohu nezaplatil v soudem určené lhůtě, dlužník ostatně v odvolání ani nezpochybňuje. Insolvenční soud tedy postupoval správně, pokud insolvenční řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ zastavil. Nicméně poté, co se dlužník proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení odvolal, v průběhu odvolacího řízení uloženou povinnost k zaplacení zálohy splnil; podle příjmového dokladu účtárny insolvenčního soudu tak učinil dne 3. srpna 2017.
V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že k předložení věci vrchnímu soudu došlo dne 21. srpna 2017, tedy insolvenčnímu soudu nic nebránilo, aby -došlo-li k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení dříve, než věc byla předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání dlužníka-sám postupem podle ustanovení § 210a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 IZ usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy k odvolání dlužníka sám změnil.
Když tak insolvenční soud neučinil, odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 13. října 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu
KSBR 33 INS 12096/2017 2 VSOL 893/2017-A-15
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: Ing. anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Brno, Volejníkova 1812/21, PSČ 613 00, identifikační číslo 12727504, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2017, č.j. KSBR 33 INS 12096/2017-A-9
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2017, č.j. KSBR 33 INS 12096/2017-A-9 s e m ě n í tak, že insolvenční řízení se nezastavuje
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí insolvenční řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů zastavil, neboť dlužník, jako insolvenční navrhovatel, nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, uloženou mu usnesením insolvenční ho soudu ze dne 16. června 2017 č.j. KSBR 33 INS 12096/2017-A-7, jež nabylo právní moci.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že celou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uhradil na účet insolvenčního soudu, přičemž důvodem prodlení byl nedostatek finančních isir.justi ce.cz prostředků. Dlužník proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a pokračoval v insolvenčním řízení.
S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 9. června 2017, odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. července 2017, proto v odvolacím řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen IZ ).
Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen o.s.ř. ).
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro jeho změnu.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případech podle § 107 odst. 1.
Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Podle ustanovení § 108 odst. 4 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavců 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníku byla usnesením insolvenčního uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, aby ve lhůtě do 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet insolvenčního soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V usnesení byl dlužník poučen o možnosti zastavení insolvenčního řízení, pokud povinnosti nedostojí. Usnesení nabylo právní moci dne 8. července 2017. Soudem určená lhůta pro zaplacení zálohy uplynula marně dne 13. července 2017, podle záznamu účtárny nebyla záloha ke dni 14. července 2017 zaplacena. Skutečnost, že zálohu nezaplatil v soudem určené lhůtě, dlužník ostatně v odvolání ani nezpochybňuje. Insolvenční soud tedy postupoval správně, pokud insolvenční řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ zastavil. Nicméně poté, co se dlužník proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení odvolal, v průběhu odvolacího řízení uloženou povinnost k zaplacení zálohy splnil; podle příjmového dokladu účtárny insolvenčního soudu tak učinil dne 3. srpna 2017.
V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že k předložení věci vrchnímu soudu došlo dne 21. srpna 2017, tedy insolvenčnímu soudu nic nebránilo, aby -došlo-li k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení dříve, než věc byla předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání dlužníka-sám postupem podle ustanovení § 210a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 IZ usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy k odvolání dlužníka sám změnil.
Když tak insolvenční soud neučinil, odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 13. října 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu