2 VSOL 692/2018-A-22
KSOS 14 INS 10552/2018 2 VSOL 692/2018-A-22
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenčním řízení
dlužníka: anonymizovano anonymizovano narozený anonymizovano bytem Poděbradova 397/83, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava
zahájené insolvenčním návrhem
věřitele: anonymizovano anonymizovano narozený anonymizovano bytem Ostravská 1015/16, 040 01 Košice, Slovenská republika
o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení
o odvolání dlužníka a věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. KSOS 14 INS 10552/2018-A-13
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. KSOS 14 INS 10552/2018-A- 13 se ve vztahu k věřiteli potvrzuje.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. KSOS 14 INS 10552/2018-A- 13 se ve vztahu k dlužníkovi mění tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40 000 Kč neukládá.
Odůvodnění:
1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil věřiteli-navrhovateli a dlužníkovi povinnost společně a nerozdílně zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40 000 Kč.
ISIR -2-KSOS 14 INS 10552/2018
2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se věřitel insolvenčním návrhem ze dne 25. 6. 2018 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedl, že s insolvenčním návrhem souhlasí, předložil seznam majetku, závazků a zaměstnanců, návrh na povolení oddlužení nepodal. Za situace, kdy z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh, vyjádření dalšího věřitele i předloženého seznamu závazků bylo možné dovodit existenci úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti, zabýval se insolvenční soud tím, zda s ohledem na zjištěné poměry dlužníka není třeba vyměřit zálohu na náklady insolvenčního řízení tak, aby případné náklady insolvenčního řízení nebyly hrazeny státem. Insolvenční soud i přes zálohu na náklady insolvenčního řízení složenou věřitelem při podání insolvenčního návrhu ve výši 10 000 Kč dospěl k závěru, že s ohledem na majetkovou situaci dlužníka a minimální odměnu insolvenčního správce je třeba uložit navrhovateli a dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40 000 Kč.
3. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání dlužník, který namítl, že s insolvenčním návrhem věřitele sice souhlasil, avšak jako další insolvenční navrhovatel k insolvenčnímu řízení nepřistoupil. Zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit pouze insolvenčnímu navrhovateli, kterým však není. Proto navrhl, aby odvolací napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil.
4. Odvoláním napadl rozhodnutí insolvenčního soudu také věřitel. Uvedl, že dlužník sice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, avšak má majetek a dle informací věřitele také příjem od zaměstnavatele, ze kterých bude možné (po jejich zpeněžení) náklady insolvenčního řízení pokrýt. Za této situace neměla být další záloha na náklady insolvenčního řízení vyměřena vůbec nebo pouze v minimální výši. Věřitel navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soud o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení zrušil.
5. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ I. Z.), a dospěl k následujícím závěrům.
7. Podle § 108 odst. 1 I. Z. je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním navrhovatelem
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -3-KSOS 14 INS 10552/2018
spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případech podle § 107 odst. 1.
8. Podle § 108 odst. 2 I. Z. insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
9. Podle § 108 odst. 3 I. Z. výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
10. Podle § 38 odst. 1 I. Z. má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.
11. Podle § 38 odst. 2 I. Z. se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.
12. Podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.
13. Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.
14. Z obsahu insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tento skutkový stav:
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -4-KSOS 14 INS 10552/2018
-insolvenčním návrhem ze dne 25. 6. 2018 (č. d. A-1) se věřitel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem s tím, že má za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2016 ve výši 7 000 EUR s příslušenstvím, splatnou dne 30. 6. 2017, kterou dlužník co do důvodu a výše dne 31. 7. 2017 písemně uznal. Za další věřitele dlužníka se splatnou pohledávkou označil UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 1 000 000 Kč a soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, -společnost UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a. s. v podání ze dne 19. 7. 2018 (č. d. A-10) potvrdila existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku, když do insolvenčního řízení přihlásila vykonatelnou pohledávku ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, splatnou dne 24. 2. 2015 (č. d. P1-1), -ze záznamu insolvenčního soudu o složení (č. d. A-6) vyplývá, že věřitel zaplatil spolu s insolvenčním návrhem zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč, -ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 8. 8. 2018 dlužník uvedl, že s tímto návrhem souhlasí (č. d. A-11), -věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svoji v insolvenčním návrhu tvrzenou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi (č. d. P2-1), -ze seznamu majetku ze dne 29. 8. 2018 předloženého dlužníkem (č. d. A-12) vyplývá, že dlužník má tento majetek: a) 25% obchodní podíl ve společnosti Woodline CZ s.r.o., která je v konkursu, b) 5 kusů akcií společnosti RZ Servis Limited, registrované ve Velké Británii, v nominální hodnotě 10 000 GBR za akcii, c) spoluvlastnické podíly na nemovitostech, a to id. 1/6 pozemku parc č. 2052/18 o výměře 90 m2 v k. ú. Aš, zapsaném na LV č. 4467 a id. 1/3 pozemku parc č. 4249 o výměře 104 m2 v k. ú. Louka u Ostrohu, zapsaném na LV č. 1198, d) pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22. 8. 213 za Christopoylos Alexdros Toy Christoou, Řecko ve výši 12 000 EUR, splatná dne 22. 8. 2018, e) movité věci. -v seznamu závazků dlužník označil své závazky vůči šesti věřitelům, které nepopírá (č. d. A-12).
15. Odvolací soud má za to, že insolvenční návrh věřitele má všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 97 a § 103 I. Z. ) a je k němu připojena přihláška pohledávky (§ 105 odst. 1 I. Z.). Z jejich obsahu a dále z obsahu přihlášených pohledávek a ze seznamu závazků předloženého dlužníkem má za osvědčenou existenci úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ I. Z. ). Řešení úpadku reorganizací je u dlužníka, který není podnikatelem vyloučeno (§ 316 odst. 2 I. Z.), návrh na povolení oddlužení dlužník nepodal (§ 390 odst. 1 I. Z.), a proto bude úpadek dlužníka řešen konkursem.
16. Za shora popsaného stavu, kdy s rozhodnutím o úpadku dlužníka není možné spojit rozhodnutí o povolení oddlužení, insolvenční soud nepochybil, přistoupil-li k posouzení, zda je s ohledem na dosud známé majetkové poměry dlužníka nutné uložit věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli (který není zaměstnancem nebo bývalým zaměstnancem dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 2 I. Z., a případně v jaké výši.
17. Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -5-KSOS 14 INS 10552/2018
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 I. Z. již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 I. Z.).
18. Rovněž je třeba zmínit, že účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je vyloučit či alespoň minimalizovat situace, kdy by náklady insolvenčního řízení dlužníka, jež mají být primárně hrazeny z majetkové podstaty, musel nést stát (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 103/2013).
19. Byť se citovaná judikatura vztahuje k právní úpravě zálohy na náklady insolvenčního řízení obsažené v § 108 I. Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, jsou její závěry použitelné ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 7. 2018, a to konkrétně u zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 2 I. Z.
20. Po vyhodnocení výše uvedených zjištění a s přihlédnutím k citovaným judikatorním závěrům se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že v přezkoumávané věci je třeba věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to nejen z důvodu pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, neboť v majetku dlužníka se žádné pohotové finanční prostředky nenachází, tak i pro případ nutnosti pozdější úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pokud by tyto nebylo možné uhradit z majetkové podstaty (z výtěžku dosaženého jejím zpeněžením).
21. Z obsahu insolvenčního spisu se existence pohotových finančních prostředků nepodává, stejně jako příjem dlužníka ze zaměstnání, tvrzený toliko v obecné rovině věřitelem. Majetek dlužníka tvoří dle seznamu majetku majetkový podíl ve společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs a jeho hodnota bude pravděpodobně nulová. Rovněž potencionální výtěžek z prodeje spoluvlastnických podílů dlužníka na nemovitostech bude v lepším případě pouze zanedbatelný. Obdobně je tomu také u do seznamu majetku sepsaných movitých věcí. K možnosti zpeněžení akcií společnosti registrované ve Velké Británii a jejich tržní hodnotě se na základě dosud dostupných informací nelze v tento okamžik relevantně vyjádřit. Zda vůbec, s jakými náklady a v jakém časovém horizontu lze vydobýt již splatnou pohledávku dlužníka v Řecku je možné rovněž toliko spekulovat, neboť sám dlužník se k dobytnosti této pohledávky nevyjádřil.
22. Za tohoto stavu věcí dle názoru odvolacího soudu reálně hrozí, že převážnou část majetku dlužníka nebude možné zpeněžit a případný výtěžek dosažený zpeněžení zbývající části majetku bude ve vztahu k nákladům insolvenčního řízení zanedbatelný.
23. Po zvážení shora uvedených kritérií, tj. s přihlédnutím ke struktuře majetku dlužníka na straně jedné a předpokládaných nákladů insolvenčního řízení na straně druhé (samotná minimální odměna insolvenčního správce činí 45 000 Kč bez DPH), dospěl odvolací soud k závěru, že v přezkoumávané věci je třeba zálohu na náklady insolvenčního řízení stanovenou napadeným rozhodnutím insolvenčního soudu ve výši 40 000 Kč, považovat
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -6-KSOS 14 INS 10552/2018
za přiměřenou, a to i po zohlednění zálohy ve výši 10 000 Kč, uhrazené věřitelem spolu s insolvenčním návrhem.
24. Za dané situace odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu ve vztahu k věřiteli dle ustanovení 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok I.).
25. Naopak za nesprávný je třeba považovat postup insolvenčního soudu ve vztahu k dlužníkovi, jemuž insolvenční soud uložil povinnost k náhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení společně a nerozdílně s věřitelem. Z § 108 odst. 2 I. Z. jednoznačně vyplývá, že takovou povinnost lze uložit toliko insolvenčnímu navrhovateli, tj. osobě, která insolvenční návrh podala nebo se k tomu návrhu ve smyslu § 107 I. Z. v průběhu řízení připojila. Z obsahu insolvenčního spisu pak vyplývá, že dlužník insolvenčním navrhovatelem ani dalším insolvenčním navrhovatelem není a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení mu proto nelze uložit.
26. Ve vztahu k dlužníkovi tudíž odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 18. prosince 2018
JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová
KSOS 14 INS 10552/2018 2 VSOL 692/2018-A-22
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenčním řízení
dlužníka: anonymizovano anonymizovano narozený anonymizovano bytem Poděbradova 397/83, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava
zahájené insolvenčním návrhem
věřitele: anonymizovano anonymizovano narozený anonymizovano bytem Ostravská 1015/16, 040 01 Košice, Slovenská republika
o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení
o odvolání dlužníka a věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. KSOS 14 INS 10552/2018-A-13
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. KSOS 14 INS 10552/2018-A- 13 se ve vztahu k věřiteli potvrzuje.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. KSOS 14 INS 10552/2018-A- 13 se ve vztahu k dlužníkovi mění tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40 000 Kč neukládá.
Odůvodnění:
1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil věřiteli-navrhovateli a dlužníkovi povinnost společně a nerozdílně zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40 000 Kč.
ISIR -2-KSOS 14 INS 10552/2018
2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se věřitel insolvenčním návrhem ze dne 25. 6. 2018 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu uvedl, že s insolvenčním návrhem souhlasí, předložil seznam majetku, závazků a zaměstnanců, návrh na povolení oddlužení nepodal. Za situace, kdy z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh, vyjádření dalšího věřitele i předloženého seznamu závazků bylo možné dovodit existenci úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti, zabýval se insolvenční soud tím, zda s ohledem na zjištěné poměry dlužníka není třeba vyměřit zálohu na náklady insolvenčního řízení tak, aby případné náklady insolvenčního řízení nebyly hrazeny státem. Insolvenční soud i přes zálohu na náklady insolvenčního řízení složenou věřitelem při podání insolvenčního návrhu ve výši 10 000 Kč dospěl k závěru, že s ohledem na majetkovou situaci dlužníka a minimální odměnu insolvenčního správce je třeba uložit navrhovateli a dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40 000 Kč.
3. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání dlužník, který namítl, že s insolvenčním návrhem věřitele sice souhlasil, avšak jako další insolvenční navrhovatel k insolvenčnímu řízení nepřistoupil. Zálohu na náklady insolvenčního řízení lze uložit pouze insolvenčnímu navrhovateli, kterým však není. Proto navrhl, aby odvolací napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil.
4. Odvoláním napadl rozhodnutí insolvenčního soudu také věřitel. Uvedl, že dlužník sice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, avšak má majetek a dle informací věřitele také příjem od zaměstnavatele, ze kterých bude možné (po jejich zpeněžení) náklady insolvenčního řízení pokrýt. Za této situace neměla být další záloha na náklady insolvenčního řízení vyměřena vůbec nebo pouze v minimální výši. Věřitel navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soud o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení zrušil.
5. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ I. Z.), a dospěl k následujícím závěrům.
7. Podle § 108 odst. 1 I. Z. je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním navrhovatelem
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -3-KSOS 14 INS 10552/2018
spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případech podle § 107 odst. 1.
8. Podle § 108 odst. 2 I. Z. insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
9. Podle § 108 odst. 3 I. Z. výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
10. Podle § 38 odst. 1 I. Z. má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.
11. Podle § 38 odst. 2 I. Z. se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.
12. Podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45 000 Kč.
13. Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.
14. Z obsahu insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tento skutkový stav:
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -4-KSOS 14 INS 10552/2018
-insolvenčním návrhem ze dne 25. 6. 2018 (č. d. A-1) se věřitel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem s tím, že má za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2016 ve výši 7 000 EUR s příslušenstvím, splatnou dne 30. 6. 2017, kterou dlužník co do důvodu a výše dne 31. 7. 2017 písemně uznal. Za další věřitele dlužníka se splatnou pohledávkou označil UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a.s. s vykonatelnou pohledávkou ve výši 1 000 000 Kč a soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, -společnost UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a. s. v podání ze dne 19. 7. 2018 (č. d. A-10) potvrdila existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku, když do insolvenčního řízení přihlásila vykonatelnou pohledávku ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, splatnou dne 24. 2. 2015 (č. d. P1-1), -ze záznamu insolvenčního soudu o složení (č. d. A-6) vyplývá, že věřitel zaplatil spolu s insolvenčním návrhem zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč, -ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 8. 8. 2018 dlužník uvedl, že s tímto návrhem souhlasí (č. d. A-11), -věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svoji v insolvenčním návrhu tvrzenou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi (č. d. P2-1), -ze seznamu majetku ze dne 29. 8. 2018 předloženého dlužníkem (č. d. A-12) vyplývá, že dlužník má tento majetek: a) 25% obchodní podíl ve společnosti Woodline CZ s.r.o., která je v konkursu, b) 5 kusů akcií společnosti RZ Servis Limited, registrované ve Velké Británii, v nominální hodnotě 10 000 GBR za akcii, c) spoluvlastnické podíly na nemovitostech, a to id. 1/6 pozemku parc č. 2052/18 o výměře 90 m2 v k. ú. Aš, zapsaném na LV č. 4467 a id. 1/3 pozemku parc č. 4249 o výměře 104 m2 v k. ú. Louka u Ostrohu, zapsaném na LV č. 1198, d) pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22. 8. 213 za Christopoylos Alexdros Toy Christoou, Řecko ve výši 12 000 EUR, splatná dne 22. 8. 2018, e) movité věci. -v seznamu závazků dlužník označil své závazky vůči šesti věřitelům, které nepopírá (č. d. A-12).
15. Odvolací soud má za to, že insolvenční návrh věřitele má všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 97 a § 103 I. Z. ) a je k němu připojena přihláška pohledávky (§ 105 odst. 1 I. Z.). Z jejich obsahu a dále z obsahu přihlášených pohledávek a ze seznamu závazků předloženého dlužníkem má za osvědčenou existenci úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ I. Z. ). Řešení úpadku reorganizací je u dlužníka, který není podnikatelem vyloučeno (§ 316 odst. 2 I. Z.), návrh na povolení oddlužení dlužník nepodal (§ 390 odst. 1 I. Z.), a proto bude úpadek dlužníka řešen konkursem.
16. Za shora popsaného stavu, kdy s rozhodnutím o úpadku dlužníka není možné spojit rozhodnutí o povolení oddlužení, insolvenční soud nepochybil, přistoupil-li k posouzení, zda je s ohledem na dosud známé majetkové poměry dlužníka nutné uložit věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli (který není zaměstnancem nebo bývalým zaměstnancem dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích) povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 2 I. Z., a případně v jaké výši.
17. Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -5-KSOS 14 INS 10552/2018
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 I. Z. již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 I. Z.).
18. Rovněž je třeba zmínit, že účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je vyloučit či alespoň minimalizovat situace, kdy by náklady insolvenčního řízení dlužníka, jež mají být primárně hrazeny z majetkové podstaty, musel nést stát (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 103/2013).
19. Byť se citovaná judikatura vztahuje k právní úpravě zálohy na náklady insolvenčního řízení obsažené v § 108 I. Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, jsou její závěry použitelné ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 7. 2018, a to konkrétně u zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 2 I. Z.
20. Po vyhodnocení výše uvedených zjištění a s přihlédnutím k citovaným judikatorním závěrům se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že v přezkoumávané věci je třeba věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to nejen z důvodu pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, neboť v majetku dlužníka se žádné pohotové finanční prostředky nenachází, tak i pro případ nutnosti pozdější úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pokud by tyto nebylo možné uhradit z majetkové podstaty (z výtěžku dosaženého jejím zpeněžením).
21. Z obsahu insolvenčního spisu se existence pohotových finančních prostředků nepodává, stejně jako příjem dlužníka ze zaměstnání, tvrzený toliko v obecné rovině věřitelem. Majetek dlužníka tvoří dle seznamu majetku majetkový podíl ve společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs a jeho hodnota bude pravděpodobně nulová. Rovněž potencionální výtěžek z prodeje spoluvlastnických podílů dlužníka na nemovitostech bude v lepším případě pouze zanedbatelný. Obdobně je tomu také u do seznamu majetku sepsaných movitých věcí. K možnosti zpeněžení akcií společnosti registrované ve Velké Británii a jejich tržní hodnotě se na základě dosud dostupných informací nelze v tento okamžik relevantně vyjádřit. Zda vůbec, s jakými náklady a v jakém časovém horizontu lze vydobýt již splatnou pohledávku dlužníka v Řecku je možné rovněž toliko spekulovat, neboť sám dlužník se k dobytnosti této pohledávky nevyjádřil.
22. Za tohoto stavu věcí dle názoru odvolacího soudu reálně hrozí, že převážnou část majetku dlužníka nebude možné zpeněžit a případný výtěžek dosažený zpeněžení zbývající části majetku bude ve vztahu k nákladům insolvenčního řízení zanedbatelný.
23. Po zvážení shora uvedených kritérií, tj. s přihlédnutím ke struktuře majetku dlužníka na straně jedné a předpokládaných nákladů insolvenčního řízení na straně druhé (samotná minimální odměna insolvenčního správce činí 45 000 Kč bez DPH), dospěl odvolací soud k závěru, že v přezkoumávané věci je třeba zálohu na náklady insolvenčního řízení stanovenou napadeným rozhodnutím insolvenčního soudu ve výši 40 000 Kč, považovat
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -6-KSOS 14 INS 10552/2018
za přiměřenou, a to i po zohlednění zálohy ve výši 10 000 Kč, uhrazené věřitelem spolu s insolvenčním návrhem.
24. Za dané situace odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu ve vztahu k věřiteli dle ustanovení 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok I.).
25. Naopak za nesprávný je třeba považovat postup insolvenčního soudu ve vztahu k dlužníkovi, jemuž insolvenční soud uložil povinnost k náhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení společně a nerozdílně s věřitelem. Z § 108 odst. 2 I. Z. jednoznačně vyplývá, že takovou povinnost lze uložit toliko insolvenčnímu navrhovateli, tj. osobě, která insolvenční návrh podala nebo se k tomu návrhu ve smyslu § 107 I. Z. v průběhu řízení připojila. Z obsahu insolvenčního spisu pak vyplývá, že dlužník insolvenčním navrhovatelem ani dalším insolvenčním navrhovatelem není a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení mu proto nelze uložit.
26. Ve vztahu k dlužníkovi tudíž odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se doručuje i zvláštním způsobem.
Olomouc 18. prosince 2018
JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu
Shoru s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová