2 VSOL 7/2020-A-13
č. j. KSBR 26 INS 13208/2019 2 VSOL 7/2020-A-13
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wontrobové a soudců Mgr. Martina Hejdy a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci dlužnice: anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem Vlčnovská 4184/12, 628 00 Brno adresa pro doručování: Dolensko 49, 679 63 Velké Opatovice o návrhu na povolení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2019 č. j. KSBR 26 INS 13208/2019-A-5
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2019 č. j. KSBR 26 INS 13208/2019-A-5 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh na povolení oddlužení (výrok I.) a zastavil insolvenční řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že dne 17. 7. 2019 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční soud zjistil, že ohledně dlužnice bylo vedeno insolvenční řízení u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS 16893/2015, usnesením ze dne 11. 2. 2016 č. j. KSBR 27 INS 16893/2015-B-16, pravomocným dne 2. 3. 2016, nebylo schváleno oddlužení dlužnice pro nepoctivý záměr spočívající v jejím odsouzení za trestné činy majetkové povahy. S odkazem na ustanovení § 395 odst. 4 a § 396 odst. 1 písm. b) a odst. 2 I. Z. insolvenční soud uzavřel, že v posledních 5 letech dlužnici nebylo schváleno oddlužení pro nepoctivý záměr, a proto návrh dlužnice na povolení oddlužení insolvenční soud zamítl, s ohledem na skutečnost, že dlužnice nevlastní žádný majetek pro úhradu odměny insolvenčního správce a uspokojení pohledávek věřitelů, insolvenční soud řízení zastavil. 2. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že se opakovaně léčila ze závislosti na drogách, po propuštění z výkonu trestu si našla stálé zaměstnání, pomoci insolvenčního řízení chce zaplatit své dluhy, aby mohla žít plnohodnotný život s čistým štítem. 3. Podle § 7 věty první I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ISIR
a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ I. Z.), a dospěl k následujícím závěrům. 5. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 17. 7 2019 dlužnice podala u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek uvedla, že má 20 věřitelů, u nichž má 23 finančních závazků s předpokládanou dlužnou částkou ve výši 303 716 Kč, její závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů a přesahují hodnotu jejího majetku; v návrhu pak označila své věřitele a jejich pohledávky, jejichž splatnost nastala v letech 2011, 2012, 2013, 2014 a 2015. 6. Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS 16893/2015 odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 11. 2. 2016 č. j. KSBR 27 INS 16893/2015-B-16, pravomocným dne 2. 3. 2016, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužnice a na majetek dlužnice prohlásil konkurs; v důvodech rozhodnutí insolvenční soud uzavřel, že po povolení oddlužení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to nedosažení alespoň minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům a zejména nepoctivý záměr dlužnice při oddlužení, který insolvenční soud spatřoval v jejím odsouzení za trestné činy majetkové povahy, přičemž neshledal, že by se dlužnice snažila napravit škodné následky svých trestněprávních jednání. 7. Podle § 136 odst. 1 I. Z., insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. 8. Podle § 142 I. Z., jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu. 9. Podle§ 143 I. Z., insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení (odstavec 2). Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků (odstavec 3). Je-li dlužníkem právnická osoba, insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek po zahájení insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil (odstavec 4). 10. Podle § 148 odst. 1 I. Z., insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. 11. Podle § 149 I. Z., nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1). Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 2). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odstavec 3). 12. Podle § 395 odst. 3, odst. 6 I. Z., insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Postup podle odstavců 3 až 6 se nepoužije, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění. 13. Podle § 396 odst. 1, odst. 2 I. Z., jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3. Nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 1, insolvenční řízení zastaví; bylo-li uplatněno právo na odměnu podle § 390a odst. 5, insolvenční soud současně dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) odměnu za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, pokud odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nezavinila. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat dlužník a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí. 14. V přezkoumávané věci insolvenční soud rozhodl o zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení z důvodu, že v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu dlužnici nebylo schváleno oddlužení pro nepoctivý záměr (§ 395 odst. 4 I. Z.), a insolvenční řízení zastavil (§ 396 odst. 2 I. Z.), aniž by však nejprve rozhodl o insolvenčním návrhu dlužnice. K tomu odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019 sen. zn. 29 NSČR 81/2019, ve kterém Nejvyšší soud dále příkladmo odkázal na jeho rozhodnutí ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. 29 Cdo 3108/2015, ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. 29 Cdo 3107/2015 a ze dne 27. 1. 2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V posledně uvedeném rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 1/2008 pak Nejvyšší soud vysvětlil, že nelze zaměňovat insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, návrh na povolení oddlužení je podáním, jímž se dlužník v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem (dlužníka nebo věřitele) domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (rozhodnutí o povolení oddlužení); to plyne jednak z definice způsobu řešení úpadku obsažené v ustanovení § 4 I. Z., jednak z ustanovení § 106 odst. 1, věty první I. Z., jakož i z ustanovení § 148 odst. 3 I. Z. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti (§ 103 odst. 1 a odst. 2 I. Z., § 391 I. Z.) a pro která uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu. Odmítnutím návrhu na povolení oddlužení (tedy i jeho zamítnutím) insolvenční řízení nekončí, jelikož návrh na povolení oddlužení není podáním, jímž se insolvenční řízení zahajuje (tím je insolvenční návrh). 15. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud tím, že nejprve nerozhodl o insolvenčním návrhu dlužnice, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava), a proto napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, aniž by se zabýval jeho věcnou správností. 16. V dalším řízení se insolvenční soud, který je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), bude zabývat insolvenčním návrhem dlužníka; dospěje-li k závěru, že je osvědčen úpadek dlužnice, rozhodne o úpadku a způsobu jeho řešení; dospěje-li přitom k závěru, že návrhu na povolení oddlužení nelze vyhovět (nelze povolit oddlužení), bude postupovat ve smyslu ustanovení § 396 I. Z. Přitom zváží, zda je dán důvod pro uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (§ 108 odst. 2 a odst. 3 I. Z.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Olomouc 28. února 2020
JUDr. Ivana Wontrobová v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
č. j. KSBR 26 INS 13208/2019 2 VSOL 7/2020-A-13
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wontrobové a soudců Mgr. Martina Hejdy a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci dlužnice: anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem Vlčnovská 4184/12, 628 00 Brno adresa pro doručování: Dolensko 49, 679 63 Velké Opatovice o návrhu na povolení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2019 č. j. KSBR 26 INS 13208/2019-A-5
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2019 č. j. KSBR 26 INS 13208/2019-A-5 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh na povolení oddlužení (výrok I.) a zastavil insolvenční řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že dne 17. 7. 2019 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční soud zjistil, že ohledně dlužnice bylo vedeno insolvenční řízení u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS 16893/2015, usnesením ze dne 11. 2. 2016 č. j. KSBR 27 INS 16893/2015-B-16, pravomocným dne 2. 3. 2016, nebylo schváleno oddlužení dlužnice pro nepoctivý záměr spočívající v jejím odsouzení za trestné činy majetkové povahy. S odkazem na ustanovení § 395 odst. 4 a § 396 odst. 1 písm. b) a odst. 2 I. Z. insolvenční soud uzavřel, že v posledních 5 letech dlužnici nebylo schváleno oddlužení pro nepoctivý záměr, a proto návrh dlužnice na povolení oddlužení insolvenční soud zamítl, s ohledem na skutečnost, že dlužnice nevlastní žádný majetek pro úhradu odměny insolvenčního správce a uspokojení pohledávek věřitelů, insolvenční soud řízení zastavil. 2. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že se opakovaně léčila ze závislosti na drogách, po propuštění z výkonu trestu si našla stálé zaměstnání, pomoci insolvenčního řízení chce zaplatit své dluhy, aby mohla žít plnohodnotný život s čistým štítem. 3. Podle § 7 věty první I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
ISIR
a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ I. Z.), a dospěl k následujícím závěrům. 5. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 17. 7 2019 dlužnice podala u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek uvedla, že má 20 věřitelů, u nichž má 23 finančních závazků s předpokládanou dlužnou částkou ve výši 303 716 Kč, její závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů a přesahují hodnotu jejího majetku; v návrhu pak označila své věřitele a jejich pohledávky, jejichž splatnost nastala v letech 2011, 2012, 2013, 2014 a 2015. 6. Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS 16893/2015 odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 11. 2. 2016 č. j. KSBR 27 INS 16893/2015-B-16, pravomocným dne 2. 3. 2016, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužnice a na majetek dlužnice prohlásil konkurs; v důvodech rozhodnutí insolvenční soud uzavřel, že po povolení oddlužení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to nedosažení alespoň minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům a zejména nepoctivý záměr dlužnice při oddlužení, který insolvenční soud spatřoval v jejím odsouzení za trestné činy majetkové povahy, přičemž neshledal, že by se dlužnice snažila napravit škodné následky svých trestněprávních jednání. 7. Podle § 136 odst. 1 I. Z., insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. 8. Podle § 142 I. Z., jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu. 9. Podle§ 143 I. Z., insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení (odstavec 2). Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků (odstavec 3). Je-li dlužníkem právnická osoba, insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek po zahájení insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil (odstavec 4). 10. Podle § 148 odst. 1 I. Z., insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. 11. Podle § 149 I. Z., nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1). Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 2). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odstavec 3). 12. Podle § 395 odst. 3, odst. 6 I. Z., insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Postup podle odstavců 3 až 6 se nepoužije, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění. 13. Podle § 396 odst. 1, odst. 2 I. Z., jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3. Nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 1, insolvenční řízení zastaví; bylo-li uplatněno právo na odměnu podle § 390a odst. 5, insolvenční soud současně dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) odměnu za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, pokud odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nezavinila. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat dlužník a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí. 14. V přezkoumávané věci insolvenční soud rozhodl o zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení z důvodu, že v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu dlužnici nebylo schváleno oddlužení pro nepoctivý záměr (§ 395 odst. 4 I. Z.), a insolvenční řízení zastavil (§ 396 odst. 2 I. Z.), aniž by však nejprve rozhodl o insolvenčním návrhu dlužnice. K tomu odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019 sen. zn. 29 NSČR 81/2019, ve kterém Nejvyšší soud dále příkladmo odkázal na jeho rozhodnutí ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. 29 Cdo 3108/2015, ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. 29 Cdo 3107/2015 a ze dne 27. 1. 2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V posledně uvedeném rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 1/2008 pak Nejvyšší soud vysvětlil, že nelze zaměňovat insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, návrh na povolení oddlužení je podáním, jímž se dlužník v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem (dlužníka nebo věřitele) domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (rozhodnutí o povolení oddlužení); to plyne jednak z definice způsobu řešení úpadku obsažené v ustanovení § 4 I. Z., jednak z ustanovení § 106 odst. 1, věty první I. Z., jakož i z ustanovení § 148 odst. 3 I. Z. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti (§ 103 odst. 1 a odst. 2 I. Z., § 391 I. Z.) a pro která uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu. Odmítnutím návrhu na povolení oddlužení (tedy i jeho zamítnutím) insolvenční řízení nekončí, jelikož návrh na povolení oddlužení není podáním, jímž se insolvenční řízení zahajuje (tím je insolvenční návrh). 15. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud tím, že nejprve nerozhodl o insolvenčním návrhu dlužnice, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava), a proto napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, aniž by se zabýval jeho věcnou správností. 16. V dalším řízení se insolvenční soud, který je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), bude zabývat insolvenčním návrhem dlužníka; dospěje-li k závěru, že je osvědčen úpadek dlužnice, rozhodne o úpadku a způsobu jeho řešení; dospěje-li přitom k závěru, že návrhu na povolení oddlužení nelze vyhovět (nelze povolit oddlužení), bude postupovat ve smyslu ustanovení § 396 I. Z. Přitom zváží, zda je dán důvod pro uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (§ 108 odst. 2 a odst. 3 I. Z.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Olomouc 28. února 2020
JUDr. Ivana Wontrobová v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.