2 VSOL 802/2011-A-10
KSBR 38 INS 19071/2011 2 VSOL 802/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasov 27, 696 63 Hroznová Lhota, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2011, č.j. KSBR 38 INS 19071/2011-A-3,
takto: Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně jako soud insolvenční, s poukazem na ust. § 103 odst. 2, § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ), odmítl insolvenční návrh s odůvodněním, že dlužnice v něm uvedla pouze to, že je fyzickou osobou nepodnikatelem, a že po zodpovědném posouzení své situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Dále uvedla, že její závazky převyšují pohledávky a stav úpadku ve formě předlužení je zjevný; dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopna plnit. Takto podaný insolvenční návrh je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, protože v něm chybí konkrétní tvrzení o mnohosti věřitelů, o splatnosti závazků dlužnice a tvrzení o nemožnosti tyto závazky splácet. Insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro výše uvedené nedostatky nelze pokračovat v řízení, proto soud insolvenční návrh dlužnice ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž, po jeho doplnění, namítala, že její návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení, soud nepřihlédl ke skutečnostem, tvrzeným v návrhu, a tento návrh nesprávně posoudil. Proto žádá zrušení napadeného usnesení.
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dle § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.
V přezkoumávaném případě jsou zjištění soudu prvního stupně o obsahu insolvenčního návrhu a tvrzeních dlužnice tak, jak jsou uvedena v důvodech napadeného usnesení, správná a úplná. Z takto podaného návrhu lze dovodit pouze to, že dlužnice se domnívá, že je v úpadku a domáhá se toho, aby o jejím úpadku bylo soudem rozhodnuto. Nicméně, aby mohl insolvenční soud o návrhu rozhodnout, musí se jednat o insolvenční návrh projednatelný, který splňuje náležitosti ve smyslu ust. § 103 odst.1, odst. 2 IZ. Jak správně uvedl soud prvního stupně, dlužnice je v něm povinna vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek. To znamená, že v něm musí popravdě uvést zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ, a na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů (nejméně dva, tito věřitelé musí být řádně označeni), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (dlužnice musí uvést výši a splatnost všech svých závazků), které není schopna plnit (dlužnice musí uvést jak dlouho je neplní, zda zastavila platby a proč). Tvrzení dlužnice uvedená v návrhu, jsou však pouze obecná, nekonkrétní a tudíž zcela nedostačující. Takto podaný insolvenční návrh není projednatelný, a proto brání soudu v insolvenčním řízení dál pokračovat.
Jelikož ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele (v daném případě dlužnici) k opravě jejího insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně a v souladu se zákonem, pokud insolvenční návrh dlužnice dle tohoto zákonného ustanovení bez dalšího odmítl.
Dlužnici lze, s ohledem na její argumentaci uvedenou v odvolání, přisvědčit jen potud, že jí podaný insolvenční návrh sice postačuje k tomu, aby insolvenční řízení bylo zahájeno, nicméně vadným insolvenčním návrhem se insolvenční soud nemůže věcně zabývat.
Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy mu bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).
V Olomouci dne 26. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 38 INS 19071/2011 2 VSOL 802/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí ve věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasov 27, 696 63 Hroznová Lhota, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2011, č.j. KSBR 38 INS 19071/2011-A-3,
takto: Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně jako soud insolvenční, s poukazem na ust. § 103 odst. 2, § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ), odmítl insolvenční návrh s odůvodněním, že dlužnice v něm uvedla pouze to, že je fyzickou osobou nepodnikatelem, a že po zodpovědném posouzení své situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Dále uvedla, že její závazky převyšují pohledávky a stav úpadku ve formě předlužení je zjevný; dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopna plnit. Takto podaný insolvenční návrh je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, protože v něm chybí konkrétní tvrzení o mnohosti věřitelů, o splatnosti závazků dlužnice a tvrzení o nemožnosti tyto závazky splácet. Insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro výše uvedené nedostatky nelze pokračovat v řízení, proto soud insolvenční návrh dlužnice ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž, po jeho doplnění, namítala, že její návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení, soud nepřihlédl ke skutečnostem, tvrzeným v návrhu, a tento návrh nesprávně posoudil. Proto žádá zrušení napadeného usnesení.
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dle § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ust. § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.
V přezkoumávaném případě jsou zjištění soudu prvního stupně o obsahu insolvenčního návrhu a tvrzeních dlužnice tak, jak jsou uvedena v důvodech napadeného usnesení, správná a úplná. Z takto podaného návrhu lze dovodit pouze to, že dlužnice se domnívá, že je v úpadku a domáhá se toho, aby o jejím úpadku bylo soudem rozhodnuto. Nicméně, aby mohl insolvenční soud o návrhu rozhodnout, musí se jednat o insolvenční návrh projednatelný, který splňuje náležitosti ve smyslu ust. § 103 odst.1, odst. 2 IZ. Jak správně uvedl soud prvního stupně, dlužnice je v něm povinna vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek. To znamená, že v něm musí popravdě uvést zcela konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ, a na základě nichž lze dovodit, že má více věřitelů (nejméně dva, tito věřitelé musí být řádně označeni), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (dlužnice musí uvést výši a splatnost všech svých závazků), které není schopna plnit (dlužnice musí uvést jak dlouho je neplní, zda zastavila platby a proč). Tvrzení dlužnice uvedená v návrhu, jsou však pouze obecná, nekonkrétní a tudíž zcela nedostačující. Takto podaný insolvenční návrh není projednatelný, a proto brání soudu v insolvenčním řízení dál pokračovat.
Jelikož ust. § 128 odst. 1 věty druhé IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele (v daném případě dlužnici) k opravě jejího insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně a v souladu se zákonem, pokud insolvenční návrh dlužnice dle tohoto zákonného ustanovení bez dalšího odmítl.
Dlužnici lze, s ohledem na její argumentaci uvedenou v odvolání, přisvědčit jen potud, že jí podaný insolvenční návrh sice postačuje k tomu, aby insolvenční řízení bylo zahájeno, nicméně vadným insolvenčním návrhem se insolvenční soud nemůže věcně zabývat.
Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy mu bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).
V Olomouci dne 26. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu