2 VSOL 737/2011-A-11
KSBR 31 INS 16383/2011 2 VSOL 737/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem 691 10 Kobylí 160, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.10.2011, č. j. KSBR 31 INS 16383/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníkovi se u k l á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Brně. .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník má průměrný příjem 10.954,-Kč a vyživovací povinnost ke své manželce. S ohledem na výši nezajištěných závazků (459.193,08 Kč) nelze předpokládat, že po odečtení pohledávek za majetkovou podstatou by hodnota plnění pro nezajištěné věřitele byla vyšší než 30 % jejich pohledávek. Z čistého příjmu dlužníka lze strhávat 2.864,-Kč, po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje správce částku 1.784,-Kč. Příjem manželky dlužníka (5.384,-Kč) nedosahuje ani výše základní nezabavitelné částky (6.658,-Kč). V případě spojení řízení obou manželů ke společnému řešení úpadku by po odečtení pohledávek za majetkovou podstatou obdrželi nezajištění věřitelé 23,31 % jejich pohledávek. Dlužník neoznačil žádné věřitele, kteří by souhlasili s nižším než 30 % plněním. Nesplňuje tedy podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve společném jmění manželů má však s manželkou nemovitosti, jejichž obvyklá cena činí dle znaleckého posudku 500.000,-Kč. Vzhledem k výši nezajištěných závazků dlužníka a jeho manželky lze jejich oddlužení provést jen zpeněžením majetkové podstaty. Přitom návrhem dlužníka na oddlužení plněním splátkového kalendáře není soud vázán. V případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Ze složené zálohy budou také hrazeny náklady vynaložené na zpeněžení majetkové podstaty. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Proto postupoval soud dle § 108 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ) a dlužníkovi uložil zálohu ve výši 10.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v současné době má dostatečné příjmy pro oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ke svým tvrzením doložil smlouvu o důchodu ze dne 26.10.2011. Uvedl, že částku potřebnou pro splácení v průběhu řízení zcela jistě navýší, když se intenzivně snaží získat další zaměstnání. Podáním návrhu chtějí s manželkou vyřešit svůj problém a nejednají v nepoctivém úmyslu. Dále uvedl, že ze mzdy, důchodu a příjmu manželky je schopen i po odpočtu nezabavitelné částky 5.326,-Kč a zálohy správci 1.080,-Kč splatit s manželkou za pět let minimálně 39,20 % celkového dluhu. Při získání dalšího zaměstnání by mohl dosáhnout i plného splacení. Zpeněžení majetkové podstaty tedy nemusí být prvním řešením. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, dlužníkovi uložil zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč, zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Soud prvního stupně učinil ve vztahu k osobním, příjmovým a majetkovým poměrům dlužníka správná zjištění. Dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 12.9.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že celková výše jeho a manželčiných nezajištěných závazků činí 459.193,08,-Kč, pobírá mzdu ve výši 10.900,-Kč čistého měsíčně a manželka důchod 5.384,-Kč. Vlastní běžné vybavení domácnosti a ve společném jmění s manželkou má rodinný dům č. p. 160 v Kobylí, okres Břeclav, jehož hodnota stanovená znaleckým posudkem činí 500.000,-Kč. V insolvenčním návrhu požádal o společné řešení úpadku jeho a manželky. Návrh dlužníka na povolení oddlužení podepsala jako spoludlužník manželka Helena Hudcová.
Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 13.9.2011 podala u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manželka dlužníka Helena Hudcová a řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 31 INS 16384/2011. Vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice je stejné jako v případě insolvenčního návrhu jejího manžela, a to včetně žádosti o společné projednání obou návrhů a prohlášení o vzniku všech závazků za trvání manželství v celkové výši 459.193,08,-Kč. Návrh dlužnice na povolení oddlužení podepsal jako spoludlužník manžel Pavel Hudec.
Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se pro účely stanovení výše zálohy nejprve zabýval otázkou, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Význam má též posouzení toho, jakou formou bude oddlužení probíhat, zda plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře totiž vznikají náklady insolvenčního řízení postupně a dlužník je splácí spolu s měsíčními splátkami nezajištěným věřitelům. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty probíhá obdobně jako konkurs (§ 398 odst. 2 IZ), tedy jednorázově vznikají náklady spojené se zpeněžováním majetku sepsaného v majetkové podstatě.
Pro úvahy o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nutno vyjít z toho, že při měsíčním příjmu dlužníka v průměrné výši 10.954,-Kč dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) činí nepostižitelná částka (pro rok 2012) 7.302,-Kč. Nad nepostižitelnou částku lze z částky 3.652,43 Kč pro účely oddlužení použít dvě třetiny. Pro splátky lze proto v oddlužení plněním splátkového kalendáře použít 2.434,-Kč. Za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře by tak dlužník zaplatil 146.040.-Kč, po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 54.000,-Kč (resp. 64.800,-Kč, pokud by byl plátcem DPH) by dlužník svým nezajištěným věřitelům uhradil 92.040,-Kč, resp. 81.240,-Kč. Dlužník by tedy za pět let uhradil svým nezajištěným věřitelům 17,69 % jejich pohledávek.
V poměrech projednávané věci je dále zásadní skutečností to, že v průběhu odvolacího řízení se na straně dlužníka změnily podmínky k posouzení předpokladů pro povolení oddlužení plněním splátkovým kalendářem. Dlužník totiž k odvolání doložil smlouvu o důchodu uzavřenou dne 26.10.2011 s Helenou Hudcovou, která se v ní zavázala platit dlužníkovi na účet insolvenčního správce pravidelně vždy k 25. dni každého měsíce po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře 1.000,-Kč. Takovýto příjem dlužníka je příjmem mimořádným, kdy v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se v celé výši jako mimořádná splátka rozděluje mezi přihlášené věřitele podle splátkového kalendáře. Při zohlednění tohoto příjmu dlužníka by celková splátka činila měsíčně 3.434,-Kč a dlužník by zaplatil za pět let svým nezajištěných věřitelům 206.040,-Kč jejich pohledávek, po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 54.000,-Kč (64.800,-Kč, pokud by byl plátcem DPH) by dlužník svým nezajištěným věřitelům uhradil 152.040,-Kč, resp. 141.240,-Kč. Dlužník by tedy za pět let uhradil svým nezajištěným věřitelům nejméně 30,76 % jejich pohledávek.
K požadavku dlužníka na spojení insolvenčních řízení obou manželů a v návaznosti na závěry vyslovené soudem prvního stupně (uspokojení ve výši 23,31 % pohledávek nezajištěných věřitelů) považuje odvolací soud za nutné uvést následující. Je nutno vzít v úvahu, že dlužník i jeho manželka podali téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a v obou návrzích je vyjádřen souhlas druhého manžela s oddlužením a k návrhu je připojen jeho podpis. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů a že jejich majetek do něho náležející bude oddlužením postižen, tedy že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Společného osvobození od zbytku dluhů samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužení domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel -dlužník a věřitelé mohou i po osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeni (§ 414 a § 416 IZ), v soudním či jiném řízení požadovat přiznání takové pohledávky jen vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek, a to i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího společného jmění tohoto manžela a dlužníka. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů a druhý manžel se na jeho plnění nepodílí, tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníka situace, kdy společné jmění manželů oddluženo nebude. V opačném případě při existenci společných závazků manželů a závazků jen jedno z nich vzniklých za trvání manželství, které jsou uspokojitelné z majetku tvořícího společné jmění manželů nebo se souhlasem druhého manžela i z jeho výlučného peněžního přínosu nespadajícího do společného jmění manželů, nic nebrání tomu, aby insolvenční soud projednal v jednom (spojeném) řízení společný úpadek manželů a povolil při splnění zákonných podmínek jeho řešení oddlužením s ustanovením jediného insolvenčního správce (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011).
V rovině odvolacích námitek dlužníka lze dále doplnit, že z příjmu manželky dlužníka (5.384,-Kč) by s ohledem na celkovou výši závazků (459.193,08 Kč) nebylo možno pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře srážet ničeho. Ostatně tuto skutečnost ani dlužník nezpochybňoval. Jak uvedeno výše, dlužník sám by za dobu pěti let zaplatil nezajištěným věřitelům částku 141.240,-Kč (po odečtení nároků insolvenčního správce), což činí cca 31 % pohledávek nezajištěných věřitelů obou manželů. Po předběžném propočtu odvolacího soudu se tedy jeví jako důvodná námitka dlužníka, že ve spojeném řízení obou manželů by nezajištění věřitelé obdrželi více než 30 % jejich pohledávek.
Na základě uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že za situace, kdy oba manželé vyslovili souhlas s oddlužením druhého manžela a oba žádali spojení věcí, aby mohli své závazky (spadající do společného jmění manželů) hradit společně, by mohlo být tomuto návrhu vyhověno a obě řízení by mohla být spojena. V takovém případě by totiž bylo hrazeno na závazky, jež dle dosavadních výsledků řízení spadají do společného jmění manželů, pouze jedenkrát 30 %, byl by ustanoven jeden insolvenční správce, kterému by měsíčně náležela toliko jedna odměna a byly hrazeny jedenkrát jeho měsíční hotové výdaje (v celkové výši od 900,-Kč do 1.080,-Kč).
Bude tedy na soudu prvního stupně, aby posoudil insolvenční návrhy dlužníka a jeho manželky Heleny Hudcové z hledisek splnění předpokladů pro jejich společné projednání, které jsou vymezeny v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne
15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 ONS 4766/2009, 1 VSPH 669/2009, a dále rozvedeny například v rozhodnutí ze dne 27.10.2010, sp. zn. KSHK 42 INS 2414/2010, 2 VSPH 714/2010 a ze dne 21.9.2011, sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011. Bude se zabývat i povahou závazků obou manželů a posoudí, zda dlužník splňuje i další podmínky pro povolení oddlužení v tom směru, zda se u něj nejedná o závazky z podnikání, nepoctivý záměr či lehkomyslný nebo nedbalý přístup (§ 389 odst. 1, § 395 IZ). Pokud nebude dle doložených, případně na základě dodatečně vyžádaných listin pochyb, že všechny závazky dlužníka a jeho manželky spadají do společného jmění manželů a že dlužníci jsou i nadále schopni uhradit společně ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % závazků (za pět let), pak zváží spojení obou řízení.
Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit, že s ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků (459.193,08,-Kč) a s přihlédnutím k obvyklé ceně nemovitostí dlužníka a jeho manželky se nabízí také oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Lze doplnit, že předem není vyloučen ani jeden ze způsobů oddlužení. Ve vztahu k odvolací námitce dlužníka o upřednostnění oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze pominout, že podle ust. § 402 odst. 3 IZ rozhoduje o způsobu oddlužení schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem (příjmovým poměrům dlužníka a hodnotě a povaze jeho majetku) nelze v této fázi insolvenčního řízení, tj. před rozhodnutím o úpadku dlužníka, jednoznačně předvídat, pro který z nabízených způsobů oddlužení se věřitelé rozhodnou. Bude jen na přihlášených nezajištěných věřitelích, příp. na insolvenčním soudu, pokud se věřitelé na způsobu oddlužení dle ust. § 402 odst. 3 IZ neusnesou, jakým způsobem bude oddlužení provedeno.
Vzhledem k tomu, že dlužník nemá k dispozici finanční prostředky na činnost insolvenčního správce v případě zjištění jeho úpadku a povolení oddlužení do doby jeho schválení, je rovněž správná úvaha soudu prvního stupně, že na krytí nákladů insolvenčního řízení bude třeba zajistit prostředky a tyto nelze zajistit jinak než formou zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Za přiměřenou okolnostech považuje odvolací soud v dané věci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. Pro úplnost lze uvést, že minimální odměna správce ze zpeněžení majetkové podstaty činí 45.000,-Kč bez DPH. Tedy i v případě prodeje nemovitostí za cenu výrazně nižší než stanovenou znaleckým posudkem by bylo možné uhradit z výtěžku zpeněžení odměnu správce a jeho náklady spojené se zpeněžením (§ 298 odst. 2 IZ). Odměna správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře je splácena postupně spolu se splátkami věřitelům.
Na základě všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 31 INS 16383/2011 2 VSOL 737/2011-A-11
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem 691 10 Kobylí 160, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.10.2011, č. j. KSBR 31 INS 16383/2011-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníkovi se u k l á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Brně. .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník má průměrný příjem 10.954,-Kč a vyživovací povinnost ke své manželce. S ohledem na výši nezajištěných závazků (459.193,08 Kč) nelze předpokládat, že po odečtení pohledávek za majetkovou podstatou by hodnota plnění pro nezajištěné věřitele byla vyšší než 30 % jejich pohledávek. Z čistého příjmu dlužníka lze strhávat 2.864,-Kč, po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje správce částku 1.784,-Kč. Příjem manželky dlužníka (5.384,-Kč) nedosahuje ani výše základní nezabavitelné částky (6.658,-Kč). V případě spojení řízení obou manželů ke společnému řešení úpadku by po odečtení pohledávek za majetkovou podstatou obdrželi nezajištění věřitelé 23,31 % jejich pohledávek. Dlužník neoznačil žádné věřitele, kteří by souhlasili s nižším než 30 % plněním. Nesplňuje tedy podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve společném jmění manželů má však s manželkou nemovitosti, jejichž obvyklá cena činí dle znaleckého posudku 500.000,-Kč. Vzhledem k výši nezajištěných závazků dlužníka a jeho manželky lze jejich oddlužení provést jen zpeněžením majetkové podstaty. Přitom návrhem dlužníka na oddlužení plněním splátkového kalendáře není soud vázán. V případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč. Ze složené zálohy budou také hrazeny náklady vynaložené na zpeněžení majetkové podstaty. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Proto postupoval soud dle § 108 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ) a dlužníkovi uložil zálohu ve výši 10.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v současné době má dostatečné příjmy pro oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ke svým tvrzením doložil smlouvu o důchodu ze dne 26.10.2011. Uvedl, že částku potřebnou pro splácení v průběhu řízení zcela jistě navýší, když se intenzivně snaží získat další zaměstnání. Podáním návrhu chtějí s manželkou vyřešit svůj problém a nejednají v nepoctivém úmyslu. Dále uvedl, že ze mzdy, důchodu a příjmu manželky je schopen i po odpočtu nezabavitelné částky 5.326,-Kč a zálohy správci 1.080,-Kč splatit s manželkou za pět let minimálně 39,20 % celkového dluhu. Při získání dalšího zaměstnání by mohl dosáhnout i plného splacení. Zpeněžení majetkové podstaty tedy nemusí být prvním řešením. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, dlužníkovi uložil zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč, zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Soud prvního stupně učinil ve vztahu k osobním, příjmovým a majetkovým poměrům dlužníka správná zjištění. Dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 12.9.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že celková výše jeho a manželčiných nezajištěných závazků činí 459.193,08,-Kč, pobírá mzdu ve výši 10.900,-Kč čistého měsíčně a manželka důchod 5.384,-Kč. Vlastní běžné vybavení domácnosti a ve společném jmění s manželkou má rodinný dům č. p. 160 v Kobylí, okres Břeclav, jehož hodnota stanovená znaleckým posudkem činí 500.000,-Kč. V insolvenčním návrhu požádal o společné řešení úpadku jeho a manželky. Návrh dlužníka na povolení oddlužení podepsala jako spoludlužník manželka Helena Hudcová.
Z obsahu insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 13.9.2011 podala u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manželka dlužníka Helena Hudcová a řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 31 INS 16384/2011. Vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice je stejné jako v případě insolvenčního návrhu jejího manžela, a to včetně žádosti o společné projednání obou návrhů a prohlášení o vzniku všech závazků za trvání manželství v celkové výši 459.193,08,-Kč. Návrh dlužnice na povolení oddlužení podepsal jako spoludlužník manžel Pavel Hudec.
Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se pro účely stanovení výše zálohy nejprve zabýval otázkou, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Význam má též posouzení toho, jakou formou bude oddlužení probíhat, zda plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře totiž vznikají náklady insolvenčního řízení postupně a dlužník je splácí spolu s měsíčními splátkami nezajištěným věřitelům. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty probíhá obdobně jako konkurs (§ 398 odst. 2 IZ), tedy jednorázově vznikají náklady spojené se zpeněžováním majetku sepsaného v majetkové podstatě.
Pro úvahy o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nutno vyjít z toho, že při měsíčním příjmu dlužníka v průměrné výši 10.954,-Kč dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) činí nepostižitelná částka (pro rok 2012) 7.302,-Kč. Nad nepostižitelnou částku lze z částky 3.652,43 Kč pro účely oddlužení použít dvě třetiny. Pro splátky lze proto v oddlužení plněním splátkového kalendáře použít 2.434,-Kč. Za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře by tak dlužník zaplatil 146.040.-Kč, po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 54.000,-Kč (resp. 64.800,-Kč, pokud by byl plátcem DPH) by dlužník svým nezajištěným věřitelům uhradil 92.040,-Kč, resp. 81.240,-Kč. Dlužník by tedy za pět let uhradil svým nezajištěným věřitelům 17,69 % jejich pohledávek.
V poměrech projednávané věci je dále zásadní skutečností to, že v průběhu odvolacího řízení se na straně dlužníka změnily podmínky k posouzení předpokladů pro povolení oddlužení plněním splátkovým kalendářem. Dlužník totiž k odvolání doložil smlouvu o důchodu uzavřenou dne 26.10.2011 s Helenou Hudcovou, která se v ní zavázala platit dlužníkovi na účet insolvenčního správce pravidelně vždy k 25. dni každého měsíce po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře 1.000,-Kč. Takovýto příjem dlužníka je příjmem mimořádným, kdy v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se v celé výši jako mimořádná splátka rozděluje mezi přihlášené věřitele podle splátkového kalendáře. Při zohlednění tohoto příjmu dlužníka by celková splátka činila měsíčně 3.434,-Kč a dlužník by zaplatil za pět let svým nezajištěných věřitelům 206.040,-Kč jejich pohledávek, po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 54.000,-Kč (64.800,-Kč, pokud by byl plátcem DPH) by dlužník svým nezajištěným věřitelům uhradil 152.040,-Kč, resp. 141.240,-Kč. Dlužník by tedy za pět let uhradil svým nezajištěným věřitelům nejméně 30,76 % jejich pohledávek.
K požadavku dlužníka na spojení insolvenčních řízení obou manželů a v návaznosti na závěry vyslovené soudem prvního stupně (uspokojení ve výši 23,31 % pohledávek nezajištěných věřitelů) považuje odvolací soud za nutné uvést následující. Je nutno vzít v úvahu, že dlužník i jeho manželka podali téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a v obou návrzích je vyjádřen souhlas druhého manžela s oddlužením a k návrhu je připojen jeho podpis. Tím dali oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů a že jejich majetek do něho náležející bude oddlužením postižen, tedy že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny, a že ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Společného osvobození od zbytku dluhů samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužení domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel -dlužník a věřitelé mohou i po osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeni (§ 414 a § 416 IZ), v soudním či jiném řízení požadovat přiznání takové pohledávky jen vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek, a to i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího společného jmění tohoto manžela a dlužníka. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů a druhý manžel se na jeho plnění nepodílí, tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníka situace, kdy společné jmění manželů oddluženo nebude. V opačném případě při existenci společných závazků manželů a závazků jen jedno z nich vzniklých za trvání manželství, které jsou uspokojitelné z majetku tvořícího společné jmění manželů nebo se souhlasem druhého manžela i z jeho výlučného peněžního přínosu nespadajícího do společného jmění manželů, nic nebrání tomu, aby insolvenční soud projednal v jednom (spojeném) řízení společný úpadek manželů a povolil při splnění zákonných podmínek jeho řešení oddlužením s ustanovením jediného insolvenčního správce (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011).
V rovině odvolacích námitek dlužníka lze dále doplnit, že z příjmu manželky dlužníka (5.384,-Kč) by s ohledem na celkovou výši závazků (459.193,08 Kč) nebylo možno pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře srážet ničeho. Ostatně tuto skutečnost ani dlužník nezpochybňoval. Jak uvedeno výše, dlužník sám by za dobu pěti let zaplatil nezajištěným věřitelům částku 141.240,-Kč (po odečtení nároků insolvenčního správce), což činí cca 31 % pohledávek nezajištěných věřitelů obou manželů. Po předběžném propočtu odvolacího soudu se tedy jeví jako důvodná námitka dlužníka, že ve spojeném řízení obou manželů by nezajištění věřitelé obdrželi více než 30 % jejich pohledávek.
Na základě uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že za situace, kdy oba manželé vyslovili souhlas s oddlužením druhého manžela a oba žádali spojení věcí, aby mohli své závazky (spadající do společného jmění manželů) hradit společně, by mohlo být tomuto návrhu vyhověno a obě řízení by mohla být spojena. V takovém případě by totiž bylo hrazeno na závazky, jež dle dosavadních výsledků řízení spadají do společného jmění manželů, pouze jedenkrát 30 %, byl by ustanoven jeden insolvenční správce, kterému by měsíčně náležela toliko jedna odměna a byly hrazeny jedenkrát jeho měsíční hotové výdaje (v celkové výši od 900,-Kč do 1.080,-Kč).
Bude tedy na soudu prvního stupně, aby posoudil insolvenční návrhy dlužníka a jeho manželky Heleny Hudcové z hledisek splnění předpokladů pro jejich společné projednání, které jsou vymezeny v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne
15.12.2009, sp. zn. KSPL 54 ONS 4766/2009, 1 VSPH 669/2009, a dále rozvedeny například v rozhodnutí ze dne 27.10.2010, sp. zn. KSHK 42 INS 2414/2010, 2 VSPH 714/2010 a ze dne 21.9.2011, sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011. Bude se zabývat i povahou závazků obou manželů a posoudí, zda dlužník splňuje i další podmínky pro povolení oddlužení v tom směru, zda se u něj nejedná o závazky z podnikání, nepoctivý záměr či lehkomyslný nebo nedbalý přístup (§ 389 odst. 1, § 395 IZ). Pokud nebude dle doložených, případně na základě dodatečně vyžádaných listin pochyb, že všechny závazky dlužníka a jeho manželky spadají do společného jmění manželů a že dlužníci jsou i nadále schopni uhradit společně ze svých příjmů svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % závazků (za pět let), pak zváží spojení obou řízení.
Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit, že s ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků (459.193,08,-Kč) a s přihlédnutím k obvyklé ceně nemovitostí dlužníka a jeho manželky se nabízí také oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Lze doplnit, že předem není vyloučen ani jeden ze způsobů oddlužení. Ve vztahu k odvolací námitce dlužníka o upřednostnění oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze pominout, že podle ust. § 402 odst. 3 IZ rozhoduje o způsobu oddlužení schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem (příjmovým poměrům dlužníka a hodnotě a povaze jeho majetku) nelze v této fázi insolvenčního řízení, tj. před rozhodnutím o úpadku dlužníka, jednoznačně předvídat, pro který z nabízených způsobů oddlužení se věřitelé rozhodnou. Bude jen na přihlášených nezajištěných věřitelích, příp. na insolvenčním soudu, pokud se věřitelé na způsobu oddlužení dle ust. § 402 odst. 3 IZ neusnesou, jakým způsobem bude oddlužení provedeno.
Vzhledem k tomu, že dlužník nemá k dispozici finanční prostředky na činnost insolvenčního správce v případě zjištění jeho úpadku a povolení oddlužení do doby jeho schválení, je rovněž správná úvaha soudu prvního stupně, že na krytí nákladů insolvenčního řízení bude třeba zajistit prostředky a tyto nelze zajistit jinak než formou zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Za přiměřenou okolnostech považuje odvolací soud v dané věci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. Pro úplnost lze uvést, že minimální odměna správce ze zpeněžení majetkové podstaty činí 45.000,-Kč bez DPH. Tedy i v případě prodeje nemovitostí za cenu výrazně nižší než stanovenou znaleckým posudkem by bylo možné uhradit z výtěžku zpeněžení odměnu správce a jeho náklady spojené se zpeněžením (§ 298 odst. 2 IZ). Odměna správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře je splácena postupně spolu se splátkami věřitelům.
Na základě všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu