2 VSOL 643/2011-A-10
KSBR 46 INS 13360/2011 2 VSOL 643/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Tomáše Fialy, rodné číslo 821019/4366, bytem Wolkerova 1756/15, 586 01 Jihlava, zastoupeného Jaroslavem Zezulou, P.O. BOX č. 13, 290 01 Poděbrady, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.8.2011, č. j. KSBR 46 INS 13360/2011-A-5, takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka Tomáše Fialy. Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dne 29.7.2011. Ačkoliv byl insolvenční návrh sepsán na formuláři návrhu na povolení oddlužení, soud jej posuzoval podle obsahu jako insolvenční návrh Dlužník v návrhu neoznačil řádně své věřitele a neuvedl okolnosti osvědčující jeho úpadek. Dále uvedl, že pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek, nebo hrozící úpadek je určen bod č. 6 formuláře, v němž však dlužník obecně uvedl, že žádá o konsolidaci dluhů, ale exekutoři mu neumožnili splácet všechny závazky najednou. Dlužník neoznačil žádného ze svých věřitelů a neuvedl ani data splatnosti svých závazků. Z návrhu proto nelze zjistit, zda se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). V insolvenčním návrhu tedy nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. Tyto údaje nelze zjistit ani ze seznamu závazků, neboť ten dlužník k návrhu nepřipojil. Proto postupoval soud podle ust. § 128 IZ a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že jeho situace je neúnosná a splácení závazků mu zkomplikovali exekutoři, když nechávají ze mzdy zabavovat vyšší částky. Dlužníkovi proto nezbývá na živobytí a na nájem. Nedostatky insolvenčního návrhu odůvodňoval tím, že jeho obecný zmocněnec zpracovával insolvenční návrh poprvé.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1,5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku z důvodu insolvence, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popř. hrozícím úpadku a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1, věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně k podání insolvenčního návrhu.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Ze shora citovaného ust. § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů, existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a neschopností dlužníka své závazky splácet. Vyvratitelná domněnka neschopnosti splácet závazky může vyplývat také ze skutečností uvedených v § 3 odst. 2 IZ.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 22.7.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu označil osm nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, věřitele označil obchodní firmou a právní formou a uvedl výši jednotlivých závazků. U vykonatelných závazků, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění (bod 20 návrhu), uvedl popis závazku, označil příslušné rozhodnutí, výši závazku a jako věřitele označil exekuční úřad (Klatovy-JUDr. Mika, Přerov-JUDr. Vrána). Seznam svých závazků opatřených podpisem a prohlášením o jeho správnosti a úplnosti dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil, jak správně konstatoval soud prvního stupně.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání v pokračování v řízení. Dlužník neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. Ve vztahu k nevykonatelným závazkům označil pouze (nikoliv však vyčerpávajícím způsobem) své věřitele. Neuvedl však skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že závazky označených věřitelů jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Ve vztahu k vykonatelným závazkům sice dlužník uvedl spisovou značku příslušného exekučního rozhodnutí (120 EX 23073/10), z níž by bylo možno dovozovat, že závazek dlužníka je déle jak 30 dnů po splatnosti, avšak u žádného z označených dvou vykonatelných závazků neuvedl věřitele (označil pouze exekutorský úřad). U vykonatelných závazků tedy neuvedl konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku, když neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že závazky alespoň dvou věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ) jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/ odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem se rozhodujícími skutečnosti osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (neméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek po dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). V poměrech posuzované věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ.
S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 238a odst. 1 písm. c/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Olomouci dne 14. prosince 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 46 INS 13360/2011 2 VSOL 643/2011-A-10
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Tomáše Fialy, rodné číslo 821019/4366, bytem Wolkerova 1756/15, 586 01 Jihlava, zastoupeného Jaroslavem Zezulou, P.O. BOX č. 13, 290 01 Poděbrady, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.8.2011, č. j. KSBR 46 INS 13360/2011-A-5, takto:
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka Tomáše Fialy. Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dne 29.7.2011. Ačkoliv byl insolvenční návrh sepsán na formuláři návrhu na povolení oddlužení, soud jej posuzoval podle obsahu jako insolvenční návrh Dlužník v návrhu neoznačil řádně své věřitele a neuvedl okolnosti osvědčující jeho úpadek. Dále uvedl, že pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek, nebo hrozící úpadek je určen bod č. 6 formuláře, v němž však dlužník obecně uvedl, že žádá o konsolidaci dluhů, ale exekutoři mu neumožnili splácet všechny závazky najednou. Dlužník neoznačil žádného ze svých věřitelů a neuvedl ani data splatnosti svých závazků. Z návrhu proto nelze zjistit, zda se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). V insolvenčním návrhu tedy nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. Tyto údaje nelze zjistit ani ze seznamu závazků, neboť ten dlužník k návrhu nepřipojil. Proto postupoval soud podle ust. § 128 IZ a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že jeho situace je neúnosná a splácení závazků mu zkomplikovali exekutoři, když nechávají ze mzdy zabavovat vyšší částky. Dlužníkovi proto nezbývá na živobytí a na nájem. Nedostatky insolvenčního návrhu odůvodňoval tím, že jeho obecný zmocněnec zpracovával insolvenční návrh poprvé.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1,5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.
Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku z důvodu insolvence, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popř. hrozícím úpadku a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1, věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně k podání insolvenčního návrhu.
Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.
Ze shora citovaného ust. § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů, existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a neschopností dlužníka své závazky splácet. Vyvratitelná domněnka neschopnosti splácet závazky může vyplývat také ze skutečností uvedených v § 3 odst. 2 IZ.
V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 22.7.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu označil osm nevykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, věřitele označil obchodní firmou a právní formou a uvedl výši jednotlivých závazků. U vykonatelných závazků, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění (bod 20 návrhu), uvedl popis závazku, označil příslušné rozhodnutí, výši závazku a jako věřitele označil exekuční úřad (Klatovy-JUDr. Mika, Přerov-JUDr. Vrána). Seznam svých závazků opatřených podpisem a prohlášením o jeho správnosti a úplnosti dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil, jak správně konstatoval soud prvního stupně.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání v pokračování v řízení. Dlužník neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. Ve vztahu k nevykonatelným závazkům označil pouze (nikoliv však vyčerpávajícím způsobem) své věřitele. Neuvedl však skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že závazky označených věřitelů jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Ve vztahu k vykonatelným závazkům sice dlužník uvedl spisovou značku příslušného exekučního rozhodnutí (120 EX 23073/10), z níž by bylo možno dovozovat, že závazek dlužníka je déle jak 30 dnů po splatnosti, avšak u žádného z označených dvou vykonatelných závazků neuvedl věřitele (označil pouze exekutorský úřad). U vykonatelných závazků tedy neuvedl konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku, když neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že závazky alespoň dvou věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ) jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/ odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem se rozhodujícími skutečnosti osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (neméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek po dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). V poměrech posuzované věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ.
S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 238a odst. 1 písm. c/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Olomouci dne 14. prosince 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu