2 VSOL 62/2024-B-39
č. j. KSBR 53 INS 22817/2016 2 VSOL 62/2024-B-39
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Michala Rendy v insolvenční věci dlužnice: anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem Horní Lhotice 47, 675 73 Kralice nad Oslavou zastoupená advokátem JUDr. Kamilem Mattesem sídlem Smetanova 167, 672 01 Moravský Krumlov o osvobození dlužnice od placení pohledávek o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. ledna 2024 č. j. KSBR 53 INS 22817/2016-B-34
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. ledna 2024 č. j. KSBR 53 INS 22817/2016-B-34 se mění tak, že dlužnice se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny; osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.
Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud nebo soud prvního stupně ) zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 2. Soud prvního stupně v napadeném usnesení uvedl, že podáním ze dne 23. března 2023 dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Horní Lhotice 47, 675 73 Kralice nad Oslavou (dále jen dlužnice ) požádala o osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Konstatoval, že základní podmínkou pro přiznání osvobození dlužnici od placení pohledávek věřitelů je řádné a včasné splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, přičemž dlužnici nebyla stanovena jiná výše měsíčních splátek. Odkázal na ustanovení § 15 lex covid, dle kterého může insolvenční soud přiznat dlužnici osvobození i v případě, kdy hodnota plnění poskytnutého z oddlužení uvedených nejnižších hranic nedosahuje, přičemž podmínkou pro toto rozhodnutí je zvláštní návrh dlužnice, ve kterém musí dlužnice tvrdit, že dosažení nižšího plnění nezavinila a svá tvrzení musí též prokázat. Zdůraznil, že je zcela na dlužnici, zda prokáže skutečnosti rozhodné pro osvobození podle § 15 lex covid, přičemž insolvenční soud z úřední povinnosti žádná šetření neprovádí. Odkázal na usnesení dovolacího soudu ze dne 30. ledna 2020, sen. zn. 29 NSČR 35/2018 zabývající se otázkou zavinění s tím, že ustanovení § 15 odst. 1 a 2 lex covid je obsahově totožné s ustanovením § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona, pouze s tím rozdílem, že byl vypuštěn tzv. test konkursem. Měl
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
za to, že v projednávané věci dlužnice podala návrh na osvobození od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 15 lex covid, který obsahuje zákonem požadované náležitosti. Insolvenční soud měl také za osvědčené, že dlužnice splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, avšak v případě naplnění předpokladů pro osvobození dlužnice podle ustanovení § 15 lex covid však insolvenční soud dospěl k závěru, že tyto předpoklady splněny nejsou, neboť dlužnice neprokázala, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. Insolvenční soud podrobně popsal průběh insolvenčního řízení dlužnice stran splátek dlužnice do oddlužení, přičemž uzavřel, že pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny jen v rozsahu 21,70 %, a konstatoval, že splátkový kalendář nebyl v podstatné části splněn, kdy odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2017 sen. zn. 29 NSČR 28/2017. Uzavřel, že je to dlužnice, která zavinila, že se nezajištěným věřitelům nedostalo požadované hodnoty plnění, proto za situace, kdy plnění splátkového kalendáře bylo téměř po celou dobu bylo založeno v převážné míře na finanční pomoci třetí osoby, kdy dlužnice v případě výpadku tohoto příjmu, musela s rizikem nepřiznání osvobození počítat. Měl za to, že důvody, pro které nebyl dárce schopen dar poskytovat, nelze zohlednit, přičemž skutečnost, že dar nebyl poskytován, nemůže jít k tíži věřitelů. Zamítl proto návrh dlužnice. 3. Proti usnesení insolvenčního soudu podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s napadeným rozhodnutím, kterým soud prvního stupně zamítl její návrh na osvobození od placení pohledávek, neboť měla za to, že insolvenční soud nesprávně dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro osvobození oddlužení, jelikož neprokázala, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. Uvedla, že insolvenční návrh podala v říjnu 2016, kdy byla zaměstnaná se srážkami z příjmu dostatečnými pro řádné splnění oddlužení, a proto neměla problém se splácením svých závazků, avšak po půl roce od schválení oddlužení neplánovaně otěhotněla, kdy tuto situaci obratem konzultovala s insolvenčním správcem, který jí doporučil, aby uzavřela darovací smlouvu. Sdělila, že darovací smlouvu zajistila u svého tehdejšího partnera, který začal do oddlužení přispívat. Uvedla, že v září 2018 porodila syna a následně byla na rodičovské dovolené, kdy jí partner zpočátku pomáhal, ale následně byla jeho pomoc menší, a proto v roce 2021 před koncem rodičovské dovolené začala hledat práci, neboť v předchozím zaměstnání (před rodičovskou dovolenou) měla smlouvu na dobu určitou. Zdůraznila, že aktivně práci hledala, přičemž přílohou odvolání doložila odmítavé reakce potencionálních zaměstnavatelů na její žádosti o práci. Uvedla, že se jí následně podařilo nalézt práci pomocné síly v kuchyni s minimálním příjmem, avšak syn byl velmi často nemocný, kdy s ním musela zůstat doma na ošetřovném, čímž se jí snížil příjem, přičemž partner v té době již nepřispíval. Doplnila, že pracovní smlouvu měla do prosince 2022, ale smlouva jí nebyla zaměstnavatelem prodloužena, přičemž nalézt lépe placenou práci se jí nepodařilo a s partnerem se rozešli. Zdůraznila, že po celou dobu insolvenčního řízení byla kontaktní a svou situaci aktivně řešila s insolvenčním správcem. Tvrdila, že v závěrečné zprávě insolvenčního správce při skončení oddlužení insolvenční správce doporučil přiznat jí osvobození od placení pohledávek s odůvodněním, že dlužnice měla zájem na zdárném průběhu oddlužení a pro zajištění svých příjmů dělala maximum . Měla za to, že v dané situaci se ocitla bez svého zavinění z důvodu neplánovaného těhotenství. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně jej změnil tak, že ji osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž byly uspokojeny. 4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen akreditační novela ). Podle ustanovení Článku II., bodu 1. Přechodných ustanovení akreditační novely, se zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti akreditační novely použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů,
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 5. S účinností od 1. 6. 2019 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, dále novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. (dále jen oddlužovací novela ). Podle ustanovení Článku II. Přechodných ustanovení oddlužovací novely, se v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 6. Nejvyšší soud České republiky se ve svém usnesení ze dne 31. března 2020 sp. zn. 29 NSČR 170/2018, zabýval výkladem přechodných ustanovení zákona č. 64/2017 (tj. akreditační novely) a dospěl k závěru, že dikce přechodných ustanovení obsažených v článku II. bod 1., části věty za středníkem, akreditační novely, beze zbytku odpovídá definici nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity). Zasahuje totiž do právních vztahů, vzniklých před účinností akreditační novely, činí tak však až ode dne účinnosti tohoto zákona, přičemž účinky úkonů (samotný vznik právních vztahů a nároky z nich vyplývající), které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2017) zůstávají zachovány (a ponechány regulaci dosavadní právní úpravě). K tomu viz též důvody usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. října 2019 sen. zn. 29 ICdo 149/2018. V této věci již také došlo k ustálení rozhodovací praxe odvolacích vrchních soudů v tom směru, že v oddlužení, která byla schválena před 1. 7. 2017, lze dlužníkovi přiznat osvobození od placení pohledávek zahrnutých v oddlužení dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, jen na návrh dlužníka (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 1 VSOL 391/2020; usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2021 sp. zn. 3 VSOL 445/2021-B-61; usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2021 sp. zn. 2 VSOL 518/2021). 7. Se zřetelem na shora citovaná přechodná ustanovení akreditační a oddlužovací novely, proto odvolací soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí postupoval podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 31. 5. 2019 (jakožto právní úpravy pro věc rozhodné), neboť jakkoli bylo napadené usnesení vydáno po datu 1. 6. 2019, kdy nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 31/2019 Sb., tato novela se podle jejího přechodného ustanovení nepoužije pro insolvenční řízení dlužnice vzhledem k tomu, že v něm bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice (a o jeho řešení oddlužením) před účinností dané novely, tj. usnesením ze dne 27. 7. 2017 (č. d. A-24). 8. Podle ustanovení § 7 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.) a dospěl k následujícím závěrům. 10. Podle ustanovení § 414 I. Z. jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3).
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4). 11. Podle ustanovení § 415 I. Z. je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně. 12. Podle ustanovení § 15 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen lex covid ) v oddlužení plněním splátkového kalendáře může v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na návrh dlužníka insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, i tehdy, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nižší než 50 % jejich pohledávek v případě, že soud rozhodoval podle § 398 odst. 4 nebo podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, nebo nižší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (odstavec 1). Odstavec 1 platí za předpokladu, že dlužník prokáže, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil. Má se za to, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení (odstavec 2). Ustanovení § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 se nepoužije (odstavec 3). 13. Odvolací soud předesílá, že v případě schváleného oddlužení prováděného v režimu insolvenčního zákona účinném do 31. 5. 2019 má insolvenční soud možnost přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny i v případě, kdy hodnota plnění, které při splnění tohoto oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je nižší než 30 % jejich pohledávek (anebo nižší než 50 % při postupu podle § 398 odst. 4 I. Z., nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli). Uvedené upravuje ustanovení § 415 I. Z. (v rozhodném znění), přičemž s účinností od 24. 4. 2020 bylo toto ustanovení fakticky nahrazeno úpravou obsaženou v ustanovení § 15 lex covid. Insolvenční soud proto v dané věci postupoval správně podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 za použití ustanovení § 15 lex covid a o osvobození od placení pohledávek rozhodl na základě návrhu dlužnice (č. d. B-32). 14. V projednávané věci soud prvního stupně dlužnici nepřiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s odůvodněním, že dlužnice sice splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, avšak neprokázala, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila.
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
15. Nejvyšší soud České republiky se zabýval výkladem ustanovení § 415 I. Z. v usnesení ze dne 28. února 2013 sen. zn. 29 NSČR 12/2013 (uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž dospěl k závěru, že k předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka osvobodí od placení zbytku jeho dluhů, i když je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), a které musí být splněny kumulativně, patří (dle dikce § 415 insolvenčního zákona): 1/ návrh dlužníka; 2/ prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil; 3/ prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. 16. Ustanovením § 15 lex covid pak bylo přijato zvláštní opatření ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení pohledávek pro případ nedosažení požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům tak, že rovněž se (nadále) vyžaduje, aby dlužník osvobození navrhl a současně tvrdil a prokázal, že požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům nemohlo být dosaženo (jen) v důsledku okolností, které nezavinil (v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník bude muset zejména prokazovat, že řádně plnil své povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 IZ), to však s tím rozdílem, že: -již nevyžaduje (odstraňuje) splnění testu konkursem, tj. průkaz toho, že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, -ohledně dlužníkem prokazovaných nezaviněných okolností, pro které nebylo dosaženo požadované minimální hodnoty plnění, zavádí vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se má za to, že dlužník nezavinil ty-jím prokázané-okolnosti, které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení a ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii (uvedeného v § 1 odst. 2 lex covid), případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2. 17. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jejichž správnost nebyla podaným odvoláním zpochybněna, shledává odvolací soud správnými a dostačujícími pro rozhodnutí o podaném odvolání, a proto na tyto pro stručnost odůvodnění odkazuje. 18. V projednávané věci tak není sporu, že dlužnice o osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny řádně požádala podáním ze dne 23. 3. 2023 (č. d. B-32), přičemž hodnota plnění, již při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je 21,7 % (viz zpráva o splnění oddlužení na č. d. B-30), tj. nižší než 30 % jejich pohledávek, kdy je však třeba se zabývat otázkou ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 a 2 lex covid, zda dlužnice prokázala, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. 19. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 28. prosince 2022 sen. zn. 29 NSČR 69/2021 konstatoval, že gramatický (jazykový) výklad ustanovení § 415 insolvenčního zákona odpověď na otázku, zda zavinění (nedbalostní či úmyslné), coby psychický vztah jednajícího ke svému jednání, lze vztáhnout i na jednání dlužníků směřující k založení rodiny (k početí a narození dítěte) nedává. Výklad e ratione legis , kladoucí důraz na vázanost smyslem a účelem zákona (srov. např. již stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněné pod číslem 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) pak vybízí k závěru,
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
že posílení ochrany instituce manželství (též coby samostatné ekonomické jednotky) zavedením zvláštních pravidel pro společné oddlužení manželů nemůže být vykládáno způsobem, který popře dva ze tří prvků, které tvoří hlavní (zákonem takto deklarovaný) účel manželství (založení rodiny a řádná výchova dětí). Okolnost, že osoby, jimž soud povolil společné oddlužení manželů a následně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, za trvání manželství (srov. jinak § 394a odst. 3 insolvenčního zákona) v průběhu oddlužení založí rodinu (dojde k početí a k narození dítěte), čímž se sníží (v důsledku poklesu příjmu jednoho z manželů způsobeného čerpáním mateřské dovolené a rodičovské dovolené) požadovaná hodnota plnění pro nezajištěné věřitele, tedy bez zřetele k tomu, zda manželé konali s přímým záměrem založit rodinu, nelze poměřovat kategorií zavinění plynoucí z dikce § 415 insolvenčního zákona. Takový výklad neodporuje ani základním zásadám insolvenčního řízení (včetně zásady vyjádřené ustanovením § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). V dané věci pak dovolací soud odkázal na usnesení ze dne 31. srpna 2022 sen. zn. 29 NSČR 110/2020, v němž při výkladu ustanovení § 418 odst. 1 písm. c/, odst. 2 insolvenčního zákona v témže rozhodném znění uzavřel, že skutečnost, že pokles příjmů tamní dlužnice byl zapříčiněn jejím těhotenstvím a mateřstvím, sama o sobě nevyvrací domněnku, že dlužnice zavinila vznik exekučně vymáhaného peněžitého dluhu po schválení oddlužení po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. 20. Dovolací soud ve svém usnesení ze dne 31. srpna 2022 sen. zn. 29 NSČR 110/2020 (uveřejněném pod č. 76/2023 v časopise Vybraná judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva) ozřejmil, že jen z toho, že dlužnice za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře otěhotněla a v důsledku jejího mateřství se jí snížily příjmy, nelze dovozovat, že nemusela plnit řádně a včas své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Současně také uvedl, že pokles příjmů dlužníka za trvání schváleného oddlužení může být často zapříčiněn objektivními skutečnostmi, které dlužník nemůže ovlivnit, nebo které mu nelze přičítat k tíži (těhotenství a mateřství, ztráta zaměstnání, zhoršený zdravotní stav včetně invalidity apod.). I v takovém případě ale dlužník musí nadále plnit své povinnosti v insolvenčním řízení, k nimž se zavázal již tím, že podal návrh na povolení oddlužení a veden poctivým záměrem usiluje o řešení svého úpadku sanačním způsobem, který směřuje k tomu, že mu bude část jeho dluhů odpuštěna (nebude povinen je hradit). Zavinění dlužníka se tak nevztahuje ke skutečnostem, které jsou příčinou výpadku nebo snížení jeho příjmů (v projednávané věci k neplánovanému těhotenství a mateřství dovolatelky), nýbrž k tomu, že mu vznikl nový dluh, který ve lhůtě splatnosti nesplnil a který byl za trvání insolvenčního řízení dokonce exekučně vymáhán. 21. S ohledem na výše uvedené lze učinit závěr, že takovou objektivní okolností, pro kterou nebylo dosaženo dostatečné hodnoty plnění v oddlužení, bylo i neplánované těhotenství a mateřství dlužnice. 22. Dlužnice však i v takovém případě byla povinna nadále plnit své povinnosti vyplývající jí z insolvenčního řízení. V tomto směru je proto nezbytné zabývat se otázkou, zda dlužnice přistupovala k plnění povinností v insolvenčním řízení zodpovědně, tj. zda aktivně řešila situaci, v níž došlo ke zhoršení jejích příjmových poměrů, tak aby byla i nadále schopna plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. V případě dlužnice jde zejména o splnění její povinnosti usilovat o získání příjmu ve smyslu ustanovení § 412 odst. 1 písm. a) I. Z. 23. V projednávané věci insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice usnesením ze dne 5. února 2018 (č. d. B-8). Dlužnice však neplánovaně otěhotněla a porodila dítě v září 2018 (č. d. B-12). V případě příjmu dlužnice tak nutně došlo k jeho poklesu z objektivního důvodu-těhotenství a mateřství dlužnice. Po ukončení rodičovské dovolené dlužnice v srpnu 2021 byla dlužnice evidována na úřadu práce v době od 1. 9. 2021 do 2. 1. 2022 s tím, že k jejímu vyřazení z evidence došlo s ohledem na skutečnost, že si dlužnice sama našla zaměstnání na pozici pomocné síly v kuchyni na ZŠ Březník (č. d. B-20 a B-22). Pracovní smlouva však dlužnici
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
po roce nebyla prodloužena vzhledem k častým nemocem syna (č. d. B-32), tj. dlužnici opět poklesly příjmy z objektivního důvodu-ztráty zaměstnání. V projednávané věci je tedy zřejmé, že dlužnice po ukončení rodičovské dovolené (v srpnu 2021) aktivně hledala zaměstnání, když k lednu 2022 nastoupila do zaměstnání jako pomocná síla v kuchyni na ZŠ Březník. Při výpadku (poklesu) příjmů dlužnice však dlužnice zajistila darovací smlouvu se svým partnerem (č. d. B-11), což svědčí o aktivním a zodpovědném přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení tak, aby byla i nadále schopna plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Nelze proto uzavřít, že dlužnice o získání příjmu neusilovala a že výpadek příjmů do majetkové podstaty zavinila. Dlužnice se navíc v průběhu svého oddlužení rozešla se svým partnerem, tj. poskytovatelem plnění ze smlouvy o důchodu (č. d. B-35), přičemž odvolací soud má za to, že objektivní okolností pro pokles příjmů je i rozpad partnerského svazku dlužnice s jejím druhem, zavinění na tom se ze spisu nepodává, a proto jej nelze dlužnici přičítat k tíži (srovnej závěry uvedené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2023 sp. zn. 5 VSPH 874/2023). 24. Za daného skutkového stavu a s přihlédnutím ke zprávě insolvenčního správce o splnění oddlužení (č. d. B-26), v níž insolvenční správce přiznání osvobození od placení pohledávek dlužnici doporučil s tím, že dlužnice pro zajištění příjmů dělala maximum, odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci byly splněny podle ustanovení § 15 odst. 1 a 2 lex covid předpoklady pro přiznání osvobození od dosud neuhrazených pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, neboť dlužnice prokázala, že dostatečného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila, přičemž jinak plnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. 25. Z těchto důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené usnesení insolvenčního soudu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvlášť.
Olomouc 29. února 2024
JUDr. Vojtěch Brhel v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
č. j. KSBR 53 INS 22817/2016 2 VSOL 62/2024-B-39
USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Michala Rendy v insolvenční věci dlužnice: anonymizovano anonymizovano , narozená anonymizovano bytem Horní Lhotice 47, 675 73 Kralice nad Oslavou zastoupená advokátem JUDr. Kamilem Mattesem sídlem Smetanova 167, 672 01 Moravský Krumlov o osvobození dlužnice od placení pohledávek o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. ledna 2024 č. j. KSBR 53 INS 22817/2016-B-34
takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. ledna 2024 č. j. KSBR 53 INS 22817/2016-B-34 se mění tak, že dlužnice se osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny; osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.
Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud nebo soud prvního stupně ) zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 2. Soud prvního stupně v napadeném usnesení uvedl, že podáním ze dne 23. března 2023 dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Horní Lhotice 47, 675 73 Kralice nad Oslavou (dále jen dlužnice ) požádala o osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Konstatoval, že základní podmínkou pro přiznání osvobození dlužnici od placení pohledávek věřitelů je řádné a včasné splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, přičemž dlužnici nebyla stanovena jiná výše měsíčních splátek. Odkázal na ustanovení § 15 lex covid, dle kterého může insolvenční soud přiznat dlužnici osvobození i v případě, kdy hodnota plnění poskytnutého z oddlužení uvedených nejnižších hranic nedosahuje, přičemž podmínkou pro toto rozhodnutí je zvláštní návrh dlužnice, ve kterém musí dlužnice tvrdit, že dosažení nižšího plnění nezavinila a svá tvrzení musí též prokázat. Zdůraznil, že je zcela na dlužnici, zda prokáže skutečnosti rozhodné pro osvobození podle § 15 lex covid, přičemž insolvenční soud z úřední povinnosti žádná šetření neprovádí. Odkázal na usnesení dovolacího soudu ze dne 30. ledna 2020, sen. zn. 29 NSČR 35/2018 zabývající se otázkou zavinění s tím, že ustanovení § 15 odst. 1 a 2 lex covid je obsahově totožné s ustanovením § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona, pouze s tím rozdílem, že byl vypuštěn tzv. test konkursem. Měl
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
za to, že v projednávané věci dlužnice podala návrh na osvobození od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 15 lex covid, který obsahuje zákonem požadované náležitosti. Insolvenční soud měl také za osvědčené, že dlužnice splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, avšak v případě naplnění předpokladů pro osvobození dlužnice podle ustanovení § 15 lex covid však insolvenční soud dospěl k závěru, že tyto předpoklady splněny nejsou, neboť dlužnice neprokázala, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. Insolvenční soud podrobně popsal průběh insolvenčního řízení dlužnice stran splátek dlužnice do oddlužení, přičemž uzavřel, že pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny jen v rozsahu 21,70 %, a konstatoval, že splátkový kalendář nebyl v podstatné části splněn, kdy odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2017 sen. zn. 29 NSČR 28/2017. Uzavřel, že je to dlužnice, která zavinila, že se nezajištěným věřitelům nedostalo požadované hodnoty plnění, proto za situace, kdy plnění splátkového kalendáře bylo téměř po celou dobu bylo založeno v převážné míře na finanční pomoci třetí osoby, kdy dlužnice v případě výpadku tohoto příjmu, musela s rizikem nepřiznání osvobození počítat. Měl za to, že důvody, pro které nebyl dárce schopen dar poskytovat, nelze zohlednit, přičemž skutečnost, že dar nebyl poskytován, nemůže jít k tíži věřitelů. Zamítl proto návrh dlužnice. 3. Proti usnesení insolvenčního soudu podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s napadeným rozhodnutím, kterým soud prvního stupně zamítl její návrh na osvobození od placení pohledávek, neboť měla za to, že insolvenční soud nesprávně dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro osvobození oddlužení, jelikož neprokázala, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. Uvedla, že insolvenční návrh podala v říjnu 2016, kdy byla zaměstnaná se srážkami z příjmu dostatečnými pro řádné splnění oddlužení, a proto neměla problém se splácením svých závazků, avšak po půl roce od schválení oddlužení neplánovaně otěhotněla, kdy tuto situaci obratem konzultovala s insolvenčním správcem, který jí doporučil, aby uzavřela darovací smlouvu. Sdělila, že darovací smlouvu zajistila u svého tehdejšího partnera, který začal do oddlužení přispívat. Uvedla, že v září 2018 porodila syna a následně byla na rodičovské dovolené, kdy jí partner zpočátku pomáhal, ale následně byla jeho pomoc menší, a proto v roce 2021 před koncem rodičovské dovolené začala hledat práci, neboť v předchozím zaměstnání (před rodičovskou dovolenou) měla smlouvu na dobu určitou. Zdůraznila, že aktivně práci hledala, přičemž přílohou odvolání doložila odmítavé reakce potencionálních zaměstnavatelů na její žádosti o práci. Uvedla, že se jí následně podařilo nalézt práci pomocné síly v kuchyni s minimálním příjmem, avšak syn byl velmi často nemocný, kdy s ním musela zůstat doma na ošetřovném, čímž se jí snížil příjem, přičemž partner v té době již nepřispíval. Doplnila, že pracovní smlouvu měla do prosince 2022, ale smlouva jí nebyla zaměstnavatelem prodloužena, přičemž nalézt lépe placenou práci se jí nepodařilo a s partnerem se rozešli. Zdůraznila, že po celou dobu insolvenčního řízení byla kontaktní a svou situaci aktivně řešila s insolvenčním správcem. Tvrdila, že v závěrečné zprávě insolvenčního správce při skončení oddlužení insolvenční správce doporučil přiznat jí osvobození od placení pohledávek s odůvodněním, že dlužnice měla zájem na zdárném průběhu oddlužení a pro zajištění svých příjmů dělala maximum . Měla za to, že v dané situaci se ocitla bez svého zavinění z důvodu neplánovaného těhotenství. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně jej změnil tak, že ji osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž byly uspokojeny. 4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen akreditační novela ). Podle ustanovení Článku II., bodu 1. Přechodných ustanovení akreditační novely, se zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti akreditační novely použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů,
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 5. S účinností od 1. 6. 2019 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, dále novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. (dále jen oddlužovací novela ). Podle ustanovení Článku II. Přechodných ustanovení oddlužovací novely, se v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 6. Nejvyšší soud České republiky se ve svém usnesení ze dne 31. března 2020 sp. zn. 29 NSČR 170/2018, zabýval výkladem přechodných ustanovení zákona č. 64/2017 (tj. akreditační novely) a dospěl k závěru, že dikce přechodných ustanovení obsažených v článku II. bod 1., části věty za středníkem, akreditační novely, beze zbytku odpovídá definici nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity). Zasahuje totiž do právních vztahů, vzniklých před účinností akreditační novely, činí tak však až ode dne účinnosti tohoto zákona, přičemž účinky úkonů (samotný vznik právních vztahů a nároky z nich vyplývající), které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2017) zůstávají zachovány (a ponechány regulaci dosavadní právní úpravě). K tomu viz též důvody usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. října 2019 sen. zn. 29 ICdo 149/2018. V této věci již také došlo k ustálení rozhodovací praxe odvolacích vrchních soudů v tom směru, že v oddlužení, která byla schválena před 1. 7. 2017, lze dlužníkovi přiznat osvobození od placení pohledávek zahrnutých v oddlužení dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, jen na návrh dlužníka (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 1 VSOL 391/2020; usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2021 sp. zn. 3 VSOL 445/2021-B-61; usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2021 sp. zn. 2 VSOL 518/2021). 7. Se zřetelem na shora citovaná přechodná ustanovení akreditační a oddlužovací novely, proto odvolací soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí postupoval podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 31. 5. 2019 (jakožto právní úpravy pro věc rozhodné), neboť jakkoli bylo napadené usnesení vydáno po datu 1. 6. 2019, kdy nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 31/2019 Sb., tato novela se podle jejího přechodného ustanovení nepoužije pro insolvenční řízení dlužnice vzhledem k tomu, že v něm bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice (a o jeho řešení oddlužením) před účinností dané novely, tj. usnesením ze dne 27. 7. 2017 (č. d. A-24). 8. Podle ustanovení § 7 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ I. Z.) a dospěl k následujícím závěrům. 10. Podle ustanovení § 414 I. Z. jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3).
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4). 11. Podle ustanovení § 415 I. Z. je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně. 12. Podle ustanovení § 15 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen lex covid ) v oddlužení plněním splátkového kalendáře může v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na návrh dlužníka insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, i tehdy, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nižší než 50 % jejich pohledávek v případě, že soud rozhodoval podle § 398 odst. 4 nebo podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, nebo nižší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (odstavec 1). Odstavec 1 platí za předpokladu, že dlužník prokáže, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil. Má se za to, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení (odstavec 2). Ustanovení § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 se nepoužije (odstavec 3). 13. Odvolací soud předesílá, že v případě schváleného oddlužení prováděného v režimu insolvenčního zákona účinném do 31. 5. 2019 má insolvenční soud možnost přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny i v případě, kdy hodnota plnění, které při splnění tohoto oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je nižší než 30 % jejich pohledávek (anebo nižší než 50 % při postupu podle § 398 odst. 4 I. Z., nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli). Uvedené upravuje ustanovení § 415 I. Z. (v rozhodném znění), přičemž s účinností od 24. 4. 2020 bylo toto ustanovení fakticky nahrazeno úpravou obsaženou v ustanovení § 15 lex covid. Insolvenční soud proto v dané věci postupoval správně podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 za použití ustanovení § 15 lex covid a o osvobození od placení pohledávek rozhodl na základě návrhu dlužnice (č. d. B-32). 14. V projednávané věci soud prvního stupně dlužnici nepřiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s odůvodněním, že dlužnice sice splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, avšak neprokázala, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila.
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
15. Nejvyšší soud České republiky se zabýval výkladem ustanovení § 415 I. Z. v usnesení ze dne 28. února 2013 sen. zn. 29 NSČR 12/2013 (uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž dospěl k závěru, že k předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka osvobodí od placení zbytku jeho dluhů, i když je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), a které musí být splněny kumulativně, patří (dle dikce § 415 insolvenčního zákona): 1/ návrh dlužníka; 2/ prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil; 3/ prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. 16. Ustanovením § 15 lex covid pak bylo přijato zvláštní opatření ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení pohledávek pro případ nedosažení požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům tak, že rovněž se (nadále) vyžaduje, aby dlužník osvobození navrhl a současně tvrdil a prokázal, že požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům nemohlo být dosaženo (jen) v důsledku okolností, které nezavinil (v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník bude muset zejména prokazovat, že řádně plnil své povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 IZ), to však s tím rozdílem, že: -již nevyžaduje (odstraňuje) splnění testu konkursem, tj. průkaz toho, že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, -ohledně dlužníkem prokazovaných nezaviněných okolností, pro které nebylo dosaženo požadované minimální hodnoty plnění, zavádí vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se má za to, že dlužník nezavinil ty-jím prokázané-okolnosti, které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení a ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii (uvedeného v § 1 odst. 2 lex covid), případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2. 17. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně obsažená v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jejichž správnost nebyla podaným odvoláním zpochybněna, shledává odvolací soud správnými a dostačujícími pro rozhodnutí o podaném odvolání, a proto na tyto pro stručnost odůvodnění odkazuje. 18. V projednávané věci tak není sporu, že dlužnice o osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny řádně požádala podáním ze dne 23. 3. 2023 (č. d. B-32), přičemž hodnota plnění, již při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je 21,7 % (viz zpráva o splnění oddlužení na č. d. B-30), tj. nižší než 30 % jejich pohledávek, kdy je však třeba se zabývat otázkou ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 a 2 lex covid, zda dlužnice prokázala, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. 19. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 28. prosince 2022 sen. zn. 29 NSČR 69/2021 konstatoval, že gramatický (jazykový) výklad ustanovení § 415 insolvenčního zákona odpověď na otázku, zda zavinění (nedbalostní či úmyslné), coby psychický vztah jednajícího ke svému jednání, lze vztáhnout i na jednání dlužníků směřující k založení rodiny (k početí a narození dítěte) nedává. Výklad e ratione legis , kladoucí důraz na vázanost smyslem a účelem zákona (srov. např. již stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněné pod číslem 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) pak vybízí k závěru,
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
že posílení ochrany instituce manželství (též coby samostatné ekonomické jednotky) zavedením zvláštních pravidel pro společné oddlužení manželů nemůže být vykládáno způsobem, který popře dva ze tří prvků, které tvoří hlavní (zákonem takto deklarovaný) účel manželství (založení rodiny a řádná výchova dětí). Okolnost, že osoby, jimž soud povolil společné oddlužení manželů a následně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, za trvání manželství (srov. jinak § 394a odst. 3 insolvenčního zákona) v průběhu oddlužení založí rodinu (dojde k početí a k narození dítěte), čímž se sníží (v důsledku poklesu příjmu jednoho z manželů způsobeného čerpáním mateřské dovolené a rodičovské dovolené) požadovaná hodnota plnění pro nezajištěné věřitele, tedy bez zřetele k tomu, zda manželé konali s přímým záměrem založit rodinu, nelze poměřovat kategorií zavinění plynoucí z dikce § 415 insolvenčního zákona. Takový výklad neodporuje ani základním zásadám insolvenčního řízení (včetně zásady vyjádřené ustanovením § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). V dané věci pak dovolací soud odkázal na usnesení ze dne 31. srpna 2022 sen. zn. 29 NSČR 110/2020, v němž při výkladu ustanovení § 418 odst. 1 písm. c/, odst. 2 insolvenčního zákona v témže rozhodném znění uzavřel, že skutečnost, že pokles příjmů tamní dlužnice byl zapříčiněn jejím těhotenstvím a mateřstvím, sama o sobě nevyvrací domněnku, že dlužnice zavinila vznik exekučně vymáhaného peněžitého dluhu po schválení oddlužení po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. 20. Dovolací soud ve svém usnesení ze dne 31. srpna 2022 sen. zn. 29 NSČR 110/2020 (uveřejněném pod č. 76/2023 v časopise Vybraná judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva) ozřejmil, že jen z toho, že dlužnice za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře otěhotněla a v důsledku jejího mateřství se jí snížily příjmy, nelze dovozovat, že nemusela plnit řádně a včas své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Současně také uvedl, že pokles příjmů dlužníka za trvání schváleného oddlužení může být často zapříčiněn objektivními skutečnostmi, které dlužník nemůže ovlivnit, nebo které mu nelze přičítat k tíži (těhotenství a mateřství, ztráta zaměstnání, zhoršený zdravotní stav včetně invalidity apod.). I v takovém případě ale dlužník musí nadále plnit své povinnosti v insolvenčním řízení, k nimž se zavázal již tím, že podal návrh na povolení oddlužení a veden poctivým záměrem usiluje o řešení svého úpadku sanačním způsobem, který směřuje k tomu, že mu bude část jeho dluhů odpuštěna (nebude povinen je hradit). Zavinění dlužníka se tak nevztahuje ke skutečnostem, které jsou příčinou výpadku nebo snížení jeho příjmů (v projednávané věci k neplánovanému těhotenství a mateřství dovolatelky), nýbrž k tomu, že mu vznikl nový dluh, který ve lhůtě splatnosti nesplnil a který byl za trvání insolvenčního řízení dokonce exekučně vymáhán. 21. S ohledem na výše uvedené lze učinit závěr, že takovou objektivní okolností, pro kterou nebylo dosaženo dostatečné hodnoty plnění v oddlužení, bylo i neplánované těhotenství a mateřství dlužnice. 22. Dlužnice však i v takovém případě byla povinna nadále plnit své povinnosti vyplývající jí z insolvenčního řízení. V tomto směru je proto nezbytné zabývat se otázkou, zda dlužnice přistupovala k plnění povinností v insolvenčním řízení zodpovědně, tj. zda aktivně řešila situaci, v níž došlo ke zhoršení jejích příjmových poměrů, tak aby byla i nadále schopna plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. V případě dlužnice jde zejména o splnění její povinnosti usilovat o získání příjmu ve smyslu ustanovení § 412 odst. 1 písm. a) I. Z. 23. V projednávané věci insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice usnesením ze dne 5. února 2018 (č. d. B-8). Dlužnice však neplánovaně otěhotněla a porodila dítě v září 2018 (č. d. B-12). V případě příjmu dlužnice tak nutně došlo k jeho poklesu z objektivního důvodu-těhotenství a mateřství dlužnice. Po ukončení rodičovské dovolené dlužnice v srpnu 2021 byla dlužnice evidována na úřadu práce v době od 1. 9. 2021 do 2. 1. 2022 s tím, že k jejímu vyřazení z evidence došlo s ohledem na skutečnost, že si dlužnice sama našla zaměstnání na pozici pomocné síly v kuchyni na ZŠ Březník (č. d. B-20 a B-22). Pracovní smlouva však dlužnici
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.
po roce nebyla prodloužena vzhledem k častým nemocem syna (č. d. B-32), tj. dlužnici opět poklesly příjmy z objektivního důvodu-ztráty zaměstnání. V projednávané věci je tedy zřejmé, že dlužnice po ukončení rodičovské dovolené (v srpnu 2021) aktivně hledala zaměstnání, když k lednu 2022 nastoupila do zaměstnání jako pomocná síla v kuchyni na ZŠ Březník. Při výpadku (poklesu) příjmů dlužnice však dlužnice zajistila darovací smlouvu se svým partnerem (č. d. B-11), což svědčí o aktivním a zodpovědném přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení tak, aby byla i nadále schopna plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Nelze proto uzavřít, že dlužnice o získání příjmu neusilovala a že výpadek příjmů do majetkové podstaty zavinila. Dlužnice se navíc v průběhu svého oddlužení rozešla se svým partnerem, tj. poskytovatelem plnění ze smlouvy o důchodu (č. d. B-35), přičemž odvolací soud má za to, že objektivní okolností pro pokles příjmů je i rozpad partnerského svazku dlužnice s jejím druhem, zavinění na tom se ze spisu nepodává, a proto jej nelze dlužnici přičítat k tíži (srovnej závěry uvedené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2023 sp. zn. 5 VSPH 874/2023). 24. Za daného skutkového stavu a s přihlédnutím ke zprávě insolvenčního správce o splnění oddlužení (č. d. B-26), v níž insolvenční správce přiznání osvobození od placení pohledávek dlužnici doporučil s tím, že dlužnice pro zajištění příjmů dělala maximum, odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci byly splněny podle ustanovení § 15 odst. 1 a 2 lex covid předpoklady pro přiznání osvobození od dosud neuhrazených pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, neboť dlužnice prokázala, že dostatečného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila, přičemž jinak plnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. 25. Z těchto důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadené usnesení insolvenčního soudu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvlášť.
Olomouc 29. února 2024
JUDr. Vojtěch Brhel v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje anonymizovano Rindošová.