2 VSOL 764/2011-A-8
KSOS 38 INS 18698/2011 2 VSOL 764/2011-A-8
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Filipa Gepperta, rodné číslo 830601/5773, bytem 788 25 Ostružná 126, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.11.2011, č. j. KSOS 38 INS 18698/2011-A-3, takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi ve lhůtě 7 dnů od nabytí právní moci zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že návrhem dlužníka doručeným soudu 14.10.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Uvedl v něm, že celková výše jeho závazku vůči 13 věřitelům činí 1.383.800,-Kč a tyto závazky není schopen dlouhodobě plnit. Dále v bodu 20 návrhu uvedl pod číslem 1,5,11,13 a 14 závazky, které mu vznikly z jeho dřívější podnikatelské činnosti, jež ukončil 8.5.2010. S odkazem na ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), soud uvedl, že při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel z toho, že nebude možné vyhovět návrhu na povolení oddlužení a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Závazky dlužníka, které dle jeho tvrzení pochází z podnikatelské činnosti, jsou vůči čtyřem věřitelům (Komerční banka, a.s., OSA-ochranný svaz autorský o.s., OLSTAR s.r.o. a ADAM Velkoobchod s.r.o.). Závazky jsou nejméně ve výši 258.824,-Kč, kdy však kromě závazků vůči Komerční bance, a.s. není zohledněno příslušenství pohledávek. Dlužník uvedl, že celková výše jeho závazků činí 1.383.800,-Kč. Závazky vzniklé z dřívější podnikatelské činnosti dlužníka představují přinejmenším cca 18,7 % z celkové výše závazků. Tuto výši a četnost neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání ve vztahu k celkové výši všech dlužníkových závazků považuje soud za příliš vysokou. S ohledem na ust. § 389 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že nebude možné vyhovět návrhu dlužníka na povolení oddlužení a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešením jeho úpadku je konkurs. V seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, resp. věci osobní potřeby v odhadované ceně 14.800,-Kč. Pokud tedy bude dlužník na insolvenčním návrhu trvat i za cenu prohlášení konkursu bude nezbytné zaplacení zálohy, která umožní zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Zejména se jedná o náklady insolvenčního správce související se zjišťováním stavu majetku dlužníka. V případě neexistence majetku dlužníka k zaplacení odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí minimálně 45.000,-Kč, a jeho hotových výdajů soud uložil dlužníkovi zaplacení zálohy v maximální možné výši, když je mu z úřední činnosti známo, že náklady insolvenčního řízení při způsobu řešení úpadku konkursem se pohybují ve výši vyměřené zálohy.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Předně se pozastavil nad tím, jak soud dospěl k výši závazků dlužníka (258.824,-Kč). Uvedl, že závazky vzniklé z jeho dřívější podnikatelské činnosti činí 223.177,-Kč, což představuje 16,1 % z celkové výše závazků. Dále namítal, že nebylo přihlédnuto k zásadě insolvenčního řízení uvedené v § 5 písm. a) IZ. Uvedl, že se svými dluhy se chce řádně a poctivě vyrovnat, našel si práci, brigádu a snaží se mu vypomoci i rodina. Je však nad jeho síly uhradit beze zbytku veškeré dluhy. Mimo příjmy nemá věřitelům co nabídnout a je přesvědčen, že oddlužení je jeho poslední šancí. Přiznal, že v mnoha případech jednal neuváženě, avšak ke svým dluhům se staví čelem a jejich převážnou část hodlá uhradit. Přihlédnuto mělo být i k tomu, že jeho dluhy z podnikání představují z celkového objemu asi 1/6. V neposlední řadě by měl soud přihlédnout i ke snaze dlužníka o poctivé jednání. Navrhl, aby odvolací soud usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.
Podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má závazky vůči 13 věřitelům s tím, že závazky uvedené v bodu 20 návrhu pod č. 1,5,11,13 a 14 vznikly v rámci jeho podnikání. Podnikání však ukončil a již není podnikající osobou. Celková výše jeho závazků činí přibližně 1.383.800,-Kč. Zaměstnán je jako provozní u Rudolfa Gepperta, s nímž má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Mzda z pracovního poměru činí 8.000,-Kč. Dále má uzavřenou dohodu o provedení pracovní činnosti, podle které mu náleží odměna ve výši 5.000,-Kč. Dále je obdarovaným z darovací smlouvy uzavřené mezi Naděždou Geppertovou jako dárcem, na jejímž základě mu náleží měsíčně částka 7.000,-Kč. V bodu 20 formulářového návrhu dlužník označil celkem 14 závazků a v seznamu závazků, který opatřil svým podpisem a prohlášením o jeho úplnosti a správnosti, podrobně specifikoval své jednotlivé věřitele, výši závazků, včetně příslušných rozhodnutí u vykonatelných závazků.
Zjištění, která soud prvního stupně rozvedl v odůvodnění napadeného usnesení, považuje odvolací soud za nutné korigovat následujícím způsobem. V seznamu závazků dlužník označil 13 věřitelů, přičemž podle jeho tvrzení v insolvenčním návrhu závazky čtyř věřitelů jsou vzešlé z jeho podnikání (Komerční banka, a.s., OSA-ochranný svaz autorský o.s., OLSTAR s.r.o. a ADAM Velkoobchod s.r.o.). Z údajů obsažených v listinách doložených dlužníkem k seznamu závazků však lze zcela nepochybně usuzovat na to, že i závazky dlužníka vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění a vůči Okresní správně sociálního zabezpečení Jeseník z titulu pojistného mají svůj původ v podnikatelské činnosti dlužníka. Z výpisu ze živnostenského rejstříku pořízeného prostřednictvím internetové sítě vyplývá, že dlužník podnikal v režimu živnostenského zákona jako fyzická osoba, zapsaná v obchodním rejstříku, datum vzniku první živnosti je uveden den 27.3.2006 a poslední živnosti zanikla dnem 8.5.2010. Předmětem činnosti bylo stravování v restauracích, u stánků a v mobilních zařízeních. Dle seznamu závazků ze dne 13.10.2011 činí závazek dlužníka vůči Okresní správně sociálního zabezpečení Jeseník 116.154,-Kč a vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 43.663,-Kč a 24.739,-Kč (68.402,-Kč). Celková výše dlužníkových závazků dle seznamu závazků činí 1.328.000,-Kč, z toho závazky vzešlé z podnikání dlužníka činí 376.940,-Kč.
Výklad ust. § 389 odst. 1 IZ byl již soudní praxi sjednocen tak, že dlužníkem, který není podnikatelem , je ve smyslu tohoto ustanovení taková fyzická nebo právnická osoba, která a) není zákonem považována za podnikatele a b) současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009).
Lze tedy uzavřít, že závazky dlužníka vzniklé z jeho podnikatelské činnosti představují necelou 1/3 všech jeho závazků (28,4 %). Podstatné je rovněž to, že dlužník má 13 věřitelů, z toho 6 věřitelů disponuje pohledávkami za dlužníkem, které mají svůj původ v podnikatelské činnosti dlužníka. Dále nelze pominou skutečnost, že z celkového počtu závazků dlužníka (14) tvoří závazky dlužníka vzešlé z jeho podnikání 1/2 (7 závazků). Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ). Závěr, že návrh na povolení oddlužení byl podán někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení formuloval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 31.3.2011 sp. zn. NSČR 11/2009, KSUL 43 INS 2864/2008. Proto dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně, že úpadek dlužníka není řešitelný oddlužením a jediným možným způsobem úpadku dlužníka se jeví konkurs.
Za této situace je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. V seznamu majetku dlužník neuvedl žádné finanční prostředky. Jeho majetek tvoří vybavení domácnosti, případně věci osobní potřeby (televizor, skříň, sedačka, mobilní telefon, DVD přehrávač ). Složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tedy nezbytné, neboť smyslem a účelem této zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní správci zpeněžit majetek dlužníka a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. V neposlední řadě slouží záloha jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Závěrem je nutno zdůraznit, že důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník v současné době nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na něm, jakým způsobem si prostředků k úhradě zálohy opatří.
Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 22. prosince 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSOS 38 INS 18698/2011 2 VSOL 764/2011-A-8
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Filipa Gepperta, rodné číslo 830601/5773, bytem 788 25 Ostružná 126, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.11.2011, č. j. KSOS 38 INS 18698/2011-A-3, takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi ve lhůtě 7 dnů od nabytí právní moci zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že návrhem dlužníka doručeným soudu 14.10.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Uvedl v něm, že celková výše jeho závazku vůči 13 věřitelům činí 1.383.800,-Kč a tyto závazky není schopen dlouhodobě plnit. Dále v bodu 20 návrhu uvedl pod číslem 1,5,11,13 a 14 závazky, které mu vznikly z jeho dřívější podnikatelské činnosti, jež ukončil 8.5.2010. S odkazem na ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), soud uvedl, že při úvaze o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel z toho, že nebude možné vyhovět návrhu na povolení oddlužení a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. Závazky dlužníka, které dle jeho tvrzení pochází z podnikatelské činnosti, jsou vůči čtyřem věřitelům (Komerční banka, a.s., OSA-ochranný svaz autorský o.s., OLSTAR s.r.o. a ADAM Velkoobchod s.r.o.). Závazky jsou nejméně ve výši 258.824,-Kč, kdy však kromě závazků vůči Komerční bance, a.s. není zohledněno příslušenství pohledávek. Dlužník uvedl, že celková výše jeho závazků činí 1.383.800,-Kč. Závazky vzniklé z dřívější podnikatelské činnosti dlužníka představují přinejmenším cca 18,7 % z celkové výše závazků. Tuto výši a četnost neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání ve vztahu k celkové výši všech dlužníkových závazků považuje soud za příliš vysokou. S ohledem na ust. § 389 odst. 1 IZ dospěl k závěru, že nebude možné vyhovět návrhu dlužníka na povolení oddlužení a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešením jeho úpadku je konkurs. V seznamu majetku dlužník uvedl, že vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, resp. věci osobní potřeby v odhadované ceně 14.800,-Kč. Pokud tedy bude dlužník na insolvenčním návrhu trvat i za cenu prohlášení konkursu bude nezbytné zaplacení zálohy, která umožní zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Zejména se jedná o náklady insolvenčního správce související se zjišťováním stavu majetku dlužníka. V případě neexistence majetku dlužníka k zaplacení odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí minimálně 45.000,-Kč, a jeho hotových výdajů soud uložil dlužníkovi zaplacení zálohy v maximální možné výši, když je mu z úřední činnosti známo, že náklady insolvenčního řízení při způsobu řešení úpadku konkursem se pohybují ve výši vyměřené zálohy.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Předně se pozastavil nad tím, jak soud dospěl k výši závazků dlužníka (258.824,-Kč). Uvedl, že závazky vzniklé z jeho dřívější podnikatelské činnosti činí 223.177,-Kč, což představuje 16,1 % z celkové výše závazků. Dále namítal, že nebylo přihlédnuto k zásadě insolvenčního řízení uvedené v § 5 písm. a) IZ. Uvedl, že se svými dluhy se chce řádně a poctivě vyrovnat, našel si práci, brigádu a snaží se mu vypomoci i rodina. Je však nad jeho síly uhradit beze zbytku veškeré dluhy. Mimo příjmy nemá věřitelům co nabídnout a je přesvědčen, že oddlužení je jeho poslední šancí. Přiznal, že v mnoha případech jednal neuváženě, avšak ke svým dluhům se staví čelem a jejich převážnou část hodlá uhradit. Přihlédnuto mělo být i k tomu, že jeho dluhy z podnikání představují z celkového objemu asi 1/6. V neposlední řadě by měl soud přihlédnout i ke snaze dlužníka o poctivé jednání. Navrhl, aby odvolací soud usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatelem může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.
Podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má závazky vůči 13 věřitelům s tím, že závazky uvedené v bodu 20 návrhu pod č. 1,5,11,13 a 14 vznikly v rámci jeho podnikání. Podnikání však ukončil a již není podnikající osobou. Celková výše jeho závazků činí přibližně 1.383.800,-Kč. Zaměstnán je jako provozní u Rudolfa Gepperta, s nímž má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Mzda z pracovního poměru činí 8.000,-Kč. Dále má uzavřenou dohodu o provedení pracovní činnosti, podle které mu náleží odměna ve výši 5.000,-Kč. Dále je obdarovaným z darovací smlouvy uzavřené mezi Naděždou Geppertovou jako dárcem, na jejímž základě mu náleží měsíčně částka 7.000,-Kč. V bodu 20 formulářového návrhu dlužník označil celkem 14 závazků a v seznamu závazků, který opatřil svým podpisem a prohlášením o jeho úplnosti a správnosti, podrobně specifikoval své jednotlivé věřitele, výši závazků, včetně příslušných rozhodnutí u vykonatelných závazků.
Zjištění, která soud prvního stupně rozvedl v odůvodnění napadeného usnesení, považuje odvolací soud za nutné korigovat následujícím způsobem. V seznamu závazků dlužník označil 13 věřitelů, přičemž podle jeho tvrzení v insolvenčním návrhu závazky čtyř věřitelů jsou vzešlé z jeho podnikání (Komerční banka, a.s., OSA-ochranný svaz autorský o.s., OLSTAR s.r.o. a ADAM Velkoobchod s.r.o.). Z údajů obsažených v listinách doložených dlužníkem k seznamu závazků však lze zcela nepochybně usuzovat na to, že i závazky dlužníka vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění a vůči Okresní správně sociálního zabezpečení Jeseník z titulu pojistného mají svůj původ v podnikatelské činnosti dlužníka. Z výpisu ze živnostenského rejstříku pořízeného prostřednictvím internetové sítě vyplývá, že dlužník podnikal v režimu živnostenského zákona jako fyzická osoba, zapsaná v obchodním rejstříku, datum vzniku první živnosti je uveden den 27.3.2006 a poslední živnosti zanikla dnem 8.5.2010. Předmětem činnosti bylo stravování v restauracích, u stánků a v mobilních zařízeních. Dle seznamu závazků ze dne 13.10.2011 činí závazek dlužníka vůči Okresní správně sociálního zabezpečení Jeseník 116.154,-Kč a vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 43.663,-Kč a 24.739,-Kč (68.402,-Kč). Celková výše dlužníkových závazků dle seznamu závazků činí 1.328.000,-Kč, z toho závazky vzešlé z podnikání dlužníka činí 376.940,-Kč.
Výklad ust. § 389 odst. 1 IZ byl již soudní praxi sjednocen tak, že dlužníkem, který není podnikatelem , je ve smyslu tohoto ustanovení taková fyzická nebo právnická osoba, která a) není zákonem považována za podnikatele a b) současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009).
Lze tedy uzavřít, že závazky dlužníka vzniklé z jeho podnikatelské činnosti představují necelou 1/3 všech jeho závazků (28,4 %). Podstatné je rovněž to, že dlužník má 13 věřitelů, z toho 6 věřitelů disponuje pohledávkami za dlužníkem, které mají svůj původ v podnikatelské činnosti dlužníka. Dále nelze pominou skutečnost, že z celkového počtu závazků dlužníka (14) tvoří závazky dlužníka vzešlé z jeho podnikání 1/2 (7 závazků). Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, jeho návrh na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ). Závěr, že návrh na povolení oddlužení byl podán někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení formuloval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 31.3.2011 sp. zn. NSČR 11/2009, KSUL 43 INS 2864/2008. Proto dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně, že úpadek dlužníka není řešitelný oddlužením a jediným možným způsobem úpadku dlužníka se jeví konkurs.
Za této situace je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. V seznamu majetku dlužník neuvedl žádné finanční prostředky. Jeho majetek tvoří vybavení domácnosti, případně věci osobní potřeby (televizor, skříň, sedačka, mobilní telefon, DVD přehrávač ). Složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tedy nezbytné, neboť smyslem a účelem této zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní správci zpeněžit majetek dlužníka a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. V neposlední řadě slouží záloha jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.
Závěrem je nutno zdůraznit, že důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník v současné době nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na něm, jakým způsobem si prostředků k úhradě zálohy opatří.
Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 22. prosince 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu