2 VSOL 613/2012-A-14
KSBR 32 INS 22716/2011 2 VSOL 613/2012-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Dr. Beneše 651, 763 61 Napajedla, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2012, č. j. KSBR 32 INS 22716/2011-A-9,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice v návrhu tvrdila měsíční průměrný příjem ve výši 13.605,-Kč. S ohledem na doložený čistý měsíční zabavitelný příjem (dvě třetiny příjmu ze závislé činnosti ve výši 13.605,-Kč měsíčně po odečtení nezabavitelné částky ve výši 8.762,-Kč), celkový rozsah nezajištěných závazků (221.176,-Kč) a celkový rozsah ručitelských závazků (1,191.174,-Kč) soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, kdy lze důvodně předpokládat, že by při oddlužení nezajištění věřitelé obdrželi výši plnění nedosahující 10 % jejich pohledávek. Pro řízení po zjištění úpadku je nezbytné zajistit finanční prostředky, z nichž by byly náklady řízení hrazeny. Proto soud dlužníku ukládá zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci po zjištění úpadku do doby zpeněžení majetku řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajisti jinak.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že zálohu s ohledem na její výši není schopna složit, avšak udělá vše pro navýšení svého příjmu, zejména přesčasovou prací. Dále sdělila, že všechny podklady k oddlužení soudu předložila. Navrhla, aby odvolací soud zvážil uloženou zálohu a v řízení bylo pokračováno.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 6.12.2011 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má celkem tři věřitele (Home Credit, a.s., Raiffeisenbank a.s. a Českou spořitelnu a.s.) a tři závazky v celkové výši 221.176,-Kč. Její čistý měsíční příjem činí 13.621,-Kč a má vyživovací povinnost k manželovi a dítěti. V podání ze dne 9.3.2012 dlužnice uvedla, že má ručitelské závazky ve výši celkem 1.191.174,-Kč zajišťující závazky manžela Miloše Lysáka vůči věřitelům Komerční bance, a.s., Československé obchodní bance, a.s. a CETELEM ČR.
Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 546 občanského zákoníku, dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Podle ust. § 548 odst. 1 občanského zákoníku ručitel je povinen dluh splnit, nesplní-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.
Podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu pěti let.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že její měsíční příjem dosahuje 13.621,-Kč čistého a výše jejích závazků vůči nezajištěným věřitelům, včetně ručitelských závazků dosahuje 1.412.350,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z jejího příjmu bylo možno měsíčně srážet částku 3.238,-Kč (při zohlednění manžela a jednoho dítěte ve vyživovaných osobách) a v průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla zaplatit svým nezajištěným věřitelům 194.280,-Kč. Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez DPH), která představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužnice je schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku 140.280,-Kč odpovídající 9,93 % jejich pohledávek, včetně odměny insolvenčního správce. Pokud by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty, pak by dlužnice nezajištěným věřitelům uhradila 9,17 % jejich pohledávek. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Není totiž schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužnice totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha tak správci umožní zejména zpeněžit majetek dlužníka (pohledávku a movitý majetek) a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty.
Při určení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení nelze pominout, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). S ohledem na absenci pohotových finančních prostředků dlužnice považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 5. září 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu
KSBR 32 INS 22716/2011 2 VSOL 613/2012-A-14
Usnesení
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Dr. Beneše 651, 763 61 Napajedla, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2012, č. j. KSBR 32 INS 22716/2011-A-9,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.
V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice v návrhu tvrdila měsíční průměrný příjem ve výši 13.605,-Kč. S ohledem na doložený čistý měsíční zabavitelný příjem (dvě třetiny příjmu ze závislé činnosti ve výši 13.605,-Kč měsíčně po odečtení nezabavitelné částky ve výši 8.762,-Kč), celkový rozsah nezajištěných závazků (221.176,-Kč) a celkový rozsah ručitelských závazků (1,191.174,-Kč) soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, kdy lze důvodně předpokládat, že by při oddlužení nezajištění věřitelé obdrželi výši plnění nedosahující 10 % jejich pohledávek. Pro řízení po zjištění úpadku je nezbytné zajistit finanční prostředky, z nichž by byly náklady řízení hrazeny. Proto soud dlužníku ukládá zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci po zjištění úpadku do doby zpeněžení majetku řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajisti jinak.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že zálohu s ohledem na její výši není schopna složit, avšak udělá vše pro navýšení svého příjmu, zejména přesčasovou prací. Dále sdělila, že všechny podklady k oddlužení soudu předložila. Navrhla, aby odvolací soud zvážil uloženou zálohu a v řízení bylo pokračováno.
Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.
V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 6.12.2011 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má celkem tři věřitele (Home Credit, a.s., Raiffeisenbank a.s. a Českou spořitelnu a.s.) a tři závazky v celkové výši 221.176,-Kč. Její čistý měsíční příjem činí 13.621,-Kč a má vyživovací povinnost k manželovi a dítěti. V podání ze dne 9.3.2012 dlužnice uvedla, že má ručitelské závazky ve výši celkem 1.191.174,-Kč zajišťující závazky manžela Miloše Lysáka vůči věřitelům Komerční bance, a.s., Československé obchodní bance, a.s. a CETELEM ČR.
Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.
Podle ust. § 546 občanského zákoníku, dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Podle ust. § 548 odst. 1 občanského zákoníku ručitel je povinen dluh splnit, nesplní-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.
Podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu pěti let.
Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že její měsíční příjem dosahuje 13.621,-Kč čistého a výše jejích závazků vůči nezajištěným věřitelům, včetně ručitelských závazků dosahuje 1.412.350,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z jejího příjmu bylo možno měsíčně srážet částku 3.238,-Kč (při zohlednění manžela a jednoho dítěte ve vyživovaných osobách) a v průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla zaplatit svým nezajištěným věřitelům 194.280,-Kč. Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez DPH), která představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužnice je schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku 140.280,-Kč odpovídající 9,93 % jejich pohledávek, včetně odměny insolvenčního správce. Pokud by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty, pak by dlužnice nezajištěným věřitelům uhradila 9,17 % jejich pohledávek. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Není totiž schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas.
Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužnice totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha tak správci umožní zejména zpeněžit majetek dlužníka (pohledávku a movitý majetek) a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty.
Při určení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení nelze pominout, že při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). S ohledem na absenci pohotových finančních prostředků dlužnice považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.
Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.
V Olomouci dne 5. září 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu