2 VSOL 693/2015-A-11
KSBR 47 INS 10049/2015 2 VSOL 693/2015-A-11
Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka PERT CZ spol. s r.o., se sídlem Slavkov pod Hostýnem 185, PSČ 768 61, identifikační číslo: 49437691, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 47 INS 149/2015-A-5 ze dne 21. 4. 2015,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby nejpozději ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně blíže specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh. S ohledem na výši předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (zejména odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč bez DPH při řešení úpadku dlužníka konkursem a jeho hotové výdaje) stanovil podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomuto nelze zajistit jinak.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že jako správce podniku, který jedná za dlužníka, zjistil, že dlužník je v úpadku. Poukázal na to, že na majetek dlužníka byla nařízena exekuce, která se však nedala ukončit, neboť podmínkou pro prodej podniku je jeho ocenění. Z důvodu nespolupráce dlužníka znalec neměl k dispozici účetnictví dlužníka, a proto nemohl podnik ocenit. Zjistil však, že dlužník je majitelem 4 nákladních vozidel a nemovitostí (zapsaných na LV č. 445 pro k.ú. Slavkov pod Hostýnem, obec Slavkov). Dlužník sice nemá žádné hotové finanční prostředky, avšak podle jeho názoru má tak dostatečný majetek, ze kterého bude možno hradit náklady insolvenčního řízení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 16. 4. 2015 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh jménem dlužníka Mgr. Ivo Šotek, se sídlem Ostružnická 6, Olomouc, jako správce podniku dlužníka s mimo jiné odůvodněním, že na majetek dlužníka byla nařízena exekuce, která dosud není ukončena, neboť nelze podnik dlužníka ocenit pro nespolupráci dlužníka.
Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 12102, vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 4 Nc 3177/2007 ze dne 25. 1. 2007 (pravomocným dne 8. 4. 2008) byla nařízena exekuce na majetek povinného PERT CZ spol. s r.o., soudní exekutor Mgr. Josef Višvader, Exekutorský úřad Praha-západ se sídlem Praha, U Habrovky 15/490 (pověřený provedením exekuce) rozhodl exekučním příkazem sp. zn. 100 Ex 146/2007 ze dne 3. 8. 2007 (pravomocným dne 25. 3. 2008) o provedení exekuce prodejem podniku ve vlastnictví povinného.
Podle § 97 odst. 5 IZ, insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Podle § 98 odst. 1 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.
Podle § 98 odst. 2 IZ, povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.
Z ustanovení § 338k odst. 6 o.s.ř. vyplývá, že ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají závodu (dříve podniku), je správce oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci (§ 28 odst. 1). Správce podniku však není oprávněn zastupovat povinného v konkursním nebo insolvenčním řízení, které bylo zahájeno po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku a jeho ustanovení do funkce správce. V takovém případě totiž nejde o řízení, které by se týkalo pouze podniku povinného, který správce podniku spravuje a ze kterého jedině své postavení zástupce povinného odvozuje.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že jedinými oprávněnými osobami k podání insolvenčního návrhu pro úpadek je dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, je jedinou oprávněnou osobou k podání insolvenčního návrhu toliko dlužník. Na rozdíl od ustanovení § 4b zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (účinného do 31. 12. 2007), které správci podniku ukládalo, a tudíž zakládalo jeho aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu svým jménem v případech, kdy byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem podniku nebo exekuce podle zvláštního předpisu pro předlužení podniku povinného a povinný neměl jiný podnik, má podle ustanovení § 98 odst. 1 IZ i v takovém případě povinnost podat insolvenční návrh dlužník. Jinými slovy, zákon o konkursu a vyrovnání zakládal aktivní věcnou legitimaci správce podniku povinného k podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek povinného pouze při zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce prodejem podniku a nadto jen za předpokladu, že důvodem zastavení takového výkonu rozhodnutí nebo exekuce bylo předlužení podniku povinného a povinný zároveň neměl jiný podnik, insolvenční zákon však i v takovém případě ukládá povinnost podat insolvenční návrhu dlužníku.
Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční zákon neopravňuje správce závodu (podniku) povinného k podání insolvenčního návrhu, a to ani jménem povinného (dlužníka), ani jménem svým. K podání insolvenčního návrhu v daném případě proto insolvenční navrhovatel aktivní věcnou legitimaci nemá (k tomu viz např. i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 90 INS 10564/2011, 2 VSPH 805/2012 ze dne 19. 12. 2012).
V přezkoumávané věci podal insolvenční návrh jménem dlužníka správce podniku, který v návrhu tvrdí, že exekuce nařízená prodejem podniku dlužníka dosud nebyla ukončena. Soud prvního stupně však, jak je z odůvodnění jeho rozhodnutí zjevné, skutečnost, že insolvenční návrh v daném případě podal jménem dlužníka (který je právnickou osobou) správce podniku, zcela pominul, touto skutečností se nezabýval a nevyložil, z jakých důvodů za situace, kdy insolvenční návrh jménem dlužníka podává správce podniku, ukládá povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi.
Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak ve svém důsledku pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, a proto odvolací soud podle ustanovení § 219 odst. 1 písm. b) usnesení soudu prvního stupně zrušil a současně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení soud prvního stupně nejprve posoudí otázku aktivní věcné legitimace k podání insolvenčního návrhu se zřetelem na shora uvedený výklad ustanovení § 97 odst. 5 a § 98 odst. 2 IZ a opětovně posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně ve věci jinak rozhodne.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 30. října 2015
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu
KSBR 47 INS 10049/2015 2 VSOL 693/2015-A-11
Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka PERT CZ spol. s r.o., se sídlem Slavkov pod Hostýnem 185, PSČ 768 61, identifikační číslo: 49437691, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 47 INS 149/2015-A-5 ze dne 21. 4. 2015,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby nejpozději ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně blíže specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh. S ohledem na výši předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (zejména odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč bez DPH při řešení úpadku dlužníka konkursem a jeho hotové výdaje) stanovil podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomuto nelze zajistit jinak.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že jako správce podniku, který jedná za dlužníka, zjistil, že dlužník je v úpadku. Poukázal na to, že na majetek dlužníka byla nařízena exekuce, která se však nedala ukončit, neboť podmínkou pro prodej podniku je jeho ocenění. Z důvodu nespolupráce dlužníka znalec neměl k dispozici účetnictví dlužníka, a proto nemohl podnik ocenit. Zjistil však, že dlužník je majitelem 4 nákladních vozidel a nemovitostí (zapsaných na LV č. 445 pro k.ú. Slavkov pod Hostýnem, obec Slavkov). Dlužník sice nemá žádné hotové finanční prostředky, avšak podle jeho názoru má tak dostatečný majetek, ze kterého bude možno hradit náklady insolvenčního řízení. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 16. 4. 2015 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh jménem dlužníka Mgr. Ivo Šotek, se sídlem Ostružnická 6, Olomouc, jako správce podniku dlužníka s mimo jiné odůvodněním, že na majetek dlužníka byla nařízena exekuce, která dosud není ukončena, neboť nelze podnik dlužníka ocenit pro nespolupráci dlužníka.
Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 12102, vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 4 Nc 3177/2007 ze dne 25. 1. 2007 (pravomocným dne 8. 4. 2008) byla nařízena exekuce na majetek povinného PERT CZ spol. s r.o., soudní exekutor Mgr. Josef Višvader, Exekutorský úřad Praha-západ se sídlem Praha, U Habrovky 15/490 (pověřený provedením exekuce) rozhodl exekučním příkazem sp. zn. 100 Ex 146/2007 ze dne 3. 8. 2007 (pravomocným dne 25. 3. 2008) o provedení exekuce prodejem podniku ve vlastnictví povinného.
Podle § 97 odst. 5 IZ, insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.
Podle § 98 odst. 1 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.
Podle § 98 odst. 2 IZ, povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.
Z ustanovení § 338k odst. 6 o.s.ř. vyplývá, že ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají závodu (dříve podniku), je správce oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci (§ 28 odst. 1). Správce podniku však není oprávněn zastupovat povinného v konkursním nebo insolvenčním řízení, které bylo zahájeno po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku a jeho ustanovení do funkce správce. V takovém případě totiž nejde o řízení, které by se týkalo pouze podniku povinného, který správce podniku spravuje a ze kterého jedině své postavení zástupce povinného odvozuje.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že jedinými oprávněnými osobami k podání insolvenčního návrhu pro úpadek je dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, je jedinou oprávněnou osobou k podání insolvenčního návrhu toliko dlužník. Na rozdíl od ustanovení § 4b zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (účinného do 31. 12. 2007), které správci podniku ukládalo, a tudíž zakládalo jeho aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu svým jménem v případech, kdy byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem podniku nebo exekuce podle zvláštního předpisu pro předlužení podniku povinného a povinný neměl jiný podnik, má podle ustanovení § 98 odst. 1 IZ i v takovém případě povinnost podat insolvenční návrh dlužník. Jinými slovy, zákon o konkursu a vyrovnání zakládal aktivní věcnou legitimaci správce podniku povinného k podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek povinného pouze při zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce prodejem podniku a nadto jen za předpokladu, že důvodem zastavení takového výkonu rozhodnutí nebo exekuce bylo předlužení podniku povinného a povinný zároveň neměl jiný podnik, insolvenční zákon však i v takovém případě ukládá povinnost podat insolvenční návrhu dlužníku.
Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční zákon neopravňuje správce závodu (podniku) povinného k podání insolvenčního návrhu, a to ani jménem povinného (dlužníka), ani jménem svým. K podání insolvenčního návrhu v daném případě proto insolvenční navrhovatel aktivní věcnou legitimaci nemá (k tomu viz např. i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 90 INS 10564/2011, 2 VSPH 805/2012 ze dne 19. 12. 2012).
V přezkoumávané věci podal insolvenční návrh jménem dlužníka správce podniku, který v návrhu tvrdí, že exekuce nařízená prodejem podniku dlužníka dosud nebyla ukončena. Soud prvního stupně však, jak je z odůvodnění jeho rozhodnutí zjevné, skutečnost, že insolvenční návrh v daném případě podal jménem dlužníka (který je právnickou osobou) správce podniku, zcela pominul, touto skutečností se nezabýval a nevyložil, z jakých důvodů za situace, kdy insolvenční návrh jménem dlužníka podává správce podniku, ukládá povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi.
Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak ve svém důsledku pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, a proto odvolací soud podle ustanovení § 219 odst. 1 písm. b) usnesení soudu prvního stupně zrušil a současně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení soud prvního stupně nejprve posoudí otázku aktivní věcné legitimace k podání insolvenčního návrhu se zřetelem na shora uvedený výklad ustanovení § 97 odst. 5 a § 98 odst. 2 IZ a opětovně posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně ve věci jinak rozhodne.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 30. října 2015
Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu