2 VSOL 7/2012-A-9
KSOS 38 INS 14870/2011 2 VSOL 7/2012-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov-Pod Cvilínem, SPC E 476/17, PSČ 794 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 28.11.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.11.2011, č.j. KSOS 38 INS 14870/2011-A-4,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.11.2011, č.j. KSOS 38 INS 14870/2011-A-4, se m ě n í takto:
Dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. 398 odst. 3, § 395 odst. 1 písm. b), § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ust. 299 občanského soudního řádu (dále jen té o.s.ř. ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu.
V důvodech uvedl, že jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je reálný předpoklad splacení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Jak vyplývá z předloženého seznamu závazků, který dlužnice podepsala s tím, že jde o seznam správný, činí celková výše závazků dlužnice nejméně 1.210.400,-Kč. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že jejím majetkem je pouze běžné vybavení domácnosti (postel, pračka, lednička, televizor, mobilní telefon). Co se týče příjmů uvedla, že od České správy sociálního zabezpečení pobírá starobní důchod ve výši 7.945,-Kč měsíčně, dále má příjem vyplácený zaměstnavatelem Kaufland Česká republika v.o.s. ve výši 5.609,-Kč měsíčně. Mezi své příjmy zařadila rovněž příspěvek na bydlení vyplácený Úřadem práce v Bruntále ve výši 1.927,-Kč měsíčně a dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak dále uvedl soud prvního stupně, je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Splátky pro oddlužení se vypočítávají z čisté mzdy dlužníka. Z této částky se dále v souladu s ust. § 38 IZ odečte odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, což dle ust. § 3 a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. představuje celkem 900,-Kč měsíčně, za 5 let 54.000,-Kč. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani (celkem včetně DPH to činí 64.800,-Kč). Vzhledem k tomu, že dlužnice uvedla, že jedním z jejích příjmů je příjem jí vyplácený zaměstnavatelem Kaufland Česká republika v.o.s. ve výši 5.609,-Kč měsíčně, přezkoumal soud smlouvu ze dne 14.1.2011, na základě které vznikl tento pracovněprávní vztah a zjistil, že se jedná o dohodu o provedení práce podle § 75 a násl. zákoníku práce, z jejíchž příjmů však není možné pro účely oddlužení plněním splátkového kalendář použití žádnou částku (§ 398 odst.3 IZ, § 277 odst. 1, 279 odst. 2 a § 299 odst. 1 o.s.ř.). Jako svůj další příjem označila dlužnice příspěvek na bydlení vyplácený Úřadem práce v Bruntále ve výši 1.927,-Kč měsíčně. Rovněž tento příjem nelze pro oddlužení použít, neboť dle ust. § 317 odst. 2 o.s.ř. výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově. Jediným příjmem dlužnice, ke kterému lze v rámci oddlužení přihlížet, tak zůstává starobní důchod dlužnice ve výši 7.945,-Kč měsíčně. Následným výpočtem provedeným v souladu s ust. § 398 odst. 3 IZ dospěl soud k závěru, že povolení oddlužení by v současné době nebylo u dlužnice možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by činila alespoň 30% jejich pohledávek, dlužnice by z tohoto příjmu byla schopna splatit nezajištěným věřitelům po odečtení odměny insolvenčního správce cca 3,30 % jejich pohledávek za dobu 5 let a souhlas věřitelů s nižším plněním dlužnice nedoložila. Za tohoto stavu tak nelze očekávat splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře a vzhledem k hodnotě majetku dlužnice nelze očekávat ani splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.
Na základě všech výše uvedených skutečností soud prvního stupně dovodil, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh dlužnice na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut pro nedostatečné plnění dlužníka vůči nezajištěným věřitelům a současně soud dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Za dané situace, s ohledem na majetek dlužnice, včetně okruhu postižitelných příjmů, zde existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice a také odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí pouze odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč (ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Soud proto rozhodl o uložení zálohy v maximální možné výši. Pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo přesto pokračováno, zatížily by jeho náklady stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci. Současně soud dlužnici poskytl poučení, že pokud nebude záloha ve stanovené lhůtě a výši zaplacena, může soud řízení zastavit (§ 180 odst. 3 IZ).
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Požádala o opětovné posouzení jejího insolvenčního návrhu, včetně návrhu na oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení, jelikož jí dcera bude přispívat na oddlužení částkou 7.500,-Kč, na základě darovací smlouvy, přičemž s tímto darem bude schopna zaplatit 32 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále uvedla, že její starobní důchod činí nadále 7.945,-Kč, dále má příjem od Kaufland Česká republika v.o.s. a příspěvek na bydlení. Ke svému odvolání předložila darovací smlouvu ze dne 28.11.2011 s úředně ověřenými podpisy.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že v daném případě je třeba napadené usnesení změnit, neboť v současné době nejsou splněny podmínky ani pro jeho potvrzení, avšak ani pro jeho zrušení podle § 219a o.s.ř.
Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a že dle jeho obsahu a jeho příloh se dlužnice nachází v úpadku z důvodu insolvence, neboť má 16 závazků vůči 8 věřitelům, z tohoto nejméně 3 závazky vykonatelné, závazky dlužnice se staly postupně splatnými od dubna 2010-duben 2011, návrh dlužnice byl podán 22.8.2011. Dlužnice tedy nesplácí řádně své splatné závazky po dobu delší než 3 měsíce, čímž se má za to, že je není schopna plnit (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), krom tohoto dlužnice svůj úpadek sama potvrzuje.
Co se týče výše závazků dlužnice, jejích příjmů a majetku učinil soud prvního stupně správná a úplná zjištění, odvolací soud proto v zájmu stručnosti na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Soud prvního stupně věc rovněž správně právně posoudil, když pro oddlužení vycházel toliko z příjmů dlužnice ze starobního důchodu, nikoliv též z příjmů z dohody o provedení práce a z příspěvku na bydlení, neboť tyto příjmy nelze pro oddlužení využít, z důvodu jak je uvedl soud prvního stupně.
Se soudem prvního stupně lze proto souhlasit i potud, že dlužnice sama není schopna splnit podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty, rovněž v tomto směru odvolací soud zcela odkazuje na správné závěry uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Nicméně v rámci svého odvolání dlužnice předložila darovací smlouvu uzavřenou se svou dcerou Pavlou Čišeckou dne 28.11.2011, dle níž se uvedená dárkyně zavázala po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem své matce (dlužnici) přispívat měsíčně 7.500,-Kč. S tímto dalším příjmem, který si pro oddlužení opatřila, by dlužnice zákonnou podmínku pro oddlužení již splňovala, neboť by byla schopna uhradit za dobu 5 let svým nezajištěným věřitelům cca 38% (dlužnice ze starobního důchodu 1.402,-Kč po odpočtu nezabavitelných částek platných pro rok 2012 + dar 7.500,-Kč měsíčně a po odpočtu odměny a výdajů správce 1080,-Kč měsíčně v případě, že by správce byl plátcem DPH). V této souvislosti je třeba pro úplnost dodat, že i když v usnesení ze dne 25.1.2011, č.j. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2011-A-9 Vrchní soud v Olomouci formuloval pro danou věc závěr, že je nutno především po dlužníku, který usiluje o oddlužení vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou, neboť smyslem oddlužení není, aby celé břemeno splátek nesly 3. osoby (které by nota bene plnily do výše trojnásobku příjmů dlužníka), nicméně v dané věci je odvolací soud toho názoru, že v přezkoumávané věci se jedná o jiný případ. Dlužnice je starobní důchodně a má k dispozici pro oddlužení starobní důchod ve výši 7.945,-Kč, který však pro oddlužení nepostačuje a není její vinou, že pro oddlužení nelze využít i její další příjem z dohody o provedení práce, který činí 5.609,-Kč. Nelze rovněž přehlédnout, že v současné době je všeobecně situace taková, že dlužnice jako starobní důchodkyně bude mít se získáním dalších výdělků, které by mohla pro oddlužení využít, omezené možnosti a to i s přihlédnutím k místu jejího bydliště. Nelze proto v daném případě přičítat dlužnici k tíži, že si zajistila další příjem, který lze pro oddlužení využít, a to formou daru od své dcery. Z tohoto důvodu nelze dle názoru odvolacího v přístupu dlužnice spatřovat nepoctivý záměr a je nadto nepochybné, že pokud dlužnice všechny podmínky oddlužení, za využití daru, splní, že půjde o řešení, které bude výhodné nejen pro dlužnici, ale i pro její věřitele a to právě s ohledem na omezené příjmy dlužnice, kdy nelze očekávat podstatného zlepšení a také s ohledem na její zcela zanedbatelný majetek.
S ohledem na shora uvedenou argumentaci, s přihlédnutím i k tomu, že insolvenční zákon jednak připouští, aby se na plnění oddlužení podílely i osoby odlišné od dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ-to je účast spoludlužníka či ručitele) a dále vzhledem k tomu, že tento zákon výslovně nezakazuje, aby si dlužník pro splnění zákonných podmínek oddlužení zajistil příjmy z daru (zejména za situace, kdy sám dlužník se na oddlužení v rámci svých daných možností svými příjmy podílí), dospěl odvolací soud k závěru, že k tvrzeným očekávaným příjmům dlužnice z darovací smlouvy je možno přihlédnout.
Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. (a to z důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. zrušeno) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (pro tentokrát) neukládá.
Nicméně v dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se doloženou darovací smlouvou zabýval a především, aby u dárkyně prověřil její rodinné (zejména počet vyživovaných osob) a především výdělkové možnosti a následně zvážil, zda je tato dárkyně schopna své matce (dlužnici) každý měsíc uvedenou částku pro oddlužení poskytovat. V neposlední řadě bude rovněž namístě dlužnici vyzvat, aby se podrobněji vyjádřila k tomu, na co konkrétně prostředky získané od svých věřitelů použila a aby znovu doložila své aktuální příjmy, pokud v mezidobí došlo v tomto směru ke změnám. Teprve poté bude možno znovu zvážit, zda dlužnice všechny zákonné podmínky pro oddlužení splňuje a v kladném, zda je pro další řízení záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké výši.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSOS 38 INS 14870/2011 2 VSOL 7/2012-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov-Pod Cvilínem, SPC E 476/17, PSČ 794 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 28.11.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.11.2011, č.j. KSOS 38 INS 14870/2011-A-4,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.11.2011, č.j. KSOS 38 INS 14870/2011-A-4, se m ě n í takto:
Dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. 398 odst. 3, § 395 odst. 1 písm. b), § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ust. 299 občanského soudního řádu (dále jen té o.s.ř. ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu.
V důvodech uvedl, že jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je reálný předpoklad splacení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Jak vyplývá z předloženého seznamu závazků, který dlužnice podepsala s tím, že jde o seznam správný, činí celková výše závazků dlužnice nejméně 1.210.400,-Kč. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že jejím majetkem je pouze běžné vybavení domácnosti (postel, pračka, lednička, televizor, mobilní telefon). Co se týče příjmů uvedla, že od České správy sociálního zabezpečení pobírá starobní důchod ve výši 7.945,-Kč měsíčně, dále má příjem vyplácený zaměstnavatelem Kaufland Česká republika v.o.s. ve výši 5.609,-Kč měsíčně. Mezi své příjmy zařadila rovněž příspěvek na bydlení vyplácený Úřadem práce v Bruntále ve výši 1.927,-Kč měsíčně a dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak dále uvedl soud prvního stupně, je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Splátky pro oddlužení se vypočítávají z čisté mzdy dlužníka. Z této částky se dále v souladu s ust. § 38 IZ odečte odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, což dle ust. § 3 a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. představuje celkem 900,-Kč měsíčně, za 5 let 54.000,-Kč. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani (celkem včetně DPH to činí 64.800,-Kč). Vzhledem k tomu, že dlužnice uvedla, že jedním z jejích příjmů je příjem jí vyplácený zaměstnavatelem Kaufland Česká republika v.o.s. ve výši 5.609,-Kč měsíčně, přezkoumal soud smlouvu ze dne 14.1.2011, na základě které vznikl tento pracovněprávní vztah a zjistil, že se jedná o dohodu o provedení práce podle § 75 a násl. zákoníku práce, z jejíchž příjmů však není možné pro účely oddlužení plněním splátkového kalendář použití žádnou částku (§ 398 odst.3 IZ, § 277 odst. 1, 279 odst. 2 a § 299 odst. 1 o.s.ř.). Jako svůj další příjem označila dlužnice příspěvek na bydlení vyplácený Úřadem práce v Bruntále ve výši 1.927,-Kč měsíčně. Rovněž tento příjem nelze pro oddlužení použít, neboť dle ust. § 317 odst. 2 o.s.ř. výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona jednorázově. Jediným příjmem dlužnice, ke kterému lze v rámci oddlužení přihlížet, tak zůstává starobní důchod dlužnice ve výši 7.945,-Kč měsíčně. Následným výpočtem provedeným v souladu s ust. § 398 odst. 3 IZ dospěl soud k závěru, že povolení oddlužení by v současné době nebylo u dlužnice možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by činila alespoň 30% jejich pohledávek, dlužnice by z tohoto příjmu byla schopna splatit nezajištěným věřitelům po odečtení odměny insolvenčního správce cca 3,30 % jejich pohledávek za dobu 5 let a souhlas věřitelů s nižším plněním dlužnice nedoložila. Za tohoto stavu tak nelze očekávat splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře a vzhledem k hodnotě majetku dlužnice nelze očekávat ani splnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.
Na základě všech výše uvedených skutečností soud prvního stupně dovodil, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh dlužnice na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut pro nedostatečné plnění dlužníka vůči nezajištěným věřitelům a současně soud dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Za dané situace, s ohledem na majetek dlužnice, včetně okruhu postižitelných příjmů, zde existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice a také odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí pouze odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč (ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Soud proto rozhodl o uložení zálohy v maximální možné výši. Pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo přesto pokračováno, zatížily by jeho náklady stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci. Současně soud dlužnici poskytl poučení, že pokud nebude záloha ve stanovené lhůtě a výši zaplacena, může soud řízení zastavit (§ 180 odst. 3 IZ).
Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Požádala o opětovné posouzení jejího insolvenčního návrhu, včetně návrhu na oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení, jelikož jí dcera bude přispívat na oddlužení částkou 7.500,-Kč, na základě darovací smlouvy, přičemž s tímto darem bude schopna zaplatit 32 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále uvedla, že její starobní důchod činí nadále 7.945,-Kč, dále má příjem od Kaufland Česká republika v.o.s. a příspěvek na bydlení. Ke svému odvolání předložila darovací smlouvu ze dne 28.11.2011 s úředně ověřenými podpisy.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že v daném případě je třeba napadené usnesení změnit, neboť v současné době nejsou splněny podmínky ani pro jeho potvrzení, avšak ani pro jeho zrušení podle § 219a o.s.ř.
Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a že dle jeho obsahu a jeho příloh se dlužnice nachází v úpadku z důvodu insolvence, neboť má 16 závazků vůči 8 věřitelům, z tohoto nejméně 3 závazky vykonatelné, závazky dlužnice se staly postupně splatnými od dubna 2010-duben 2011, návrh dlužnice byl podán 22.8.2011. Dlužnice tedy nesplácí řádně své splatné závazky po dobu delší než 3 měsíce, čímž se má za to, že je není schopna plnit (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), krom tohoto dlužnice svůj úpadek sama potvrzuje.
Co se týče výše závazků dlužnice, jejích příjmů a majetku učinil soud prvního stupně správná a úplná zjištění, odvolací soud proto v zájmu stručnosti na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Soud prvního stupně věc rovněž správně právně posoudil, když pro oddlužení vycházel toliko z příjmů dlužnice ze starobního důchodu, nikoliv též z příjmů z dohody o provedení práce a z příspěvku na bydlení, neboť tyto příjmy nelze pro oddlužení využít, z důvodu jak je uvedl soud prvního stupně.
Se soudem prvního stupně lze proto souhlasit i potud, že dlužnice sama není schopna splnit podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty, rovněž v tomto směru odvolací soud zcela odkazuje na správné závěry uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Nicméně v rámci svého odvolání dlužnice předložila darovací smlouvu uzavřenou se svou dcerou Pavlou Čišeckou dne 28.11.2011, dle níž se uvedená dárkyně zavázala po dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem své matce (dlužnici) přispívat měsíčně 7.500,-Kč. S tímto dalším příjmem, který si pro oddlužení opatřila, by dlužnice zákonnou podmínku pro oddlužení již splňovala, neboť by byla schopna uhradit za dobu 5 let svým nezajištěným věřitelům cca 38% (dlužnice ze starobního důchodu 1.402,-Kč po odpočtu nezabavitelných částek platných pro rok 2012 + dar 7.500,-Kč měsíčně a po odpočtu odměny a výdajů správce 1080,-Kč měsíčně v případě, že by správce byl plátcem DPH). V této souvislosti je třeba pro úplnost dodat, že i když v usnesení ze dne 25.1.2011, č.j. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2011-A-9 Vrchní soud v Olomouci formuloval pro danou věc závěr, že je nutno především po dlužníku, který usiluje o oddlužení vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou, neboť smyslem oddlužení není, aby celé břemeno splátek nesly 3. osoby (které by nota bene plnily do výše trojnásobku příjmů dlužníka), nicméně v dané věci je odvolací soud toho názoru, že v přezkoumávané věci se jedná o jiný případ. Dlužnice je starobní důchodně a má k dispozici pro oddlužení starobní důchod ve výši 7.945,-Kč, který však pro oddlužení nepostačuje a není její vinou, že pro oddlužení nelze využít i její další příjem z dohody o provedení práce, který činí 5.609,-Kč. Nelze rovněž přehlédnout, že v současné době je všeobecně situace taková, že dlužnice jako starobní důchodkyně bude mít se získáním dalších výdělků, které by mohla pro oddlužení využít, omezené možnosti a to i s přihlédnutím k místu jejího bydliště. Nelze proto v daném případě přičítat dlužnici k tíži, že si zajistila další příjem, který lze pro oddlužení využít, a to formou daru od své dcery. Z tohoto důvodu nelze dle názoru odvolacího v přístupu dlužnice spatřovat nepoctivý záměr a je nadto nepochybné, že pokud dlužnice všechny podmínky oddlužení, za využití daru, splní, že půjde o řešení, které bude výhodné nejen pro dlužnici, ale i pro její věřitele a to právě s ohledem na omezené příjmy dlužnice, kdy nelze očekávat podstatného zlepšení a také s ohledem na její zcela zanedbatelný majetek.
S ohledem na shora uvedenou argumentaci, s přihlédnutím i k tomu, že insolvenční zákon jednak připouští, aby se na plnění oddlužení podílely i osoby odlišné od dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ-to je účast spoludlužníka či ručitele) a dále vzhledem k tomu, že tento zákon výslovně nezakazuje, aby si dlužník pro splnění zákonných podmínek oddlužení zajistil příjmy z daru (zejména za situace, kdy sám dlužník se na oddlužení v rámci svých daných možností svými příjmy podílí), dospěl odvolací soud k závěru, že k tvrzeným očekávaným příjmům dlužnice z darovací smlouvy je možno přihlédnout.
Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. (a to z důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. zrušeno) a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (pro tentokrát) neukládá.
Nicméně v dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se doloženou darovací smlouvou zabýval a především, aby u dárkyně prověřil její rodinné (zejména počet vyživovaných osob) a především výdělkové možnosti a následně zvážil, zda je tato dárkyně schopna své matce (dlužnici) každý měsíc uvedenou částku pro oddlužení poskytovat. V neposlední řadě bude rovněž namístě dlužnici vyzvat, aby se podrobněji vyjádřila k tomu, na co konkrétně prostředky získané od svých věřitelů použila a aby znovu doložila své aktuální příjmy, pokud v mezidobí došlo v tomto směru ke změnám. Teprve poté bude možno znovu zvážit, zda dlužnice všechny zákonné podmínky pro oddlužení splňuje a v kladném, zda je pro další řízení záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná a v jaké výši.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 30. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu