2 VSOL 772/2011-A-11
KSBR 32 INS 17990/2011 2 VSOL 772/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Valtické 707/74, 691 41 Břeclav-Charvátská Nová Ves, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2011, č. j. KSBR 32 INS 17990/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se domáhala podáním doručeným soudu 5.10.2011 zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční návrh však neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Dlužnice neuvedla údaje, z nichž by mohl soud učinit závěr, že dlužnice má závazky po dobu delší než 30 dnů, respektive tři měsíce po lhůtě splatnosti, když sdělila, že závazky dle svých možností splácí. Pluralitu věřitelů dlužnice tvrdí pouze obecně a příkladným uvedením dvou věřitelů, ovšem bez jejich řádného označení. K tvrzení o platební neschopnosti dlužnice neuvádí, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužnicí tvrzené skutečnosti jsou obecného rázu, nelze z nich usuzovat na její úpadek ani hrozící úpadek. Ani v přílohách návrhu nejsou obsaženy srozumitelné a určité údaje, z nichž by mohl soud učinit závěr o splatnosti jednotlivých pohledávek. Nedostatečný popis skutečností osvědčujících úpadek neumožňuje soudu učinit závěr o reálné situaci dlužnice. Jelikož v dané věci nelze postupovat podle ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vady odstranit, postupoval insolvenční soud podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a odůvodnění usnesení je nesrozumitelné, zmatečné a zavádějící. Uvedla, že její insolvenční návrh ze dne 5.10.2011 obsahoval všechny náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a nepostrádal údaje o jejím úpadku dle ust. § 3 IZ. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat i náležitosti stanovené v ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Pokud je insolvenčním navrhovatelem dlužník, patří mezi tyto zvláštní náležitosti i uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označení důkazů, kterých se dovolává.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
Podle ust. § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1, věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně i k podání insolvenčního návrhu.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 21.9.2011 domáhala rozhodnutí o hrozícím úpadku. Tato skutečnost vyplývá předně z bodu 21, v němž dlužnice uvedla, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím hrozícím úpadku. Dále v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek uvedla, že v současné době má dluhy, z nichž většinu dle možností a schopností splácí. S ohledem na výši jejího příjmu a vzhledem k velkému dluhu vůči GE Money Multiservis, a.s. a České spořitelně, a.s. hrozí, že všechny své závazky nebude schopna v budoucnosti v plné výši splatit. Je tedy v situaci hrozícího úpadku. Dále v bodu 7 návrhu uvedla, že vzhledem k jejímu příjmu a výši jejích závazků se obává, že nebude schopna v budoucnosti splatit více než 30 % jejích závazků vůči věřitelům. Obává se, že by se mohla dostat do úpadku. V bodu 14 určeném pro popis nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, dlužnice označila obchodní firmou a právní formou celkem čtyři věřitele, celkem deset závazků a uvedla výši jednotlivých závazků.
Jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu (srovnej usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96 v roce 2010) u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozumí rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Nejvyšší soud se v tomto označeném rozhodnutí současně vyslovil i k požadavkům na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, pokud se domáhá rozhodnutí o hrozícím úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž soud bude moci uzavřít, že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. To znamená, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se pojí požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.
Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Přestože dlužnice v návrhu uvedla výši svého příjmu (16.000,-Kč měsíčně), nelze z insolvenčního návrhu dovodit, že v budoucnu nebude schopna plnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Z insolvenčního návrhu totiž nelze vůbec zjistit, kdy závazky dlužnice vznikly a zda se jedná ve všech případech o závazky již splatné, či v převážné míře splatné, nebo nesplatné, po jakou dobu dlužnice své splatné závazky nehradí, případně že je nebude hradit řádně a včas, důvod, proč dlužnice své jednotlivé závazky nehradí, či je nebude schopna hradit apod. Konkrétní skutková tvrzení, z nichž by tento závěr o hrozícím úpadku plynul, nelze nahradit obecným prohlášením dlužnice, že jí úpadek hrozí a že vzhledem k jejímu příjmu a výši jejich závazků by se mohla do úpadku dostat.
Pro úplnost odvolací soud závěrem poznamenává, že k seznamu závazků, který byl doručen soudu prvního stupně dne 12.10.2011, nelze přihlížet. Jednak tento seznam není opatřen prohlášením o jeho správnosti a úplnosti (nesplňuje tedy náležitosti řádné přílohy insolvenčního návrhu ve smyslu § 104 odst. 3 a 4 IZ), jednak ani v tomto seznamu závazků nejsou uvedeny údaje, které postrádá ve vztahu ke znakům hrozícího úpadku samotný insolvenční návrh.
Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je neprojednatelný, neboť neobsahuje dostatečné vylíčení skutkových okolností o hrozícím úpadku dlužnice. Za této situace postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.
V Olomouci dne 22. prosince 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSBR 32 INS 17990/2011 2 VSOL 772/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Valtické 707/74, 691 41 Břeclav-Charvátská Nová Ves, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2011, č. j. KSBR 32 INS 17990/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se domáhala podáním doručeným soudu 5.10.2011 zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční návrh však neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou úplně popsány rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Dlužnice neuvedla údaje, z nichž by mohl soud učinit závěr, že dlužnice má závazky po dobu delší než 30 dnů, respektive tři měsíce po lhůtě splatnosti, když sdělila, že závazky dle svých možností splácí. Pluralitu věřitelů dlužnice tvrdí pouze obecně a příkladným uvedením dvou věřitelů, ovšem bez jejich řádného označení. K tvrzení o platební neschopnosti dlužnice neuvádí, že zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužnicí tvrzené skutečnosti jsou obecného rázu, nelze z nich usuzovat na její úpadek ani hrozící úpadek. Ani v přílohách návrhu nejsou obsaženy srozumitelné a určité údaje, z nichž by mohl soud učinit závěr o splatnosti jednotlivých pohledávek. Nedostatečný popis skutečností osvědčujících úpadek neumožňuje soudu učinit závěr o reálné situaci dlužnice. Jelikož v dané věci nelze postupovat podle ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vady odstranit, postupoval insolvenční soud podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a odůvodnění usnesení je nesrozumitelné, zmatečné a zavádějící. Uvedla, že její insolvenční návrh ze dne 5.10.2011 obsahoval všechny náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a nepostrádal údaje o jejím úpadku dle ust. § 3 IZ. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat i náležitosti stanovené v ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Pokud je insolvenčním navrhovatelem dlužník, patří mezi tyto zvláštní náležitosti i uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označení důkazů, kterých se dovolává.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.
Podle ust. § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1, věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně i k podání insolvenčního návrhu.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 21.9.2011 domáhala rozhodnutí o hrozícím úpadku. Tato skutečnost vyplývá předně z bodu 21, v němž dlužnice uvedla, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím hrozícím úpadku. Dále v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek uvedla, že v současné době má dluhy, z nichž většinu dle možností a schopností splácí. S ohledem na výši jejího příjmu a vzhledem k velkému dluhu vůči GE Money Multiservis, a.s. a České spořitelně, a.s. hrozí, že všechny své závazky nebude schopna v budoucnosti v plné výši splatit. Je tedy v situaci hrozícího úpadku. Dále v bodu 7 návrhu uvedla, že vzhledem k jejímu příjmu a výši jejích závazků se obává, že nebude schopna v budoucnosti splatit více než 30 % jejích závazků vůči věřitelům. Obává se, že by se mohla dostat do úpadku. V bodu 14 určeném pro popis nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, dlužnice označila obchodní firmou a právní formou celkem čtyři věřitele, celkem deset závazků a uvedla výši jednotlivých závazků.
Jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu (srovnej usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96 v roce 2010) u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozumí rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Nejvyšší soud se v tomto označeném rozhodnutí současně vyslovil i k požadavkům na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, pokud se domáhá rozhodnutí o hrozícím úpadku. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž soud bude moci uzavřít, že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. To znamená, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se pojí požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.
Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Přestože dlužnice v návrhu uvedla výši svého příjmu (16.000,-Kč měsíčně), nelze z insolvenčního návrhu dovodit, že v budoucnu nebude schopna plnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Z insolvenčního návrhu totiž nelze vůbec zjistit, kdy závazky dlužnice vznikly a zda se jedná ve všech případech o závazky již splatné, či v převážné míře splatné, nebo nesplatné, po jakou dobu dlužnice své splatné závazky nehradí, případně že je nebude hradit řádně a včas, důvod, proč dlužnice své jednotlivé závazky nehradí, či je nebude schopna hradit apod. Konkrétní skutková tvrzení, z nichž by tento závěr o hrozícím úpadku plynul, nelze nahradit obecným prohlášením dlužnice, že jí úpadek hrozí a že vzhledem k jejímu příjmu a výši jejich závazků by se mohla do úpadku dostat.
Pro úplnost odvolací soud závěrem poznamenává, že k seznamu závazků, který byl doručen soudu prvního stupně dne 12.10.2011, nelze přihlížet. Jednak tento seznam není opatřen prohlášením o jeho správnosti a úplnosti (nesplňuje tedy náležitosti řádné přílohy insolvenčního návrhu ve smyslu § 104 odst. 3 a 4 IZ), jednak ani v tomto seznamu závazků nejsou uvedeny údaje, které postrádá ve vztahu ke znakům hrozícího úpadku samotný insolvenční návrh.
Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je neprojednatelný, neboť neobsahuje dostatečné vylíčení skutkových okolností o hrozícím úpadku dlužnice. Za této situace postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.
V Olomouci dne 22. prosince 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu