2 VSOL 620/2018-A-30
Číslo jednací: KSBR 53 INS 4434/2018 2 VSOL 620/2018-A-30
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěch Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci
dlužníka: KARON s.r.o., IČO 463 43 768 sídlem Svatoplukova 2482, 796 01 Prostějov zastoupený advokátkou Mgr. Olgou Hudcovou sídlem Koželuhova 4274/8, 796 01 Prostějov
o insolvenčním návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-24
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-24 se potvrzuje.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen soud ) insolvenční řízení zastavil. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-17 soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a dlužníka poučil o možnosti zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 7. 2018, záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 29. 8. 2018 zaplacena. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ) insolvenční řízení zastavil.
2. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na to, že využil všech opravných prostředků, aby brojil proti povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč z důvodu, že takové prostředky nemá a že ke krytí nákladů řízení existují prostředky, které lze zajistit jinak, a proto nesouhlasí se zastavením řízení. Podle jeho názoru došlo k soudní libovůli, když povinnost zaplacení zálohy mu soud uložil přesto, že je zřejmé, že nemá žádné finanční prostředky, a naopak je zjevné, že má majetek, který dosud nebyl v rámci exekucí zpeněžen. Povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení mu
ISIR
tak byla uložena neoprávněně, v rozporu se zákonem a zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Namítl, že soud nevzal na vědomí jeho sdělení, že jediné finanční prostředky, jež by bylo lze na úhradu požadované zálohy použít, se nachází u exekutora, který před podáním insolvenčního návrhu zpeněžil jeho majetek (vozidla) v rámci exekučního řízení. Poukázal dále na důvody, které vedly k jeho úpadku. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
4. Podle § 108 odst. 2 věty první I. Z., insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek.
5. Podle § 108 odst. 3 věty první I. Z., výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
6. Podle § 108 odst. 4 I. Z., nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavce 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu dne 16. 3. 2018 insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku konkursem. Usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-17 soud uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení, v usnesení dlužníka poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě stanovena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018, 2 VSOL 441/2018-A-22 toto rozhodnutí potvrdil, usnesení nabylo právní moci dne 25. 7. 2018. Podle sdělení účtárny soudu ze dne 30. 8. 2018 záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nebyla ke dni 29. 8. 2018 zaplacena.
8. Odvolací soud považuje za nezbytné zdůraznit, že pro posouzení věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení není rozhodné posuzování důvodů, pro které byla záloha na náklady insolvenčního řízení dlužníku uložena, neboť rozhodnutí insolvenčního soudu o povinnosti k úhradě zálohy je pravomocné. Pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí má význam pouze to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá
postupem insolvenčního soudu v případech, kdy insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatí, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 2 I. Z., bývá vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (především odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměly být hrazeny státem (§ 38 odst. 2 I. Z.). S přihlédnutím ke shora uvedenému je třeba vykládat i ustanovení § 108 odst. 4 I. Z., což potvrdil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013), ve kterém formuloval závěr, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 I. Z. (insolvenční zákon ve znění účinném do 30. 6. 2017, od 1. 7. 2017 ustanovení § 108 odst. 2 I. Z.), insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.
9. V přezkoumávané věci dlužník přes poučení soudu o možnosti zastavení insolvenčního řízení zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil. Z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, neboť dlužník své tvrzení, že jediné finanční prostředky, jež by bylo lze na úhradu požadované zálohy použít, se nachází u exekutora, který před podáním insolvenčního návrhu zpeněžil jeho majetek (vozidla) v rámci exekučního řízení, blíže nekonkretizoval ani nedoložil, naopak v odvolání tvrdí, že žádné finanční prostředky nemá. Z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka rovněž nevyplývá, že jsou dány okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.
10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 8. října 2018
JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá
Číslo jednací: KSBR 53 INS 4434/2018 2 VSOL 620/2018-A-30
USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěch Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci
dlužníka: KARON s.r.o., IČO 463 43 768 sídlem Svatoplukova 2482, 796 01 Prostějov zastoupený advokátkou Mgr. Olgou Hudcovou sídlem Koželuhova 4274/8, 796 01 Prostějov
o insolvenčním návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-24
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-24 se potvrzuje.
Odůvodnění: 1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen soud ) insolvenční řízení zastavil. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-17 soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a dlužníka poučil o možnosti zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 7. 2018, záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ke dni 29. 8. 2018 zaplacena. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ) insolvenční řízení zastavil.
2. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na to, že využil všech opravných prostředků, aby brojil proti povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč z důvodu, že takové prostředky nemá a že ke krytí nákladů řízení existují prostředky, které lze zajistit jinak, a proto nesouhlasí se zastavením řízení. Podle jeho názoru došlo k soudní libovůli, když povinnost zaplacení zálohy mu soud uložil přesto, že je zřejmé, že nemá žádné finanční prostředky, a naopak je zjevné, že má majetek, který dosud nebyl v rámci exekucí zpeněžen. Povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení mu
ISIR
tak byla uložena neoprávněně, v rozporu se zákonem a zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Namítl, že soud nevzal na vědomí jeho sdělení, že jediné finanční prostředky, jež by bylo lze na úhradu požadované zálohy použít, se nachází u exekutora, který před podáním insolvenčního návrhu zpeněžil jeho majetek (vozidla) v rámci exekučního řízení. Poukázal dále na důvody, které vedly k jeho úpadku. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
4. Podle § 108 odst. 2 věty první I. Z., insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek.
5. Podle § 108 odst. 3 věty první I. Z., výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.
6. Podle § 108 odst. 4 I. Z., nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavce 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu dne 16. 3. 2018 insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku konkursem. Usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018-A-17 soud uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení, v usnesení dlužníka poučil o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě stanovena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. KSBR 53 INS 4434/2018, 2 VSOL 441/2018-A-22 toto rozhodnutí potvrdil, usnesení nabylo právní moci dne 25. 7. 2018. Podle sdělení účtárny soudu ze dne 30. 8. 2018 záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nebyla ke dni 29. 8. 2018 zaplacena.
8. Odvolací soud považuje za nezbytné zdůraznit, že pro posouzení věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení není rozhodné posuzování důvodů, pro které byla záloha na náklady insolvenčního řízení dlužníku uložena, neboť rozhodnutí insolvenčního soudu o povinnosti k úhradě zálohy je pravomocné. Pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí má význam pouze to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (například že dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá
postupem insolvenčního soudu v případech, kdy insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatí, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 2 I. Z., bývá vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady insolvenčního řízení (především odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměly být hrazeny státem (§ 38 odst. 2 I. Z.). S přihlédnutím ke shora uvedenému je třeba vykládat i ustanovení § 108 odst. 4 I. Z., což potvrdil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013), ve kterém formuloval závěr, že neuhradí-li insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení, která mu byla uložena pravomocným rozhodnutím podle ustanovení § 108 odst. 1 I. Z. (insolvenční zákon ve znění účinném do 30. 6. 2017, od 1. 7. 2017 ustanovení § 108 odst. 2 I. Z.), insolvenční soud řízení zastaví, ledaže by se ukázalo, že trvat na uhrazení zálohy je nadbytečné nebo tu jsou takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.
9. V přezkoumávané věci dlužník přes poučení soudu o možnosti zastavení insolvenčního řízení zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil. Z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka nevyplývá, že by se majetková situace dlužníka změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, neboť dlužník své tvrzení, že jediné finanční prostředky, jež by bylo lze na úhradu požadované zálohy použít, se nachází u exekutora, který před podáním insolvenčního návrhu zpeněžil jeho majetek (vozidla) v rámci exekučního řízení, blíže nekonkretizoval ani nedoložil, naopak v odvolání tvrdí, že žádné finanční prostředky nemá. Z obsahu spisu ani z odvolání dlužníka rovněž nevyplývá, že jsou dány okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužníka nezbytné nebo obecně žádoucí.
10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.
Olomouc 8. října 2018
JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá