2 VSOL 754/2017-B-14
KSBR 33 INS 4867/2017 2 VSOL 754/2017-B-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , bytem Oslavany, Školní 926/18, PSČ 664 12, o způsobu řešení úpadku, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2017, č.j. KSBR 33 INS 4867/2017-B-6
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2017, č.j. KSBR 33 INS 4867/2017-B-6 se v odstavcích I. a II. výroku p o t v r z u j e .
II. Odvolání dlužníka proti odstavcům III. a IV. výroku usnesení Krajského soudu v Brně č. j. ze dne 19. června 2017, č.j. KSBR 33 INS 4867/2017-B-6 se o d m í t á .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) usnesením označeným v záhlaví rozhodnutí neschválil oddlužení dlužníka anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužník ) (odstavec I. výroku), neboť vyšly najevo po povolení oddlužení okolnosti, pro které měl být návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnut, spočívající v tom, že dlužník nehradí zapodstatové pohledávky insolvenčního správce a neplní tím také povinnosti v insolvenčním řízení, rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (odstavec II. výroku) projednávaným jako konkurs nepatrný (odstavec III. výroku) s tím, že toto usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odstavec IV. výroku).
Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že po přezkumném jednání se s insolvenčním správcem domluvil na tom, že dlužnou odměnu uhradí co nejdříve, učinil tak dne 16. 6. 2017. I přesto, že dlužník již dlužnou odměnu správci uhradil, což doložil v příloze k odvolání, vydal soud isir.justi ce.cz rozhodnutí o neschválení oddlužení. Dlužník proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k vydání rozhodnutí o schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře.
S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Při výkladu tohoto přechodného ustanovení odvolací soud vychází z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4.2.1997, uveřejněný pod č. 63/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a Nejvyššího soudu České republiky (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 908/2003 ze dne 30.9.2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.
Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán dne 9. března 2017, insolvenční soud vydal napadené rozhodnutí dne 19. června 2017, odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužníka proti usnesení soudu prvního stupně vydaného před účinností novely provedené zákonem č. 64/2007 Sb. postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ ).
Podle ustanovení § 7 věty první IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. řádu (dále jen o. s. ř. ).
Odvolání proti odstavcům III. a IV. výroku přípustné není (§ 314 IZ), proto bylo podle § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Po zjištění, že odvolání proti odstavcům I. a II. výroku bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal v této části napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolací soud především odkazuje na správná skutková zjištění učiněná insolvenčním soudem prvního stupně, a po vyhodnocení těchto skutečností, odvolacích námitek i s přihlédnutím k platbě dlužníka do podstaty shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že u dlužníka jsou dány důvody pro neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 IZ.
Podle § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).
Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).
Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.
Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá zjištění svého úpadku. Usnesením ze dne 30. března 2017 (dok. č. A-8) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem společnost Insolvency Project v.o.s., povolil oddlužení, a mimo jiného také uložil dlužníkovi, aby platil insolvenčnímu správci od účinnosti tohoto rozhodnutí po dobu trvání oddlužení měsíčně zálohu na jeho odměnu výši 750 Kč a zálohu na náhradu hotových výdajů v řízení ve výši 150 Kč, (včetně DPH), neboť z údajů uvedených dlužníkem bylo zřejmé, že se dosáhne minimální výše uspokojení nezajištěných věřitelů 30 %, závazky dlužníka nemají původ v jeho podnikatelské činnosti, nevyplynuly skutečnosti, jež by znamenaly nedbalé plnění povinností v insolvenčním řízení či nepoctivý záměr. Dne 31. května 2017 proběhlo u insolvenčního soudu přezkumné jednání a schůze věřitelů, přičemž vyšlo najevo, že dlužník přes příslib úhrady dosud nesložil správci 3 zálohy v celkové výši 3.267 Kč. Dne 31. května 2017 se konalo přezkumné jednání, při němž byly přezkoumány přihlášky pohledávek P1 až P9 s výsledkem,
že všechny pohledávky dle přihlášek 1-9 byly uznány. V řízení byly zjištěny nezajištěné pohledávky v celkové výši 945.971,05 Kč.
Odvolací soud konstatuje, že ač lze očekávat, že hodnota plnění, jež by měli při oddlužení ve formě splátkového kalendáře obdržet nezajištění věřitelé, by byla i vyšší než 30 % jejich pohledávek (předpoklad uspokojení činí 62%), dlužník svým chováním projevuje nedbalý přístup k insolvenčnímu řízení, neboť neplní uloženou základní povinnost platit řádně měsíčně zálohu na odměnu správce a zálohu na náhradu jeho hotových výdajů v řízení, nesložil ve stanovených lhůtách 3 zálohy v celkové výši 3.267 Kč a neučinil tak ani v dodatečně soudem stanovené lhůtě 10 dnů od přezkumného jednání. Přestože dlužník projevil snahu tento stav napravit a doplatil dne 19. 6. 2017 (téhož dne bylo vydáno napadené rozhodnutí) na účet majetkové podstaty částku ve výši 3.150 Kč, neučinil tak zcela důsledně a nadále vykazuje dluh na zálohách ve výši 117 Kč; dlužník měl totiž povinnost uhradit zálohy 3 x 1.089 Kč, tj. celkem 3.267 Kč. Tyto údaje korespondují i s odvolacími námitkami dlužníka.
Povolení způsobu řešení úpadku oddlužením je postaveno na požadavku aktivní spolupráce dlužníka na řešení jeho úpadku; oddlužení je přístupné pouze osobám, které k řešení své nepříznivé majetkové situace přistupují odpovědně. Neplnění povinnosti platit insolvenčnímu správci zálohu na jeho odměnu a hotové výdaje, která byla dlužníkovi uložena pravomocným usnesením insolvenčního soudu, představuje nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ).
Odvolací soud nemá žádných pochyb o tom, že dlužník, jemuž je známa povinnost platit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, ale nehradí řádně a včas tyto zapodstatové pohledávky správce, projevuje nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, a předpoklady k povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ proto nejsou naplněny. Insolvenční soud tedy správně neschválil povolené oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs.
Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v odstavcích I. a II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává
k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje zvláštním způsobem a lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 24. října 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu
KSBR 33 INS 4867/2017 2 VSOL 754/2017-B-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , bytem Oslavany, Školní 926/18, PSČ 664 12, o způsobu řešení úpadku, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2017, č.j. KSBR 33 INS 4867/2017-B-6
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2017, č.j. KSBR 33 INS 4867/2017-B-6 se v odstavcích I. a II. výroku p o t v r z u j e .
II. Odvolání dlužníka proti odstavcům III. a IV. výroku usnesení Krajského soudu v Brně č. j. ze dne 19. června 2017, č.j. KSBR 33 INS 4867/2017-B-6 se o d m í t á .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) usnesením označeným v záhlaví rozhodnutí neschválil oddlužení dlužníka anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužník ) (odstavec I. výroku), neboť vyšly najevo po povolení oddlužení okolnosti, pro které měl být návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnut, spočívající v tom, že dlužník nehradí zapodstatové pohledávky insolvenčního správce a neplní tím také povinnosti v insolvenčním řízení, rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (odstavec II. výroku) projednávaným jako konkurs nepatrný (odstavec III. výroku) s tím, že toto usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odstavec IV. výroku).
Proti usnesení insolvenčního soudu podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že po přezkumném jednání se s insolvenčním správcem domluvil na tom, že dlužnou odměnu uhradí co nejdříve, učinil tak dne 16. 6. 2017. I přesto, že dlužník již dlužnou odměnu správci uhradil, což doložil v příloze k odvolání, vydal soud isir.justi ce.cz rozhodnutí o neschválení oddlužení. Dlužník proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k vydání rozhodnutí o schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře.
S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Při výkladu tohoto přechodného ustanovení odvolací soud vychází z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4.2.1997, uveřejněný pod č. 63/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a Nejvyššího soudu České republiky (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 908/2003 ze dne 30.9.2005, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.
Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán dne 9. března 2017, insolvenční soud vydal napadené rozhodnutí dne 19. června 2017, odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužníka proti usnesení soudu prvního stupně vydaného před účinností novely provedené zákonem č. 64/2007 Sb. postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ ).
Podle ustanovení § 7 věty první IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. řádu (dále jen o. s. ř. ).
Odvolání proti odstavcům III. a IV. výroku přípustné není (§ 314 IZ), proto bylo podle § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Po zjištění, že odvolání proti odstavcům I. a II. výroku bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal v této části napadené usnesení insolvenčního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolací soud především odkazuje na správná skutková zjištění učiněná insolvenčním soudem prvního stupně, a po vyhodnocení těchto skutečností, odvolacích námitek i s přihlédnutím k platbě dlužníka do podstaty shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že u dlužníka jsou dány důvody pro neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 IZ.
Podle § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).
Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).
Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.
Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá zjištění svého úpadku. Usnesením ze dne 30. března 2017 (dok. č. A-8) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem společnost Insolvency Project v.o.s., povolil oddlužení, a mimo jiného také uložil dlužníkovi, aby platil insolvenčnímu správci od účinnosti tohoto rozhodnutí po dobu trvání oddlužení měsíčně zálohu na jeho odměnu výši 750 Kč a zálohu na náhradu hotových výdajů v řízení ve výši 150 Kč, (včetně DPH), neboť z údajů uvedených dlužníkem bylo zřejmé, že se dosáhne minimální výše uspokojení nezajištěných věřitelů 30 %, závazky dlužníka nemají původ v jeho podnikatelské činnosti, nevyplynuly skutečnosti, jež by znamenaly nedbalé plnění povinností v insolvenčním řízení či nepoctivý záměr. Dne 31. května 2017 proběhlo u insolvenčního soudu přezkumné jednání a schůze věřitelů, přičemž vyšlo najevo, že dlužník přes příslib úhrady dosud nesložil správci 3 zálohy v celkové výši 3.267 Kč. Dne 31. května 2017 se konalo přezkumné jednání, při němž byly přezkoumány přihlášky pohledávek P1 až P9 s výsledkem,
že všechny pohledávky dle přihlášek 1-9 byly uznány. V řízení byly zjištěny nezajištěné pohledávky v celkové výši 945.971,05 Kč.
Odvolací soud konstatuje, že ač lze očekávat, že hodnota plnění, jež by měli při oddlužení ve formě splátkového kalendáře obdržet nezajištění věřitelé, by byla i vyšší než 30 % jejich pohledávek (předpoklad uspokojení činí 62%), dlužník svým chováním projevuje nedbalý přístup k insolvenčnímu řízení, neboť neplní uloženou základní povinnost platit řádně měsíčně zálohu na odměnu správce a zálohu na náhradu jeho hotových výdajů v řízení, nesložil ve stanovených lhůtách 3 zálohy v celkové výši 3.267 Kč a neučinil tak ani v dodatečně soudem stanovené lhůtě 10 dnů od přezkumného jednání. Přestože dlužník projevil snahu tento stav napravit a doplatil dne 19. 6. 2017 (téhož dne bylo vydáno napadené rozhodnutí) na účet majetkové podstaty částku ve výši 3.150 Kč, neučinil tak zcela důsledně a nadále vykazuje dluh na zálohách ve výši 117 Kč; dlužník měl totiž povinnost uhradit zálohy 3 x 1.089 Kč, tj. celkem 3.267 Kč. Tyto údaje korespondují i s odvolacími námitkami dlužníka.
Povolení způsobu řešení úpadku oddlužením je postaveno na požadavku aktivní spolupráce dlužníka na řešení jeho úpadku; oddlužení je přístupné pouze osobám, které k řešení své nepříznivé majetkové situace přistupují odpovědně. Neplnění povinnosti platit insolvenčnímu správci zálohu na jeho odměnu a hotové výdaje, která byla dlužníkovi uložena pravomocným usnesením insolvenčního soudu, představuje nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ).
Odvolací soud nemá žádných pochyb o tom, že dlužník, jemuž je známa povinnost platit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, ale nehradí řádně a včas tyto zapodstatové pohledávky správce, projevuje nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, a předpoklady k povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ proto nejsou naplněny. Insolvenční soud tedy správně neschválil povolené oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs.
Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v odstavcích I. a II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává
k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje zvláštním způsobem a lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
V Olomouci dne 24. října 2017
Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu