2 VSOL 65/2014-A-9
KSOS 38 INS 34959/2013 2 VSOL 65/2014-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČ: 63711052, Štáblovice č. 80, PSČ 747 82, korespondenční adresa: Květná 274, Slavkov u Opavy, PSČ 747 57, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 38 INS 34959/2013-A-3 ze dne 11.12.2013,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 34959/2013-A-3 ze dne 11.12.2013 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč na označený účet.
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě 5.12.2013 domáhal rozhodnutí o úpadku a návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má závazky vůči věřitelům ve výši cca 187.000 Kč s tím, že oprávněně mají věřitelé za ním pohledávky pouze ve výši 118.000 Kč a tyto že není schopen splácet déle jak tři měsíce po splatnosti, dále uvedl, že platí výživné k rukám bývalé manželky na dvě nezletilé děti částkou 4.000 Kč měsíčně. Uvedl, že je podnikatelem a jeho příjem z živnostenského podnikání činí 15.000 Kč měsíčně. K návrhu nepřipojil žádné přílohy. Soud prvního stupně podle ustanovení § 108 IZ uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, když vyšel z toho, že u dlužníka nejsou splněny podmínky podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, podle něhož návrh na povolení oddlužení může podat jen osoba, která není podnikatelem. Protože dlužník však podnikatelem je, není možno vyhovět jeho návrhu na povolení oddlužení a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jeho úpadku je konkurs (ustanovení § 2, písm. b/ obchodního zákoníku). Soud prvního stupně dále uvedl, že nemá za prokázanou výši dlužníkových příjmů ani výši jeho závazků, když dlužník nepřipojil k návrhu žádné přílohy (seznam majetku, seznam závazků, výpis z rejstříku trestů, potvrzení příjmů, listiny dokládající úpadek dlužníka apod.). Není tedy zcela jisté, v jaké výši by byl dlužník schopen v průběhu pěti let splácet své závazky a zda by bylo možné mu oddlužení povolit. Dále soud prvního stupně poukázal na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, která má umožnit krýt náklady insolvenčního správce související se zjišťováním stavu majetku dlužníka a placení odměny insolvenčního správce, která činí dle vyhlášky 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč, a dále je třeba ještě hradit i hotové výdaje insolvenčního správce.
Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že dle jeho názoru splňuje podmínky pro povolení oddlužení, protože jeho závazky z podnikání jsou jen nepatrné, jeho dluhy z podnikání představují jen cca 2,33 % z jeho celkových závazků.
S ohledem na dobu zahájení insolvenčního řízení (5.12.2013) je v přezkoumávané věci nutno aplikovat insolvenční zákon (dále jen IZ ) ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl totiž insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb. (IZ) ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ustanovení § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.
Občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Proto přesto, že odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) ve znění účinném od 1.1.2014.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání
(§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ v rozhodném znění, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odstavce druhého, dluhy z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ v rozhodném znění, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce druhého, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Podává-li insolvenční návrh dlužník, pak je podle ustanovení § 104 povinen k insolvenčnímu návrhu připojit označené přílohy, a to seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek. Náležitosti těchto jednotlivých seznamů jsou pak uvedeny v ustanovení § 104 odst. 2, 3 a 4 IZ.
Případ, kdy navrhující dlužník nepřiloží k insolvenčnímu návrhu zákonem stanovené přílohy, řeší insolvenční zákon v ustanovení § 128 odst. 2, dle něhož, pokud nejsou k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka, respektive z jeho návrhu, vyplývá správnost skutkových zjištění, která uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení dlužník skutečně žádné přílohy nepřiložil, přesto bez dalšího soud prvního stupně poté, co vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, bez dalšího vydal napadené usnesení, kterým dlužníkovi uložil povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Odvolací soud považuje za nutné především uvést, že soud prvního stupně při tomto svém procesním postupu zcela pominul, že může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, pokud má insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, a že je tedy vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, pokud je insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 IZ nebo pokud k němu nejsou připojeny přílohy předepsané ustanovením § 128 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně však postupem podle tohoto posledně citovaného ustanovení dlužníka k doplnění příloh insolvenčního návrhu nevyzval a bez dalšího uzavřel, že není možno řešit úpadek dlužníka oddlužením, a vyzval ho k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Již z tohoto důvodu zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.
K tomu je nutno poukázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. R 10/2009.
Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení poté, co učiní soud prvního stupně především úkony směřující k odstranění nedostatku příloh k insolvenčnímu návrhu ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ, včetně poučení o náležitostech těchto příloh dle novelizovaného znění ustanovení § 104 IZ, a pokud budou tyto nedostatky příloh dlužníkem odstraněny, bude se opětovně zabývat podle rozhodného znění insolvenčního zákona (§ 389 IZ ve znění účinném od 1.1.2014) tím, zda je v případě dlužníka možné řešení jeho úpadku oddlužením a zda případně je nutno po něm požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení dle novelizovaného znění § 108 odst. 1 IZ.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Olomouc 3. března 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu
KSOS 38 INS 34959/2013 2 VSOL 65/2014-A-9
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČ: 63711052, Štáblovice č. 80, PSČ 747 82, korespondenční adresa: Květná 274, Slavkov u Opavy, PSČ 747 57, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 38 INS 34959/2013-A-3 ze dne 11.12.2013,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 34959/2013-A-3 ze dne 11.12.2013 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč na označený účet.
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě 5.12.2013 domáhal rozhodnutí o úpadku a návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu uvedl, že má závazky vůči věřitelům ve výši cca 187.000 Kč s tím, že oprávněně mají věřitelé za ním pohledávky pouze ve výši 118.000 Kč a tyto že není schopen splácet déle jak tři měsíce po splatnosti, dále uvedl, že platí výživné k rukám bývalé manželky na dvě nezletilé děti částkou 4.000 Kč měsíčně. Uvedl, že je podnikatelem a jeho příjem z živnostenského podnikání činí 15.000 Kč měsíčně. K návrhu nepřipojil žádné přílohy. Soud prvního stupně podle ustanovení § 108 IZ uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, když vyšel z toho, že u dlužníka nejsou splněny podmínky podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, podle něhož návrh na povolení oddlužení může podat jen osoba, která není podnikatelem. Protože dlužník však podnikatelem je, není možno vyhovět jeho návrhu na povolení oddlužení a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jeho úpadku je konkurs (ustanovení § 2, písm. b/ obchodního zákoníku). Soud prvního stupně dále uvedl, že nemá za prokázanou výši dlužníkových příjmů ani výši jeho závazků, když dlužník nepřipojil k návrhu žádné přílohy (seznam majetku, seznam závazků, výpis z rejstříku trestů, potvrzení příjmů, listiny dokládající úpadek dlužníka apod.). Není tedy zcela jisté, v jaké výši by byl dlužník schopen v průběhu pěti let splácet své závazky a zda by bylo možné mu oddlužení povolit. Dále soud prvního stupně poukázal na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, která má umožnit krýt náklady insolvenčního správce související se zjišťováním stavu majetku dlužníka a placení odměny insolvenčního správce, která činí dle vyhlášky 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč, a dále je třeba ještě hradit i hotové výdaje insolvenčního správce.
Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že dle jeho názoru splňuje podmínky pro povolení oddlužení, protože jeho závazky z podnikání jsou jen nepatrné, jeho dluhy z podnikání představují jen cca 2,33 % z jeho celkových závazků.
S ohledem na dobu zahájení insolvenčního řízení (5.12.2013) je v přezkoumávané věci nutno aplikovat insolvenční zákon (dále jen IZ ) ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl totiž insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb. (IZ) ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ustanovení § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.
Občanský soudní řád byl s účinností od 1.1.2014 novelizován zákonem č. 293/2013 Sb. Proto přesto, že odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) ve znění účinném od 1.1.2014.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání
(§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ v rozhodném znění, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odstavce druhého, dluhy z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.
Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ v rozhodném znění, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce druhého, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
Podává-li insolvenční návrh dlužník, pak je podle ustanovení § 104 povinen k insolvenčnímu návrhu připojit označené přílohy, a to seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek. Náležitosti těchto jednotlivých seznamů jsou pak uvedeny v ustanovení § 104 odst. 2, 3 a 4 IZ.
Případ, kdy navrhující dlužník nepřiloží k insolvenčnímu návrhu zákonem stanovené přílohy, řeší insolvenční zákon v ustanovení § 128 odst. 2, dle něhož, pokud nejsou k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka, respektive z jeho návrhu, vyplývá správnost skutkových zjištění, která uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení dlužník skutečně žádné přílohy nepřiložil, přesto bez dalšího soud prvního stupně poté, co vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, bez dalšího vydal napadené usnesení, kterým dlužníkovi uložil povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Odvolací soud považuje za nutné především uvést, že soud prvního stupně při tomto svém procesním postupu zcela pominul, že může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, pokud má insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, a že je tedy vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, pokud je insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 IZ nebo pokud k němu nejsou připojeny přílohy předepsané ustanovením § 128 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně však postupem podle tohoto posledně citovaného ustanovení dlužníka k doplnění příloh insolvenčního návrhu nevyzval a bez dalšího uzavřel, že není možno řešit úpadek dlužníka oddlužením, a vyzval ho k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Již z tohoto důvodu zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.
K tomu je nutno poukázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. R 10/2009.
Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení poté, co učiní soud prvního stupně především úkony směřující k odstranění nedostatku příloh k insolvenčnímu návrhu ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ, včetně poučení o náležitostech těchto příloh dle novelizovaného znění ustanovení § 104 IZ, a pokud budou tyto nedostatky příloh dlužníkem odstraněny, bude se opětovně zabývat podle rozhodného znění insolvenčního zákona (§ 389 IZ ve znění účinném od 1.1.2014) tím, zda je v případě dlužníka možné řešení jeho úpadku oddlužením a zda případně je nutno po něm požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení dle novelizovaného znění § 108 odst. 1 IZ.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
Olomouc 3. března 2014
Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu