2 VSOL 695/2012-A-12
KSBR 39 INS 17934/2012 2 VSOL 695/2012-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , Spojovací 925, 593 01 Bystřice nad Pernštejnem, identifikační číslo osoby 869 98 650, adresa pro doručování Masarykovo náměstí 62, 593 01 Bystřice nad Pernštejnem, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2012, č. j. KSBR 39 INS 17934/2012-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení složil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se návrhem doručeným soudu dne 24.7.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Tvrdil, že má závazky v celkové výši 1.124.376,-Kč, jeho majetek tvoří věci osobní potřeby a nemá žádné zaměstnance. Podle seznamu majetku je dlužník zcela nemajetný a nedisponuje dostatečnou finanční hotovostí, kterou by bylo možno použít na úhradu nutných nákladů vynaložených za účelem zpeněžení majetkové podstaty, případně vymáhání pohledávek. S ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, postupoval soud prvního stupně podle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na znalecké posudky, správní poplatky, náklady na soupis majetkové podstaty apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že nedisponuje finančními prostředky, přičemž vzhledem k počtu věřitelů a velikosti jeho závazků nebudou prvotní výdaje na činnost insolvenčního správce nikterak velké. Dále namítl, že soud má možnost stanovit zálohu v rozmezí od 5.000,-Kč do 50.000,-Kč, přičemž sám očekával stanovení zálohy na její dolní hranici. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a záloha byla stanovena ve výši maximálně 15.000,-Kč.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 20.7.2012 domáhal prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdil, že podnikal jako OSVČ v oblasti drobných stavebních prací, resp. montáži plastových oken a z důvodu nedostatku zakázek pozastavil k 17.11.2009 na období jednoho roku svou podnikatelskou činnost. Zjistil však, že není schopen v plném rozsahu uspokojit pohledávky všech svých věřitelů, a nedisponuje ani takovým majetkem, aby oddlužení bylo možno provést zpeněžením majetkové podstaty. Dále uvedl, že jeho celkové závazky vůči 9 věřitelům dosahují 1.124.376,-Kč, neeviduje žádné pohledávky a jeho majetek představují věci osobní povahy.
Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník totiž nemá žádné finanční prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Důvodem pro neuložení povinnosti k úhradě zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník v současné době nemá žádné pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.
Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 12. září 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 39 INS 17934/2012 2 VSOL 695/2012-A-12
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , Spojovací 925, 593 01 Bystřice nad Pernštejnem, identifikační číslo osoby 869 98 650, adresa pro doručování Masarykovo náměstí 62, 593 01 Bystřice nad Pernštejnem, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2012, č. j. KSBR 39 INS 17934/2012-A-5,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení složil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se návrhem doručeným soudu dne 24.7.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Tvrdil, že má závazky v celkové výši 1.124.376,-Kč, jeho majetek tvoří věci osobní potřeby a nemá žádné zaměstnance. Podle seznamu majetku je dlužník zcela nemajetný a nedisponuje dostatečnou finanční hotovostí, kterou by bylo možno použít na úhradu nutných nákladů vynaložených za účelem zpeněžení majetkové podstaty, případně vymáhání pohledávek. S ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, postupoval soud prvního stupně podle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na znalecké posudky, správní poplatky, náklady na soupis majetkové podstaty apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že nedisponuje finančními prostředky, přičemž vzhledem k počtu věřitelů a velikosti jeho závazků nebudou prvotní výdaje na činnost insolvenčního správce nikterak velké. Dále namítl, že soud má možnost stanovit zálohu v rozmezí od 5.000,-Kč do 50.000,-Kč, přičemž sám očekával stanovení zálohy na její dolní hranici. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a záloha byla stanovena ve výši maximálně 15.000,-Kč.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 20.7.2012 domáhal prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdil, že podnikal jako OSVČ v oblasti drobných stavebních prací, resp. montáži plastových oken a z důvodu nedostatku zakázek pozastavil k 17.11.2009 na období jednoho roku svou podnikatelskou činnost. Zjistil však, že není schopen v plném rozsahu uspokojit pohledávky všech svých věřitelů, a nedisponuje ani takovým majetkem, aby oddlužení bylo možno provést zpeněžením majetkové podstaty. Dále uvedl, že jeho celkové závazky vůči 9 věřitelům dosahují 1.124.376,-Kč, neeviduje žádné pohledávky a jeho majetek představují věci osobní povahy.
Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník totiž nemá žádné finanční prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Podle ust. § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Důvodem pro neuložení povinnosti k úhradě zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník v současné době nemá žádné pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.
Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 12. září 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu