2 VSOL 668/2011-B-57
KSBR 40 INS 6305/2010 2 VSOL 668/2011-B-57
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka AUTOLAK + spol. s r.o., v likvidaci , se sídlem Olomoucká 55, 618 00 Brno, identifikační číslo 44 01 21 28, o návrzích dlužníka ze dne 29.7.2011, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.8.2011, č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-45,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka, aby odmítl přihlášku pohledávky č. 7 věřitele č. 6 Toplac s.r.o. a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení (výrok I.), aby uložil věřiteli Toplac s.r.o. povinnost zaplatit ve prospěch majetkové podstaty částku 12.380.858,-Kč (výrok II.) a zamítl návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D. funkce (výrok III.).
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník podáním ze dne 29.7.2011 požádal soud o odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele Toplac s.r.o. a ukončení jeho účast v insolvenčním řízení z důvodu, že zpětvzetí popěrného úkonu učinila neoprávněná osoba a současně uložil tomuto věřiteli uhrazovací povinnost ve výši nezjištěné pohledávky ve smyslu ust. § 178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a navrhl zproštění insolvenčního správce funkce s odůvodněním, že neplní řádně své povinnosti, když provedl nepřípustný úkon a nesplnil povinnost stanovenou v usnesení ze dne 30.11.2010, č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-25. Podle soudu prvního stupně zpětvzetí popěrného úkonu insolvenčním správcem není vázáno na konkrétní osobu, která popěrný úkon učinila. Každý insolvenční správce bez ohledu na pořadí ustanovení má po dobu své funkce plná práva a povinnosti, které insolvenčnímu správci přiznává zákon. Insolvenční správce může účinně vzít zpět popření pravosti nevykonatelné pohledávky podle ust. § 201 odst. 1 písm. b) IZ jen po dobu, po kterou se podle insolvenčního zákona k takto popřené pohledávce v insolvenčním řízení přihlíží. K účinnému zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem tak může dojít do doby, než marně uplyne lhůta stanovená věřiteli popřené pohledávky k podání incidenční žaloby u insolvenčního soudu a podá-li věřitel včas žalobu o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky, pak do doby, než rozhodnutí insolvenčního soudu o této žalobě nabude právní moci. Posledním dnem pro podání incidenční žaloby věřitelem č. 6 byl pátek 10.9.2010. Insolvenční správce tedy učinil zpětvzetí popření včas, účinky popření pohledávky věřitele č. 6 v důsledku jeho kvalifikovaného projevu pominuly a na tuto pohledávku je třeba nahlížet jako na zjištěnou. Procesní úkon insolvenčního správce, kterým vzal zpět popření pohledávky věřitele č. 6, tedy nebyl učiněn neoprávněnou osobou, je přípustným procesním úkonem a v insolvenčním řízení vyvolal procesní účinky v podobě zjištění pohledávky věřitele č. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka věřitele č. 6 byla zjištěna, nebyl důvod ji odmítat podle ust. § 185 IZ ani stanovit věřiteli č. 6 ve smyslu ust. § 178 IZ povinnost uhradit do majetkové podstaty jakoukoli částku.
K návrhu dlužníka na zproštění insolvenčního správce soud prvního stupně uvedl, že relevantními důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, je zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. K rozhodnutí o zproštění insolvenčního správce funkce pak může v závislosti na míře a intenzitě jeho pochybení vést i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Důvodem k tomu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, není to, že dlužník má jiný názor na existenci a výši svých závazků a jiné představy o průběhu insolvenčního řízení, zejména pokud se týká výsledků přezkumného jednání. Insolvenční soud totiž při posuzování důvodnosti návrhu dle ust. § 32 IZ nezkoumá, zda insolvenční správce postupoval správně, když konkrétní pohledávku věřitele uznal, popřípadě vzal popření bývalého insolvenčního správce zpět. Co se týče nesplněné výzvy ze dne 30.11.2010 č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-25 soud prvního stupně dospěl k závěru, že se nejedná o tak závažné porušení povinnosti, které by odůvodňovalo zproštění insolvenčního správce jeho funkce. Navíc pro zástupce věřitelů a jeho náhradníka platí dle ust. § 68 odst. 2 IZ s výslovně uvedenými výjimkami obdobně ustanovení o věřitelském výboru. Výkon působnosti věřitelského výboru insolvenčním soudem, klesne-li počet jeho členů na méně než tři, není mezi výjimkami uveden, proto v případě absence obsazení věřitelského orgánu vykonává jeho působnost insolvenční soud. K dlužníkem tvrzené neochotě insolvenčního správce poukazovat částky odpovídající pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění likvidátora dlužníka na účet příslušné zdravotní pojišťovny soud uvedl, že likvidátor je považován za zaměstnance dle zákona o všeobecném zdravotním pojištění a zákona o daních z příjmů pouze v případě, že by mu byla stanovena odměna, jelikož právě tato odměna podléhá zdravotnímu pojištění a zdanění. Podle ust. § 70 odst. 3 IZ výši odměny určuje insolvenční soud na návrh insolvenčního správce. V předmětném insolvenčním řízení však soud prvního stupně o odměně likvidátora dlužníka nerozhodoval. Likvidátor dlužníka tedy nemá příjmy, z nichž by byla povinnost platit zdravotní pojištění a daň z příjmů. Pokud dlužník argumentoval, že jeho likvidátor má právo na odměnu za řádnou součinnost s insolvenčním správcem a za činnost dlužníka, jehož jménem likvidátor jedná, je dle soudu prvního stupně povinností likvidátora poskytovat insolvenčnímu správci všestrannou součinnost, která je základní nezbytnou povinností, kterou insolvenční zákon stanoví nejen likvidátoru, ale i statutárním orgánům a jejich členům a zákonným zástupcům dlužníka, aby insolvenční řízení mohlo řádně a co možná nejrychleji proběhnout. Za tuto činnost likvidátoru nepřísluší žádná odměna. Odměna pak likvidátoru nenáleží ani za dlužníkem popsanou činnost, jejímž cílem má být vypořádání majetkových poměrů dlužníka a České republiky. Spolupráce insolvenčního správce s věřitelem č. 6 v době, kdy byl zástupcem věřitelů, byla pro řádný průběh insolvenčního řízení nezbytná a žádoucí. Z dlužníkem citovaných výroků insolvenčního správce není zřejmá spojitost s údajnými pochybnostmi o nepodjatosti insolvenčního správce.
Toto usnesení soudu prvního stupně napadl v celém rozsahu svým odvoláním dlužník. Tvrdil, že insolvenční správce nadřazuje svůj osobní zájem nad společným zájmem věřitelů, což se zejména dotýká způsobu výpočtu jeho odměny v konečné zprávě, a proto proti konečné zprávě podává námitky. Rovněž nepředložení návrhu částečného rozvrhu je zásadním porušením povinnosti insolvenčního správce. Dále dlužník namítal, že správce opakovaně porušuje zákony č. 48/1997 Sb., a č. 592/1992 Sb. Podle dlužníka zpětvzetí popření pohledávky Toplac s.r.o. insolvenčním správcem není úkonem platným pro vztah mezi správcem a tímto věřitelem, neboť jde o dva stejné subjekty , kdy věřitel byl zástupcem věřitelů (dokud tento orgán existoval) a insolvenční správce byl prosazený po přezkumném jednání právě tímto věřitelem. Dále dlužník uvedl, že dle odborné literatury i důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu zpětvzetí popřené pohledávky správcem nelze učinit platně. V doplnění odvolání dlužník zopakoval, že insolvenční správce v konečné zprávě záměrně nesprávně zahrnul položku daní do základu pro výpočet své odměny. Dále polemizoval se závěry Vrchního soudu v Olomouci v usnesení sp. zn. 2 VSOL 234/2011-B-48. Navrhl, aby odvolací odmítl přihlášku pohledávky věřitele Toplac s.r.o. a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení, uložil této společnosti splnit uhrazovací povinnost ve výši nezjištěné pohledávky, tj. zaplatit částku 12.380.858,-Kč ve prospěch majetkové podstaty a zprostil JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D. funkce insolvenčního správce.
Insolvenční správce k podanému odvolání uvedl, že dlužník brojí proti obsahu konečné zprávy, která však není předmětem odvolacího řízení. Rovněž námitky týkající se částečného rozvrhu jsou novou skutečností, když v původním návrhu dlužníka nebyly uvedeny. K otázce zpětvzetí popření pohledávky sdělil, že oporou mu byl právní názor Vrchního soudu v Olomouci vyjádřený v rozsudku ze dne 27.5.2010, č. j. 1 Cmo 64/2009-764. Navrhl usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se podáním doručeným soudu prvního stupně dne 29.7.2011 domáhal odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele č. 6 Toplac s.r.o. a ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení, uložení uhrazovací povinnosti společnosti Toplac s.r.o. ve výši nezjištěné pohledávky ve smyslu ust. § 178 IZ a zproštění insolvenčního správce JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D. funkce. Tvrdil, že bývalý insolvenční správce Mgr. Tomáš Gartšík na přezkumném jednání dne 11.8.2010 účinně popřel co do pravosti a co do výše nevykonatelnou pohledávku věřitele Toplac s.r.o. Na následující schůzi věřitelů jmenovaný věřitel vahou svých hlasů z nevykonatelné, na přezkumném jednání popřené pohledávky, odvolal Mgr. Gartšíka a prosadil do funkce insolvenčního správce JUDr. Ševčíka, který podáním ze dne 8.9.2010 vzal popření pohledávky zpět, přičemž Toplac s.r.o. nepodal v zákonné lhůtě (do 10.9.2010) žalobu na určení nevykonatelné pohledávky. Zpětvzetí popření pohledávky JUDr. Ševčíkem označil za nepřípustný procesní úkon, když zákon výslovně uvádí, že zpětvzetí popření pohledávky je oprávněn učinit pouze insolvenční správce napoprvé ustanovený soudem, který jí na přezkumném jednání popřel. Zpětvzetí popření pohledávky současným insolvenčním správcem tedy učinila neoprávněná osoba a takový úkon nemohl vyvolat žádné procesní účinky. Současně dlužník žádal, aby věřiteli Toplac s.r.o. byla uložena povinnost zaplatit ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 12.380.858,-Kč, o kterou pohledávka přihlášená věřitelem Toplac s.r.o. převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna ve smyslu ust. § 178 IZ. Zproštění JUDr. Daniel Ševčíka funkce insolvenčního správce dlužník navrhoval z důvodu, že správce nesplnil usnesení soudu č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-25 ze dne 30.11.2010, v důsledku čehož není v insolvenčním řízení více než půl roku ustanoven zástupce věřitelů ani jeho náhradník. Dále tvrdil, že správce nesplnil své povinnosti vyplývající z ust. § 246 odst. 1 IZ, dle kterého správce vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel a likvidátor je rovněž považován za zaměstnance, a proto má právo na přiměřenou odměnu, kterou je povinen insolvenční správce navrhnout ke schválení soudu. Odmítnutím jeho návrhů na úhradu zdravotního pojištění a neuhrazováním pojistného na zdravotní pojištění osoby likvidátora dochází k opakovanému porušování zákonů č. 48/1997 Sb. a č. 592/1992 Sb. Konečně dlužník uvedl, že v jednání insolvenčního správce lze spatřovat podjatost k osobě likvidátorky dlužníka, který patrně vychází ze spolupracujícího vztahu správce s věřitelem Toplac s.r.o.
K návrhům dlužníka se vyjádřil insolvenční správce, který považoval všechny námitky za nedůvodné. Uvedl, že údajná pohledávka dlužníka za Toplac s.r.o. nebyla prokázána co do existence, důvodu ani výše, k čemuž se přiklonil i Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 27.5.2010, č. j. 1 Cmo 64/2009-764. Podle správce je jeho spolupráce s věřitelem Toplac s.r.o., který byl jmenován do věřitelského orgánu, nutnou podmínkou. Ke zpětvzetí popěrného úkonu se vyjádřil v tom smyslu, že každý správce má v období, kdy je ve funkci, plná práva a povinnosti stanovené insolvenčním zákonem, bez ohledu na to, zda je správcem prvním v pořadí. K nesplnění výzvy soudu prvního stupně sdělil, že absenci zástupce věřitelů se pokusil zhojit návrhem na svolání schůze věřitelů, čemuž soud nevyhověl. Vzhledem k tomu, že mu nebyly a nejsou známy osoby, nemohl ani doplnit návrh k výzvě soudu.
Podle ust. § 201 odst. 1 písm. b) IZ ve znění účinném do 30.3.2011, nevykonatelná pohledávka je zjištěna, jestliže insolvenční správce, který ji popřel, vezme své popření zpět.
Podle ust. § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
Předně nutno uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze zcela odkázat na tato zjištění a závěry, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení.
Odvolací soud se ztotožňuje také s právním posouzením věci soudem prvního stupně, a to ve vztahu ke všem (třem) dlužníkem podaným návrhům. Soud prvního stupně správně sumarizoval dlužníkem uplatněné námitky a vystihl jejich podstatu. Pokud jde o návrh dlužníka na odmítnutí přihlášky pohledávky č. 7 věřitele č. 6 Toplac s.r.o., je zcela správný závěr soudu prvního stupně, že v dané věci bylo zpětvzetí popření pohledávky učiněno oprávněnou osobou, tedy insolvenčním správcem. Za naprosto nepřípadnou považuje odvolací soud argumentaci dlužníka, že v souvislosti s popěrným úkonem a jeho následným zpětvzetím je třeba rozlišovat mezi jednotlivými osobami, které vykonávají funkci insolvenčního správce. Osoba, která je ustanovena insolvenčním správcem, je v době výkonu této funkce nositelem všech práv a povinností (tedy v plném rozsahu), které insolvenčnímu správci vyplývají ze zákona. V podrobnostech je možno odkázat na přiléhavé úvahy soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění usnesení na straně 5, odstavec čtvrtý shora, tak i na vyjádření insolvenčního správce k návrhu dlužníka. Přisvědčit názoru dlužníka a vázat zpětvzetí popěrného úkonu na konkrétní osobu insolvenčního správce by znamenalo připustit situaci, kdy by v případě změny v osobě insolvenčního správce nemohlo být zpětvzetí popěrného úkonu přípustné, což je zcela neopodstatněné.
Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení také správně vysvětil, kdy může dojít k účinnému zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky a proč je třeba na pohledávku věřitele Toplac s.r.o. nahlížet jako na pohledávku zjištěnou. Jeho závěry jsou zcela v souladu s judikaturní praxí (srovnej usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 16.12.2009, sp. zn. MSPH 88 INS 3697/2008, 29 NSČR 18/2009-P5).
Důsledkem nevyhovění návrhu dlužníka na odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele Toplac s.r.o. je zamítnutí jeho návrhu na ukončení účasti tohoto věřitele v insolvenčním řízení i zamítnutí návrhu, aby byla věřiteli TOPLAC s.r.o. uložena povinnost zaplatit ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 12.380.858,-Kč ve smyslu § 178 IZ.
Odvolací námitky dlužníka ve vztahu ke konečné zprávě a částečnému rozvrhu jsou z pohledu přezkumu správnosti napadeného usnesení bezpředmětné a nevýznamné.
Ve shodě se soudem prvního stupně je odvolací soud názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by insolvenční správce JUDr. Daniel Ševčík, Ph.D. neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Ani skutečnost, že dlužník má jiný názor na existenci a výši svých závazků a jiné představy o průběhu insolvenčního řízení, zejména pokud se týká výsledků přezkumného jednání a následným krokům insolvenčního správce (zpětvzetí popřené pohledávky), není důvodem pro zproštění JUDr. Ševčíka funkce insolvenčního správce. Je pouze na posouzení správce, zda konkrétní pohledávku věřitele uzná, popřípadě, jako v dané věci, vezme popěrný úkon zpět.
Ve vztahu k usnesení soudu prvního stupně ze dne 30.11.2010, č. j . KSBSR 40 INS 6305/2010-B-25 nutno uvést, že insolvenční správce na výzvu soudu, aby doplnil návrh na svolání schůze věřitelů o sdělení, kteří věřitelé souhlasí se zvolením do funkce zástupce věřitelů a jeho náhradníka, reagoval podáním ze dne 9.12.2010. V něm sdělil, že mu není známo, kteří věřitelé souhlasí se zvolením do uvedených funkcí. Proto nelze uzavřít, že správce výzvu soudu nesplnil.
Se soudem prvního stupně lze souhlasit, že likvidátora lze považovat za zaměstnance pouze v případě, že mu byla stanovena odměna, neboť tato odměna podléhá zdravotnímu pojištění a zdanění. Ustanovení § 70 odst. 3 IZ stanoví, že v souvislostí se svou činností v insolvenčním řízení má likvidátor dlužníka právo na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, jejíž výši určí insolvenční soud na návrh insolvenčního správce v souladu se zvláštním právním předpisem. Součinnost a spolupráce s insolvenčním správcem je základní povinností likvidátora v insolvenčním řízením a projeví se zejména při zjišťování majetkové podstaty. Činnost likvidátorky, která spočívala ve zpřístupnění a odevzdání účetnictví, není dle odvolacího soudu činností ve smyslu ust. § 70 odst. 3 IZ, ale naopak se jedná o povinnost statutárního orgánu dlužníků a likvidátora ve smyslu ust. § 210 odst. 2 IZ. Argumentace dlužníka spočívající v neuhrazování pojistného na zdravotní pojištění osoby likvidátora, čímž má docházet k opakovanému porušování zákonů č. 48/1997 Sb. a č. 592/1992 Sb. ze strany insolvenčního správce, je nedůvodná. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na své závěry uvedené v usnesení ze dne 11.8.2011, č. j. 2 VSOL 234/2011-48, od nichž nemá důvod se odchylovat.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k žádnému pochybení ze strany správce nedošlo. S tímto hodnocením se odvolací soud ztotožňuje. Ani odvolací soud neshledal v postupu a činnosti insolvenčního správce pochybení, které by svědčilo o tom, že by v insolvenčním řízení nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem.
Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního věcně správné a proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 40 INS 6305/2010 2 VSOL 668/2011-B-57
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka AUTOLAK + spol. s r.o., v likvidaci , se sídlem Olomoucká 55, 618 00 Brno, identifikační číslo 44 01 21 28, o návrzích dlužníka ze dne 29.7.2011, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.8.2011, č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-45,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka, aby odmítl přihlášku pohledávky č. 7 věřitele č. 6 Toplac s.r.o. a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení (výrok I.), aby uložil věřiteli Toplac s.r.o. povinnost zaplatit ve prospěch majetkové podstaty částku 12.380.858,-Kč (výrok II.) a zamítl návrh dlužníka na zproštění insolvenčního správce JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D. funkce (výrok III.).
V důvodech usnesení uvedl, že dlužník podáním ze dne 29.7.2011 požádal soud o odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele Toplac s.r.o. a ukončení jeho účast v insolvenčním řízení z důvodu, že zpětvzetí popěrného úkonu učinila neoprávněná osoba a současně uložil tomuto věřiteli uhrazovací povinnost ve výši nezjištěné pohledávky ve smyslu ust. § 178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a navrhl zproštění insolvenčního správce funkce s odůvodněním, že neplní řádně své povinnosti, když provedl nepřípustný úkon a nesplnil povinnost stanovenou v usnesení ze dne 30.11.2010, č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-25. Podle soudu prvního stupně zpětvzetí popěrného úkonu insolvenčním správcem není vázáno na konkrétní osobu, která popěrný úkon učinila. Každý insolvenční správce bez ohledu na pořadí ustanovení má po dobu své funkce plná práva a povinnosti, které insolvenčnímu správci přiznává zákon. Insolvenční správce může účinně vzít zpět popření pravosti nevykonatelné pohledávky podle ust. § 201 odst. 1 písm. b) IZ jen po dobu, po kterou se podle insolvenčního zákona k takto popřené pohledávce v insolvenčním řízení přihlíží. K účinnému zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem tak může dojít do doby, než marně uplyne lhůta stanovená věřiteli popřené pohledávky k podání incidenční žaloby u insolvenčního soudu a podá-li věřitel včas žalobu o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky, pak do doby, než rozhodnutí insolvenčního soudu o této žalobě nabude právní moci. Posledním dnem pro podání incidenční žaloby věřitelem č. 6 byl pátek 10.9.2010. Insolvenční správce tedy učinil zpětvzetí popření včas, účinky popření pohledávky věřitele č. 6 v důsledku jeho kvalifikovaného projevu pominuly a na tuto pohledávku je třeba nahlížet jako na zjištěnou. Procesní úkon insolvenčního správce, kterým vzal zpět popření pohledávky věřitele č. 6, tedy nebyl učiněn neoprávněnou osobou, je přípustným procesním úkonem a v insolvenčním řízení vyvolal procesní účinky v podobě zjištění pohledávky věřitele č. 6. Vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka věřitele č. 6 byla zjištěna, nebyl důvod ji odmítat podle ust. § 185 IZ ani stanovit věřiteli č. 6 ve smyslu ust. § 178 IZ povinnost uhradit do majetkové podstaty jakoukoli částku.
K návrhu dlužníka na zproštění insolvenčního správce soud prvního stupně uvedl, že relevantními důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, je zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. K rozhodnutí o zproštění insolvenčního správce funkce pak může v závislosti na míře a intenzitě jeho pochybení vést i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Důvodem k tomu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, není to, že dlužník má jiný názor na existenci a výši svých závazků a jiné představy o průběhu insolvenčního řízení, zejména pokud se týká výsledků přezkumného jednání. Insolvenční soud totiž při posuzování důvodnosti návrhu dle ust. § 32 IZ nezkoumá, zda insolvenční správce postupoval správně, když konkrétní pohledávku věřitele uznal, popřípadě vzal popření bývalého insolvenčního správce zpět. Co se týče nesplněné výzvy ze dne 30.11.2010 č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-25 soud prvního stupně dospěl k závěru, že se nejedná o tak závažné porušení povinnosti, které by odůvodňovalo zproštění insolvenčního správce jeho funkce. Navíc pro zástupce věřitelů a jeho náhradníka platí dle ust. § 68 odst. 2 IZ s výslovně uvedenými výjimkami obdobně ustanovení o věřitelském výboru. Výkon působnosti věřitelského výboru insolvenčním soudem, klesne-li počet jeho členů na méně než tři, není mezi výjimkami uveden, proto v případě absence obsazení věřitelského orgánu vykonává jeho působnost insolvenční soud. K dlužníkem tvrzené neochotě insolvenčního správce poukazovat částky odpovídající pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění likvidátora dlužníka na účet příslušné zdravotní pojišťovny soud uvedl, že likvidátor je považován za zaměstnance dle zákona o všeobecném zdravotním pojištění a zákona o daních z příjmů pouze v případě, že by mu byla stanovena odměna, jelikož právě tato odměna podléhá zdravotnímu pojištění a zdanění. Podle ust. § 70 odst. 3 IZ výši odměny určuje insolvenční soud na návrh insolvenčního správce. V předmětném insolvenčním řízení však soud prvního stupně o odměně likvidátora dlužníka nerozhodoval. Likvidátor dlužníka tedy nemá příjmy, z nichž by byla povinnost platit zdravotní pojištění a daň z příjmů. Pokud dlužník argumentoval, že jeho likvidátor má právo na odměnu za řádnou součinnost s insolvenčním správcem a za činnost dlužníka, jehož jménem likvidátor jedná, je dle soudu prvního stupně povinností likvidátora poskytovat insolvenčnímu správci všestrannou součinnost, která je základní nezbytnou povinností, kterou insolvenční zákon stanoví nejen likvidátoru, ale i statutárním orgánům a jejich členům a zákonným zástupcům dlužníka, aby insolvenční řízení mohlo řádně a co možná nejrychleji proběhnout. Za tuto činnost likvidátoru nepřísluší žádná odměna. Odměna pak likvidátoru nenáleží ani za dlužníkem popsanou činnost, jejímž cílem má být vypořádání majetkových poměrů dlužníka a České republiky. Spolupráce insolvenčního správce s věřitelem č. 6 v době, kdy byl zástupcem věřitelů, byla pro řádný průběh insolvenčního řízení nezbytná a žádoucí. Z dlužníkem citovaných výroků insolvenčního správce není zřejmá spojitost s údajnými pochybnostmi o nepodjatosti insolvenčního správce.
Toto usnesení soudu prvního stupně napadl v celém rozsahu svým odvoláním dlužník. Tvrdil, že insolvenční správce nadřazuje svůj osobní zájem nad společným zájmem věřitelů, což se zejména dotýká způsobu výpočtu jeho odměny v konečné zprávě, a proto proti konečné zprávě podává námitky. Rovněž nepředložení návrhu částečného rozvrhu je zásadním porušením povinnosti insolvenčního správce. Dále dlužník namítal, že správce opakovaně porušuje zákony č. 48/1997 Sb., a č. 592/1992 Sb. Podle dlužníka zpětvzetí popření pohledávky Toplac s.r.o. insolvenčním správcem není úkonem platným pro vztah mezi správcem a tímto věřitelem, neboť jde o dva stejné subjekty , kdy věřitel byl zástupcem věřitelů (dokud tento orgán existoval) a insolvenční správce byl prosazený po přezkumném jednání právě tímto věřitelem. Dále dlužník uvedl, že dle odborné literatury i důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu zpětvzetí popřené pohledávky správcem nelze učinit platně. V doplnění odvolání dlužník zopakoval, že insolvenční správce v konečné zprávě záměrně nesprávně zahrnul položku daní do základu pro výpočet své odměny. Dále polemizoval se závěry Vrchního soudu v Olomouci v usnesení sp. zn. 2 VSOL 234/2011-B-48. Navrhl, aby odvolací odmítl přihlášku pohledávky věřitele Toplac s.r.o. a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení, uložil této společnosti splnit uhrazovací povinnost ve výši nezjištěné pohledávky, tj. zaplatit částku 12.380.858,-Kč ve prospěch majetkové podstaty a zprostil JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D. funkce insolvenčního správce.
Insolvenční správce k podanému odvolání uvedl, že dlužník brojí proti obsahu konečné zprávy, která však není předmětem odvolacího řízení. Rovněž námitky týkající se částečného rozvrhu jsou novou skutečností, když v původním návrhu dlužníka nebyly uvedeny. K otázce zpětvzetí popření pohledávky sdělil, že oporou mu byl právní názor Vrchního soudu v Olomouci vyjádřený v rozsudku ze dne 27.5.2010, č. j. 1 Cmo 64/2009-764. Navrhl usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se podáním doručeným soudu prvního stupně dne 29.7.2011 domáhal odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele č. 6 Toplac s.r.o. a ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení, uložení uhrazovací povinnosti společnosti Toplac s.r.o. ve výši nezjištěné pohledávky ve smyslu ust. § 178 IZ a zproštění insolvenčního správce JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D. funkce. Tvrdil, že bývalý insolvenční správce Mgr. Tomáš Gartšík na přezkumném jednání dne 11.8.2010 účinně popřel co do pravosti a co do výše nevykonatelnou pohledávku věřitele Toplac s.r.o. Na následující schůzi věřitelů jmenovaný věřitel vahou svých hlasů z nevykonatelné, na přezkumném jednání popřené pohledávky, odvolal Mgr. Gartšíka a prosadil do funkce insolvenčního správce JUDr. Ševčíka, který podáním ze dne 8.9.2010 vzal popření pohledávky zpět, přičemž Toplac s.r.o. nepodal v zákonné lhůtě (do 10.9.2010) žalobu na určení nevykonatelné pohledávky. Zpětvzetí popření pohledávky JUDr. Ševčíkem označil za nepřípustný procesní úkon, když zákon výslovně uvádí, že zpětvzetí popření pohledávky je oprávněn učinit pouze insolvenční správce napoprvé ustanovený soudem, který jí na přezkumném jednání popřel. Zpětvzetí popření pohledávky současným insolvenčním správcem tedy učinila neoprávněná osoba a takový úkon nemohl vyvolat žádné procesní účinky. Současně dlužník žádal, aby věřiteli Toplac s.r.o. byla uložena povinnost zaplatit ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 12.380.858,-Kč, o kterou pohledávka přihlášená věřitelem Toplac s.r.o. převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna ve smyslu ust. § 178 IZ. Zproštění JUDr. Daniel Ševčíka funkce insolvenčního správce dlužník navrhoval z důvodu, že správce nesplnil usnesení soudu č. j. KSBR 40 INS 6305/2010-B-25 ze dne 30.11.2010, v důsledku čehož není v insolvenčním řízení více než půl roku ustanoven zástupce věřitelů ani jeho náhradník. Dále tvrdil, že správce nesplnil své povinnosti vyplývající z ust. § 246 odst. 1 IZ, dle kterého správce vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel a likvidátor je rovněž považován za zaměstnance, a proto má právo na přiměřenou odměnu, kterou je povinen insolvenční správce navrhnout ke schválení soudu. Odmítnutím jeho návrhů na úhradu zdravotního pojištění a neuhrazováním pojistného na zdravotní pojištění osoby likvidátora dochází k opakovanému porušování zákonů č. 48/1997 Sb. a č. 592/1992 Sb. Konečně dlužník uvedl, že v jednání insolvenčního správce lze spatřovat podjatost k osobě likvidátorky dlužníka, který patrně vychází ze spolupracujícího vztahu správce s věřitelem Toplac s.r.o.
K návrhům dlužníka se vyjádřil insolvenční správce, který považoval všechny námitky za nedůvodné. Uvedl, že údajná pohledávka dlužníka za Toplac s.r.o. nebyla prokázána co do existence, důvodu ani výše, k čemuž se přiklonil i Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 27.5.2010, č. j. 1 Cmo 64/2009-764. Podle správce je jeho spolupráce s věřitelem Toplac s.r.o., který byl jmenován do věřitelského orgánu, nutnou podmínkou. Ke zpětvzetí popěrného úkonu se vyjádřil v tom smyslu, že každý správce má v období, kdy je ve funkci, plná práva a povinnosti stanovené insolvenčním zákonem, bez ohledu na to, zda je správcem prvním v pořadí. K nesplnění výzvy soudu prvního stupně sdělil, že absenci zástupce věřitelů se pokusil zhojit návrhem na svolání schůze věřitelů, čemuž soud nevyhověl. Vzhledem k tomu, že mu nebyly a nejsou známy osoby, nemohl ani doplnit návrh k výzvě soudu.
Podle ust. § 201 odst. 1 písm. b) IZ ve znění účinném do 30.3.2011, nevykonatelná pohledávka je zjištěna, jestliže insolvenční správce, který ji popřel, vezme své popření zpět.
Podle ust. § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
Předně nutno uvést, že soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze zcela odkázat na tato zjištění a závěry, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení.
Odvolací soud se ztotožňuje také s právním posouzením věci soudem prvního stupně, a to ve vztahu ke všem (třem) dlužníkem podaným návrhům. Soud prvního stupně správně sumarizoval dlužníkem uplatněné námitky a vystihl jejich podstatu. Pokud jde o návrh dlužníka na odmítnutí přihlášky pohledávky č. 7 věřitele č. 6 Toplac s.r.o., je zcela správný závěr soudu prvního stupně, že v dané věci bylo zpětvzetí popření pohledávky učiněno oprávněnou osobou, tedy insolvenčním správcem. Za naprosto nepřípadnou považuje odvolací soud argumentaci dlužníka, že v souvislosti s popěrným úkonem a jeho následným zpětvzetím je třeba rozlišovat mezi jednotlivými osobami, které vykonávají funkci insolvenčního správce. Osoba, která je ustanovena insolvenčním správcem, je v době výkonu této funkce nositelem všech práv a povinností (tedy v plném rozsahu), které insolvenčnímu správci vyplývají ze zákona. V podrobnostech je možno odkázat na přiléhavé úvahy soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění usnesení na straně 5, odstavec čtvrtý shora, tak i na vyjádření insolvenčního správce k návrhu dlužníka. Přisvědčit názoru dlužníka a vázat zpětvzetí popěrného úkonu na konkrétní osobu insolvenčního správce by znamenalo připustit situaci, kdy by v případě změny v osobě insolvenčního správce nemohlo být zpětvzetí popěrného úkonu přípustné, což je zcela neopodstatněné.
Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení také správně vysvětil, kdy může dojít k účinnému zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky a proč je třeba na pohledávku věřitele Toplac s.r.o. nahlížet jako na pohledávku zjištěnou. Jeho závěry jsou zcela v souladu s judikaturní praxí (srovnej usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 16.12.2009, sp. zn. MSPH 88 INS 3697/2008, 29 NSČR 18/2009-P5).
Důsledkem nevyhovění návrhu dlužníka na odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele Toplac s.r.o. je zamítnutí jeho návrhu na ukončení účasti tohoto věřitele v insolvenčním řízení i zamítnutí návrhu, aby byla věřiteli TOPLAC s.r.o. uložena povinnost zaplatit ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 12.380.858,-Kč ve smyslu § 178 IZ.
Odvolací námitky dlužníka ve vztahu ke konečné zprávě a částečnému rozvrhu jsou z pohledu přezkumu správnosti napadeného usnesení bezpředmětné a nevýznamné.
Ve shodě se soudem prvního stupně je odvolací soud názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by insolvenční správce JUDr. Daniel Ševčík, Ph.D. neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Ani skutečnost, že dlužník má jiný názor na existenci a výši svých závazků a jiné představy o průběhu insolvenčního řízení, zejména pokud se týká výsledků přezkumného jednání a následným krokům insolvenčního správce (zpětvzetí popřené pohledávky), není důvodem pro zproštění JUDr. Ševčíka funkce insolvenčního správce. Je pouze na posouzení správce, zda konkrétní pohledávku věřitele uzná, popřípadě, jako v dané věci, vezme popěrný úkon zpět.
Ve vztahu k usnesení soudu prvního stupně ze dne 30.11.2010, č. j . KSBSR 40 INS 6305/2010-B-25 nutno uvést, že insolvenční správce na výzvu soudu, aby doplnil návrh na svolání schůze věřitelů o sdělení, kteří věřitelé souhlasí se zvolením do funkce zástupce věřitelů a jeho náhradníka, reagoval podáním ze dne 9.12.2010. V něm sdělil, že mu není známo, kteří věřitelé souhlasí se zvolením do uvedených funkcí. Proto nelze uzavřít, že správce výzvu soudu nesplnil.
Se soudem prvního stupně lze souhlasit, že likvidátora lze považovat za zaměstnance pouze v případě, že mu byla stanovena odměna, neboť tato odměna podléhá zdravotnímu pojištění a zdanění. Ustanovení § 70 odst. 3 IZ stanoví, že v souvislostí se svou činností v insolvenčním řízení má likvidátor dlužníka právo na náhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, jejíž výši určí insolvenční soud na návrh insolvenčního správce v souladu se zvláštním právním předpisem. Součinnost a spolupráce s insolvenčním správcem je základní povinností likvidátora v insolvenčním řízením a projeví se zejména při zjišťování majetkové podstaty. Činnost likvidátorky, která spočívala ve zpřístupnění a odevzdání účetnictví, není dle odvolacího soudu činností ve smyslu ust. § 70 odst. 3 IZ, ale naopak se jedná o povinnost statutárního orgánu dlužníků a likvidátora ve smyslu ust. § 210 odst. 2 IZ. Argumentace dlužníka spočívající v neuhrazování pojistného na zdravotní pojištění osoby likvidátora, čímž má docházet k opakovanému porušování zákonů č. 48/1997 Sb. a č. 592/1992 Sb. ze strany insolvenčního správce, je nedůvodná. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na své závěry uvedené v usnesení ze dne 11.8.2011, č. j. 2 VSOL 234/2011-48, od nichž nemá důvod se odchylovat.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k žádnému pochybení ze strany správce nedošlo. S tímto hodnocením se odvolací soud ztotožňuje. Ani odvolací soud neshledal v postupu a činnosti insolvenčního správce pochybení, které by svědčilo o tom, že by v insolvenčním řízení nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem.
Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního věcně správné a proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 31. ledna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu