2 VSOL 693/2011-B-186
KSOS 36 INS 1078/2009 2 VSOL 693/2011-B-186
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka MORAVIA ENERGO, a.s., se sídlem Jeřabinová 365, 739 61 Třinec, identifikační číslo 258 51 870, o vydání výtěžku zpeněžení, rozhodl o odvolání věřitele UniCredit Bank Czech Republic, a.s., se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, identifikační číslo 649 48 242, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.10.2011, č. j. KSOS 36 INS 1078/2009-B-180, takto:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I., pokud jím insolvenční soud vyslovil souhlas s vyplacením zajištěného věřitele UniCredit Bank Czech Republic, a.s. ve výši 2.555.128,47 Kč z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek v souladu s důvody a výpočtem insolvenčního správce v podání došlém soudu dne 17.1.2011, p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě vyslovil souhlas s vyplacením zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek v souladu s důvody a výpočtem insolvenčního správce v podání došlém soudu dne 17.1.2010 tak, že UniCredit Bank Czech Republic, a.s. obdrží 2.255.128,47 Kč, Komerční banka, a.s. 28.930.160,16 Kč (výrok I.), insolvenčnímu správci uložil informovat o provedení výplaty insolvenční soud (výrok II.) a rozhodl, že po provedeném vyplacení bude ukončena ve vyplacené části účast výše uvedených věřitelů v insolvenčním řízení (výrok III.).
V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně zrekapituloval námitky věřitele č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen odvolatel) spočívající zejména v tom, že tento oddělený věřitel byl zkrácen postupem poddlužníka. Podle věřitele zaslal poddlužník MORAVIA ENERGO SK s.r.o. dne 6.10.2009 dlužníkovi 119.299,25 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, tedy pohledávky nezajištěné pro odvolatele, a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800021, tedy pohledávky zajištěné pro odvolatele. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi částku 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo uhrazeno celkem 189.299,25 EUR. Celková úhrada poddlužníka činila 270.000,-EUR. Navrhl, aby částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka v celkové výši 270.000,-EUR byla použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně podle jejich výše. Insolvenční správkyně JUDr. Lenka Vidovičová uvedla, že při výpočtu uspokojení ze zpeněžení zajištěné pohledávky pro věřitele č. 20 počítala pouze s úhradou 80.700,75 EUR, z faktury č. 1190800021, která byla uhrazena 6.10.2009. Zbývající plnění zaslal poddlužník výslovně jako úhradu pohledávky č. 1190800020, proto ji zaúčtovala k této pohledávce ve smyslu § 330 obchodního zákoníku. Při vymáhání pohledávek do majetkové podstaty žádnou pohledávku neupředstňovala a požadovala úhradu všech pohledávek bez výjimky. Poddlužník proto na všechny své závazky pohlížel stejně jako na závazky vůči dlužníkovi, aniž by byl informován, jak se úhrady závazků projeví při vyplácení věřitelů přihlášených v insolvenčním řízení. Pokud by platbami došlo k poměrnému uspokojení všech pohledávek za poddlužníkem, pak by většina zpeněžení připadla na pohledávky zajištěného věřitele č. 20, tj. cca o 75.000,-EUR více, než jak byly platby poddlužníka uhrazeny, a o které by byla snížena částka zpeněžení určená pro rozvrh mezi ostatní věřitele. Tímto odchýlením od obchodního zákoníku by se cítili poškozeni všichni nezajištění věřitelé. Dále soud prvního stupně v odůvodnění rozvedl zjištění učiněná ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 21.4.2010. K námitkám věřitele č. 20 uvedl, že obligační dlužník může v rámci svých závazků plnit na kterýkoliv ze závazků, jenž u svého věřitele má. K tomu také v daném případě došlo. Poddlužník po výzvě k plnění do majetkové podstaty dlužníka plnil, přičemž označil ve svém plnění závazek, na úhradu kterého své plnění adresuje. Insolvenční správkyně tak obdržela plnění k pohledávce dlužníka, u níž je zřízeno zástavní právo ve prospěch věřitele. Je mimo pravomoc insolvenčního správce s takto obdrženým plněním nějakým způsobem nakládat, kromě vyplacení zajištěného věřitele postupem podle § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). Toto insolvenční správkyně provedla. Věřitelem č. 20 navrhované přerozdělení plnění k pohledávce dlužníka nemá zákonnou oporu. Věřiteli je problematika popsaných úkonů provedených v insolvenčním řízení patrna. To plyne z toho, že sice žádá o jiný poměr úhrady provedené v insolvenčním řízení, výtky však směřuje vůči poddlužníkovi plnícímu ve prospěch majetkové podstaty. Nesměřuje je tedy primárně do insolvenčního řízení. Proto soud po ověření návrhu na vyplacení zajištěných věřitelů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku I. a námitkám věřitele č. 20 nevyhověl.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s. Podle obsahu odvolání napadl výslovně výrok I. v části, kterou soud udělil souhlas s jeho vyplacením z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek. Zopakoval své námitky uplatněné již proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení s důrazem na jeho nesouhlas (včetně důvodů) s částkou určenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění. K důvodům napadeného usnesení uvedl, že nezpochybňuje obecné právo obligačního dlužníka na plnění kteréhokoliv ze závazků, jenž u svého věřitele má. V tomto konkrétním případě byl ovšem poddlužník 100 % dceřinou společností dlužníka a peníze, které byly do majetkové podstaty vymoženy, byly jeho posledními prostředky. Dlužník byl jediným společníkem poddlužníka a současně jediným věřitelem poddlužníka. Po vyplacení předmětných prostředků do majetkové podstaty dlužníka rozhodl věřitelský výbor dlužníka o vstupu poddlužníka do likvidace. Nešlo tedy o standardní vymožení pohledávky, ale o řízenou likvidaci poddlužníka. Za situace, kdy z prostředků získaných od poddlužníka měl být uspokojen věřitel zajištěný, tak nezajištěný, se odvolatel domnívá, že tyto prostředky měly být rozpočteny poměrně na všechny závazky poddlužníka vůči dlužníkovi podle jejich výše. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka v celkové výši 270.000,-EUR bude použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně podle jejich výše. Na základě tohoto výpočtu pak bude nově vypočtena částka určená k výplatě zajištěnému věřiteli č. 20.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobu a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c IZ/), dopěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ust. § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimž byla zajištěna. Podle odstavce 2, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.
Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl i ke správným skutkovým závěrům. Ostatně skutkový stav věci odvolatel ani žádným způsobem nezpochybňoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 21.4.2010 předložila insolvenční správkyně soudu zprávu o zpeněžení části majetku dlužníka tvořící předmět zajištění, ve které současně požádala o udělení souhlasu k vyplacení výtěžku zajištěným věřitelům. K pohledávce odvolatele uvedla, že tento si přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem zajištěnou majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. Na přezkumném jednání byla pohledávka zjištěna jako zajištěná ve výši 19.495.000,-Kč, přičemž předmět zajištění tvořil soubor pohledávek dlužníka za třetími osobami. Dále uvedla, že dosud bylo odvolateli vyplaceno 7.767.543,35 Kč. Ze zajištěných pohledávek pro odvolatele bylo vymoženo plnění v celkové výši 2.618.476,77 Kč, přičemž částka pohledávek uhrazených v cizí měně (EURO) v celkové výši 80.000,75 EUR na eurový účet majetkové podstaty byla správkyní převedena na korunový účet dne 5.1.2010. Dále zpráva obsahuje specifikaci vyúčtování pro odvolatele s tím, že k výplatě mu připadne po odečtení nákladů částka 2.553.891,34 Kč.
Tuto zprávu insolvenční správkyně napadl odvolatel námitkami (podání ze dne 29.4.2010). Nesouhlasil s částkou určenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění. Specifikoval pohledávky dlužníka vůči poddlužníkovi MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. zajištěné pro odvolatele a uvedl, že dále má dlužník vůči poddlužníkovi pohledávku párovací znak č. 1190800020, částka 570.484,75 EUR splatnou 18.12.2008. Současně uvedl, že 6.10.2009 poddlužník zaslal dlužníkovi 119.299,25 EUR na úhradu pohledávky (nezajištěné pro odvolatele) párovací znak č. 1190800020 a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky (zajištěné pro odvolatele) párovací znak č. 1190800021. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak. č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo uhrazeno celkem 189.299,25 EUR. Odvolatel vyslovil názor, že postupem poddlužníka bylo zkráceno jeho právo (jako odděleného věřitele) na výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění a došlo ke zvýhodnění ostatních věřitelů dlužníka. Navrhl, aby částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka v celkové výši 270.000,-EUR byla použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně dle jejich výše.
Insolvenční správkyně k podaným námitkám uvedla, že souhlasí s výčtem pohledávek za poddlužníkem, s přijatými platbami, jejich výší a určením, k úhradě jakého závazku platba směřovala, jak je zmínil odvolatel. Dále uvedla, že dlužník si může zvolit, na který svůj závazek hodlá plnit a žádný právní předpis mu nepřikazuje hradit nejprve faktury dříve splatné, ani hradit všechny své závazky poměrně. Proto nemohla k výplatě prostředků získaných ze zpeněžení zajištění použít prostředky, které poddlužník použil k úhradě nezajištěné pohledávky (189.229,25 EUR), neboť takovým postupem by poškodila nezajištěné věřitele. V podání ze dne 14.1.2011 pak insolvenční správkyně opravila výpočet své odměny z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek s tím, že k výplatě odvolatele je určena částka 2.555.128,47 Kč.
Soud prvního stupně věc také správně právně posoudil. V posuzované věci měl odvolatel svou pohledávku za dlužníkem zajištěnou zástavním právem k pohledávce dlužníka za třetí osobou (poddlužníkem). Postup insolvenční správkyně, odvolatele a poddlužníka vycházel ze závěrů, přijatých judikaturní praxí, podle kterých, je-li zástavou splatná peněžitá pohledávka, zástavní právo je vůči poddlužníku účinné a byl-li prohlášen konkurs na majetek osobního dlužníka, zprostí se poddlužník povinnosti plnit zástavnímu věřiteli ze zajištění jen tím, že zastavenou pohledávku nebo částku rovnající se zajištěné pohledávce uhradí do konkursní podstaty osobního dlužníka (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 820/2001 ze dne 27.8.2003, publikovaného pod R 76/2004). V daném případě bylo rozhodnuto o úpadku osobního dlužníka (MORAVIA ENERGO, a.s.) a následně byl na majetek tohoto dlužníka prohlášen konkurs (dne 27.3.2009). Odvolatel jako zástavní věřitel tedy nemohl uplatňovat svá práva mimo insolvenční řízení. Rovněž své zástavní právo mohl realizovat pouze v rámci insolvenčního řízení. Pohledávku zajištěnou zástavním právem k pohledávce musel přihlásit do insolvenčního řízení s právem na oddělené uspokojení. Po prohlášení konkursu na majetek osobního dlužníka je insolvenční správce jedinou osobu, které může poddlužník dluh ze zastavené pohledávky splnit s účinky řádného splnění dluhu. Insolvenční správce je též oprávněn sepsat pohledávku do majetkové podstaty osobního dlužníka. Proto byl postup insolvenční správkyně, odvolatele a poddlužníka správný.
Pro uspokojení zajištěného věřitele v režimu § 298 IZ je rozhodná výše výtěžku, kterého bylo zpeněžením zástavy dosaženo, a který musí být celý k uspokojení věřitelovy pohledávky (po odečtení nákladů a odměny podle § 298 odst. 2a 3 IZ) použit, pokud věřitelova zjištěná zajištěná pohledávka dosažený výtěžek přesahuje. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem insolvenční správkyně i insolvenčního soudu, že obligační dlužník (zde poddlužník) může v rámci svých závazků plnit na kterýkoliv ze závazků, jenž u svého věřitele (zde dlužníka) má. Poddlužník po výzvě insolvenční správkyně k plnění do majetkové podstaty dlužníka plnění provedl a označil závazek na úhradu, kterého své plnění poskytl. Tento postup byl v souladu s ust. § 330 odst. 1 obchodního zákoníku, podle kterého má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Z tohoto pohledu je správná i argumentace insolvenční správkyně, že nemohla k výplatě prostředků získaných ze zpeněžení zajištění použít prostředků, které poddlužník použil k úhradě nezajištěné pohledávky (189.229,25 EUR), neboť takovým způsobem by poškodila nezajištěné věřitele. Podle názoru odvolacího soudu je nevýznamná argumentace odvolatele, že poddlužník byl 100 % dceřinou společností dlužníka, peníze vymožené do majetkové podstaty byly jeho posledními prostředky a po jejich vyplacení do majetkové podstaty dlužníka bylo rozhodnuto o vstupu společnosti poddlužníka do likvidace. Na těchto okolnostech se insolvenční správkyně, ani insolvenční soud nijak nepodílely.
Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně v napadené části výroku I. věcně správné, proto je odvolací soud v tomto rozsahu potvrdil podle § 219 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 20. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSOS 36 INS 1078/2009 2 VSOL 693/2011-B-186
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka MORAVIA ENERGO, a.s., se sídlem Jeřabinová 365, 739 61 Třinec, identifikační číslo 258 51 870, o vydání výtěžku zpeněžení, rozhodl o odvolání věřitele UniCredit Bank Czech Republic, a.s., se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, identifikační číslo 649 48 242, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.10.2011, č. j. KSOS 36 INS 1078/2009-B-180, takto:
Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I., pokud jím insolvenční soud vyslovil souhlas s vyplacením zajištěného věřitele UniCredit Bank Czech Republic, a.s. ve výši 2.555.128,47 Kč z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek v souladu s důvody a výpočtem insolvenčního správce v podání došlém soudu dne 17.1.2011, p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě vyslovil souhlas s vyplacením zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek v souladu s důvody a výpočtem insolvenčního správce v podání došlém soudu dne 17.1.2010 tak, že UniCredit Bank Czech Republic, a.s. obdrží 2.255.128,47 Kč, Komerční banka, a.s. 28.930.160,16 Kč (výrok I.), insolvenčnímu správci uložil informovat o provedení výplaty insolvenční soud (výrok II.) a rozhodl, že po provedeném vyplacení bude ukončena ve vyplacené části účast výše uvedených věřitelů v insolvenčním řízení (výrok III.).
V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně zrekapituloval námitky věřitele č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen odvolatel) spočívající zejména v tom, že tento oddělený věřitel byl zkrácen postupem poddlužníka. Podle věřitele zaslal poddlužník MORAVIA ENERGO SK s.r.o. dne 6.10.2009 dlužníkovi 119.299,25 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, tedy pohledávky nezajištěné pro odvolatele, a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800021, tedy pohledávky zajištěné pro odvolatele. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi částku 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo uhrazeno celkem 189.299,25 EUR. Celková úhrada poddlužníka činila 270.000,-EUR. Navrhl, aby částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka v celkové výši 270.000,-EUR byla použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně podle jejich výše. Insolvenční správkyně JUDr. Lenka Vidovičová uvedla, že při výpočtu uspokojení ze zpeněžení zajištěné pohledávky pro věřitele č. 20 počítala pouze s úhradou 80.700,75 EUR, z faktury č. 1190800021, která byla uhrazena 6.10.2009. Zbývající plnění zaslal poddlužník výslovně jako úhradu pohledávky č. 1190800020, proto ji zaúčtovala k této pohledávce ve smyslu § 330 obchodního zákoníku. Při vymáhání pohledávek do majetkové podstaty žádnou pohledávku neupředstňovala a požadovala úhradu všech pohledávek bez výjimky. Poddlužník proto na všechny své závazky pohlížel stejně jako na závazky vůči dlužníkovi, aniž by byl informován, jak se úhrady závazků projeví při vyplácení věřitelů přihlášených v insolvenčním řízení. Pokud by platbami došlo k poměrnému uspokojení všech pohledávek za poddlužníkem, pak by většina zpeněžení připadla na pohledávky zajištěného věřitele č. 20, tj. cca o 75.000,-EUR více, než jak byly platby poddlužníka uhrazeny, a o které by byla snížena částka zpeněžení určená pro rozvrh mezi ostatní věřitele. Tímto odchýlením od obchodního zákoníku by se cítili poškozeni všichni nezajištění věřitelé. Dále soud prvního stupně v odůvodnění rozvedl zjištění učiněná ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 21.4.2010. K námitkám věřitele č. 20 uvedl, že obligační dlužník může v rámci svých závazků plnit na kterýkoliv ze závazků, jenž u svého věřitele má. K tomu také v daném případě došlo. Poddlužník po výzvě k plnění do majetkové podstaty dlužníka plnil, přičemž označil ve svém plnění závazek, na úhradu kterého své plnění adresuje. Insolvenční správkyně tak obdržela plnění k pohledávce dlužníka, u níž je zřízeno zástavní právo ve prospěch věřitele. Je mimo pravomoc insolvenčního správce s takto obdrženým plněním nějakým způsobem nakládat, kromě vyplacení zajištěného věřitele postupem podle § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). Toto insolvenční správkyně provedla. Věřitelem č. 20 navrhované přerozdělení plnění k pohledávce dlužníka nemá zákonnou oporu. Věřiteli je problematika popsaných úkonů provedených v insolvenčním řízení patrna. To plyne z toho, že sice žádá o jiný poměr úhrady provedené v insolvenčním řízení, výtky však směřuje vůči poddlužníkovi plnícímu ve prospěch majetkové podstaty. Nesměřuje je tedy primárně do insolvenčního řízení. Proto soud po ověření návrhu na vyplacení zajištěných věřitelů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku I. a námitkám věřitele č. 20 nevyhověl.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 20 UniCredit Bank Czech Republic, a.s. Podle obsahu odvolání napadl výslovně výrok I. v části, kterou soud udělil souhlas s jeho vyplacením z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek. Zopakoval své námitky uplatněné již proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení s důrazem na jeho nesouhlas (včetně důvodů) s částkou určenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění. K důvodům napadeného usnesení uvedl, že nezpochybňuje obecné právo obligačního dlužníka na plnění kteréhokoliv ze závazků, jenž u svého věřitele má. V tomto konkrétním případě byl ovšem poddlužník 100 % dceřinou společností dlužníka a peníze, které byly do majetkové podstaty vymoženy, byly jeho posledními prostředky. Dlužník byl jediným společníkem poddlužníka a současně jediným věřitelem poddlužníka. Po vyplacení předmětných prostředků do majetkové podstaty dlužníka rozhodl věřitelský výbor dlužníka o vstupu poddlužníka do likvidace. Nešlo tedy o standardní vymožení pohledávky, ale o řízenou likvidaci poddlužníka. Za situace, kdy z prostředků získaných od poddlužníka měl být uspokojen věřitel zajištěný, tak nezajištěný, se odvolatel domnívá, že tyto prostředky měly být rozpočteny poměrně na všechny závazky poddlužníka vůči dlužníkovi podle jejich výše. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka v celkové výši 270.000,-EUR bude použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně podle jejich výše. Na základě tohoto výpočtu pak bude nově vypočtena částka určená k výplatě zajištěnému věřiteli č. 20.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobu a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c IZ/), dopěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle ust. § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimž byla zajištěna. Podle odstavce 2, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.
Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl i ke správným skutkovým závěrům. Ostatně skutkový stav věci odvolatel ani žádným způsobem nezpochybňoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 21.4.2010 předložila insolvenční správkyně soudu zprávu o zpeněžení části majetku dlužníka tvořící předmět zajištění, ve které současně požádala o udělení souhlasu k vyplacení výtěžku zajištěným věřitelům. K pohledávce odvolatele uvedla, že tento si přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem zajištěnou majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. Na přezkumném jednání byla pohledávka zjištěna jako zajištěná ve výši 19.495.000,-Kč, přičemž předmět zajištění tvořil soubor pohledávek dlužníka za třetími osobami. Dále uvedla, že dosud bylo odvolateli vyplaceno 7.767.543,35 Kč. Ze zajištěných pohledávek pro odvolatele bylo vymoženo plnění v celkové výši 2.618.476,77 Kč, přičemž částka pohledávek uhrazených v cizí měně (EURO) v celkové výši 80.000,75 EUR na eurový účet majetkové podstaty byla správkyní převedena na korunový účet dne 5.1.2010. Dále zpráva obsahuje specifikaci vyúčtování pro odvolatele s tím, že k výplatě mu připadne po odečtení nákladů částka 2.553.891,34 Kč.
Tuto zprávu insolvenční správkyně napadl odvolatel námitkami (podání ze dne 29.4.2010). Nesouhlasil s částkou určenou pro výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění. Specifikoval pohledávky dlužníka vůči poddlužníkovi MORAVIA ENERGO SK, s.r.o. zajištěné pro odvolatele a uvedl, že dále má dlužník vůči poddlužníkovi pohledávku párovací znak č. 1190800020, částka 570.484,75 EUR splatnou 18.12.2008. Současně uvedl, že 6.10.2009 poddlužník zaslal dlužníkovi 119.299,25 EUR na úhradu pohledávky (nezajištěné pro odvolatele) párovací znak č. 1190800020 a částku 80.700,75 EUR na úhradu pohledávky (zajištěné pro odvolatele) párovací znak č. 1190800021. Dne 16.12.2009 zaslal poddlužník dlužníkovi 70.000,-EUR na úhradu pohledávky párovací znak. č. 1190800020, na úhradu pohledávky párovací znak č. 1190800020 bylo uhrazeno celkem 189.299,25 EUR. Odvolatel vyslovil názor, že postupem poddlužníka bylo zkráceno jeho právo (jako odděleného věřitele) na výplatu prostředků ze zpeněžení zajištění a došlo ke zvýhodnění ostatních věřitelů dlužníka. Navrhl, aby částka vymožená insolvenční správkyní od poddlužníka v celkové výši 270.000,-EUR byla použita k úhradě všech pohledávek, které má dlužník za poddlužníkem, a to poměrně dle jejich výše.
Insolvenční správkyně k podaným námitkám uvedla, že souhlasí s výčtem pohledávek za poddlužníkem, s přijatými platbami, jejich výší a určením, k úhradě jakého závazku platba směřovala, jak je zmínil odvolatel. Dále uvedla, že dlužník si může zvolit, na který svůj závazek hodlá plnit a žádný právní předpis mu nepřikazuje hradit nejprve faktury dříve splatné, ani hradit všechny své závazky poměrně. Proto nemohla k výplatě prostředků získaných ze zpeněžení zajištění použít prostředky, které poddlužník použil k úhradě nezajištěné pohledávky (189.229,25 EUR), neboť takovým postupem by poškodila nezajištěné věřitele. V podání ze dne 14.1.2011 pak insolvenční správkyně opravila výpočet své odměny z výtěžku zpeněžení zajištěných pohledávek s tím, že k výplatě odvolatele je určena částka 2.555.128,47 Kč.
Soud prvního stupně věc také správně právně posoudil. V posuzované věci měl odvolatel svou pohledávku za dlužníkem zajištěnou zástavním právem k pohledávce dlužníka za třetí osobou (poddlužníkem). Postup insolvenční správkyně, odvolatele a poddlužníka vycházel ze závěrů, přijatých judikaturní praxí, podle kterých, je-li zástavou splatná peněžitá pohledávka, zástavní právo je vůči poddlužníku účinné a byl-li prohlášen konkurs na majetek osobního dlužníka, zprostí se poddlužník povinnosti plnit zástavnímu věřiteli ze zajištění jen tím, že zastavenou pohledávku nebo částku rovnající se zajištěné pohledávce uhradí do konkursní podstaty osobního dlužníka (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 820/2001 ze dne 27.8.2003, publikovaného pod R 76/2004). V daném případě bylo rozhodnuto o úpadku osobního dlužníka (MORAVIA ENERGO, a.s.) a následně byl na majetek tohoto dlužníka prohlášen konkurs (dne 27.3.2009). Odvolatel jako zástavní věřitel tedy nemohl uplatňovat svá práva mimo insolvenční řízení. Rovněž své zástavní právo mohl realizovat pouze v rámci insolvenčního řízení. Pohledávku zajištěnou zástavním právem k pohledávce musel přihlásit do insolvenčního řízení s právem na oddělené uspokojení. Po prohlášení konkursu na majetek osobního dlužníka je insolvenční správce jedinou osobu, které může poddlužník dluh ze zastavené pohledávky splnit s účinky řádného splnění dluhu. Insolvenční správce je též oprávněn sepsat pohledávku do majetkové podstaty osobního dlužníka. Proto byl postup insolvenční správkyně, odvolatele a poddlužníka správný.
Pro uspokojení zajištěného věřitele v režimu § 298 IZ je rozhodná výše výtěžku, kterého bylo zpeněžením zástavy dosaženo, a který musí být celý k uspokojení věřitelovy pohledávky (po odečtení nákladů a odměny podle § 298 odst. 2a 3 IZ) použit, pokud věřitelova zjištěná zajištěná pohledávka dosažený výtěžek přesahuje. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem insolvenční správkyně i insolvenčního soudu, že obligační dlužník (zde poddlužník) může v rámci svých závazků plnit na kterýkoliv ze závazků, jenž u svého věřitele (zde dlužníka) má. Poddlužník po výzvě insolvenční správkyně k plnění do majetkové podstaty dlužníka plnění provedl a označil závazek na úhradu, kterého své plnění poskytl. Tento postup byl v souladu s ust. § 330 odst. 1 obchodního zákoníku, podle kterého má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Z tohoto pohledu je správná i argumentace insolvenční správkyně, že nemohla k výplatě prostředků získaných ze zpeněžení zajištění použít prostředků, které poddlužník použil k úhradě nezajištěné pohledávky (189.229,25 EUR), neboť takovým způsobem by poškodila nezajištěné věřitele. Podle názoru odvolacího soudu je nevýznamná argumentace odvolatele, že poddlužník byl 100 % dceřinou společností dlužníka, peníze vymožené do majetkové podstaty byly jeho posledními prostředky a po jejich vyplacení do majetkové podstaty dlužníka bylo rozhodnuto o vstupu společnosti poddlužníka do likvidace. Na těchto okolnostech se insolvenční správkyně, ani insolvenční soud nijak nepodílely.
Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně v napadené části výroku I. věcně správné, proto je odvolací soud v tomto rozsahu potvrdil podle § 219 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 20. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu